7 Tdo 487/2009
Datum rozhodnutí: 20.05.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 487/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. května 2009 o dovolání obviněného Š. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 481/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 100/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 T 100/2008, byl obviněný Š. Š. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným pod bodem 1) rozsudku a za sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 6 T 20/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 12 To 217/2008, byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 6 T 20/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 12 To 217/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným pod bodem 2) rozsudku, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozenému V. V. ve výši 3.000 Kč, poškozenému Z. D. ve výši 32.000 Kč a poškozenému Z. M. ve výši 8.000 Kč.



Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 481/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 481/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného nemůže obstát výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., neboť z popisu skutku v tzv. skutkové větě pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá naplnění znaku trestného činu loupeže spočívající v použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí. Poukázal na výpověď svědka Z. D., ze které je zřejmé, že obviněný po něm měl požadovat finanční částky v časovém rozmezí čtyř hodin, v jejichž průběhu mu vyhrožoval, že před barem má ozbrojené lidi, kteří jej fyzicky zlikvidují, případně i jeho rodinu a zničí jeho majetek. Trestný čin loupeže přitom předpokládá bezprostřední násilí, které má být vykonáno ihned nebo hrozí ihned. Za násilí v tomto smyslu nelze podle obviněného považovat fyzický kontakt zaznamenaný kamerovým systémem. Vzhledem k tomu, že nešlo o bezprostřední hrozbu, připadá v úvahu právní kvalifikace skutku jako pokračujícího trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., čemuž neodpovídá výrok o trestu, kterým mu byl uložen souhrnný trest. V případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně obviněný popírá, že by se dopustil trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Obviněný uvedl, že závěr soudu prvního stupně o jeho vině vycházel z výpovědí nevěrohodných svědků, a dodal, že soud prvního stupně posuzoval věc zaujatě a jednostranně, bez přihlédnutí k zásadě in dubio pro reo.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 T 100/2008, i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 481/2008, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do dne jeho projednání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě právních a procesních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Dovolací soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy nižších stupňů. Z tohoto důvodu nelze brát zřetel na ty skutkové námitky obviněného, jimiž se snaží prosadit odlišná hodnocení důkazů, a to výpovědi poškozeného Z. D. a videozáznamu kamerového systému. Povinností Nejvyššího soudu je zabývat se právním posouzením skutku za předpokladu, že obviněný uplatnil právní námitky. Za námitku právního charakteru je nutno považovat námitku obviněného, že skutek popsaný pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a to konkrétně znak použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. Z popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný vyhrožoval poškozenému Z. D. fyzickou likvidací čtyřmi ozbrojenými cikány sedícími v autě před hernou, pokud mu poškozený Z. D. nevydá peníze. Podle obviněného je vyloučena bezprostřednost takovéto hrozby, neboť k těmto vyhrůžkám docházelo v relativně delším časovém úseku od jedné do páté hodiny ranní. Této námitce obviněného nelze přisvědčit, neboť šlo o hrozbu fyzickou likvidací čtyřmi ozbrojenými muži, kteří podle tvrzení obviněného seděli v autě před hernou, a byli tudíž v bezprostředním dosahu. Poškozený tak byl vystaven reálné obavě, že hrozící násilí tak může být uskutečněno kdykoliv bez ohledu na to, jak dlouho obviněný poškozenému vyhrožoval. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. je proto správná.

Obviněný dále uplatnil řadu námitek procesně právního charakteru, konkrétně porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů a v samém důsledku také skutková zjištění, která jsou závazná pro dovolací soud v řízení o dovolání. Nejvyšší soud dodává, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze zabývat námitkami procesně právního charakteru, neboť ze zákonného vymezení uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že je určen jen k nápravě vad hmotně právních a nikoli procesněprávních.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Z obsahu dovolání však není zcela zřejmé, které námitky obviněný Š. Š. podřadil pod tento dovolací důvod. Obviněný namítl, že v návaznosti na údajně nesprávnou právní kvalifikaci skutku je nesprávný též i výrok o trestu, neboť správně měl být uznán vinným pokračujícím trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., čemuž podle něj neodpovídá uložení souhrnného trestu. Z obsahu dovolání lze dovodit, že obviněný tuto námitku podřadil pod dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Správnost či nesprávnost uložení souhrnného či úhrnného trestu lze však namítat pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako jiné hmotně právní posouzení (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatel proto nenaplnil svou námitkou dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud dodává, že v souladu s § 59 odst. 1 tr. ř. posuzuje dovolání vždy podle jeho obsahu. V dovolacím řízení je však vázán zákonným vymezením důvodů dovolání i obsahem námitek obviněného, které podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel je podle § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení trestního řádu. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na zákonné ustanovení obviněným formálně odkazováno.

Protože rozhodnutí napadené dovoláním netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. května 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek