7 Tdo 486/2013
Datum rozhodnutí: 12.06.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 486/2013 - 28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 6. 2013 o dovolání obviněného L. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 42 To 348/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 199/2012 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř se dovolání obviněného L. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný L. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 42 To 348/2012, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 10 T 199/2012. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky zaměřil proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem trestných činů, pro které byl odsouzen. Námitky obviněného se odvíjely od jeho tvrzení, že pachatelem nebyl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, příp. aby zrušil rozhodnutí obou soudů, a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Nestačí však jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, protože konkrétně uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro trojnásobný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle zjištění Okresního soudu v Jihlavě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě,
- první zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 8. 8. 2011 kolem 02,00 hodin v J., B. , v provozovně baru herny přepadl obsluhující P. S. tak, že maskován kuklou a pod pohrůžkou použití pistole, kterou jí mířil na hruď, ji donutil k vydání hotovosti ve výši 10 700 Kč a při odchodu odcizil ještě dva mobilní telefony položené na baru (bod 1 výroku o vině),
- druhý zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 25. 2. 2012 kolem 04,15 hodin v J., J. ul., v blízkosti prodejny Ferona přepadl M. N., která místem procházela, pokusil se jí strhnout z ramene kabelku, což se mu pro odpor poškozené nepodařilo, poté se s ní začal o kabelku přetahovat, snažil se jí vytrhnout z ruky také mobilní telefon, povalil ji na zem, zacpával jí ústa, a když se mu podařilo kabelku jí vytrhnout, z místa utekl i s odcizenou kabelkou, která obsahovala mimo jiné hotovost ve výši 200 Kč, osobní doklady a platební kartu ČSOB, a. s., klíče a kosmetiku (bod 2 výroku o vině),
- třetí zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 4. 2012 kolem 09,20 hodin v P., N. F. , přepadl pobočku Komerční banky, a. s., tak, že maskován čepicí a černými brýlemi přistoupil k přepážce, za kterou byla S. M., a pod pohrůžkou použití pistole, kterou držel v ruce a mířil na ni, ji donutil k vydání hotovosti ve výši 144 900 Kč (bod 3 výroku o vině).

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav neodpovídal znakům tří zločinů loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (body 1, 2, 3 výroku o vině) a znakům přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině). Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný zaměřil své námitky v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním uvedeným v bodech 1, 2 výroku o vině, konkrétně proti zjištěním, že je osobou totožnou s pachatelem těchto skutků. Uplatněnými námitkami obviněný projevil nesouhlas se závěrem soudů, že provedenými důkazy byl ze spáchání skutků spolehlivě usvědčen jako jejich pachatel. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu jsou mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jihlavě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele skutků uvedených v bodech 1, 2 výroku o vině.

Pokud jde o přepadení herny baru (bod 1 výroku o vině), pachatel byl maskován kuklou, pro poškozenou P. S. byl neznámou osobou a poškozená ho nemohla poznat. Je tu však ucelený okruh dalších důkazů jasně ukazujících na obviněného jako osobu, která byla pachatelem přepadení. Svědkyně L. K., tehdejší přítelkyně obviněného, potvrdila, že obviněný se jí k přepadení přiznal, a navíc poznala obviněného na kamerovém záznamu pořízeném při přepadení, a to podle postavy a oblečení, i když pachatel byl jinak maskován kuklou. Svědkyně L. K. zároveň popsala, jak byla i s obviněným u F. J. pro pistoli. S tím koresponduje výpověď svědka I. S., který vyslechl hádku obviněného s L. K. a potvrdil, že obviněný se v průběhu hádky zmínil o tom, že hernu udělal . Kromě toho svědek I. S. popsal své kontakty s obviněným, v jejichž rámci se od obviněného dověděl, že má od osoby jménem J. plynovou pistoli a nebojí se s ní udělat nějaké přepadení, přičemž na výslovný dotaz svědka směřující k přepadení herny obviněný odpověděl se smíchem sice vyhýbavě až dvojsmyslně, ale bez toho, že by se od přepadení herny distancoval. Svědek F. J., bývalý spolužák obviněného, uvedl, že obviněný u něho měl uschovanou plynovou pistoli, a popsal okolnosti, za nichž si ji obviněný vzal zpět. Svědek F. J. viděl kamerový záznam přepadení herny a bezpečně na něm poznal obviněného podle postavy a pohybů. Svědek J. T., kamarád obviněného, potvrdil, že obviněný se mu zmínil o tom, že hernu přepadl, že při přepadení byl natočen na kamerový záznam, že při tom měl plynovou pistoli a že v herně vzal asi 10 000 Kč. Za tohoto stavu není nic nelogického na zjištění soudů, že obviněný byl pachatelem přepadení herny baru.

Pokud jde o přepadení poškozené M. N. (bod 2 výroku o vině), významná je svědecká výpověď poškozené, která obviněného poznala a vysvětlila, že krátce před činem přišla s obviněným do styku, neboť se jí ptal na cigaretu. Kromě toho na šátku, který měla poškozená v kritickou dobu při sobě, a dále na věcech, které jí byly při přepadení odcizeny a které byly krátce poté při pátrání v okolí místa činu nalezeny odhozené do odpadkového koše (kabelka, peněženka), byly pachové stopy obviněného. Za této situace nelze spatřovat žádnou nelogičnost ve zjištění soudů, že obviněný byl pachatelem přepadení poškozené M. N.

Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy podrobně znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. V tomto rámci soudy přijatelně také vyložily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že se skutků nedopustil, a proč považují tuto obhajobu za nevěrohodnou a vyvrácenou, včetně předloženého alibi. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný,

V Brně dne 12. června 2013

Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec