7 Tdo 480/2013
Datum rozhodnutí: 12.06.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník, § 173 odst. 2 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 480/2013-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. června 2013 v Brně dovolání obviněného J. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 To 113/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 26/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 T 26/2012, uznal obviněného J. M. (dále jen obviněný ) vinným pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 To 113/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně posoudily jeho jednání, protože nezpůsobil poškozené P. B. těžkou újmu na zdraví. Podle něj ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Jany Kronbergerové, CSc., i z její výpovědi u hlavního líčení nevyplývá, že by těžká újma na zdraví byla způsobena jeho jednáním. Dále uvedl, že těžkou újmu na zdraví poškozené nezavinil, neboť nevěděl, neměl a nemohl vědět, že jeho trestný čin může způsobit takové následky, tedy vážné poškození zdraví trvající déle než šest týdnů. Dále uvedl, že není samozřejmé, že by pachatelé takové trestné činnosti měli počítat s tím, že mohou někomu způsobit těžkou újmu na zdraví, pokud se vůbec nedopustí násilí, a pokud je možné, že těžší následek vznikl v důsledku jiných skutečností, měly se soudy obou stupňů těmito skutečnostmi zabývat. Namítl, že jeho jednání mělo být správně posouzeno jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 To 113/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný své dovolání opřel výlučně o námitky proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti jejich skutkovým zjištěním a tyto námitky v podstatě opakuje z řízení o odvolání. Tyto námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný nenamítl nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek jehož zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku s tím, že skutek měl být správně posouzen jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Námitkou nesprávného právního posouzení skutku se zabýval již odvolací soud a dospěl k závěru, že obviněný způsobil poškozené P. B. těžkou újmu na zdraví, a to posttraumatickou stresovou poruchu. Poukázal přitom na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který při posuzování této otázky vycházel především z výpovědi poškozené P. B., která mimo jiné uvedla, že se jednalo již o její čtvrté přepadení v benzínové čerpací stanici a vždy šlo o přepadení se zbraní a dále ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jany Kronbergerové, CSc. i z výslechu znalkyně u hlavního líčení. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Právní kvalifikace skutku v rozhodnutí napadeném dovoláním je správná. Posouzení skutku jen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se obviněný domáhá, je zcela bezpředmětné.

Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za splnění zákonných podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek