7 Tdo 474/2011
Datum rozhodnutí: 12.07.2011
Dotčené předpisy: § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.



7 Tdo 474/2011 - 14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného T. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 6 To 605/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 109/2010 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í
- usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 6 To 605/2010, pokud jím byl v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 4 T 109/2010, ponechán nedotčen výrok o trestu,
- rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 4 T 109/2010, ve výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í



Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 4 T 109/2010, byl obviněný T. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky.

Odvolání státního zástupce, podané ve prospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 6 To 605/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal ve prospěch obviněného. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. Namítl, že pokud soudy rozhodovaly v době, kdy již byl účinný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 S., bylo vyloučeno, aby obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře přesahující nejvyšší přípustnou výměru tohoto druhu trestu 300 hodin stanovenou v trestním zákoníku, byť jinak aplikovaly trestní zákon účinný v době spáchání trestných činů, tj. zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který připouštěl uložení tohoto druhu trestu ve výměře až 400 hodin. Vyjádřil názor, že za uvedených okolností byl obviněnému uložen nepřípustný druh trestu. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Obviněný byl uznán vinným trestnými činy, které podle výroku o vině spáchal dne 6. 12. 2009, tedy za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Bruntále rozhodl rozsudkem ze dne 10. 9. 2010, tedy za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a posoudil trestnost obou činů podle zákona účinného v době jejich spáchání. Pokud jde o trest obecně prospěšných prací, trestní zákon účinný v době spáchání činů připouštěl jeho uložení ve výměře od 50 do 400 hodin (§ 45 odst. 1 tr. zák.), zatímco trestní zákoník účinný v době rozhodování připouští jeho uložení ve výměře od 50 do 300 hodin (§ 63 odst. 1 tr. zákoníku). Okresní soud v Bruntále nezaznamenal zmíněný rozdíl v horní hranici sazby trestu obecně prospěšných prací a nevysvětlil, proč obviněnému uložil tento druh trestu ve výměře, která v době jeho rozhodování již nebyla možná.

Nepřípustnost uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin namítl státní zástupce v odvolání podaném ve prospěch obviněného, avšak Krajský soud v Ostravě tuto námitku neakceptoval. Krajský soud v Ostravě sice odkázal na zásadu, podle níž pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§ 3 odst. 1 tr. zákoníku), avšak konstatoval, že tato zásada se netýká výměry trestu. V dalších úvahách Krajský soud v Ostravě konstatoval, že pokud by měl být trest obecně prospěšných prací uložen podle trestního zákoníku v maximální výměře 300 hodin, musel by podle něho být také vykonáván, což by ve vykonávacím řízení mimo jiné zahrnovalo i možnost přeměny na trest odnětí svobody v trvání 300 dnů, zatímco trest obecně prospěšných prací uložený podle dřívějšího trestního zákona v maximální výměře 400 hodin by mohl být podle tohoto zákona přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 200 dnů.

S argumentací Krajského soudu v Ostravě se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Za situace, kdy tu byl výrok o vině, v němž byl jinak správně aplikován dřívější trestní zákon, nepřicházelo v úvahu, aby trest byl uložen podle pozdějšího trestního zákoníku. To je důsledkem zásady, že ten či onen zákon je třeba použít jako celek a že trestnost skutku nelze posoudit částečně podle zákona účinného v době jeho spáchání a částečně podle pozdějšího zákona (viz č. 11/2004 Sb. rozh. tr.). Uvedená zásada je zakotvena v ustanoveních o časové působnosti trestních zákonů, tj. v § 16 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Není tedy možné ve výroku o vině kvalifikovat čin podle zákona účinného v době jeho spáchání a zároveň uložit za tento čin trest podle pozdějšího zákona. V posuzované věci nešlo o to, že by trest obecně prospěšných prací měl být uložen a posléze i vykonáván podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ale bylo třeba respektovat, že zmíněná zásada, tak jak ji vyjadřují ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 1 tr. zákoníku, je modifikována nezbytným zřetelem k zákonu účinnému v době rozhodování, a sice v tom směru, že lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§ 16 odst. 2 tr. zák., § 3 odst. 1 tr. zákoníku). Jestliže jako nejvyšší přípustnou výměru trestu obecně prospěšných prací zákon účinný v době rozhodování stanoví 300 hodin, zatímco zákon účinný v době spáchání činu stanoví 400 hodin, pak z toho vyplývá, že zákon účinný v době rozhodování vůbec nedovoluje uložení trestu obecně prospěšných prací nad 300 hodin. Takový trest je z hlediska zákona účinného v době rozhodování nepřípustný již jako druh trestu. Nad rámec, v němž uložení trestu obecně prospěšných prací dovoluje zákon účinný v době rozhodování, je vyloučeno uložit tento trest i tehdy, kdyby to jinak bylo možné podle dřívějšího zákona, podle kterého se posuzuje trestnost činu. Pokud zákon účinný v době rozhodování limituje druh trestu jeho nejvyšší přípustnou výměrou, která je nižší než nejvyšší přípustná výměra tohoto druhu trestu podle dřívějšího zákona, podle něhož se posuzuje trestnost činu, pak tím zákon účinný v době rozhodování zároveň vytyčuje meze přípustnosti tohoto druhu trestu ve vztahu k aplikaci dřívějšího zákona. Překročení těchto mezí činí uložený trest nepřípustným již co do druhu trestu, a nikoli jen co do výměry.

Z toho vyplývá, že od 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník, je uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře nad 300 hodin v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 tr. zákoníku a s ustanovením § 16 odst. 2 tr. zák. i při aplikaci trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin je za tohoto stavu nepřípustným druhem trestu. Z tohoto důvodu Krajský soud v Ostravě správně neměl zamítnout odvolání státního zástupce a měl napravit pochybení Okresního soudu v Bruntále.

Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve smyslu tohoto dovolacího důvodu byl vadný rozsudek Okresního soudu v Bruntále jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení).

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pokud jím byl ponechán nedotčen výrok o trestu, zrušil rovněž výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Bruntále (čímž je míněn celý výrok o trestu, tj. výrok o trestu obecně prospěšných prací i výrok o trestu zákazu činnosti), zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Bruntále tedy znovu rozhodne o trestu. Takto rozhodl Nejvyšší soud s ohledem na to, že k vadnému rozhodnutí o trestu došlo již v rozsudku Okresního soudu v Bruntále jako soudu prvního stupně. Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že jde o uložení trestu za dva trestné činy, takže obviněnému je třeba uložit úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. (toto ustanovení Okresní soud v Bruntále při ukládání trestu nepoužil).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2011


Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec