7 Tdo 467/2013
Datum rozhodnutí: 21.05.2013
Dotčené předpisy: § 345 tr. zákoník



7 Tdo 467/2013-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. 5. 2013 dovolání obviněného L. F. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 14 To 397/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 303/2011 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 14 To 397/2012, a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 5 T 303/2011.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Písku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 5 T 303/2011, byl obviněný L. F. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. l tr. zákoníku stanovena na tři roky.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Písku v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 3. 2011 v P. u orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru vnitřní kontroly, podal na policistu prap. Jiřího Švamberka a na ostatní policisty, přítomné na Obvodním oddělení Policie České republiky v Písku dne 14. 2. 2011 v době od 20,43 hodin do 21,44 hodin, trestní oznámení pro trestné činy nadržování podle § 366 odst. l tr. zákoníku a neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku s obviňujícím tvrzením, že po předcházející dopravní nehodě, jejímž viníkem byl J. J. a druhým účastníkem obviněný, odmítli provést test na přítomnost návykové látky u J. J. a že obviněnému na jeho žádost nepřivolali výjezd rychlé zdravotnické služby, tímto jednáním přivodil policistům šetření, při kterém bylo zjištěno, že jeho obvinění jsou lživá, a přitom si musel být vědom, že jiné osoby obviňuje nepravdivě, že v důsledku jeho obvinění mohou být tyto osoby trestně stíhány a že tato obvinění mohou osoby, vůči kterým směřují, vážně poškodit v zaměstnání. Z bližších okolností rozvedených v odůvodnění rozsudku je patrno, že dopravní nehoda spočívala ve střetu J. J. jako cyklisty s obviněným jako chodcem.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 14 To 397/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s tím, že neobstojí ... právní posouzení skutku , resp. že soudy ... učinily nesprávné právní posouzení skutku . Z toho je zřejmé, že dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Odkázal na zásadu, že pokud se nepodaří prokázat vinu tomu, kdo byl jinou osobou označen za pachatele trestného činu, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé a že bylo vedeno úmyslem stíhat nevinného. Namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu a v této spojitosti zdůraznil, že nepodával trestní oznámení, ale stížnost, že neměl motivaci k tomu, aby kohokoli poškodil, že subjektivně vnímal věc jako neplnění povinností policistů a že se cítil oprávněn žádat, aby jejich postup byl prošetřen. Vyjádřil názor, že pokud si stěžoval na postup policie, měl na to právo vyplývající z ustanovení čl. 18, čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, a své trestní stíhání označil za šikanu. Vytkl, že soudy se neřídily ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku, vzhledem k němuž postačoval případný postih podle zákona o přestupcích. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Pokud je zákonným znakem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a také podle § 345 odst. l tr. zákoníku lživé obvinění z trestného činu , znamená to, že pachatel křivého obvinění uvede v obviňujícím aktu s k u t k o v á tvrzení, která jsou nepravdivá a která zahrnují takový okruh okolností, že v souhrnu představují spáchání trestného činu. O lživé obvinění z trestného činu ve smyslu § 345 odst. 1, 2 tr. zákoníku nejde, jestliže je neopodstatněné jen právní posouzení tvrzených skutkových okolností jako trestného činu, zvláště pak když jsou skutková tvrzení pravdivá nebo když i přes nepravdivost nezahrnují takový okruh skutkových okolností, který je potřebný pro naplnění znaků trestného činu, z něhož je jiná osoba obviňována. Primárně tedy není rozhodné to, že v obviňujícím aktu bylo něco označeno za trestný čin, ale to, že obviňující akt obsahuje nepravdivá skutková tvrzení v rozsahu odpovídajícím znakům trestného činu, který měla spáchat jiná osoba.

Jestliže je výrok o vině, tak jak je obsahem rozsudku Okresního soudu v Písku, konfrontován s těmito zásadami, je zřejmé, že nemůže obstát. I když obviňující skutková tvrzení obviněného byla podle zjištění Okresního soudu v Písku nepravdivá, netýkala se okolností, které by znamenaly spáchání trestného činu jinou osobou.

Podle zjištění Okresního soudu v Písku obviněný lživě obvinil policisty z trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu. Ve vztahu ke zjištění, že obviněný nepravdivě ve svých tvrzeních uvedl, že policisté odmítli provést test na přítomnost návykových látek u J. J. jako viníka dopravní nehody, je třeba zdůraznit, že J. J. tu nebyl pachatelem trestného činu, ale pachatelem přestupku podle § 22 odst. l písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (takto byla věc dopravní nehody vedena u Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru Písek, dopravního inspektorátu pod č. j. KRPC-26/DNPI-2011-TF). To, že jednání J. J. bylo přestupkem, bylo od počátku bez pochybností jasné a v žádném stadiu ani náznakem vůbec nevyvstala úvaha, že by z jeho strany šlo o trestný čin. Za pachatele trestného činu neoznačoval J. J. dokonce ani obviněný. Je tedy zřejmé, že pokud podle nepravdivých tvrzení obviněného se policisté snažili nějak pomoci J. J. jako viníku dopravní nehody, snažili se mu pomoci nikoli jako pachateli trestného činu, ale jako pachateli přestupku, což ovšem neznamená naplnění znaků trestného činu nadržování podle § 366 odst. l tr. zákoníku bez ohledu na to, že obviněný to za trestný čin nadržování označil.

Podle dalších zjištění Okresního soudu v Písku obviněný lživě obvinil policisty z trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout. Ve vztahu ke zjištění, že obviněný nepravdivě ve svých tvrzeních uvedl, že policisté na jeho žádost nepřivolali výjezd rychlé zdravotnické služby, je třeba zdůraznit, že obviněný uvedl pouze to, že policisté i přes jeho několikanásobnou žádost nezavolali lékaře (viz č. l. 52 p. v. spisu), resp. že po policistech chtěl zavolat sanitku, ale ti mu ji nezavolali (viz č. l. 54 spisu). V údajích, které obviněný prezentoval v obvinění proti policistům, není ani zmínkou či náznakem uvedeno nic v tom smyslu, že by se obviněný v době svých žádostí o lékařskou pomoc nacházel ve stavu, při kterém by byl v nebezpečí smrti nebo jevil známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění. Je tedy zřejmé, že pokud podle nepravdivých tvrzení obviněného policisté nevyhověli jeho žádosti o přivolání zdravotnické služby, nedošlo k tomuto jednání policistů ani podle tvrzení obviněného za okolností, které jsou podmínkou spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku, resp. podle § 150 odst. l tr. zákoníku, neboť obviněný vůbec netvrdil, že by byl v nebezpečí smrti nebo jevil známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění. Jednání, z něhož obviněný policisty nepravdivě obvinil, neznamenalo naplnění znaků trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku (ani podle § 150 odst. l tr. zákoníku) bez ohledu na to, že obviněný to za trestný čin neposkytnutí pomoci označil. Lékařská pomoc se podle zjištění Okresního soudu v Písku rozvedených v odůvodnění rozsudku k obviněnému dostavila nejprve na místě nehody a později pak na obvodním oddělení policie, odkud byl odvezen k vyšetření do nemocnice, a to v obou případech s negativním nálezem, což jen dokresluje celou věc z toho hlediska, že obviněný se ani objektivně nenacházel v situaci, za které mohli policisté případně spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci.
Pro úplnost lze dodat, že s obviňujícím oznámením, které na policisty učinil obviněný, nebylo naloženo jako s trestním oznámením podle § 158 odst. 1, 2 tr. ř. a že z podnětu tohoto oznámení nebyly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., natož aby proti policistům bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. l tr. ř. Oznámení obviněného bylo Policií České republiky Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, odboru vnitřní kontroly, oddělení vnitřní kontroly Písek, přijato jako stížnost podle § 175 odst. 4 spr. ř. a takto bylo také vyřízeno podle § 175 odst. 5 spr. ř. jako stížnost nedůvodná. Tento výsledek ovšem sám o sobě nestačí pro závěr, že nepravdivé údaje obviněného zakládají trestný čin křivého obvinění (§ 345 tr. zákoníku).

Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, není trestným činem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. Napadené usnesení, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, tak rozsudek Okresního soudu v Písku jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Písku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodnutí se bude Okresní soud v Písku řídit právním názorem vysloveným v tomto usnesení Nejvyššího soudu (§ 265s odst. l tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec