7 Tdo 461/2009
Datum rozhodnutí: 13.05.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 461/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. května 2009 o dovolání obviněného L. Z. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10 To 15/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 184/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 1 T 184/2008, byl obviněný L. Z. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 180d tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10 To 15/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10 To 15/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem jeho výrokům opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl nedostatečný rozsah dokazování, v jehož důsledku nebyl podklad pro posouzení stavu vylučujícího jeho způsobilost řídit motorové vozidlo. Na podporu svého tvrzení, že v době dopravní nehody měl pouze minimální množství alkoholu v krvi, předložil obsáhlé výpočty, jimiž prokazoval, že v době dopravní nehody byla hladina alkoholu v jeho krvi přibližně 0,29 g/kg, a že požil alkohol zhruba půl hodiny po dopravní nehodě, avšak před odvozem do nemocnice, kde mu byl odebrán vzorek krve. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl další znalecký posudek, který by vycházel z přesnějších údajů o jeho tělesné hmotnosti. Poukázal na logický rozpor ohledně užití látky THC (tetrahydrocannabinol), když soud prvního stupně v tzv. skutkové větě vyjádřil, že obviněný požil před dopravní nehodou látku THC, ačkoli došel k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána. Obviněný má za to, že tímto postupem soudu prvního stupně byla porušena zásada in dubio pro reo. Obviněný spatřuje další pochybení v tom, že soud prvního stupně neschválil narovnání, ačkoliv podle jeho názoru byly splněny všechny zákonné podmínky pro jeho schválení. Trest považuje za příliš přísný a uložený v rozporu s účelem trestu vyjádřeným v ustanovení § 23 tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen ,,Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10 To 15/2009, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl všechny potřebné důkazy k prokázání skutečnosti, zda byl v době dopravní nehody ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, do kterého se dostal po požití alkoholu a látky THC. V dovolání namítl nedostatečný rozsah dokazování, uvedl odlišný způsob hodnocení důkazů, a tím se domáhal toho, aby byl odlišným způsobem posouzen skutek, jímž byl uznán vinným.

Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým jištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.

Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat i námitku obviněného, že soud dospěl údajně k nesprávnému závěru o vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. po požití látky THC, ačkoli konstatoval, že nelze mít za prokázané, že obviněný byl pod vlivem zmíněné látky. Jde o námitku, jíž se Nejvyšší soud v rámci uplatněného dovolacího důvodu nemohl věcně zabývat. Pro úplnost však dodává, že soud prvního stupně došel ke zcela správným závěrům o požití látky THC obviněným. V této souvislosti je nutno poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž uvedl, že pokud jde o vliv THC, . šlo o záchyt THC v séru obviněného a nelze dojít k závěru, zda se jednalo a psychoaktivní THC nebo jeho metabolit. Čili nelze mít za prokázané, že obviněný byl pod vlivem THC, byl však nesporně pod vlivem alkoholu a THC před nehodou konzumoval. (srov. č. l. 116 117 spisu).

V této souvislosti obviněný mimo jiné namítl porušení zásady in dubio pro reo. Tato námitka však není námitkou hmotně právní, ale procesní, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze naplnit námitkami procesně právního charakteru. Obviněný spatřuje nesprávný postup soudu prvního stupně také v tom, že soud nevyhověl jeho návrhu na schválení narovnání, ačkoli byly podle jeho názoru splněny veškeré zákonné podmínky pro jeho schválení. Tato námitka však směřuje proti procesnímu postupu soudu prvního stupně a nelze ji tudíž uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že otázka schválení či neschválení narovnání záleží čistě na úvaze soudu, což vyplývá ze zákonného vyjádření, že soud může rozhodnout o schválení narovnání . Soud tudíž není povinen vyhovět návrhu obviněného na schválení narovnání ani v případě, že byly splněny všechny zákonné podmínky dané ustanovením § 309 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit k námitce přísnosti trestu, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 23, § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za jiné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nelze ji relevantně vznést v dovolání. Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o odvolání byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Přitom zjistil, že obviněný opřel dovolání o tytéž námitky, které uplatňoval již v předcházejících stadiích trestního stíhání, s nimiž se soudy obou stupňů přesvědčivě a v souladu se zákonem vypořádaly.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. května 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek