7 Tdo 46/2007
Datum rozhodnutí: 06.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 46/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v Brně rozhodl dne 6. února 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Y. O. , státního příslušníka I. , které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 9 To 270/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 18/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 7 T 18/2006, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 250 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody poškozené obchodní společnosti T. P. Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že (stručně uvedeno) dne 19. 7. 2004 kolem 12:00 hod., v P. , R., si v autopůjčovně T. P. , po uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku, vypůjčil na dobu do 22. 7. 2004 vozidlo O. A., a to již v úmyslu vozidlo nevrátit, zaplatil nájemné 5.610,- Kč a zálohu 100 USD, dne 22. 7. 2004 kolem 11:00 hod. telefonicky požádal o prodloužení výpůjční doby, bylo mu na to sděleno, že je to možné pouze na základě prodloužení smlouvy a zaplacení nájmu, načež sdělil, že na to nemá čas, kolem 13:11 hod. pak posla SMS zprávu, že musí odjet na letiště a auto s klíči pošle po kamarádovi, avšak do současné doby vozidlo vráceno nebylo, obviněný na telefonické urgence ze strany autopůjčovny nereagoval a následně bylo zjištěno, že dne 19. 7. 2004 v 18:41 hod. vozidlo přejelo přes hraniční přechod H. do R. a zpět se již přes žádný hraniční přechod nevrátilo, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti škodu ve výši 316.000,- Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací, k odvolání obviněného a obvodního státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného, zrušil rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. pouze ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak, při nezměněném výroku o vině, uložil obviněnému stejný trest odnětí svobody, jak byl uložen soudem I. stupně a dále podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. také trest vyhoštění v délce 10 roků. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. nově rozhodl také ohledně náhrady škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že nelze u něj dovodit subjektivní stránku trestného činu podvodu pouze ze skutečnosti, že vozidlo nebylo poškozenému vráceno. Domnívá se, že nebyla prokázána ani objektivní stránka trestného činu podvodu, že by v době sjednávání smlouvy o nájmu uvedl poškozeného v omyl, využil jeho omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, když uvedl pravdivé informace, žádné skutečnosti nezamlčel a řádně zaplatil dohodnutou zálohu a nájemné a jako stálý zákazník byl poškozenému znám. Je proto toho názoru, že pro nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu, je dán uplatněný důvod dovolání a napadený rozsudek tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když skutek není trestným činem. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a sám podle § 265m tr. ř. rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho námitka o nedostatku podvodného záměru je spojena s poukazem na nedostatečný důkazní podklad nebo jiné skutkové okolnosti, než byly zjištěny soudem. Není proto způsobilá k projednání, když není podřaditelná pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. S poukazem na soudem zjištěné okolnosti případu pak uvedla, že této námitce obviněného by nebylo možno přisvědčit ani za předpokladu kvalifikovanosti jeho dovolací argumentace a rozhodnutí o vině považuje za správné. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Namítá-li obviněný, že mu provedeným dokazováním nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. a nebyl soudy předložen jediný důkaz prokazující, že neměl úmysl předmětné vozidlo po dohodnuté době vrátit, když uvedl pravdivé informace a neuvedl poškozeného v omyl, je zřejmé, že zčásti jeho dovolání vychází z jiného skutkového stavu, než byl zjištěn soudy v původním řízení. Přesto Nejvyšší soud shledal jeho námitky ohledně subjektivní stránky a uvedení v omyl způsobilými k projednání v rámci uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podvodný úmysl jako okolnost subjektivního charakteru se zpravidla dokazuje jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.

Soud I. stupně úmysl obviněného vozidlo nevrátit, tj. podvodný úmysl již v době uzavírání smlouvy o nájmu, dovodil ze zjištěných skutečností. Především, že obviněný bezprostředně po zapůjčení odjel s vozidlem do Rakouska a zpět se s vozidlem nevrátil. Za nevěrohodné považoval i tvrzení obviněného, že vozidlo zaparkoval na V. n. a v případě pravdivosti verze obviněného, že mu nic nebránilo zajet do půjčovny k vyřízení záležitosti. Soud I. stupně poukázal i na obviněným uváděné okolnosti, proč nehlásil policii ztrátu vozidla a na obsah SMS zprávy, kterou vzbuzoval nedůvodný dojem, že mu odlétá letadlo, ačkoli šel z V. n. na vlak a mohl tak nejprve zajít do poškozené firmy. Odvolací soud pak rovněž zdůraznil jednoznačné zjištění o nevrácení se vozidla zpět po jeho výjezdu do Rakouska, jakož i jednání obviněného, který žádal o prodloužení nájemní smlouvy, ale k sepsání smlouvy o prodloužení nájmu se již dostavit nechtěl a poté tvrdil, že se vozidlo ztratilo, aniž by vyrozuměl policii a poškozené společnosti vysvětlil okolnosti jeho ztráty.

Dospěly-li soudy na základě těchto objektivních zjištění k závěru o existenci podvodného úmyslu obviněného, Nejvyšší soud se s tímto jejich názorem ztotožnil, když nepřisvědčil ani námitce obviněného, že poškozenou obchodní společnost neuvedl v omyl. Přesto, že nájemní smlouva opravňovala obviněného k užívání vozidla pouze na území České republiky a Spolkové republiky Německo (CZ, D) obviněný při uzavření smlouvy neinformoval společnost o tom, že jej chce použít k cestě do Rakouska, kam ještě v den zapůjčení vozidla odjel. Při uzavření smlouvy také v rozporu se skutečností uvedl, že druhým uživatelem vozidla bude ještě jistá obchodní společnost, ač nevěděl, zda tato ještě vůbec existuje, čímž chtěl zvýšit svoji důvěryhodnost jako zákazníka. Uvedené skutečnosti tak spolehlivě prokazují nejen uvedení v omyl poškozené obchodní společnosti, ale také existenci podvodného úmyslu obviněného, když není pravdou, že poškozené společnosti uvedl pravdivé informace a nic nezamlčel, jak tvrdí v dovolání.

Obviněný byl proto správně uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., když svým jednáním naplnil namítané zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu a dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš