7 Tdo 456/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 456/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. května 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. F. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 13 To 519/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 69/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 4 T 69/2006, byl obviněný R. F. uznán vinným ad II. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 42 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou. Podle 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný ad I. zproštěn obžaloby pro jiný skutek.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 13 To 519/2006, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v celé odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsoudil ho podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou. Podle § 257 odst. 1 písm. c) a § 223 odst. 1 tr. ř. zastavil trestní stíhání pro jiný skutek z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

Trestný čin spáchal obviněný tím, že ad 1. v období od letních měsíců roku 2005 do prosince 2005 v P. a na dalších místech P. kraje v sedmi případech zčásti prodal a zčásti poskytl zdarma D. K. psychotropní látku metamfetamin v různě velkých dávkách v celkovém množství 21 g, ad 2. v období června roku 2005 do počátku měsíce září 2005 v P. nejméně ve dvaceti případech poskytl za protislužbu F. N. metamfetamin v dávkách po 0,2 g v celkovém množství nejméně 5 g, ad 3. v období od října roku 2005 do počátku ledna 2006 v P. nejméně ve třech případech poskytl zdarma metamfetamin L. P. v množství odpovídajícím částkám 500,- Kč a 1.000,- Kč, tedy nejméně 1,5 g, ad 4. v období od konce listopadu roku 2005 do 19. 1. 2006 v P. a na dalších místech P. kraje poskytl zčásti zdarma a zčásti výměnou za protislužby P. F. metamfetamin v deseti případech v různě velkých dávkách v celkovém množství 5 g, ad 5. v období od počátku měsíce prosince roku 2005 do 15. 1. 2006 v P. poskytl zdarma L. I. metamfetamin v deseti případech v dávkách po nejméně 0,2 g v celkovém množství nejméně 2 g, přičemž ve třech případech jmenované metamfetamin i nitrožilně aplikoval, ad 6. v období od září roku 2005 do 19. 1. 2006 v P. poskytl zdarma Š. N. metamfetamin nejméně ve třech případech v přesně nezjištěných dávkách, ad 7. v lednu 2006 v P. poskytl R. T. metamfetamin nejméně v jednom případě v přesně nezjištěném množství, ad 8. v období od června roku 2005 do listopadu 2005 v P. poskytl zdarma P. D. metamfetamin ve dvou případech v přesně nezjištěném množství a ve dvaceti případech jmenovanému prodal metamfetamin v dávkách odpovídajících částkám 500,- Kč až 1.000,- Kč, tedy v celkovém množství nejméně 15 g a dále jmenovanému prodal v pěti případech celkem 10 g hašiše, ad 9. v období od listopadu roku 2005 do 19. 1. 2006 v P. poskytl zdarma V. O. metamfetamin ve čtyřech případech v celkovém množství 3 g a v jednom případě jmenovanému metamfetamin prodal v celkovém množství 8 g, tedy celkem poskytl nejméně 11 g.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání zaměřil do výroku o vině, neboť se nedopustil jednání tak, jak je popsáno pod body 1 a 8, tedy útoků ve vztahu ke K. a D. a do výroku o trestu. Uvedl, že již v průběhu řízení namítal nesprávné skutkové i právní závěry okresního soudu a způsob provádění důkazů v přípravném řízení. Námitky byly soudem druhého stupně z části akceptovány. Pokud soudy obou stupňů shledaly v jeho jednání znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchaného ve větším rozsahu, pak jejich rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Soud druhého stupně rovněž nesprávně postupoval, pokud přihlédl při kvalifikaci jeho jednání k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a uznal jej vinným i podle přísnější právní kvalifikace, tedy podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Rozhodnutí soudu v tomto směru spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný poukázal na to, že podle § 88 tr. zák. k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Je přesvědčen, že v jeho případě nebyl důvod, aby soud k této okolnosti přihlédl, i pokud by bylo spolehlivě zjištěno množství látky, kterou měl údajně předat, což se však podle jeho názoru nestalo. Tato okolnost podle obviněného s ohledem na okolnosti případu rozhodně podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Dodal, že k vyšší trestnosti nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je určován komplexem všech okolností případu. V tomto směru podle obviněného soud nedostatečně hodnotil skutečnost, že on sám je obětí drogy a v době, kdy je touto drogou intoxikován, není schopen zvážit důsledky svého počínání. Soud nedostatečně hodnotil i okruh osob, z jejichž iniciativy znovu drogám propadl, motivaci jejich jednání a skutečnost, že za ním stále docházeli, neboť byl v místě jedinou osobou, která si pro svou potřebu opatřovala drogu z legálně získaných peněz. Těmto osobám bylo podle něj známo, že je neodmítne v době, kdy je sám pod vlivem drogy. Obviněný znovu zdůraznil, že se trestného činu nedopustil ve větším rozsahu, žádný takový úmysl neměl, není ani vařičem ani distributorem drog, pouze se v několika málo případech o drogu, kterou měl pro vlastní potřebu, rozdělil. Nebylo to však v rozsahu zjištěném soudy a je přesvědčen, že to nebylo bezpečně prokázáno. Uvedl, že to, co tvrdí K. a D. ohledně množství předané drogy není pravda, a že jejich výpovědi jsou vykonstruované. Obviněný je přesvědčen, že skutková zjištění soudů nedosahují co do rozsahu i obsahu takový stav, který by umožnil správné právní posouzení. Kdyby soudy provedly dokazování v odpovídajícím rozsahu, zjistily by, že část látky, kterou osobám podal nebyla droga, ale kalikor. Obviněný znovu zdůraznil, že učiněná skutková zjištění neumožnila soudům dospět k tak jednoznačnému závěru o spáchání daného trestného činu ve větším rozsahu. Tento závěr lze podle něj přijmout jen při bezpečném zjištění množství látky, která je drogou, nikoli jinou látkou nebo z části jinou látkou. Otázka množství předané drogy pak podle obviněného musí být řešena ve vztahu ke konkrétnímu případu, ke konkrétní osobě. Obviněný je přesvědčen že postižení konzumentů či rozdělení se o drogu v komunitě již drogově závislých, jistě není smyslem zákonné úpravy. Obviněný má za to, že jeho námitky jsou v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, neboť skutková zjištění nedosahují rozsahu a obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav právně posoudit, přičemž odkázal na rozhodnutí NS ČR 3 Tdo 841/2006.

Odvolací soud rozhodl na základě jiného nesprávného hmotně právního posouzení, neboť bez naplnění materiálních předpokladů pro aplikaci § 88 odst. 1 tr. zák. přihlédl k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Bylo povinnosti tohoto soudu v rámci odůvodnění rozhodnutí jednoznačně uvést, proč jeho jednání posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Odvolací soud se však podle obviněného omezil na velmi kusé odůvodnění a jeho námitkami, že nebyly splněny materiální předpoklady pro přísnější kvalifikaci, tedy pro přihlédnutí k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, se nezabýval vůbec. Obviněný namítl, že soud přihlédl k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť tato podstatným způsobem nezvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Trvá na tom, že K. a D. jimi tvrzené množství látky neposkytl. Nesouhlasí s názorem, že by předání látky v množství zjištěném v rozsudku podstatně zvyšovalo stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání.

Namítl rovněž, že soud učinil právní závěry, aniž by spolehlivě objasnil naplnění znaků subjektivní stránky, když se spokojil pouze se závěry znaleckého posudku znalce, který není odborníkem na drogovou problematiku a vyšetření, které tento znalec provedl, nebylo způsobilé objasnit jeho psychický stav. Chybí tedy podle něj spolehlivý podklad pro závěr, do jaké míry byla zachována rozpoznávací a ovládací schopnost v době poskytování drogy a jiné látky jiným osobám.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 13 To 519/2006, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby dovolací soud sám rozhodl o jeho vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, kterými obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů ohledně množství drogy jím předané dalším osobám. Obviněný v tomto směru ani neuplatňuje námitky, ze kterých by bylo možno dovodit existenci tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci, neboť se domáhá v podstatě toho, aby provedené důkazy, zejména výpovědi svědků K. a D., byly hodnoceny jiným v úvahu přicházejícím způsobem.

Uplatněnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídají ani námitky, které se týkají subjektivní stránky trestného činu. Obviněný fakticky nevznáší žádné námitky, které by se týkaly aplikace ustanovení § 4 písm. a), b), popř. § 6 tr. zák. Jeho námitky se týkají spíše otázky příčetnosti; ani v tomto ohledu však obviněný podle něj nevznáší žádné námitky týkající se aplikace § 12, popř. § 32 tr. zák., ale zpochybňuje toliko kvalitu dokazování, které bylo ve vztahu ke zkoumání jeho duševního stavu provedeno. Jde tedy i v tomto směru o námitky primárně směřující do oblasti skutkových zjištění.

Deklarovanému dovolacímu důvodu podle státního zástupce odpovídají námitky týkající se absence materiální podmínky § 88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Tyto námitky však státní zástupce nepovažuje za důvodné. V tomto směru je podle něj třeba vycházet z toho, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty. Zvýšený stupeň společenské nebezpečnosti je dán podle státního zástupce tím, že obviněný nakládal s látkou uvedenou v § 187 odst. 1 tr. zák. v množství způsobilém k použití pro více lidí. Je celkem běžné, že v případech, kdy pachatelé trestného činu podle § 187 tr. zák. distribuují drogu opakovaně ve větším množství širšímu okruhu osob, je taková trestná činnost páchána uvnitř komunity drogově závislých osob. Skutečnosti namítané obviněný nejsou podle státního zástupce způsobilé snížit konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu natolik, aby nedosahoval ani dolní hranice typové společenské nebezpečnosti v praxi se běžně vyskytujících trestných činů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. K některým okolnostem poněkud snižujícím konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost ostatně odvolací soud přihlédl, když i přes existenci formálních podmínek daných předchozím odsouzením obviněného, kdy šlo navíc o recidivu speciální, neaplikoval ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. o zvlášť nebezpečné recidivě.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadá výrok o vině i výrok o trestu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 13 To 519/2006,.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného spočívá z velké části na námitkách skutkové povahy a polemice s odůvodněním rozsudku soudu druhého stupně. Těmito námitkami se dovolací soud s ohledem na shora citované nezabýval, neboť nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Nejvyšší soud se zabýval právními námitkami odpovídajícími dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak shledal je zjevně neopodstatněnými, neboť skutkový stav, zjištěný soudy obou stupňů evidentně naplňuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

S ohledem na shora citované se dovolací soud nezabýval námitkami obviněného, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání pod body 1 9 rozsudku soudu druhého stupně jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchaný ve větším rozsahu s odůvodněním, že se pouze v několika případech o drogu, kterou si opatřil pro sebe, rozdělil s dalšími osobami, nebylo to však v rozsahu, který zjistily soudy obou stupňů. Namítal, že výpovědi K. a D. ohledně předaného množství drogy jsou nepravdivé a vykonstruované. Soudy také podle něj neprovedly dokazování v tom směru, že nešlo jen o drogu, kterou dalším osobám poskytl, ale také o kalikor a nebraly v úvahu, že on sám byl obětí drogy. Obviněný dále brojil proti rozsahu i obsahu skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, že soudy spolehlivě neobjasnily naplnění znaků subjektivní stránky, když se spokojily pouze se závěry znaleckého posudku znalce, který podle obviněného není odborníkem na drogovou problematiku a jeho vyšetření tedy nemohlo být způsobilé objasnit jeho psychický stav.

Je zřejmé, že těmito námitkami, obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Pro úplnost je třeba dodat, že shodné námitky obviněný uplatnil již v řízení o odvolání u soudu druhého stupně, kdy rovněž zpochybňoval použitelnost svědeckých výpovědí s ohledem na množství předané látky a namítal objektivnost a správnost závěrů znaleckého posudku. Odvolací soud se těmito námitkami zabýval a náležitě se s nimi vypořádal.

Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit hmotně právní námitku obviněného týkající se absence materiální podmínky ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud s touto námitkou nesouhlasí a považuje ji za zjevně neopodstatněnou.

Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je znak skutkové podstaty uvedený zpravidla v druhém a dalších odstavcích jednotlivých trestných činů, který kvalifikuje základní skutkovou podstatu a typizuje vyšší stupeň nebezpečnosti trestného činu jimi charakterizovaného. Tyto okolnosti jsou formálními znaky skutkové podstaty, které tím, že přistupují k základní skutkové podstatě, zvyšují typový stupeň nebezpečnosti pro společnost. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§ 3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty.

Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že se touto otázkou zabývaly a náležitě se s ní vypořádaly. Správně dospěly k závěru, že jednáním obviněného byly nepochybně naplněny všechny formální znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Náležitě se také zabývaly materiální stránkou daného trestného činu. S přihlédnutím ke všem okolnostem posuzovaného případu správně dovodily, že okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán, pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Je zřejmé, že se obviněný dopustil velmi závažné obecně nebezpečné trestné činnosti. Zvýšený stupeň společenské nebezpečnosti pak soudy obou stupňů správně spatřovaly především v okolnosti, že obviněný nakládal s látkou popsanou v § 187 odst. 1 tr. zák. v množství způsobilém k použití pro více lidí, a to v množství nejméně 60 g. Jednání obviněného vykazovalo značně vysoký stupeň nebezpečnosti, rovněž pokud jde o množství útoků a vzhledem ke skutečnosti, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění pro stejnorodou trestnou činnost. Nejvyšší soud považuje napadené rozhodnutí soudu druhého stupně za správné a souhlasí s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že v daném případě neexistuje žádná skutečnost, která by byla způsobilá snížit konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu natolik, aby nedosahoval ani dolní hranice typové společenské nebezpečnosti v praxi se běžně vyskytujících trestných činů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tato námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, Nejvyšší soud shledal, že soud druhého stupně dospěl ke správnému závěru o naplnění zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala pouze námitka ohledně § 88 odst. 1 tr. zák., avšak Nejvyšší soud ji shledal neopodstatněnou a další námitky nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou mimo uplatněný důvod dovolání.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš