7 Tdo 447/2011
Datum rozhodnutí: 05.05.2011
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 447/2011-19

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 5. května 2011 dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 10 To 145/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 36/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 T 36/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále byl tímto rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost Provident Financial, s. r. o., se sídlem Olbrachtova 9/2006, Praha 4, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 10 To 145/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a ve výroku o trestu za tento trestný čin. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného J. P. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu podmíněně odložil výkon trestu na zkušební dobu v trvání dvou roků. Ve zprošťujících výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dovolání prostřednictvím své obhájkyně s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že za skutky popsané ve výrokové části napadeného rozsudku byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 tr. zákoníku, přestože byl zproštěn obžaloby za tři jiné skutky vykazující stejná či obdobná skutková zjištění. Obviněný rovněž napadl výrok o trestu s tím, že uložený trest je zcela nepřiměřený s ohledem na původní trestní příkaz vydaný ve věci 8 T 36/2008.

Obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud České republiky sám zprostil obžaloby z důvodu, že skutky nejsou trestnými činy.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že odvolací soud posoudil skutek popsaný ve výrokové části napadeného rozsudku jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli za jiné obdobné skutky byl zproštěn obžaloby. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů a zjistil, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně obsahuje všechny znaky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a odvolací soud dospěl ke zcela správné právní kvalifikaci skutku.

Skutky, kterými byl obviněný zproštěn obžaloby soudem prvního stupně, tyto skutky nemohou být předmětem přezkumu v dovolacího řízení. Dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, v dovolacím řízení lze proto přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v tom rozsahu, v jakém odvolací soud sám rozhodoval. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti odsuzujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obviněný směřoval své odvolání proti rozsudku soudu prvního soudu výhradně proti výroku o vině a trestu. Pro úplnost je potřeba dodat, že každý skutek je potřeba posuzovat zvlášť bez vazby na jiné skutky obviněného.

Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž namítl nepřiměřenost trestu. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za jiné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k této námitce obviněného dodává, že soud prvního stupně při úvaze o trestu není nijak vázán výrokem o trestu z trestního příkazu vydaného dříve v téže trestní věci.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2011 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek