7 Tdo 445/2005
Datum rozhodnutí: 22.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 445/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. M., roz. T., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 426/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 193/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 5 T 193/2000, byl obviněný L. M. (roz. T.) uznán vinným pokračujícím trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., rovněž jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trávní 9 roků, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzení i spoluobvinění J. Č.a D. M.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 426/2004, byl k odvolání L. M. a také spoluobviněného J. Č. rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obou jmenovaných a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. krajský soud v rozsahu zrušení znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. uznal vinným pokračujícím trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 tr. zák. Podle § 204 odst. 3, § 35 odst. 1 a § 42 odst. 1 tr. zák. jej pak odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na 8 let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl obviněný L. M. z části žalovaného jednání a spoluobviněný J. Č. v celém rozsahu, zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. M. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v dovolání omylem uvedeno písm. f)/ s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud bylo jeho jednání posouzeno podle § 204 odst. 3 písm. c) tr. zák. Odsouzený tedy předně namítá nenaplnění znaku spáchání trestného činu kuplířství na osobě mladší 18 let. Dále pak namítá také nesprávné použití § 41 odst. 1 tr. zák., tj. že se jednání dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista.

Ohledně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby /odst. 3 písm. c), § 204 tr. zák./ namítá, že u poškozené Š. rozhodně nešlo o svedení k prostituci dosud bezúhonné osoby, protože tato již předtím prostituci provozovala, nebylo také prokázáno ani jeho kořistění z prostitutce a o jejím nízkém věku neměl ani tušení. Je toho názoru, že předchozí život, celková osobnost poškozené, neobjasněné okolnosti, velmi krátká doba jeho dohledu nad ní, neprokázané kořistění z prostituce a míra jeho zavinění ve vztahu k věku poškozené, výrazně snižují stupeň společenské nebezpečnosti ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Proto k této nemělo být přihlédnuto a měl být uznán vinným toliko podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák. s uložením výrazně mírnějšího trestu. Uvedené okolnosti, že mají vliv i na konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti ve vztahu k použití § 41 odst. 1 tr. zák. u kterého není splněna materiální podmínka, aby mohl být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu. Navrhl proto, aby byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ohledně něj zrušen ve výroku o vině a trestu a odvolacímu soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný z podstatné části namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů a soudem učiněná skutková zjištění. Uplatněnému důvodu dovolání odpovídá toliko námitka nedostatku materiálních podmínek pro použití vyšší trestní sazby podle odst. 3 písm. c) § 204 tr. zák. a pro posouzení trestného činu jako spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák. Dovolání ale státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné, když poškozená Š. jen o 4 měsíce přesáhla věk 15 let a přes její bohaté zkušenosti jde o osobu zcela nezralou, což nepochybně výrazně zvyšuje společenskou nebezpečnost činu. Je bez významu, že tuto poškozenou obviněný pásl pouhé 4 dny, protože k ukončení této činnosti nedošlo z jeho rozhodnutí, ale v důsledku zákroku policejních orgánů. Trestnou činnost přitom začal páchat jen několik měsíců po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za předchozí zvlášť závažný trestný čin, což svědčí o jeho zjevném pohrdání základními normami občanské společnosti a společenskou nebezpečnost nyní posuzovaného trestného činu rovněž nepochybně zvyšuje. Navrhl proto, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného, že nebylo prokázáno kořistění z prostituce a o věku poškozené Š., že neměl tušení, protože tyto zpochybňují správnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že obviněný znal skutečný věk poškozené a tato poskytovala sexuální služby za úplatu pro něj pod jeho dohledem. Z hlediska hmotně právního posouzení jednání obviněného jako trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák. je přitom bez významu jeho námitka ohledně neprokázání okolností dohledu nad poškozenou, tak i neprokázání kořistění z prostituce. Znak kořistí z prostituce provozované jiným vzal soud za prokázaný pouze ohledně poškozené K., od které podle skutkových zjištění obviněný opakovaně obdržel nezjištěné finanční částky z odměn za placené sexuální služby. V případě obou poškozených ale pro právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 204 odst. 1 tr. zák. plně postačuje již samotné zjištění, že obě poškozené přiměl k provozování prostituce.

Námitka obviněného ohledně neprokázání kořistění z prostituce je ale spíše konstatováním závěru odvolacího soudu o neprokázání tohoto znaku dané skutkové podstaty u poškozené Š., což je podle obviněného okolností snižující stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Vyplývá to z obsahu dovolání, když obviněný uvádí, že konkrétně vytýká použití právní kvalifikace podle § 204 odst. 3 písm. c) tr. zák., kde soud nesprávně zhodnotil stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. V souvislosti s touto námitkou pak poukazuje vedle neprokázání kořistění z prostituce i na osobu poškozené Š., která již předtím provozovala prostituci, na neobjasnění okolností dohledu obviněného nad ní, na krátkou dobu tohoto dohledu jakož i na míru jeho zavinění ve vztahu k znalosti jejího věku.

Podle § 3 odst. 4 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi za kterých byl spáchán, osobností pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Podle § 88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Při zjišťování, zda je naplněna materiální podmínka uvedená v § 88 odst. 1 tr. zák. musí přitom soud vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. Již stanovením určité okolnosti jako podmiňující použití vyšší trestní sazby ale zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. Nejsou-li v konkrétním případě další okolnosti, které by naopak snižovaly společenskou nebezpečnost daného činu tak, že nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, nepřichází nepřihlédnutí k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v úvahu.

V daném případě je takovouto okolností ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. spáchání trestného činu kuplířství na osobě mladší než 18 let. Jestliže již tato okolnost sama o sobě obecně podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti činu obviněného, je tento stupeň ještě zvyšován tím, že poškozené Š. bylo v době činu pouze 15 let a pouhé 4 měsíce dělily obviněného od toho, aby se činu dopustil na osobě mladší 15 let, což je již okolností podmiňující použití ještě vyšší trestní sazby podle § 204 odst. 4 tr. zák. s trestní sazbou od 5 do 12 let odnětí svobody. Obviněný přitom tento znak naplnil z hlediska zavinění v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák., jak správně uzavřel soud odvolací, přičemž ze zákona postačuje i zavinění ve formě nevědomé, nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. Míra zavinění, jak na to poukazuje obviněný v dovolání, proto v žádném případě nemůže snižovat daný stupeň společenské nebezpečnosti.

Totéž platí i ohledně námitky týkající se osoby samotné poškozené. Obecně nabývá osoba zletilosti dovršením osmnáctého roku věku, kdy se předpokládá dovršení vývoje osobnosti a dosažení určitého stupně biologické a sociálně psychické dospělosti. O završení tohoto vývoje v žádném případě ale nelze mluvit u pouze 15leté osoby. Proto ani určité negativní poznatky ohledně osoby poškozené Š., nemůžou nijak výrazně snižovat daný stupeň společenské nebezpečnosti natolik, aby nebyla splněna materiální podmínka § 88 odst. 1 tr. zák. Další obviněným namítané okolnosti ohledně neobjasnění okolností dohledu nad poškozenou a neprokázání tzv. kořistění z prostituce jsou pak rovněž okolnostmi, které z hlediska společenské nebezpečnosti nemají žádný podstatný význam.

Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou obviněného proti posouzení jeho osoby podle § 41 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečného recidivistu.

Podle § 41 odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Z hlediska obviněným namítané materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák. zákon výslovně uvádí jako rozhodnou okolnost toliko délku doby uplynulé od posledního odsouzení. V případě obviněného se jedná o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 7. 1996, sp. zn. 1 T 54/96, jímž byl obviněný mj. uznán vinným dvěma zvlášť závažnými úmyslnými trestnými činy ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zák. (trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let). Z hlediska povahy těchto dříve spáchaných zvlášť závažných úmyslných trestných činů se předně jednalo o trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal tím, že poškozenou M. K, na přelomu března a dubna 1994 na ubytovně násilím a fackováním donutil k souloži. Tento trestný čin spáchal v souvislosti s trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil v téže době rovněž proti uvedené poškozené, kterou násilím, fackováním a bitím přiměl k provozování prostituce. Dalším zvlášť závažným úmyslným trestným činem, kterým byl obviněný uvedeným rozsudkem uznán vinným, byl trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v březnu až dubnu 1994 vnikl do nezajištěného bytu poškozeného, kterého fyzicky napadl úderem ruky přes obličej a zmocnil se jeho barevného televizoru v ceně 9.100,- Kč, který z bytu odnesl. Za tyto zvlášť závažné úmyslné trestné činy a dalších pět trestných činů, jimiž byl daným rozsudkem rovněž uznán vinným, byl pak odsouzen podle § 234 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, který vykonal dne 20. 12. 1998. Obviněný, ač byl tedy za předtím spáchané dva zvlášť závažné úmyslné trestné činy potrestán, když vykonal uložený trest odnětí svobody, se již po 6 měsících po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dopustil opět trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák. a po 8 měsících od propuštění dokonce opět i zvlášť závažného úmyslného trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obviněný jako speciální recidivista zatvrzele nerespektuje základní normy společenského chování, svoje životní potřeby je rozhodnut zajišťovat si trestnou činností a přiživováním na jiných osobách, přičemž od tohoto způsobu života jej neodradil ani opakovaný i několikaletý výkon trestu odnětí svobody, který na něj evidentně neměl žádoucí výchovný vliv. Jde přitom o osobu s bohatou trestní minulostí, když byl již 7x odsouzen. Trestná činnost má navíc u něj gradující charakter a jde o zvýšeně asociálního a obtížně resocializovatelného jedince, jak vyplývá ze závěrů znalce z oboru psychologie. Vzhledem k těmto skutečnostem opakované páchání zvlášť závažných úmyslných trestných činů podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu spáchaného obviněným a použití přísnějšího postihu obviněného použitím ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. je nutné pro dosažení účelu trestu ve smyslu § 23 tr. zák., zejména v zájmu ochrany společnosti, zabránění obviněnému v páchání další trestné činnosti a dlouhodobějšího výchovného působení na něj s cílem, aby v budoucnu již vedl řádný život a vyhnul se tak případnému ještě přísnějšímu postihu.

Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš