7 Tdo 443/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 443/2013-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 5. 2013 o dovolání, které podala obviněná N. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 11 To 459/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 48/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byla obviněná N. Š. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. l tr. zákoníku a odsouzena jednak k peněžitému trestu odpovídajícímu 100 denních sazeb po 200 Kč, tj. ve výši 20 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na čtyři měsíce a jednak k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok a osm měsíců.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v podstatě v tom, že obviněná dne 28. 1. 2012 kolem 18,55 hodin v Č. n. O., po místní komunikaci k svému bydlišti řídila osobní automobil zn. Audi A4 registrační značky ..........., při couvání narazila do domu čp. ....., čímž drobně poškodila hromosvod na tomto domě a zadní část svého vozidla, a tohoto jednání se dopustila proto, že požitím většího množství alkoholu se přivedla do stavu těžké opilosti. Podle výroku o vině dechovými zkouškami provedenými ve 20,06 hod. a ve 20,18 hod. bylo u obviněné naměřeno 2,78 promile a 2,61 promile alkoholu a následným lékařským vyšetřením provedeným ve 21,55 hod. a ve 22,15 hod. bylo u obviněné zjištěno 2,60 promile a 2,53 promile alkoholu v krvi.

Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 11 To 459/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Jako pochybení Krajského soudu v Hradci Králové vytkla, že ponechal beze změny výrok o vině. V mezích dovolacích důvodů namítla nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu soudem druhého stupně a dále to, že již soud prvního stupně skutková zjištění nesprávně právně posoudil . Mimo meze dovolacích důvodů projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a v návaznosti na svou obhajobu uplatněnou před oběma soudy prezentovala i v podaném dovolání svou verzi založenou na tvrzení, že alkohol požila až po jízdě motorovým vozidlem. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale konkrétně uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Těmto zásadám odpovídá podané dovolání pouze v části, v níž obviněná namítla nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu , resp. nesprávné právní posouzení skutkových zjištění . Tím je ovšem třeba rozumět skutkový stav, resp. skutková zjištění, tak jak jsou obsahem výroku o vině v jeho skutkové části. V tomto ohledu obviněná formulovala své námitky jen zcela paušálně, naprosto nekonkrétně a bez uvedení jakéhokoli bližšího vysvětlení v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. l tr. zákoníku nebyly skutkem uvedeným ve výroku o vině podle jejího názoru naplněny. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s námitkami obviněné vypořádat, než také jen obecně konstatovat, že skutek uvedený ve výroku rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou evidentně vykazuje znaky uvedeného přečinu, a odkázat na správné odůvodnění rozhodnutí obou soudů.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno tím, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, a to i v otázce, zda obviněná byla pod vlivem alkoholu v době řízení vozidla, nebo zda alkohol požila až po jízdě. S ohledem na obhajobu obviněné se soudy touto otázkou zevrubně zabývaly, a pokud dospěly k závěru, že obviněná byla pod vlivem alkoholu již v době řízení vozidla, měly pro to v důkazech dostatečnou oporu. Sama obviněná ve zkráceném přípravném řízení při výslechu podle § 179b odst. 3 tr. ř. doznala, že před jízdou požívala alkohol, a neuváděla nic v tom smyslu, že by ho začala požívat až po jízdě. Protokolem o výslechu ze zkráceného přípravného řízení provedl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou důkaz v hlavním líčení postupem obdobně podle § 207 odst. 2 tr. ř. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou se z podnětu obhajoby obviněné zabýval i tím, zda protokol o jejím výslechu ze zkráceného přípravného řízení skutečně odpovídá tomu, jak se k věci vyjadřovala, a po svědeckém výslechu policistů, kteří výslech obviněné ve zkráceném přípravném řízení provedli, resp. mu byli přítomni, důvodně konstatoval, že protokol odpovídá. Obsah výpovědi obviněné ze zkráceného přípravného řízení byl ve shodě s tím, že policisté, kteří se dostavili na místo a poté měli pod kontrolou obviněnou a její chování, ve svých svědeckých výpovědích vyloučili, že by v té době požívala alkohol, jak tvrdila ve své pozdější výpovědi v hlavním líčení. Nereálnost tvrzení obviněné ohledně druhu a množství alkoholu požitého po jízdě byla potvrzena také znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Za tohoto stavu není nic nelogického na tom, že soudy považovaly obhajobu obviněné přednesenou v hlavním líčení za nevěrohodnou a vyvrácenou. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z dikce citované části uvedeného ustanovení je patrno, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti logicky vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. Stejně tak z popsané vázanosti vyplývá, že pokud námitky obviněné nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2013

Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec