7 Tdo 438/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 438/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. května 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 46 T 4/2005, a obviněného A. E., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 2 To 63/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 4/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného O. L. o d m í t á .



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. E. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 46 T 4/2005, byli obvinění pod bodem 1) společně s dalšími obviněnými uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněný A. E. byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 5 T 56/2002, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 10 To 45/2005, podle § 187 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 5 T 56/2002, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 10 To 45/2005, jakož i všechna rozhodnutí obsahově na uvedený výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl zabrán 1 ks psaníčka s 0,44 gramu látky obsahující směs metamfetaminu, kokainu a efedrinu. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný A. E. zproštěn obžaloby pro jiný skutek. Obviněný O. L. byl odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci.

Obvinění spáchali trestný čin tím, že A. E. , F. K. , O. L. a M. K. společně jako členové organizované skupiny působící ve více státech, po předchozí dohodě obviněného A. E. s obviněným F. K. , získali od dosud neustanovených osob v Bulharské republice 1.000,9 gramů kokainu, který byl v 83 % čistotě, kdy do Bulharska vycestoval obviněný F. K. , který na místě kontroloval převzetí a vypravení zásilky, kterou převzal dne 17. 10. 2003 kurýr M. K. od dosud nezjištěného prostředníka; M. K. přes mobilní telefon, který v té době užíval, úkoloval podle pokynu obviněného A. E. přesně nezjištěným způsobem obviněný O. L. , kdy v průběhu dne 17. 10. 2003 a 18. 10. 2003 se M. K. vracel z Bulharska přes Jugoslávii, Maďarsko a Slovensko do České republiky se zásilkou kokainu, kterou měl umístěnu ve schránce v palubní desce před sedadlem spolujezdce, obviněný M. K. byl na hraničním přechodu L. v 8:45 hodin dne 18. 10. 2003 zadržen ve vozidle Š. F. , a zásilka kokainu zajištěna, přičemž kokain je omamná látka, která je zařazena do seznamu I. podle přílohy č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání všichni obvinění a v neprospěch obviněného A. E. a F. K. také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 2 To 63/2006, všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný O. L. podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 46 T 4/2005, prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že skutek uvedený pod bodem 1, který je soudem první instance hodnocen jako trestný čin podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., je podle jeho názoru hodnocen na základě provedených důkazů nesprávně. Namítal, že oproti obžalobě soud prvního stupně uvádí, že K. úkoloval nezjištěný prostředník, zatímco v obžalobě je uvedeno, že K. úkoloval on. Vrchní soud v Olomouci se v podstatě ztotožnil se závěry státního zástupce a tudíž i obžaloby. Obviněný uvedl, že během přípravného řízení byla pořízena řada telefonických odposlechů, které však nevytvářely časovou posloupnost a byly vytrženy z kontextu. V přípravném řízení i v řízení u soudu prvního i druhého stupně namítal, že telefonické hovory, které státní zástupkyně použila jako důkaz, jsou osamocené a vytržené z kontextu. Jedním z nejzávažnějších rozporů podle obviněného byl rozpor mezi fonoskopickými expertízami PhDr. S. a Ing. Š. Metoda znaleckého posudku PhDr. S. spočívala v posouzení hlasu sluchem. Znalkyně uvedla, že hlas je obviněného, kdežto druhý znalec ve svém posudku uvedl, že telefonický hovor je příliš krátký, a proto ho nemůže posoudit metodou, kterou on používá. Z těchto okolností je podle obviněného prokázáno, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a posoudil jeho jednání jako trestný čin, ačkoli měl být zproštěn obžaloby, neboť nejsou důkazy pro jeho odsouzení.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. rozhodl, aby soud věc znovu projednal a rozhodl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 2 To 63/2006, podal obviněný A. E. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že profilujícími důkazy, ze kterých soud vzal za prokázanou vinu, jsou záznamy telefonických rozhovorů. Obsah posuzovaných rozhovorů je však podle něj evidentně neurčitý a nepřezkoumatelný a nelze z něho dovodit zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Namítal, že nebyl prokázán žádný kontakt mezi obviněným A. E. a F. K. , natož dohoda mezi nimi, kterou však má soud za prokázanou. Jednání obviněných, které je jim kladeno za vinu, nelze dovozovat z pouhých telefonických rozhovorů, když obsah zachycených záznamů rozhovorů kriminální verzi nepotvrzuje. Dodal, že pod obsah rozhovorů mezi ním a L. (s nikým jiným telefonicky nekomunikoval), lze podřadit jakékoli jednání, s kterýmkoli okruhem jiných osob. Hodnotící závěry soudu jdou podle obviněného mimo rámec zákonných kautel. Znalecké posudky, pak podle něj, vyjadřují toliko míru pravděpodobnosti, které nemohou být postačujícím základem pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uzavřel, že pro závěr o jeho vině není jediného důkazu, který by byl relevantní z hlediska naplnění § 2 odst. 5 tr. ř.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 46 T 4/2005, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 2 To 63/2006, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Pokud jde o dovolání obviněného O. L. Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.



Z obsahu dovolání obviněného, jak byl výše stručně uveden, je ale zřejmé, že obviněný napadá rozsudek soudu prvního stupně, přičemž rozhodnutím, kterým soud rozhodl ve věci obviněného ve druhém stupni a konstituoval právní moc rozsudku, bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 2 To 63/2006, které také obsahovalo řádné poučení o možnosti podat proti němu dovolání. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ale obviněný dovolání nepodal, což vyplývá i ze závěru dovolání, kde navrhl zrušit toliko rozsudek, ale nikoli usnesení, jímž rozhodl soud odvolací.

Protože obviněný podal dovolání v rozporu s ustanovením § 265a odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí soudu, který rozhodl v prvním a nikoliv v druhém stupni, bylo dovolání O. L. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Dovolání obviněného A. E. bylo podáno řádně a včas a opíralo se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného A. E. ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že obsah telefonických rozhovorů, na jejichž základě ho soud uznal vinným, je neurčitý a nepřezkoumatelný, že nebyl prokázán žádný kontakt mezi ním a obviněným F. K. , natož dohoda mezi nimi, nebo že znalecké posudky vyjadřují toliko míru pravděpodobnosti, které nemohou být postačujícím základem pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Takovýto rozpor přitom ani samotný obviněný výslovně nenamítá.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Jednoznačně to vyplývá i ze závěru dovolání, kde namítá, že pro závěr o jeho vině není jediného důkazu relevantního z hlediska naplnění § 2 odst. 5 tr. ř., týkajícího se právě zjišťování skutkového stavu věci. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud dovolání obviněného A. E. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolání obviněného O. L. Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš