7 Tdo 437/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník, § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 20 odst. 1 tr. zákoník, § 279 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 437/2013-52

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. května 2013 v Brně dovolání obviněných V. Č. , E. S. , a Z. Ž. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. Č., E. S. a Z. Ž. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. 46 T 5/2012, uznal obviněného V. Č. (dále zpravidla jen ,,obviněný ) vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci a nebo jiné majetkové hodnoty, a to láhve přípravku SAVO, sekacího vrtáku s SDS upínáním značky BOSCH, kovových pout, mobilního telefonu značky Nokia C2-01, IMEI..., včetně SIM karty, neboť se jedná o věci, které byly určeny ke spáchání trestného činu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání samonabíjecí pistole ČZ 75 ráže 9 mm Luger, včetně jednoho kusu zásobníku.

Krajský soud v Brně tímto rozsudkem uznal obviněného E. S. (dále zpravidla jen ,,obviněný ) vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu NOKIA 6233, IMEI ..., včetně SIM karty Vodafone, neboť se jedná o věc, která byla určena ke spáchání trestného činu.

Obviněného Z. Ž. (dále zpravidla jen ,,obviněný ) uznal vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a § 59 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu NOKIA 6300, IMEI ..., včetně SIM karty Vodafone, neboť se jedná o věc, která byla určena ke spáchání trestného činu.

Krajský soud v Brně posoudil jako přípravu k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku skutek, který obvinění V. Č., E. S. a Z. Ž. spáchali tím, že po vzájemné předchozí dohodě ve vzájemné součinnosti a s dopředu určeným jednotným cílem zmocnit se za použití násilí finanční hotovosti ve výši nejméně 2 mil. Kč, minimálně od 28. 8. 2011 připravovali ozbrojené loupežné přepadení poškozeného D. K., přičemž měli v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti, kterou měl mít poškozený D. K. uloženu ve svém domácím trezoru, ozbrojili se nejméně jednou střelnou zbraní a až do svého zadržení dne 1. 10. 2011 monitorovali denní zvyky poškozeného D. K., sledovali místo jeho současného pobytu na ulici N. v H. n. J. s cílem vybrat nejvhodnější okamžik pro spáchání loupežného přepadení tak, aby poškozený D. K. měl u sebe finanční hotovost v co největší výši; samotné loupežné přepadení obvinění naplánovali tak, že po vniknutí do domu poškozeného D. K. znehybní a následně ho přimějí pohrůžkou použití střelné zbraně k otevření trezoru a následnému vydání finanční hotovosti ve výši nejméně 2 mil. Kč, přičemž samotné loupežné přepadení měl provést obviněný V. Č., který zajistil prostředky k provedení loupežného přepadení, a obviněný Z. Ž. Obviněný E. S., který dal tip na loupežné přepadení a poskytl základní informace, měl monitorovat pohyb poškozeného D. K., jeho finanční situaci a tipovat nejvhodnější okamžik k provedení loupeže. Sám se loupežného přepadení neměl přímo na místě činu účastnit, neboť poškozeného D. K. velmi dobře znal, když monitorování pohybu poškozeného D. K. prováděl i prostřednictvím další osoby, přičemž k dokonání zvlášť závažného zločinu loupeže nedošlo, protože všichni obvinění byli dne 1. 10. 2011 zadrženi příslušníky Policie České republiky, ÚOOZ SKPV.

Krajský soud v Brně posoudil jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku skutek, který obviněný V. Č spáchal tím, že v dosud přesně nezjištěné době si opatřil střelbyschopnou zbraň samonabíjecí pistoli ČZ ráže 9mm Luger včetně jednoho kusu zásobníku a 7 kusů nábojů ráže 9 mm Luger s kontejnerovou brokovou střelou a tuto zbraň přechovával až do dne 1. 10. 2011, kdy byl zadržen Policií ČR.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného Z. Ž. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Z. Ž. odsoudil podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu NOKIA 6300, IMEI ..., včetně SIM karty Vodafone, neboť se jedná o věc, která byla určena ke spáchání trestného činu. Podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných V. Č. a E. S. podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. Č. dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, neboť soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a učinily nesprávné právní závěry. Uvedl, že neměl v úmyslu použít vůči poškozenému D. K. násilí či pohrůžku násilí, a nikdy neměl v úmyslu se dopustit loupežného přepadení za přítomnosti poškozeného či jiných osob, které se zdržovaly v jeho domě. Namítl také, že nebylo prokázáno, že by věděl, že může činem způsobit značnou škodu. Poukázal na to, že hovor mezi spoluobviněnými Z. Ž. a E. S., ve kterém zmiňují slovo dvojka , byl veden pouze mezi nimi a nesvědčí o tom, že by on měl jakékoliv povědomí o možné výši škody. Sám očekával způsobení škody poškozenému ve výši 300.000,- Kč a jeho obhajoba v tomto směru nebyla vyvrácena. Obviněný uvedl, že odvolací soud nahradil chybějící důkazy nelogickými a svévolnými úvahami bez jakékoliv opory v provedeném dokazování. Závěry odvolacího soudu proto nejsou výsledkem hodnocení skutkových zjištění učiněných na základě provedených důkazů, ale jsou pouze vytvořenou fabulací , která stojí mimo zákonný postup soudu. Obviněný vytkl soudům obou stupňů nesprávnou právní kvalifikaci v tom, že čin spáchal jako člen organizované skupiny. Podle názoru obviněného z provedených důkazů nevyplývá, že by mezi jednotlivými spoluobviněnými došlo k vymezení konkrétních úkolů při realizaci trestné činnosti tak, aby byla v příčinné souvislosti s touto dělbou zvýšena pravděpodobnost úspěšného spáchání zločinu. Další námitku směřoval k tomu, že nebylo prokázáno, že by nalezená střelná zbraň patřila jemu, resp. že by ji sobě nebo jinému opatřil či tuto zbraň přechovával, neboť od okamžiku svého zadržení tvrdil, že zbraň není jeho a že neví, komu patří. Jeho tvrzení podporují výsledky znaleckého zkoumání zbraně.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. 46 T 5/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, podal obviněný E. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna skutková podstata zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že by jeho jednání směřovalo ke způsobení značné škody, tj. částky převyšující 500.000,- Kč. Uvedl, že výraz dvojka , který byl zaznamenán v odposlechu telekomunikačního provozu, může být vykládán různě. Obviněný poukázal na to, že z provedených důkazů nevyplývá, že by poškozený D. K. skutečně disponoval v hotovosti částkou převyšující 500.000,- Kč a že by tuto hotovost míval u sebe nebo v jeho domě. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání, že je spáchal jako člen organizované skupiny. Podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by mezi jednotlivými spoluobviněnými došlo k vymezení konkrétních úkolů při realizaci trestné činnosti tak, aby byla v příčinné souvislosti s touto dělbou úkolů zvýšena pravděpodobnost úspěšného spáchání zločinu. Soudy obou stupňů měly jednání obviněných posoudit jako trestný čin spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, podal obviněný Z. Ž. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání z hlediska naplnění znaku spáchání trestného činu členem organizované skupiny. Poukázal na to, že nebyla naplněna subjektivní stránka zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a v jeho trestní věci neexistuje ani jakákoliv okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo úmyslně vytvářel podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Obviněný také namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 3 To 91/2012, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. 46 T 5/2012, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním všech obviněných uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit v určitém rozsahu pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Nejvyšší státní zástupce zmínil, že v trestní věci obviněných se nejedná o takový extrémní rozpor, neboť soudy obou stupňů provedly dostatečné a úplné dokazování a dovodily skutkové závěry, které mají oporu v provedených důkazech. Vzhledem k výsledkům provedeného dokazování je zřejmé, že obvinění připravovali spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže, kterým chtěli získat nejméně 2 mil. Kč. Poškozený D. K. ve své výpovědi potvrdil, že takový finanční obnos byl u něj reálný. Soudy obou stupňů také zjistily, že obviněný E. S. měl s ohledem na vzájemné vztahy s poškozeným D. K. přehled o jeho obchodní činnosti, a tím i o peněžních částkách, které míval poškozený u sebe. Dále uvedl, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů trestná činnost obviněných spočívala zejména v plánování a koordinaci jednání, a je proto zřejmé, že všichni obvinění jednali jako členové organizované skupiny. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil též k dovolání obviněného V. Č., který napadl rozsudek odvolacího soudu především skutkovými námitkami, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitce obviněného Z. Ž., že mu byl uložen nepřiměřený trest, uvedl, že výrok o trestu lze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán, pokud došlo k uložení trestu, který zákon nepřipouští, a nebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání všech obviněných jako zjevně neopodstatněná a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání všech obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými a prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

K dovolání obviněného V. Č.:

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný V. Č. uplatnil ve svém dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný V. Č. právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, že nebylo prokázáno, že věděl, že může způsobit značnou škodu ve smyslu § 173 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a že nespáchal trestný čin jako člen organizované skupiny ve smyslu § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. Podle § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, spáchá-li čin uvedený v § 173 odst. 1 tr. zákoníku jako člen organizované skupiny. Podle § 173 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, způsobí-li činem uvedeným v § 173 odst. 1 tr. zákoníku značnou škodu. Podle § 173 odst. 5 tr. zákoníku je příprava trestná.

Podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění po vzájemné předchozí dohodě ve vzájemné součinnosti a s dopředu určeným jednotným cílem zmocnit se za použití násilí finanční hotovosti ve výši nejméně 2 mil. Kč, minimálně od 28. 8. 2011 připravovali ozbrojené loupežné přepadení poškozeného D. K., přičemž měli v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti, kterou měl mít poškozený uloženou ve svém domácím trezoru. Ozbrojili se nejméně jednou střelnou zbraní a až do svého zadržení dne 1. 10. 2011 monitorovali denně pohyb a pravidelné návyky poškozeného s cílem vybrat nejvhodnější okamžik pro spáchání loupežného přepadení. Příprava zločinu loupeže spočívala v tom, že obvinění po vniknutí do domu poškozeného jej znehybní a následně ho přimějí pohrůžkou použití střelné zbraně k otevření trezoru a následnému vydání finanční hotovosti ve výši nejméně 2 mil. Kč. Tuto částku soudy obou stupňů dovodily zejména z provedeného důkazu záznamu o odposlechu telekomunikačního provozu, a to telefonického rozhovoru mezi obviněnými Z. Ž. a E. S. Samotné loupežné přepadení měl spáchat obviněný V. Č., který zajistil prostředky k provedení loupežného přepadení, a Z. Ž. Obviněný E. S., který na loupežné přepadení dal tip, a poskytl základní informace, měl monitorovat pohyb poškozeného D. K., jeho finanční situaci a vytipovat nejvhodnější okamžik k provedení loupeže. K dokonání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku nedošlo, neboť obvinění byli dne 1. 10. 2011 zadrženi příslušníky Policie České republiky.

Z takto zjištěného a vymezeného skutku vyplývá, že obvinění svým jednáním naplnili subjektivní stránku i objektivní stránku zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů bez důvodných pochybností prokázaly, že obvinění chtěli za použití násilí či hrozby násilí získat finanční prostředky poškozeného a na tento čin se náležitě připravovali. K výši škody, kterou obvinění mohli činem způsobit poškozenému, je nutné poukázat na to, že pro správné posouzení není podstatné, zda poškozený v kritické době disponoval částkou dvou milionů korun, ale představa pachatelů o výši částky, kterou chtěli zločinem získat. Jednání obviněných bylo správně posouzeno jako jednání spáchané členy organizované skupiny, neboť za organizovanou skupinu je považováno sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a nevyžaduje se ani výslovné přijetí za člena skupiny, neboť postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel (srov. rozh. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal výše uvedené námitky obviněného zjevně neopodstatněnými. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř .

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Námitky obviněného proti výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku jsou skutkovými námitkami, které nenaplňují žádný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto se jimi dovolací soud nezabýval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. Č. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K dovolání obviněného E. S.:

Obviněný E. S. ve svém dovolání právně relevantně namítl, že jeho jednání nesměřovalo ke způsobení značné škody a že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako jednání člena organizované skupiny. Uplatnil tak obdobné námitky jako obviněný V. Č. Nejvyšší soud těmto námitkám nepřisvědčil z týchž důvodů jako u obviněného V. Č. a pro stručnost (§ 265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na příslušnou část odůvodnění tohoto usnesení, která se vztahuje a platí i pro námitky obviněného E. S.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného E. S. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K dovolání obviněného Z. Ž.:

Obviněný Z. Ž. namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání z hlediska naplnění znaku spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže členem organizované skupiny, že nebyla naplněna subjektivní stránka zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a že v jeho trestní věci neexistuje ani jakákoliv okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Podle § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovolatel vymezuje dovoláním obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Dovolatel je tak povinen v dovolání uvést mimo jiné i alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Dovolací důvod tedy nestačí obsahově vymezit námitkami či výhradami, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale musí být výslovně uveden i odkazem na některé (popř. i více) z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2013, sp. zn. 4 Tdo 268/2013).

Obviněný Z. Ž. ve svém dovolání uplatnil obdobné námitky jako obviněný V. Č. a E. S., jeho argumentace však spočívá pouze v tom, že namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku soudy obou stupňů. Obviněný ale již ve svém dovolání neuvádí, v čem tuto nesprávnou kvalifikaci skutku spatřuje, resp. neuvádí žádné konkrétní důvody, které ho vedou k takovému závěru. Vzhledem k tomu, že dovolatel svým dovoláním vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, je tedy otázkou čím by se měl Nejvyšší soud zabývat v případě takto formulovaných námitek. Ohledně dalších námitek obviněného Nejvyšší soud odkazuje pro stručnost (§ 265i odst. 2 tr. ř.) na důvody, z nichž shledal námitky ostatních obviněných zjevně neopodstatněnými, protože platí i pro posouzení námitek obviněného jako zjevně neopodstatněných.

Obviněný Z. Ž. dále namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se jí proto nemohl zabývat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Z. Ž. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních všech obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek