7 Tdo 43/2007
Datum rozhodnutí: 23.01.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 43/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2007 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 2 To 507/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 71/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 6 T 71/2006, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou na osmnáct měsíců, přičemž mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem (§ 59 odst. 2 tr. zák.). Kromě toho bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému J. M. částku 135.610,- Kč (§ 228 odst. 1 tr. ř.).

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný R. S. ve dnech 20. 5. a 23. 5. 2005 jako zaměstnanec J. M. přijal za předané zásilky hotovost v celkové výši 135.610,Kč, kterou neodvel na účet obchodní společnosti D. C., s. r. o., a použil ji pro vlastní potřebu, čímž způsobil J. M. jako soukromému autodopravci škodu v této výši, neboť J. M. uvedenou částku uhradil obchodní společnosti D. C., s. r. o.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 2 To 507/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo aby ho po zrušení napadeného rozhodnutí sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí-li uvedeným činem na cizím majetku škodu nikoli malou.

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Olomouci a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci, evidentně naplňuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., a to i po subjektivní stránce, která spočívá v úmyslném zavinění.

Obviněný byl zaměstnán jako řidič u soukromého autodopravce J. M. Na podkladě smluvního vztahu mezi J. M. a obchodní společností D. P. D. C., s. r. o., rozvážel zásilky klientů této obchodní společnosti jejich adresátům. V této souvislosti obviněný při doručení zásilek na tzv. dobírku inkasoval v hotovosti příslušné částky. Jeho povinností pak bylo odvést přijaté částky na účet obchodní společnosti D. C., s. r. o. Ohledně zásilek a přijatých peněz měl obviněný uzavřenu se svým zaměstnavatelem dohodu o hmotné odpovědnosti. Zaměstnavatel obviněného odpovídal obchodní společnosti D. C., s. r. o., za převzaté zásilky a přijaté peníze.

Jednání, které spočívalo v tom, že obviněný peníze v částce 135.610,- Kč, přijaté od adresátů zásilek ve dnech 20. 5. a 23. 5. 2005, neodvedl na účet obchodní společnosti D. C., s. r. o., a ponechal si je pro svou vlastní potřebu, bylo jasně vedeno jeho úmyslem. Vyplývá to ze zjištění, které soudy konkretizovaly v odůvodnění svých rozhodnutí, totiž že obviněný si peníze ponechal proto, že je potřeboval na pořízení bytu. Ze strany obviněného tedy šlo o evidentní záměr neodvést svěřené peníze na účet obchodní společnosti D. C., s. r. o., a použít je pro sebe. V tom spočívá jeho úmyslné zavinění a naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

K tomuto rozhodnutí pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že se námitkami obviněného proti právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. zabýval ve vztahu ke skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tímto důvodem je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak řečeno, jde o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Předmětem právního posouzení je tudíž skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou verzí, kterou prosazuje dovolatel. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud dále nezabýval skutkovými námitkami obviněného, který soudům vytýkal, že skutková zjištění založily na svědeckých výpovědích J. M. a jeho manželky, že nepřihlížely k výpovědi svědka L. P., kterou považovaly za nevěrohodnou stejně jako obhajobu obviněného, a že neprovedly další důkazy podle návrhů obviněného. Tyto námitky neodpovídaly zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově ho nenaplňovaly a nebyly pod něj podřaditelné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec