7 Tdo 421/2005
Datum rozhodnutí: 07.04.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 421/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. dubna 2005 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných P. J., a J. D., která podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 10 To 376/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 307/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání P. J. a J. D.o d m í t á j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 2 T 307/2003, byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a obviněný P. J. také trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za to byli odsouzeni, P. J. podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců a J. D. podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, pro jejichž výkon byli zařazeni podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o nároku poškozeného M. F. na náhradu škody.

K odvolání P. J. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 10 To 376/2004, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu I. stupně ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl v rozsahu zrušení tak, že podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. uložil P. J. mírnější trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Odvolání J. D. pak bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oba obvinění shodně namítají, že se odvolací soud náležitě nevypořádal s jejich námitkami uvedenými v odvolání a jsou toho názoru, že v duchu zásady in dubio pro reo měli být zproštěni obžaloby. Konkrétně přitom uvádí úvahy a závěry odvolacího soudu ohledně hodnocení důkazů a namítají, že s nimi nesouhlasí. Obecně pak uvádí, že pokud soudy nedostojí své povinnosti vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř. tím, že buď vůbec nebo nedostatečně se zabývají zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami, jde o vady řízení a porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu. K tomu poukázali na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 563/03.

V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění pouze shodně uvedli, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Závěrem proto navrhli, aby byl rozsudek Krajského soudu v Praze zrušen a tomuto soudu bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž vyjádřili souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovoláním obou obviněných uvedl, že pro dovolací řízení je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali předmětný skutek, jak je to uvedeno v rozsudku soudu I. stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Ve vztahu k oběma uplatněným důvodům dovolání navrhl, aby byla dovolání odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněnými uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obvinění uplatnili tento důvod dovolání v jeho první alternativě, tj. nesprávné právní posouzení skutku, která dopadá na případy, kdy skutek zjištěný soudem a uvedený v tzv. skutkové větě, byl soudem nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin. V rámci tohoto důvodu lze proto namítat, že daný skutek byl nesprávně posouzen jako určitý trestný čin, protože zjištěné skutkové okolnosti uvedené ve skutkové větě (případně upřesněné v odůvodnění rozsudku) nenaplňují všechny zákonné znaky jeho skutkové podstaty, že jde o trestný čin jiný anebo dané jednání není vůbec trestným činem. Nelze proto v jeho rámci namítat, že daný skutek byl soudem zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že soud nesprávně provedl nebo hodnotil důkazy, atp. Takovéto námitky totiž nesměřují proti správnosti právního posouzení skutku, ale proti správnosti skutkových zjištění samotných, které ale v dovolacím řízení, narozdíl od řízení před soudem odvolacím, již napadat nelze. Dovolání totiž není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím výhradně k nápravě pouze těch závažných vad řízení, nebo hmotně právního posouzení, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Namítají-li obvinění, že se soud nevypořádal s jejich odvolacími námitkami a měli být zproštěni obžaloby podle zásady in dubio pro reo , přičemž nesouhlasí s hodnocením důkazů provedených odvolacím soudem, je zřejmé, že jejich námitky směřují výhradně proti správnosti skutkového stavu zjištěného soudem. Zásada in dubio pro reo vyplývající z § 2 odst. 2 tr. ř. znamená, že když i po vyčerpání všech dosažitelných důkazů zůstanou důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Hodnocení důkazů pak soudy provádí podle § 2 odst. 6 tr. ř. a netýká se právního posouzení skutku ale jeho zjišťování, tj. zjišťování skutkového stavu.

Protože obvinění neuvedli v dovolání žádnou námitku proti právnímu posouzení věci, nebyl uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění uplatnili v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. U obviněného P. J. dovolací námitka neobstojí již z toho důvodu, že jeho odvolání nebylo zamítnuto, resp. odmítnuto, ale bylo podkladem pro zrušení a změnu výroku o trestu. U obviněného J. D. pak jeho obecná dovolací námitka rovněž nemůže naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že jde o případy zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, které bylo provedeno z tzv. formálních důvodů, u odvolání ve smyslu § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., tj. bez věcného přezkoumání napadeného rozsudku. Odvolání J. D. ale bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné až poté, co rozsudek soudu I. stupně odvolací soud meritorně přezkoumal postupem podle § 254 tr. ř.

Protože obvinění neuvedli žádnou námitku, která by naplnila uplatněné důvody dovolání, bylo rozhodnuto o odmítnutí podaných dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš