7 Tdo 419/2011
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 419/2011-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. května 2011 v neveřejném zasedání dovolání obviněného H. G, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 3 To 644/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 10/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 3 T 10/2010, byl obviněný H. G. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem. Obviněnému byl dále podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech na dobu čtyř roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 3 To 644/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný namítl, že okresní soud vycházel při svém rozhodování ze znaleckého posudku, který dovodil platební neschopnost společnosti, přičemž nehodnotil jako reálné zakázky, které obviněný očekával v budoucnu, a to s odkazem na výslech svědka Ž. Obviněný proto považuje skutková zjištění za nedostatečná, a to i pokud jde o subjektivní stránku trestného činu. Obviněný v této souvislosti odkázal na smlouvu o úvěru ze dne 8. 2. 2008, kterou poskytla spořitelna Waldviertler Spaarkasse úvěr 3.050.000,- Kč, což podle něj dokládá, že v té době byla společnost PMG Fertighaus, s.r.o. z pohledu bankovního ústavu zdravá a perspektivní. Poukázal také na řadu obchodních partnerů i vymáhání pohledávek v miliónech korun a považuje dokazování za zcela jednostranné, které se podle jeho názoru zabývalo pouze rozsahem nesplacených závazků. Namítl, že vzhledem k rozsahu činnosti společnosti mohl předpokládat, že pohledávky (správně má být dluhy), které má vůči poškozeným v tomto trestním řízení, uhradí z příjmu své další podnikatelské činnosti. Podle přesvědčení obviněného neuhrazení závazků vůči poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku není založeno na jeho záměru závazky za společnost PMG Fertighaus, s. r. o., nesplnit, ale vyplývají z podnikatelského rizika, které musí podnikatel nést. Podle obviněného převod těchto závazků a obchodních vztahů do kategorie trestního řízení, staví orgány činné v trestním řízení do role, kterou nahrazují jiné instituty, které mají sloužit takovým vztahům. Trestní represe by podle obviněného neměla převažovat a zasahovat do oblasti obchodních vztahů.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 3 To 644/2010, a aby tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky nemohou být předmětem přezkumu dovolacího soudu, neboť jsou jen polemikou se skutkovými zjištěními, které učinily soudy nižších stupňů a jimiž je dovolací soud zásadně vázán.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává k námitkám obviněného, že jde vesměs o námitky, s nimiž se vypořádaly již soudy nižších stupňů. Odvolací soud správně a zcela v souladu se skutkovými zjištěními poukázal na to, že obviněný pokračoval v podnikání v rámci společnosti PMG Fertighaus, s.r.o. poté, co byl v roce 2006 prohlášen konkurs na majetek společnosti (nikoliv firmy, jak je v odůvodnění opakovaně nesprávně uváděno, neboť podle § 8 odst. 1 obchodního zákoníku je obchodní firmou název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku) GroHaa Fertighaus, s.r.o., která měla sídlo na stejném místě jako společnost PMG Fertighaus, s.r.o. a prakticky stejný předmět podnikání. Pohledávky věřitelů v konkursním řízení přesahovaly 10 milionů Kč a podnikání obviněného bylo charakterizováno tím, že závazky společnosti byly likvidovány prostřednictvím dalších závazků a šlo o tzv. vytloukání klínu klínem. Následné podnikání obviněného bylo provázeno obdobnými okolnostmi. Odvolací soud správně poukázal na řadu exekucí, při nichž společnost PMG Fertighaus, s.r.o., uhrazovala vymáhané částky jen proto, aby odvrátila exekuční řízení. Ekonomická situace společnosti byla taková, že nebyla schopna platit splatné závazky k 1. 1. 2008. Pokud obviněný namítal, že očekával, že své dluhy uhradí z příjmu další podnikatelské činnosti a že neměl v úmyslu závazky nesplnit a poukazoval na podnikatelské riziko, byl dokazováním prokázán opak. Odvolací soud zmiňuje, že podstatná část dluhů nebyla zaplacena ani v době rozhodování soudu. Podle judikatury Nejvyššího soudu by podnikatelé toho druhu jako obviněný, tedy podvodníci, měli v případě, že nejsou schopni hradit náklady provozu podniku a další závazky, takové podnikání ukončit (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 7 Tz 228/2001).

Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal na podmínek uvedených § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek