7 Tdo 418/2005
Datum rozhodnutí: 07.04.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 418/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 4. 2005 o dovolání obviněného S. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 7 To 235/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 33/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 3 T 33/2003, byl obviněný S. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a konečně trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák., § 37a tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný a společný trest odnětí svobody na třináct roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 8 T 180/2001, a výrok o vině a trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 4 T 148/2002.

Kromě toho bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodnuto tak, že obviněný byl zproštěn obžaloby pro další trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (aniž bylo ve výroku či odůvodnění rozsudku uvedeno, z kterého z důvodů stanovených v § 226 tr. ř. se tak stalo).

Odvolání obviněného bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 7 To 235/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný S. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu, který odpovídal výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák., a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Obviněný podal dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřoval v tom, že v době rozhodování Městského soudu v Praze již byl v právní moci zprošťující výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 a vytvořil tzv. překážku rei iudicatae ve vztahu k napadenému výroku, jímž byl uznán vinným. Podstatou námitek obviněného v tomto ohledu bylo tvrzení, že odsuzující výrok, napadený dovoláním, se týká téhož skutku, pro který tu byl v době rozhodování Městského soudu v Praze pravomocný zprošťující výrok. Podle námitek obviněného měl Městský soud v Praze zrušit odsuzující výrok a zastavit trestní stíhání. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že nebyla splněna materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, měl zřejmě na mysli, že v jeho případě jde o nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo mimo jiné pravomocným rozsudkem soudu, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

S dovoláním obviněného je možné souhlasit v tom, že výrok, jímž byl zproštěn obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., nabyl právní moci v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 jako soudem prvního stupně a že za tohoto stavu rozhodoval Městský soud v Praze o jeho odvolání proti výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Není však možné souhlasit s tím, že by zprošťující výrok zakládal tzv. překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a že by bránil tomu, aby ve stádiu odvolacího řízení pokračovalo trestní stíhání obviněného pro trestný čin, jehož se týkal odsuzující výrok. Toto trestní stíhání se nestalo nepřípustným v důsledku právní moci zprošťujícího výroku.

Odsuzující výrok se týkal jednání, jehož podstatou bylo to, že obviněný od září 2001 do června 2002 ve větším počtu případů na různých místech v P. prodal drogy D. P., J. S., T. P., J. M., K. F.a dne 21. 7. 2002 nezjištěné osobě. Zprošťující výrok se týkal jednání, jehož podstatou bylo to, že obviněný v březnu a dubnu 2002 na různých místech v P. prodal drogy nejméně v padesáti případech J. R.. Z hlediska h m o t n é h o práva je důvodná úvaha, že všechny útoky uvedené v odsuzujícím a ve zprošťujícím výroku tvoří jeden pokračující trestný čin ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. Avšak z hlediska p r o c e s n í h o práva se skutkem rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak, což vyplývá z ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Na to navazuje ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., podle něhož týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.

Porovnají-li se útoky uvedené ve zprošťujícím výroku a útoky uvedené v odsuzujícím výroku, je evidentní, že každý z výroků se týká jiných útoků a že žádný z útoků není uveden zároveň ve zprošťujícím i odsuzujícím výroku. I když v souhrnu jde o útoky pokračujícího trestného činu, je vzhledem k ustanovení § 12 odst. 12, § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. jasné, že zprošťující výrok nezakládá tzv. překážku věci rozhodnuté ve smyslu nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. v poměru k řízení, které proběhlo před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím, týkalo se odsuzujícího výroku a skončilo napadeným usnesením o zamítnutí odvolání obviněného. Trestní stíhání obviněného pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák. tedy v žádném případě nebylo nepřípustné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný zpochybnil správnost právní kvalifikace skutku posouzeného jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., pokud soudy došly k závěru, že tento trestný čin spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Soudy takto posoudily skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od září 2001 do června 2002 prodal dávky heroinu D. P. ve dvou případech, J. S. ve dvou případech, T. P. nejméně v padesáti případech, J. M. nejméně v šedesáti případech a K. F. nejméně v padesáti případech a že dne 21. 7. 2002 prodal nezjištěné osobě plastový sáček s bílou látkou, přičemž u něho bylo nalezeno 8 sáčků s bílou krystalickou látkou, v níž bylo obsaženo 2,295 gramů efedrinu, a 32 sáčků se světle hnědou látkou o celkové hmotnosti 7,967 gramů, v níž bylo obsaženo 0,502 gramu heroinu base, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. 6 T 68/96, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let, který vykonal dne 28. 6. 2000.

Trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným v nyní projednávané věci Obvodního soudu pro Prahu 3 a v dřívější věci Obvodního soudu pro Prahu 1, jsou zvlášť závažnými úmyslnými trestnými činy ve smyslu § 41 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný tedy znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán. Potrestání obviněného je dáno tím, že vykonal, byť jen zčásti, trest uložený ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1. V této souvislosti je třeba upřesnit výrok Obvodního soudu pro Prahu 3, podle něhož obviněný trest uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 vykonal dne 28. 6. 2000 , a to v tom smyslu, že obviněný byl dne 28. 6. 2000 z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn, přičemž dodatečně nastal účinek, podle něhož se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn (§ 64 odst. 2 tr. zák.).

Podle § 41 odst. 1 tr. zák. je materiální podmínkou zvlášť nebezpečné recidivy to, že spáchání zvlášť závažného úmyslného trestného činu po dřívějším potrestání pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Pro dřívější trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. 6 T 68/96, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 1996, sp. zn. 5 To 248/96. Délku doby od tohoto odsouzení však je třeba posuzovat ve spojení se skutečností, že obviněný v době do 28. 6. 2000 vykonával trest odnětí svobody, který mu byl uložen ve výměře pěti let, takže z jeho délky vykonal velmi podstatnou část. Zjištění, že nyní posuzovaný trestný čin obviněný začal páchat v září 2001, znamená, že se tak stalo zhruba jeden a čtvrt roku po propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody. Jde o relativně velmi krátkou dobu, přičemž počátek nyní posuzovaného trestné činu spadal ještě do rámce zkušební doby stanovené při podmíněném propuštění obviněného z výkonu předchozího trestu odnětí svobody. To opravňuje k úsudku, že výkon předchozího trestu ve skutečnosti rozhodně nesplnil účel, pokud jeho cílem byla náprava obviněného. Tento úsudek je posilován i tím, že zvlášť závažný úmyslný trestný čin, jehož se obviněný nově dopustil, měl v podstatě zcela stejnou povahu jako trestný čin, pro který byl předtím již potrestán. Trestný čin, pro který byl obviněný potrestán ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 98/96, spočíval v tom, že obviněný prodal dvěma osobám, z nichž jedna byla ve věku sedmnácti let, každé tzv. psaníčko s metamfetaminem (pervitinem) o hmotnosti v prvním případě 0,024 gramu a v druhém případě 0,006 gramů. Porovná-li se způsob provedení, rozsah a závažnost nyní posuzovaného trestného činu s dřívějším trestným činem, je evidentní, že obviněný se nyní posuzovaného trestného činu dopustil v podstatě stejným způsobem, tj. prodejem drog, avšak ve vztahu k širšímu okruhu osob jako jejich konzumentů a v mnohonásobně větším rozsahu z hlediska uskutečněných prodejů a prodaných dávek. To jednoznačně svědčí o tom, že po propuštění z výkonu předchozího trestu se obviněný v poměrně krátké době aktivně zapojil do obchodu s drogami jako jejich distributor, a to ve formě soustavné a delší dobu trvající činnosti, zatímco v případě předchozího trestu šlo jen o jednorázový prodej drog dvěma osobám, z nichž jedna byl mladší než osmnáct let. Pro nyní posuzovaný trestný čin je tedy příznačná velmi výrazná míra gradace společenské nebezpečnosti oproti tomu, jakou nebezpečnost vykazoval předchozí trestný čin. Tuto stránku věci soudy odpovídajícím způsobem vyjádřily tím, že nyní posuzovaný trestný čin kvalifikovaly jako trestný čin spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák., byť se v odůvodnění svých rozhodnutí stroze omezily Obvodní soud pro Prahu 3 jen na odkaz na krátkost doby od propuštění obviněného z výkonu předchozího trestu a Městský soud v Praze na paušální odkaz na správnost závěrů Obvodního soudu pro Prahu 3.

Obviněný ve vztahu k otázce závažnosti nyní posuzovaného i dřívějšího trestného činu v dovolání zdůrazňoval, že všechny osoby, kterým drogy prodal, byly narkomany již v době, kdy s nimi přišel do styku, a že se žádná z těchto osob nestala narkomanem v důsledku jeho jednání. Tato námitka nemůže v žádném případě zvrátit závěr o splnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, neboť pokud obviněný prodával drogy osobám, které již byly narkomany, těžil tím z jejich závislosti, prohluboval jejich závislost na drogách a podporoval tak proces rozkladu jejich osobností. Tím je distribuce drog mezi narkomany společensky nebezpečná v podstatě stejně jako jejich podávání osobám, u kterých je tím vznik závislosti na drogách teprve iniciován. Obviněný sice namítal, že z narkomanie osob, kterým prodával drogy, nijak neprofitoval, avšak i když nebylo zjištěno, jaký prospěch obviněný z prodeje drog měl, nelze pominout, že obviněný tuto činnosti vykonával po dobu zhruba deseti měsíců a že s ní přestal teprve v důsledku zadržení. Za této situace nejsou žádné reálné důvody k pochybnostem o tom, že posuzované jednání obviněného bylo výnosné a nebylo žádným nezištným dobrodiním vůči osobám závislým na drogách.

Jestliže soudy kvalifikovaly posuzovaný trestný čin jako trestný čin, který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., byla pro tuto kvalifikaci evidentně splněna i materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy. Námitky obviněného uplatněné v tomto směru v rámci dovolání podaného s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodně nemohly obstát.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec