7 Tdo 416/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 146a odst. 3 tr. zákoník



7 Tdo 416/2011-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 3 To 433/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 228/2009, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 1 T 228/2009, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) výroku o vině trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, a v bodě 2) výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, v souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 222 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině pod bodem 2 a proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě toto odvolání usnesením ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 3 To 433/2010, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existenci tohoto důvodu dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, který měl být podle jeho názoru právně posouzen jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 2 tr. zákoníku, když tato právní kvalifikace by pro něj byla příznivější. Důvodnost tohoto právního posouzení skutku dovozuje z okolností případu, kdy jeho jednání předcházelo nečekané, zákeřné a jím nijak nevyprovokované napadení jeho osoby ze strany poškozeného T. L. , spočívající v úderu pěstí velké intenzity do obličeje (kořene nosu), po kterém začal silně krvácet, byl zmatený a 2 3 týdny jej bolela hlava, nos a také zuby při skusu. Právě způsob, povaha a následky tohoto nijak nevyprovokovaného napadení, jakož i slovní provokace ze strany poškozeného, časová a příčinná souvislost mezi tímto napadením poškozeným, a následně jeho napadením poškozeného, odůvodňuje tuto právní kvalifikaci jeho jednání, protože bez zavrženíhodného jednání poškozeného vůči němu, by nedošlo ani ke zranění poškozeného.

Obviněný také namítá, že útok poškozeného u něj vyvolal ztrátu paměti, ale z důvodu nezajištění nutného lékařského ošetření jeho osoby ze strany Policie ČR, to nebylo objektivizováno. Je ale přesvědčen, že útok u něj vyvolal stav, kdy nevěděl co dělá a co se děje, takže u něj musela být vymizelá složka ovládací i rozpoznávací. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, a buď tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby skutek ad. 2) byl posouzen jako přečin podle § 146 odst. 2 tr. zákoníku, nebo aby Nejvyšší soud takto sám rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že byť jednání obviněného bezprostředně navazovalo na napadení ze strany poškozeného, nelze toto napadení ze strany poškozeného kvalifikovat jako zavrženíhodné podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, protože úder pěstí do nosu, byť je v rozporu s právem i morálkou, nedosahuje takové závažnosti a provokačního potenciálu, aby privilegoval následné jednání obviněného, spočívající v opakovaném bodání nožem zejména do hlavy a zad poškozeného. Není proto dána potřebná míra korelace, pochopitelnosti a ospravedlnitelnosti jednání obviněného vůči jednání poškozeného, když jak obviněný sám uvedl v dovolání, jeho napadení poškozeným bylo shledáno pouze přestupkem. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud předně zjistil, že pod uplatněný důvod dovolání lze podřadit námitku obviněného ohledně nutného vymizení rozpoznávací a ovládací složky u něj v důsledku útoku poškozeného, protože obecně spadá otázka příčetnosti do oblasti hmotně právního posouzení. V daném případě jde o opakovanou námitku obviněného, kterou se domáhá jiného hodnocení zejména znaleckých posudků znalců z oboru psychiatrie a neurologie, kdy znalci jednoznačně vyloučili jak poruchu vědomí obviněného po úderu ze strany poškozeného, tak zejména vymizení ovládací a rozpoznávací složky. Soud I. stupně se touto otázkou podrobně zabýval a Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku (str. 9 12). Nejvyšší soud proto tuto námitku obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou, když soud I. stupně měl pro rozhodnutí o příčetnosti obviněného spolehlivý podklad a shodnou námitkou se řádně zabýval také soud odvolací (str. 4 5 usnesení).

Ke stejnému závěru pak Nejvyšší soud dospěl i ohledně další hmotně právní námitky obviněného, kdy se domáhá, aby jeho jednání nebylo kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví (ve stadiu pokusu) podle § 222 odst. 1 tr. zákona, ale jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 2 tr. zákoníku. Přitom nutno uvést, že obviněný nenamítá, že by snad jeho jednání ve vztahu k těžké újmě na zdraví mělo být posouzeno jako nedbalostní. Z hlediska použití privilegovaného ustanovení § 146a tr. zákoníku tak u něj vzhledem k úmyslnému zavinění přichází v úvahu ustanovení § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když v odst. 2 jde o případ způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti.

Jak vyplývá z popisu skutku ad. 2) výroku o vině rozsudku, obviněný se dopustil pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zákona (úmyslná těžká újma na zdraví) v podstatě tím, že dne 5. 8. 2009 kolem 18.45 hodin v O. , v prostoru před zahradní restaurací, po předchozím požití alkoholu, předcházející slovní rozepři a jeho napadení T. L. , tohoto fyzicky napadl čepelí nože o délce 8 cm tak, že jej opakovaně bodnul do oblasti hlavy, zadní strany trupu a obou horních končetin, čímž mu způsobil v rozsudku popsaná zranění, přičemž s ohledem na způsob útoku a lokalizaci zásahů toliko náhodou nedošlo ke vzniku mnohem závažnějšího poranění.

Podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na 4 léta.

Obviněný se dovoláním domáhá posouzení jednání poškozeného jako zavrženíhodného. Již soud I. stupně tomuto návrhu obhajoby nevyhověl m. j. zejména z toho důvodu, že provokující jednání poškozeného by mělo být v určitém poměru k jednání obviněného, který v tomto případě značně překročil míru proporcionality. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, když obviněný stejnou námitku uplatňoval již také v odvolání.

Jak uvedl již soud I. stupně v odůvodnění rozsudku, obviněný se dopustil trestné činnosti po provokacích a ráně poškozeného a jednání poškozeného bylo jistě v rozporu s morálkou. Tyto skutečnosti ale ani podle názoru Nejvyššího soudu nemůžou odůvodnit posouzení jednání poškozeného jako zavrženíhodného ve smyslu ustanovení § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když se musí jednat o jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v příkrém rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Musí se tedy jednat v případě jednorázového jednání o natolik intenzivní předchozí jednání poškozeného, že se stane omluvitelnou pohnutkou jednání pachatele a důvodem pro použití privilegované skutkové podstaty § 146a odst. 3 tr. zákoníku. V daném případě k celému konfliktu došlo poté, co se chtěl poškozený v podstatě přátelsky pozdravit s obviněným podáním ruky, přičemž nedopatřením shodil sklenici s pivem a polil přítelkyni obviněného sedící s ním u stolu. I poté se ale poškozený choval v podstatě smířlivě, když koupil a přinesl nové pivo. Až následně došlo k nedorozumění resp. verbálnímu konfliktu mezi poškozeným a obviněným, kdy poškozený najednou udeřil obviněného pěstí do nosu. Na toto jistě protiprávní jednání poškozeného v rozporu s morálkou, které ale nebylo nijak zvlášť intenzivní, a také obviněný v dovolání uvádí, že bylo po podání trestního oznámení posouzeno pouze jako přestupek, reagoval obviněný vysoce agresivně tím, že jej nejméně 8 x bodl čepelí nože délky 8 cm do oblasti hlavy, zad a obou horních končetin. Vzhledem k tomu, že došlo k zalomení čepele nože v měkkých tkáních, kdy byla čepel nalezena v bodném kanálu na levé spánkové kosti, hodnotil znalec útok obviněného na poškozeného jako razantní útok , kdy jen shodou náhod nedošlo k závažnějšímu poranění. Obviněný přitom nezaútočil na poškozeného bezprostředně, ale až poté co se odešel do výčepu umýt, napadl zezadu odcházejícího, resp. utíkajícího poškozeného.

Obviněný sice v dovolání poukazuje na podnapilost poškozeného, ale on sám se dne 5. 8. 2009 nacházel ve stavu středně těžké opilosti, co v souvislosti se znaleckým hodnocením jeho emocí na úrovni pudovosti, impulsivity a s výrazným agresivním podbarvením, vysvětluje jeho značně agresivní útok na poškozeného, který byl zcela neadekvátní předchozímu napadení poškozeným. Proto Nejvyšší soud považuje za správný závěr, který již soud I. stupně uvedl v odůvodnění rozsudku, že provokující chování poškozeného by mělo být vždy v určitém poměru k jednání obviněného, ale v této věci obviněný značně překročil míru proporcionality .

Rovněž Nejvyšší soud tedy neshledal podmínky pro právní posouzení jednání obviněného v bodě 2) výroku o vině jako přečin podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když není splněna v dovolání namítaná podmínka, že obviněný jednal v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Protože touto námitkou se již podrobně zabývaly soudy obou stupňů, a obviněný ji opětovně uplatnil i v dovolání, shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud tak zjistil, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš