7 Tdo 410/2002
Datum rozhodnutí: 27.08.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 410/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal dne 27. srpna 2002 v neveřejném zasedání dovolání obviněného Ing. J. K., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2002, sp. zn. 8 To 107/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 19/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 2 T 19/2000, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 8 odst. 1 k § 124d odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve výroku tohoto rozsudku uvedeným. Poté co Městský soud v Praze k odvolání státního zástupce shora uvedeným rozsudkem zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu I. stupně, uložil obviněnému podle § 124d odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 písm. a), § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 5 let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 53 odst. 1 tr. zák., byl obviněnému uložen také peněžitý trest ve výměře 90.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve výši 4 měsíců. Odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání, a to výslovně z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítá porušení ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř., když v původním rozsudku soudu I. stupně, který byl odvolacím soudem zrušen toliko z podnětu odvolání obviněného, nebyl ve skutku obsažen závěr o získání nějakého majetkového prospěchu, ale v navazující právní větě takový závěr (o získání prospěchu ve výši 476.933,- Kč) obsažen byl. V pořadí druhém rozsudku soudu I. stupně již ve skutkové větě byl závěr o získání majetkového prospěchu, ale ve výši 1.011.681,62 Kč. Protože původní skutková věta v prvním rozsudku soudu I. stupně, zrušeném jen k odvolání obviněného, skutkový závěr o získání majetkového prospěchu neobsahovala, vylučuje ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. (zákaz změny v neprospěch obviněného) pro další řízení závěr o tom, že činem majetkový prospěch získán byl (resp. by byl získán). Dále obviněný namítá nesplnění materiální podmínky k přísnějšímu posouzení jednání podle § 88 odst. 1 tr. zák., přičemž soudům vytýká nezhodnocení rozhodných okolností případu, když obviněný smlouvu o dodávce náhradních dílů nepodepsal na základě vlastního rozhodnutí, ale musel respektovat vůli většinového vlastníka společnosti, neztěžoval celní projednání zboží, díly byly řádně označeny v celní deklaraci a dílčí chyba, která se přitom stala, šla jednoznačně na vrub jiné společnosti, která celní projednání připravovala, společnost obviněného v důsledku neuskutečněného kontraktu utrpěla výraznou ztrátu. Také zisk by nebyl ziskem obviněného, ale celé společnosti, což současně znamená, že nebyl naplněn formální znak přísnější právní kvalifikace podle § 2 písm. d) § 124d tr. zák. Dále obviněný uvádí obsáhlé námitky proti uloženému dodatkovému peněžitému trestu s tím, že k jeho uložení nebyly splněny zákonné podmínky, čímž v podstatě uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Navrhl proto, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a případně i rozsudek soudu I. stupně a věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že k prolomení zákazu reformatio i peius ve věci nedošlo, ale i kdyby tato námitka měla reálný základ, nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť brojí proti domnělému procesnímu pochybení soudu, nikoli proti hmotněprávnímu posouzení věci. Také dalšími námitkami obviněný v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání vytýká soudům nesprávné posouzení provedených důkazů, polemizuje s odůvodněním jejich rozhodnutí a napadá tak v podstatě skutkové zjištění a nikoli právní posouzení již stabilizovaného skutku. Formálně uplatněný dovolací důvod tak není v souladu s odůvodněním dovolání, které proto není možno věcně projednat a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že prostřednictvím tohoto důvodu (ale ani žádného jiného) nelze namítat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, která jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná, dovolací soud z nich musí vycházet a může je hodnotit pouze z hlediska, zda naplňují formální znaky daného trestného činu, tj. z hlediska správnosti právního posouzení.

Uplatněný dovolací důvod proto nemůže naplnit námitka ohledně porušení procesního ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. Stejně tak uvedený důvod dovolání nenaplňuje námitka ohledně porušení § 88 odst. 1 tr. zák. Jde sice o ustanovení práva hmotného, jehož aplikace je založena na zhodnocení všech rozhodných okolností případu, tj. na hodnocení zejména skutkových okolností, jež vyústilo v určitou právní kvalifikaci. Námitkou proti správnosti právního posouzení skutku z hlediska použití přísnější právní kvalifikace s ohledem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., by byla námitka, že soud ty rozhodné okolnosti případu, které v této souvislosti hodnotil, zhodnotil nesprávně. Pokud však obviněný v dovolání namítá, že soud při hodnocení materiální podmínky (§ 88 odst. 1 tr. zák.) zcela pomíjí zhodnotit stupeň společenské nebezpečnosti činu ze všech spoluurčujících hledisek naznačených v § 3 odst. 4 tr. zák. a zůstala tak pominuta a nezodpovězena celá řada otázek (proč nebylo rozlišováno mezi dokonaným činem a jeho pokusem, proč není rozhodné, zda pachatel dosáhl nebo nedosáhl značného prospěchu), přičemž bylo třeba hodnotit řadu dalších okolností, které konkrétně uvádí, nejde již o námitku proti právnímu posouzení skutku, ale o námitku proti skutkovým zjištěním samotným. Soudu se tím v podstatě vytýká, že po skutkové stránce nezjistil (a až následně nezhodnotil), že obviněný smlouvu nepodepsal na základě vlastního rozhodnutí, že neztěžoval celní řízení, že chyba v celní deklaraci nešla na jeho vrub, že nebylo zjištěno co se stalo s náhradními díly a jakého prospěchu by obviněný sám dosáhl, atp. Takovéto námitky však uplatněný dovolací důvod (ani žádný jiný) podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku určeném k nápravě zásadních procesních a právních vad, není a nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je zákonem určeným v hlavním líčení zjišťovat skutkový stav věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., případně do pozice soudu odvolacího, který skutkový stav může korigovat. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. záleží v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. Ohledně uloženého peněžitého trestu, ale obviněný žádnou takovou námitku neuvádí, ale soudu vytýká, že blíže nehodnotil konkrétní možnosti obviněného takový trest v určené výši zaplatit a že nebylo přihlédnuto k řade dalších okolností. Takovéto námitky ale dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňující.

Na základě uvedených důvodů dovolací soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když jím uvedené námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pokud jde o námitku obviněného, že nebyl naplněn formální znak trestného činu podle odst. 2 písm. d) § 124d tr. zák., spočívající v získání značného prospěchu, protože tento prospěch by nezískal obviněný (nebyl jeho osobním příjmem), ale šlo by o příjem obchodní společnosti, směřuje tato námitka proti správnosti právního posouzení skutku, ale je zjevně neopodstatněná. Právnická osoba může činit právní úkony jen svými orgány nebo je za ni mohou činit zástupci. Takovýmto statutárním orgánem jednajícím za společnost AEE, a. s., byl v daném případě obviněný jako fyzická osoba. Právní úkony učiněné statutárním orgánem jsou právními úkony právnické osoby. V oblasti trestního práva, které je založeno na individuální trestní odpovědnosti fyzických osob, tak trestněprávní důsledky určitého jednání fyzické osoby jménem právnické osoby postihují tuto fyzickou osobu, která svým jednáním naplnila všechny znaky některé skutkové podstaty trestného činu. Jednal-li tedy obviněný jménem právnické osoby a v jejím zájmu, je názor odvolacího soudu, že není podstatné přesné určení výše zisku, který by obdržel obviněný, ale zisku, který měla obdržet celá společnost , právním názorem správným a správné je tak i právní posouzení daného skutku. Protože tato námitka obviněného je zjevně neopodstatněná, bylo v tomto rozsahu jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš