7 Tdo 405/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoník, § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoník, § 23 tr. zákoník



7 Tdo 405/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. května 2013 v Brně dovolání obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 10 To 423/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 185/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 4 T 185/2012, uznal obviněného J. Š. (dále jen obviněný ) vinným pod bodem I) rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční částky 51.563,- Kč a 34,348 gramů sušené marihuany.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 10 To 423/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že v případě prodeje marihuany nešlo o odběratele čítající desítky osob. Poukázal na to, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu kvantitativní hranice množství marihuany z hlediska právní kvalifikace. Podle jeho názoru totiž nebyl naplněn znak spáchání ve větším rozsahu (správně má být podle obsahu dovolání ve značném rozsahu ) a jeho jednání proto mělo být kvalifikováno pouze podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Namítl, že zjištěné množství sušiny v gramech není totožné s požadovaným množstvím účinné látky THC. Uvedl, že jestliže účinná látka THC je zastoupena v sušině jednou desetinou, pak v jeho případě by se jednalo o cca 59 gramů látky THC v celkovém množství jím prodávané sušiny, což by bylo extrémně nízké množství oproti požadovanému množství. Namítl, že uložení trestu propadnutí finanční částky 51.563,- Kč nemá oporu v provedených důkazech.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 10 To 423/2012, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 4 T 185/2012, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Semilech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl o tom, že se obviněný J. Š. nebere do vazby.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky uplatněné obviněným lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný zpochybňuje právní kvalifikaci soudů obou stupňů, a to že nebyl naplněn znak spáchání zločinu ve větším rozsahu (správně má být ve značném rozsahu ). Dále uvedl, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněný spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť neoprávněně nakládal s marihuanou, tedy omamnou látkou, která obsahuje tetrahydrokannabinol, tedy psychotropní látku, ve značném rozsahu. Judikatorní výklad pojmů větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah byl do nedávné doby nejednotný a byl sjednocen až usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Podle něj násobky množství větší než malého, od něhož je třeba odvíjet vymezení většího, značného a velkého rozsahu u trestného činu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku představují desetinásobek přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy. Nejvyšší soud však současně dovodil, že určitý rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, ale je třeba vzít v úvahu i další okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je například opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti. V posuzované trestní věci obviněný prodal nejméně 594,895 gramů marihuany a dalších 35 gramů marihuany měl připraveno k prodeji. Hranicí značného rozsahu při respektování desetinásobku většího rozsahu je 1.500 gramů drogy marihuana v její obvyklé kvalitě. Uvedl, že i přesto, že 600 gramů marihuany tvoří ani ne polovinu zmíněného množství, je s přihlédnutím k dalším okolnostem zřejmé, že obviněný spáchal trestný čin ve značném rozsahu. Obviněný prodával marihuanu po dobu zhruba jednoho roku a především způsob distribuce marihuany posouvá právní kvalifikaci jeho jednání do kvalifikační roviny značného rozsahu. Obviněný totiž marihuanu prodával ve dvou stáncích s občerstvením v J. Marihuana se tak stala volně dostupným zbožím s tím, že si ji mohl koupit téměř kdokoliv. Obviněný si z prodeje marihuany udělal výnosný obchod, neboť ji prodával s rabatem 56,25 % a prokázaný čistý výdělek činil zhruba 50.000,- Kč. Výhrady obviněného k právní kvalifikaci skutku jsou tedy zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že nespáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve větším rozsahu (správně má být ve značném rozsahu ).

Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.

Podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve značném rozsahu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku zákon rozlišuje celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu . Trestní zákoník blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah tohoto činu a jejich judikatorní výklad byl do nedávné doby nejednotný. Výklad těchto pojmů byl proto sjednocen usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z něhož vyplývá následující:

Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako množství větší než malé (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). Větším rozsahem je pak desetinásobek množství většího než malého, značným rozsahem je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a velkým rozsahem je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.

Základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.

Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán, například výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, intenzitu újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též jiné skutečnosti. Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný prodal nejméně 594,895 gramů marihuany a dalších zhruba 35 gramů marihuany měl připraveno k prodeji. Toto množství marihuany nedosahuje desetinásobku většího rozsahu , který v tomto případě činí 1.500 gramů marihuany, z dalších okolností, které s distribucí drogy souvisejí, je však nutné dospět k závěru, že obviněný spáchal trestný čin ve značném rozsahu, a to při zohlednění těch skutečností, ke kterým v této trestní věci přihlédly i soudy obou stupňů. Obviněný prodával marihuanu po dobu zhruba jednoho roku a distribuoval ji mezi své zákazníky ve dvou stáncích s občerstvením v J., a to na autobusovém nádraží a v nemocnici. Drogy nejen sám prodával, ale prodej drogy přikázal i svým zaměstnankyním T. K. a D. Š., které z prodeje drog neměly žádný zisk a byl to pouze obviněný, kdo z prodeje drogy měl prospěch. Marihuana se stala v podstatě volně dostupným zbožím, protože byla běžně k dispozici v obou jeho provozovnách a mohl si ji kdokoliv koupit. Obviněný si udělal z prodeje marihuany výnosný obchod, neboť ji prodával s rabatem 56,25% a prokázaný čistý výdělek činil téměř 50.000,- Kč. Nejvyšší soud shledal, že i když zmíněné množství nedosahovalo celého desetinásobku množství drogy stanoveného pro značný rozsah , vzhledem k dalším okolnostem případu obviněný spáchal trestný čin ve značném rozsahu. Právní kvalifikace skutku je z těchto důvodů správná.

Obviněný dále namítl, že uložený trest propadnutí finanční částky 51.563,- Kč nemá oporu v provedeném dokazování. Tato námitka není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto nemohl zabývat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek