7 Tdo 401/2007
Datum rozhodnutí: 11.04.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 401/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2007 o dovolání obviněného M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 12 To 335/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 95/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 T 95/2006, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 24 T 235/2002, byl odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 24 T 235/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozené Č. p., a. s., nahradil způsobenou škodu ve výši 432.535,- Kč, spolu s 9% úrokem z prodlení od 2. 6. 2006 do 1. 8. 2006 a od 2. 8. 2006 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Č. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 12 To 335/2006, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 12 To 335/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť nehodnotil napadený rozsudek podle § 254 odst. 1 tr. ř., když nepřihlédl k vadám, které sice nebyly v odvolání vytýkány, ale které měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Podle obviněného jsou totiž procesně vadné výslechy svědků K. Š. a S. O., které byly provedeny cestou právní pomoci u Župního soudu v Z., protože z protokolů o jejich výsleších údajně nevyplývá, že byli ve smyslu § 100 tr. ř. a § 101 tr. ř. výslovně poučeni o právu odepřít výpověď, ani to, že by do protokolu prohlásili, že nevyužívají svého práva odepřít výpověď. Z tohoto důvodu měly být podle něj výslechy těchto svědků buď opakovány prostřednictvím právní pomoci anebo měl soud svědky sám vyslechnout.

Zároveň namítl, že podle těchto výpovědí má existovat čestné prohlášení zemřelého B. B., ve kterém je uvedena jeho plná odpovědnost za manipulaci s předmětným vozidlem a soudům vytkl, že si tento podle něj zásadní důkaz neopatřily. Dále se ohradil proti tomu, že neměl možnost prostudovat spis a učinit návrhy na dokazování v přiměřené době v souladu s ustanovením § 166 tr. ř., protože mu upozornění na tuto možnost nebylo doručeno. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 12 To 335/2006, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 3 T 95/2006, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný M. Č. zpochybňuje procesní použitelnost svědeckých výpovědí provedených cestou právní pomoci a vytýká porušení nikoli hmotně právního, ale procesních ustanovení s tím, že soudy neprovedly úplné dokazování, když neopatřily čestné prohlášení zemřelého B. B. V této souvislosti podotkla, že toto čestné prohlášení by nemohlo na posouzení jednání obviněného nic změnit. Podle nejvyšší státní zástupkyně tak námitky obviněného jsou pouze skutkového a procesního charakteru, když ani jediná námitka se netýká nesouladu skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě a zákonných znaků uvedených trestných činů, popř. nesprávného hmotně právního posouzení, kterou lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle nejvyšší státní zástupkyně důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak jak byl uplatněn, nepřichází vůbec v úvahu, protože odvolací soud odvolání nezamítl z formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani neodmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., ale rozhodl o zamítnutí odvolání pro jeho nedůvodnost podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Dovolání z důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění a procesní postup soudů při provádění důkazů. Námitkou skutkového charakteru je tvrzení obviněného ohledně údajného čestného prohlášení zemřelého B. B. o jeho údajné odpovědnosti za manipulaci s předmětným vozidlem . Nejvyšší soud k tomu podotýká, že byť by i takové prohlášení skutečně existovalo, nemělo by na posouzení jednání obviněného žádný vliv, neboť trestné jednání obviněného předcházelo tomu, než měl B. B. automobil k dispozici.

Výtky obviněného týkající se nedostatečného poučení jak svědků K. Š. a S. O. o právu odepřít výpověď podle § 100 tr. ř., tak obviněného o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na dokazování v přiměřené době, jsou námitkami procesní povahy nespadajícími pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud dále shledal, že výhrady obviněného uvedené pod důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neodpovídají tomuto deklarovanému dovolacímu důvodu. Obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, protože nehodnotil napadený rozsudek podle § 254 odst. 1 tr. ř., když nepřihlédl k vadám, které sice nebyly v odvolání vytýkány, ale které měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný uplatnil tento důvod dovolání v první alternativě. Avšak námitky proti kvalitě přezkumné činnosti soudu s odkazem na ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. neodpovídají tomuto důvodu dovolání, protože dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě s poukazem, že nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, je relevantní pouze tehdy, když došlo buď k zamítnutí odvolání z formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř., nebo k odmítnutí odvolání pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř.

V posuzovaném případě však odvolací soud odvolání nezamítl z formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani neodmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., ale rozhodl o zamítnutí odvolání pro jeho nedůvodnost podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Je tedy zřejmé, že obviněný zaměřil své dovolací námitky pouze proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu, a proto takové námitky nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. V této souvislosti je třeba uvést, že dovolací soud rozhoduje o podaném dovolání, jehož konkrétní námitky vymezují rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určují tak obsah jeho možného rozhodnutí (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek