7 Tdo 400/2015
Datum rozhodnutí: 12.08.2015
Dotčené předpisy: § 361 odst. 1 tr. zákoník, § 170 odst. 1 tr. zákoník, § 170 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 23 tr. zákoník, § 175 odst. 1 tr. zákoník, § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 140 odst. 2 tr. zákoník, § 140 odst. 3 tr. zákoník, § 20 tr. zákoník



7 Tdo 400/2015-147

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. srpna 2015 v Brně dovolání, která podali obvinění M. Š. , P. K. , L. S. , M. M. , a J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 8 To 90/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. K. , L. S. , M. M. a J. P. odmítají .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 43 T 2/2014, byli obvinění M. Š. , D. D. , P. K. , L. S. , P. S. , M. M. a J. P. uznáni vinnými tím, že
A.
I. obvinění M. Š. , L. S. , P. S. , D. D. , P. K. , M. M. a J. P.

v přesně nezjištěné době roku 2011, nejdéle však od července 2011, na nezjištěném místě v P. , obviněný M. Š. po předchozí domluvě s obviněným L. S. za účelem dosahování co nejvyššího zisku soustavným pácháním úmyslné násilné trestné činnosti, založené zejména na vylákání bohatých podnikatelů nebo jiných osob disponujících značným majetkem na různá místa mimo území České republiky, s následným uvězněním a vydíráním těchto osob k zaplacení finančních částek ve výši desítek milionů Kč, případně jiné obdobné násilné trestné činnosti, založili vnitřně strukturovanou zločineckou skupinu se stabilně rozdělenými úlohami jednotlivých členů, když obviněný L. S. k tomuto účelu zajistil nejdéle od července roku 2011 účast obviněného M. M. a svého bratra obviněného P. S. a od června 2012 účast obviněného P. K. a obviněný M. Š. zajistil nejdéle od května 2012 účast obviněného D. D. a nejdéle od listopadu 2012 účast obviněného J. P. , přičemž jednotliví členové skupiny měli následující úlohy: obviněný M. Š. byl hlavním představitelem organizované zločinecké skupiny, na základě vlastního šetření prováděl tipování bohatých podnikatelů, nebo jiných osob disponujících značným majetkem, vedl telefonickou a e-mailovou komunikaci s těmito osobami, které vylákal na různá místa mimo území České republiky, vymýšlel celé plány akcí, se kterými seznamoval ostatní členy, a jež pověřoval plněním dílčích úkolů, zajišťoval ubytování v zahraničí a další logistické záležitosti potřebné k úspěšnému provedení akcí, v průběhu páchání trestného činu rozhodoval o dalším postupu a po ukončení akce rozhodoval o výši finančních prostředků získaných trestným činem, které rozděloval mezi jednotlivé členy, obviněný L. S. byl obviněným M. Š. jako jeden z prvních informován o připravovaných akcích, zařizoval jednotlivé dílčí úkoly potřebné k úspěšnému provedení trestného činu a získání finančních prostředků, úkoloval další členy skupiny k zajištění a splnění jednotlivých dílčích úkolů, s ostatními členy skupiny prováděl vlastní přepadení osob, jejich svázání a uvěznění, některé dílčí akce plánoval, organizoval a řídil bez vědomí hlavního představitele obviněného M. Š. , kterého poté následně informoval a po změně strategie skupiny se osobně podílel na usmrcení poškozených, obviněný P. S. plnil pokyny svého bratra obviněného L. S. , zejména zajišťoval jeho přepravu, komunikaci s dalšími členy skupiny, kterým předával instrukce od obviněného L. S. , vlastních provedení přepadení se neúčastnil, ale plnil dílčí úkoly v České republice a byl z výnosu provedeného trestného činu vyplácen, obviněný P. K. byl členem organizované zločinecké skupiny, plnil pokyny hlavních představitelů obviněného M. Š. a obviněného L. S. , po změně strategie skupiny osobně usmrcoval poškozené, obviněný D. D. , který byl jako jeden z prvních informován o připravovaných akcích obviněným M. Š. , obviněný M. M. a obviněný J. P. byli členové organizované zločinecké skupiny, kteří plnili pokyny od hlavního představitele obviněného M. Š. a obviněného L. S. při jednotlivých únosech poškozených, II. 1. obvinění M. Š. , L. S. a M. M. společně

obviněný M. Š. po předchozí domluvě s obviněným L. S. a obviněným M. M. jednali ve společném úmyslu vylákat bohatého podnikatele do zahraničí, uvěznit ho, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě nebo ho donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány a v přesně nezjištěné době v červenci 2011 si obviněný M. Š. vytipoval poškozeného O. T. , zjistil si o něm, že v minulosti prodal internetovou doménu centrum.cz a disponuje značnými finančními prostředky, má zálibu v jachtingu a přispívá na charitu, poškozeného kontaktoval na jeho e-mailovou adresu ............., když se mu představil jako M. , a požadoval po něm nějaké knihy a rady o jachtingu a dotázal se ho, zda mu může předat kontakt blízkému rodinnému příteli, kterému se stala rodinná tragédie a chce věnovat peníze na charitu, následně obviněný M. Š. napsal poškozenému O. T. ze své e-­mailové adresy ......... nebo ......... e-mail, ve kterém ho informoval, že se mu stala rodinná tragédie a chtěl by darovat 5.000.000 USD nebo na charitu pro děti, ale předtím by to chtěl probrat s někým, kdo také na charitu přispívá a má v tom zkušenosti a pod touto záminkou a příslibem prohlídky jachty ......., pozval poškozeného O. T. do Španělska do města V. a když mu poškozený termín cesty potvrdil, obviněný M. Š. zajistil ve V. pronájem bytu a informoval o tom obviněného L. S. , který měl na tuto akci sehnat další osobu, následně se obviněný L. S. a obviněný M. M. s obviněným M. Š. dopravili do Španělska do města V. , kam poškozený O. T. přiletěl v neděli dne 31. 7. 2011 v odpoledních hodinách, když na něj již na letišti čekal obviněný M. Š. , který se mu představil jako R. K. , vozidlem taxi jej odvezl do dosud neustanoveného místa v historické části V. , vstoupili do činžovního domu, kde vyjeli do 3. patra, v bytě již na ně čekali obvinění L. S. a M. M., kteří měli na hlavách kukly, a když poškozený O. T. vstoupil do ložnice, vrhli se na něj, pomocí násilí obviněný L. S. ho shodil na postel, kde mu zezadu na ruce nasadil pouta a na nohy mu připevnili poutací řetěz, načež obviněný M. Š. poškozenému O. T. řekl, že si je najal jeden člověk na jeho fyzickou likvidaci, ale že jej může přeplatit a požadoval po něm částku 5.000.000 USD, poté zhasnul v pokoji a řekl mu, ať si to zatím rozmyslí a zavřel dveře tak, aby v místnosti byla tma, po nějaké době obviněný M. Š. začal s poškozeným O. T. vyjednávat o ceně, kterou požadují za jeho propuštění, při tomto vyjednávání byl poškozený O. T. spoutaný, jeden z obviněných držel v ruce pistoli a řekli mu, že mají za V. vykopanou jámu, přičemž po dobu věznění ve V. od 31. 7. 2011 do 6. 8. 2011 měl zpočátku poškozený O. T. nasazená pouta na nohou a rukou, ale po nějaké době mu byla pouta na rukou sundána, byly mu umožněny hygienické potřeby, toaleta a sprcha, dostával napít a najíst a nebyl zraněn, avšak po bytě, který byl neustále uzamčen a který nesměl opustit, se pohyboval pod stálým dohledem některého z obviněných, a to i v nočních hodinách, když byl přímo v místnosti, ve které spal, jednotlivými obviněnými hlídán, nakonec poškozený O. T. vydal pod nátlakem obviněným svoji platební kartu č. ......, vydanou Citibank Europe plc., ke které jim řekl PIN, ze které obvinění vybrali ve Španělsku ve dnech 2. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 2. 8. 2011 1 = 24,230 Kč), tj. 9 692 Kč, 3. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 3. 8. 2011 1 = 24,290 Kč), tj. 9 716 Kč, 3. 8. 2011 částku 300 , (kurz ke dni 3. 8. 2011 1 = 24,290 Kč), tj. 7 287 Kč, 4. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 4. 8. 2011 1 = 24,310 Kč), tj. 9 724 Kč, 4. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 4. 8. 2011 1 = 24,310 Kč), tj. 9 724 Kč, 5. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 5. 8. 2011 1 = 24,255 Kč), tj. 9 702 Kč, a 5. 8. 2011 částku 400 , (kurz ke dni 5. 8. 2011 1 = 24,255 Kč), tj. 9 702 Kč, tedy celkem vybrali 2 700 , tj. 65 547 Kč, dále poškozený O. T. souhlasil s tím, že jim za své propuštění zaplatí částku 2. 000.000 USD, a proto dal ještě dne 31. 7. 2011 příkaz svému osobnímu bankéři k prodeji aktiv, který potvrdil následujícího dne, tj. 1. 8. 2011, dne 5. 8. 2011 z důvodu obavy, že by únosci mohli splnit svoje výhrůžky směřující proti němu, přítelkyni a rodičům, svými kontakty na policii a informacemi o jeho soukromém i pracovním životě, které si obviněný M. Š. zjistil, zadal příkaz k převodu částky 1.995.000 USD na číslo účtu, které dostal od obviněného M. Š. č. ..... u OberBank v Rakousku, označený jako ......, načež dne 6. 8. 2011 obviněný M. Š. nasadil poškozenému O. T. sluneční brýle, které byly přelepené neprůhlednou páskou, naložil ho do vozidla taxi a zavezl ho na letiště, kde měl poškozený O. T. s vědomím obviněného M. Š. předem zajištěnou letenku na let do P. , načež získané finanční prostředky obviněný M. Š. rozdělil tak, že odečetl náklady na únos, sám si ze zbytku nechal polovinu finančních prostředků a druhou polovinu dal obviněnému L. S. , který se dále rozdělil s obviněným M. M. , přičemž tímto jednáním obvinění způsobili poškozenému O. T. škodu v celkové výši 34.247.877 Kč,

II. 2. obviněný M. Š. sám

jednal v úmyslu vylákat osobu, o které je veřejně známo, že disponuje značnou finanční hotovostí, za pomoci svých spolupracovníků ho uvěznit, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě nebo ho donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány a v průběhu měsíce listopadu 2011 si z veřejně dostupných mediálních zdrojů zjistil informaci, že M. S. , obsadil 2. místo v pokerovém turnaji WSPO v Las Vegas ve Spojených státech amerických, za které mu byla vyplacena částka v přepočtu 98.000.000 Kč, dále si k M. S. zjistil, že je členem Asociace českého pokeru a dne 22. 11. 2011 na e-mailovou adresu předsedy asociace M. S. , zaslal ze své e-mailové adresy ........ e-mail, ve kterém se představil jako R. K. , s žádostí o kontakt na M. S. , kterého chtěl pozvat na soukromou hru do zahraničí, v další e-mailové komunikaci pozvání M. S. upřesnil, že by se hrálo v domluveném termínu v prosinci 2011, nejpozději do 17. 1. 2012, ve Francii v Cannes, a hry by se účastnil pan M. S. , šéf R. K. , jeho otec, pro kterého by to byl vánoční dárek, a pár jejich přátel, k cestě mu nabízel odvoz soukromým letadlem, s tím, že za hru si může říci jakoukoliv částku, kterou respektuje, následně komunikoval s M. S. , který zastupoval M. S. , ve které odpovídal na otázky M. S. , a upřesňoval podmínky plánované pokerové hry, avšak M. S. oddaloval termín hry s odůvodněním nedostatku času M. S. , množstvím turnajů a podobně, na což reagoval nabídkou, že by pokerová hra mohla proběhnout někdy v pozdějším termínu na Bahamách, ale poté co M. S. obviněnému M. Š. přestal zvedat telefony a oddaloval jeho nabídky, neboť se mu nezdály, tak ustoupil od úmyslu vylákat poškozeného M. S. ,

II. 3. obvinění M. Š. , L. S. , D. D. , P. K. a J. P. společně

po předchozí vzájemné domluvě jednali obvinění M. Š. , L. S. , D. D. a P. K. ve společném úmyslu vylákat movitého podnikatele do zahraničí, uvěznit ho, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě, nebo ho donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány, a po získání finančních prostředků nebo informací ho usmrtit, a proto v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu nebo listopadu 2012, obviněný M. Š. pod smyšleným jménem R. K. , nabídl svému známému z jachtingu poškozenému M. W. obchodní jednání ve Spojených arabských emirátech v D. , které se mělo týkat uzavření smlouvy na vykonání stavebních prací na developerském projektu v B. , a poté co poškozený M. W. souhlasil, tak mu obviněný M. Š. již pod svým jménem nabídl ubytování v apartmánu, který měl v D. pronajatý, přijetí nabídky sdělil obviněnému L. S. , který věděl, že k žádnému jednání nedojde a že poškozeného M. W. za použití násilí další členové organizované skupiny donutí k vydání veškerých finančních prostředků, poté přemluvil obviněného P. K. , aby se na této akci podílel, přičemž obviněný L. S. mu sdělil pravý cíl v podobě následného usmrcení poškozeného M. W. , a v D. oslovil obviněný M. Š. s plánem vylákat poškozeného M. W. do zahraničí, uvěznit jej, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě nebo jej donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány, obviněného J. P. , který se již zdržoval ve Spojených arabských emirátech na Velké ceně Formule 1, před příletem poškozeného M. W. pak obviněný M. Š. odletěl z D. do České republiky, aby si na plánovanou vraždu udělal alibi. Poškozený M. W. přicestoval do D. letadlem v časných ranních hodinách dne 10. 11. 2012, když na letišti již na něj čekal obviněný D. D. , který ho naložil do vozidla taxi a zavezl ho do apartmánu, který měl pronajatý obviněný M. Š. , bezprostředně po vstupu do apartmánu obvinění L. S. a J. P. , maskováni kuklami, přepadli poškozeného M. W. , nasadili mu na hlavu kuklu, a na ruce a nohy pouta, poté ho dopravili do obývacího pokoje, mezitím obviněný D. D. přivedl do bytu obviněného P. K. , který přiletěl s poškozeným M. W. stejným letem, poté obviněný L. S. společně s obviněným P. K. za použití výhrůžek a násilí donutili poškozeného M. W. k vydání jeho platební karty č. ...... k běžnému účtu č. ........., vedenému na společnost ING Project Limited CZ u Unicredit bank, a. s., následně jej donutili ke sdělení PIN kódu ke kreditní kartě a hesla k internetovému bankovnictví uvedeného účtu a hesla k internetovému bankovnictví účtu č. .........., vedenému na společnost ING Project Limited CZ u Unicredit bank, a. s., tyto informace přeposlal obviněný D. D. e-mailem ...... obviněnému M. Š. , přičemž obvinění L. S. , P. K. a J. P. zajišťovali hlídání poškozeného M. W. v pokoji, následně dne 11. 11. 2012 ve večerních hodinách obvinění L. S. s P. K. donutili poškozeného M. W. vypít větší množství tvrdého alkoholu, poté všichni přítomní obvinění donutili poškozeného M. W. nasednout do připraveného vypůjčeného vozidla tov. zn. Toyota bílé barvy s tím, že ho zavezou do pouště na místo, kde ho nechají, které předem vytipovali obvinění L. S. , D. D. a J. P. , odvezli ho z D. po silnici č. ..... cca 1 až 1,5 hodiny směrem na město A. H. a u kruhového objezdu u města A. A. , kde obviněný J. P. jako řidič vysadil obviněné L. S. , P. K. , D. D. a opilého poškozeného M. W. s tím, že ho zavedou dál od hlavní silnice a tam ho nechají, a v době, kdy z místa odjížděl, tak sledoval ve zpětném zrcátku, jak obviněný P. K. srazil poškozeného M. W. u písečné prohlubně a za použití igelitové fólie ho začal dusit, obvinění D. D. a L. S. mezitím hloubili hrob, poté obviněný P. K. klečící na těle na zemi ležícího poškozeného M. W. tohoto několika údery kamenem udeřil zezadu do oblasti hlavy, čímž ho usmrtil, načež obviněný L. S. s obviněným D. D. mrtvé tělo poškozeného M. W. zaházeli v připravené prohlubni pískem a zavolali obviněného J. P. , který pro ně přijel vozidlem. Následující den se zbavili části osobních věcí poškozeného M. W. a věcí, které měli při činu, a vyčistili vozidlo, a dalšího dne 12. 11. 2012 obvinění L. S. a P. K. odletěli z D. a obvinění D. D. a J. P. zůstali v D. , uklidili byt, kde drželi poškozeného M. W. , a spálili jeho zbývající věci, zatímco obviněný M. Š. postupně prostřednictvím internetového bankovnictví z účtu ........ vedeného u UniCredit Bank, a. s., na jméno obchodní společnosti ING Project Limited CZ převedl dne 13. 11. 2012 částku 25 000 USD, tj. 501 150 Kč, dne 13. 11. 2012 částku 25 000 USD, tj. 501 150 Kč, 15. 11. 2012 částku 20 000 USD, tj. 401 060 Kč a dne 19. 11. 2012 částku 7 000 USD, tj. 139 398 Kč, tj. celkem částku ve výši 1.542.758 Kč, a z účtu ...... vedeného u UniCredit Bank, a. s., na jméno obchodní společnosti ING Project Limited, 6 Bexley Square, Manchester, United Kigdom převedl dne 13. 11. 2012 částku 10 000 USD, tj. 200 460 Kč, přičemž obviněný D. D. postupně z platební karty poškozeného M. W. vybral z různých míst v D. a O. , šesti výběry ve dnech 12. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 556 Kč, 12. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 556 Kč, 13. 11. 2012 částku 3000 AED, tj. 16 668 Kč, 13. 11. 2012 částku 3000 AED, tj. 16 668 Kč, 13. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 554 Kč, a dne 14. 11. 2012 částku 600 OMR, tj. 31.719 Kč, tj. celkem částku ve výši 81 721 Kč, čímž obvinění M. Š. , L. S. , D. D. , P. K. a J. P. způsobili poškozenému M. W. , úmyslně smrt a dále způsobili na majetku obchodní společnosti ING Project Limited, 6 Bexley Square, Manchester, United Kigdom, se kterým byl poškozený M. W. oprávněn disponovat, škodu v celkové výši 1.824.939 Kč,

II. 4. obvinění M. Š. , L. S. , P. S. , D. D. a P. K. společně

obviněný M. Š. po předchozí domluvě s obviněnými D. D. , L. S. , P. K. a P. S. , který nevěděl, že má dojít k usmrcení oběti, jednali ve společném úmyslu vylákat bohatého podnikatele do zahraničí, uvěznit ho, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě, nebo ho donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány, a po získání finančních prostředků nebo informací ho usmrtit, a proto obviněný M. Š. vystupující pod jménem R. K. , pod záminkou zájmu o koupi dvou luxusních vil v P. , ul. N. K. , které poškozený P. V. (správně: Ing. P. V. ) nabízel v inzertním časopise Luxusní nemovitosti , za částku celkem 8.200.000 USD, e-mailovou komunikací a osobní prohlídkou nemovitostí, která se uskutečnila dne 30. 11. 2012, u poškozeného P. V. záměrně vzbudil dojem, že má o nemovitosti pro svého investora skutečný zájem, mezitím dne 31. 12. 2012 obviněný L. S. v B. u Obchodního centra Olympia, oslovil svého známého Z. M. , kterého požádal o zapůjčení jeho pasu a občanského průkazu, a to i přesto, že věděl, že mu doklady nikdy nevrátí a použije je k založení účtu v Rakouské republice, načež dne 7. 1. 2013 obvinění L. S. a P. S. odvezli obviněného P. K. do Rakouska, kde obviněný P. K. v OberBank, Wien, 1030, Schwarzenbergplatz 5, založil účet .........., na majitele Z. M. , k čemuž použil jeho doklady, následně obviněný M. Š. pronajal dne 1. 3. 2013 na jméno T. S. vilu "S. " ve V., v době od 5. 3. 2013 do 13. 3. 2013, poté prostřednictvím e-mailové komunikace pozval poškozeného P. V. na schůzku s investorem, která se měla konat ve Francii v městě N. a domluvili se na setkání dne 6. 3. 2013 ve 14:00 hodin na letišti v N. , dne 5. 3. 2013 v nočních hodinách obvinění M. Š. , D. D. , P. K. a L. S. , kterého na sraz k obviněnému M. Š. přivezl obviněný P. S. odjeli vozidly tov. zn. Mercedes GL černé barvy a tov. zn. VW Touareg šedé barvy z České republiky přes Spolkovou republiku Německo do Francie, kde se ubytovali v předem pronajaté vile "S. ", poté odjel obviněný M. Š. vozidlem taxi na domluvené setkání na letiště pro poškozeného P. V. který přiletěl přes C. do N. dne 6. 3. 2013, ve 14:16 hodin naložil obviněný M. Š. poškozeného P. V. do vozidla taxi a odvezl do vily, kde na něj ostatní již čekali, a když poškozený P. V. vstoupil do obývacího pokoje, tak mu obviněný L. S. nasadil na oči zalepené lyžařské brýle a ruce mu spoutal stahovacími pouty, zatímco obviněný P. K. po celou dobu na něho mířil pistolí, poté obviněný M. Š. poškozenému P. V. sdělil, že si je někdo najal na likvidaci jeho dcer, ale že se chce domluvit s tím, že pokud mu poškozený P. V. vyplatí 40.000.000 Kč, bude propuštěn a pokud přidá dalších 10.000.000 Kč, tak mu sdělí, kdo si jeho likvidaci zadal, na to poškozený P. V. sdělil, že tolik peněz nemá, následně byl obviněným D. D. prohledán a byly mu odebrány veškeré věci, které měl při sobě, zejména kreditní karty, telefon i-Phone a tablet i-Pad, dále ho obvinění přinutili, aby jim sdělil v jakých bankách má uloženy peníze a v jaké výši, a pod pohrůžkou násilí ho donutili telefonicky informovat rodinu, že je vše v pořádku a jednání bylo úspěšné, následně jej donutili prostřednictvím e-mailu kontaktovat jeho osobního bankéře ve Spolkové republice Německo u banky Deutsche Bank a zadat požadavek na prodej dluhopisů, akcií a dalších aktiv v hodnotě nejméně 363 000 a jejich převod na shora uvedený účet u OberBank v Rakousku, který si pro tento účel založili, donutili jej i sdělit čísla PIN jeho platebních karet a z jeho i-Padu si zjistili přístupová hesla k jeho e-mailové adrese a účtům, proti jeho vůli ho ve vile spoutaného věznili do 7. 3. 2013, kdy ho z obavy před prozrazením místa výskytu obvinění L. S. a P. K. odvezli vozidlem tov. zn. VW Touareg na nezjištěné místo v Itálii, kde čekali na příjezd obviněných M. Š. a D. D. , kteří se za nimi následně dostavili ve vozidle tov. zn. Mercedes GL, poté společně pokračovali v jízdě směrem na italsko-rakouské hranice, před hranicemi sjeli z dálnice a v katastru obce V. , v oblasti S. na okraj vedlejší cesty, která vychází ze zatáčky č. .. okresní silnice do S. , obvinění M. Š. a D. D. blokovali vozidlem vjezd na vedlejší cestu, kam vjeli obvinění L. S. s P. K. a poškozeným P. V. , tam zastavili v době od 1.30 do 2.39 hodin dne 8. 3. 2013, poté obviněný L. S. vylákal pod záminkou močení poškozeného P. V. z vozidla, načež se obviněný P. K. k poškozenému P. V. přiblížil zezadu a střelil jej do zátylku pistolí ráže 7,65 mm, čímž mu způsobil průstřel hlavy se vstřelem o velikosti 17x18 mm v krajině týlní vpravo, 15 cm pod vrcholem hlavy, výstřel velikosti asi 285 x 25 mm se nacházel v horním víčku levého oka ve výši 168 cm nad ploskou nohy, poté obviněný P. K. společně s obviněným L. S. odtáhli tělo poškozeného P. V. do křoví, poté se obvinění rozdělili, když obviněný L. S. s obviněným P. K. odjeli zpět do České republiky zlikvidovat osobní věci poškozeného P. V. , zatímco obvinění M. Š. a D. D. odjeli do M. , kde z platební karty poškozeného P. V. vydané bankou Citibank Europe plc č. ........., vybrali z bankomatů v Itálii, M. , ve dnech 8. 3. 2013 částku 1 000 (kurz ke dni 8. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 25 445 Kč, 8. 3. 2013 částku 250 , (kurz ke dni 8. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 6 361 Kč, 9. 3. 2013 částku 1 250 , (kurz ke dni 9. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 31 806 Kč, 10. 3. 2013 částku 1 250 , (kurz ke dni 10. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 31 806 Kč, 11. 3. 2013 částku 1 250 , (kurz ke dni 11. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 31 931 Kč, a 12. 3. 2013 částku 1 250 , (kurz ke dni 12. 3. 2013 1 = 25,660 Kč), tj. 32 075 Kč, tj. celkovou částku ve výši 159 424 Kč, a z platební karty poškozeného P. V. vydané bankou ČSOB, a. s., č. ......., vybrali z bankomatů v Itálii, M. ve dnech 8. 3. 2013 částku 250 (kurz ke dni 8. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 6 361 Kč, 10. 3. 2013 částku 250 (kurz ke dni 10. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 6 361 Kč, 11. 3. 2013 částku 250 (kurz ke dni 11. 3. 2013 1 = 25,445 Kč), tj. 6 386 Kč, 12. 3. 2013 částku 250 , (kurz ke dni 12. 3. 2013 1 = 25,660 Kč), tj. 6 415 Kč, tj. částku v celkové výši 31 884 Kč, přičemž se obvinění M. Š. , D. D. , L. S. , P. S. , a P. K. sešli dne 13. 3. 2013 v P. , v Obchodním centru Ch. , kde obviněný M. Š. vyplatil ostatním obviněným vyjma obviněného D. D. po 1 000 získaných odcizením hotovosti z účtů poškozeného P. V. , čímž obvinění M. Š. , L. S. , D. D. a P. K. způsobili poškozenému P. V. , úmyslně smrt a všichni obvinění pak na jeho majetku způsobili jednak škodu ve výši 191 318 Kč a jednak škodu ve výši 363 000 (tj. podle kurzovního lístku ČNB ke dni 21. 3. 2013 9.369.030 Kč),

II. 5. obvinění M. Š. , L. S. , D. D. a P. K. společně

obviněný M. Š. po předchozí domluvě s obviněnými D. D. , L. S. a P. K. jednali ve společném úmyslu vylákat bohatého podnikatele do zahraničí, uvěznit ho, pomocí násilí a pohrůžkou násilí jej donutit k vydání finančních prostředků v co nejvyšší hodnotě, nebo ho donutit ke sdělení způsobu, jakým mohou být finanční prostředky získány, a po získání finančních prostředků nebo informací ho usmrtit, pročež v přesně nezjištěné době v lednu 2013 si obviněný M. Š. vytipoval prodejce, který měl v časopise Jachting revue inzerát na pronájem nebo prodej lodi ......., v případě prodeje za částku 700 000 , nato ze své e-­mailové adresy ........ zaslal na e-mailovou adresu J. Č. , , ........ e-mail, ve kterém se představil jako R. K. a projevil o zakoupení, popřípadě o dlouhodobý pronájem lodě zájem, což byla záminka k navázání kontaktu a následnému vylákání, uvěznění a vydírání poškozeného za účelem vydání značných finančních prostředků, domluvili si spolu schůzku na den 27. 1. 2013 mezi 10:00 a 11:00 hodinou v P. v hotelu Intercontinental, na které se obviněný M. Š. vystupující jako R. K. sešel s poškozeným J. Č. a kapitánem lodi J. B. , na schůzce se domluvili, že se na loď pojede podívat a pokud se mu bude líbit, tak ji koupí za cenu 700 000 , obviněný M. Š. akceptoval cenu s tím, že není problém takovou částku zaplatit, následně se jel obviněný M. Š. společně s obviněným D. D. v únoru 2013 podívat na loď do Chorvatska do přístavu Š. , M. M. , kde loď kotvila, když po návratu do České republiky obviněný M. Š. informoval poškozeného J. Č. o tom, že se mu loď líbí a že ji za nabízenou cenu kupuje, začátkem března 2013 obviněný M. Š. pozval poškozeného J. Č. s manželkou do Francie do N. k podpisu připravené smlouvy a přislíbil mu, že bude v N. jeho host a zaplatí mu zálohu 30 000 , přičemž o svém záměru vylákání poškozeného J. Č. , jeho následného uvěznění, vydírání a usmrcení informoval obviněné L. S. , D. D. a P. K. před odjezdem do N. , kam již vylákali poškozeného P. V. s tím, že až to s ním vyřídí, tak přijde na řadu poškozený J. Č. , nato dne 7. 3. 2013 poškozený J. Č. napsal obviněnému M. Š. zprávu, že přijede následující den s celou svojí rodinou, na což mu obviněný M. Š. odpověděl v návaznosti na probíhající únos poškozeného P. V. , když obvinění podlehli obavám z možného prozrazení v důsledku případné lokalizace telefonů na základě telefonátů poškozeného P. V. s manželkou, že je v N. špatné počasí, že by to pro něho nebylo dobré a že celou akci ruší, na což mu poškozený J. Č. odepsal, že stejně přiletí a sdělil mu, kdy na něj má na letišti čekat, přičemž dne 8. 3. 2013 poškozený J. Č. přiletěl s rodinou na letiště do N., kde ho však nikdo nečekal a obviněný M. Š. již nepřijímal jeho telefonáty,

čímž spáchali
obviněný M. Š.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod body II. 1. a II. 2.
pokračující zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
pod bodem II. 3.
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. j) tr. zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
pod body II. 4. a II. 5.
pokračující zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. h), písm. j) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
obviněný D. D.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 3.
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. j) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
pod body II. 4. a II. 5.
pokračující zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. h), písm. j) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
obviněný P. K.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 3.
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. i), j) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
pod body II. 4. a II. 5.
pokračující zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. h), písm. j) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
obviněný L. S.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 1.
zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
pod bodem II. 3.
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. j) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
pod body II. 4. a II. 5.
pokračující zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3, písm. h), písm. j) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
obviněný P. S.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 4.
zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1, písm. c) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1, písm. c) tr. zákoníku,

obviněný M. M.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 1.
zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
obviněný J. P.
pod bodem I.
zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
pod bodem II. 3.
zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2, písm. a), e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1, písm. c) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 4 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1, písm. c) tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni
obviněný M. Š.
Podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí.
Podle § 54 odst. 4 tr. zákoníku se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou nezapočítává do doby výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí majetku.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to notebooku zn. Acer, v.č. ....... včetně napájecího kabelu, mobilního telefonu zn. Nokia C1, ........, SIM karty Vodafone č. ........, Apple I-Padu, nezjištěného IMEI, v károvaném pouzdře zn. Burberry, flash disku zn. Kingstone č. ....., čepice s kšiltem, bílé barvy se symbolem NIKE, fotoaparátu zn. Sony, v.č. ..... s baterií a paměťovou kartou zn. Sony 2GB č. ......., mobilního telefonu zn. Samsung, navigace zn. Garmin Nuvi 1350, v.č. ......., skládací mapy Francie s ručně psanými poznámkami, mobilního telefonu zn. Apple I-Phone s prasklým displejem a nápisem Automobili Lamborghiny.
Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 1 190 EUR, 46 900 Kč a 700 USD, která byla zajištěna při domovní prohlídce provedené dne 26. 3. 2013 na adrese P..., K V. obviněný D. D.
Podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 20 (dvaceti) let.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí majetku.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu bílé barvy zn. Apple I-Phone 4S, ........, včetně MIKRO SIM KARTY s označením T-mobile, notebooku zn. HP, č. ........, včetně zdroje č. ............., mobilního telefonu zn. Nokia, ......., IMEI č. .......... bez SIM karty, a mobilního telefon zn. SAMSUNG, model GT-E1170, IMEI ............., bez SIM karty.
obviněný P. K.
Podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 (třiceti) let.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí majetku.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. Nokia C1, černé barvy, ......, včetně baterie a SIM karty zn. ............
Současně se zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň město ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 6 T 44/2013, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2013, jímž byl obviněný uznán vinným jednak přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
obviněný L. S.
Podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí majetku.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. Sony Ericsson K310i, bez SIM karty, ........, šedé barvy, bez paměťové karty, mobilního telefonu zn. LG KG130, bez SIM karty, ........., šedočerné barvy, bez paměťového média, mobilního telefonu zn. NOKIA 3310, ........., bez paměťového média, pánské čepice tmavé barvy, notebooku zn. ASUS, Pro 5MT, výr.č. .........., bez nabíjecího kabelu, mobilního telefonu zn. Nokia 6300, ........, včetně SIM karty Vodafone č. ......., paměťové karty micro SD č. ....... a baterie, notebooku zn. Packard Bell, výr. č. ......., včetně napájecího kabelu a tabletu zn. Goclever Tab R75, v.č. první tři znaky nečitelné dále .......
Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to kovového boxeru zn. Bodyguard a flash discu zn. EMTEC, červené barvy.
Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 150 000 Kč, která byla zajištěna při domovní prohlídce provedené dne 25. 6. 2013 na adrese Z. M. , N.
obviněný P. S.
Podle § 170 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
obviněný M. M.
Podle § 170 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 9 (devíti) let.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to kovového boxeru ze žlutého kovu.
obviněný J. P.
Podle § 170 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 9 (devíti) let do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to interního disku zn. Western Digital 500 GB, ser. č. ............, mobilního telefonu zn. Nokia, model E-52-1 ......, včetně SIM karty zn. O2 č. ......, paměťové karty Micro SD 1GB ......... a baterie, stolního počítače zn. HP, v. č. ......, stolního počítače zn. HP Elite 7500, SER MT, ser. č. ....... a tabletu zn. Apple I-Pad 64 GB, ......., ser. č. ........ včetně obalu s nápisem B.

Podle § 228 odst. 1, 3 písm. a) tr. ř. byla obviněným M. Š. , L. S. a M. M. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému O. T. , na náhradu škody částku ve výši 1.998.839,45 USD. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. Š. , L. S. , D. D. , P. K. a J. P. povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody poškozeným J. W. , k rukám zmocněnkyně JUDr. Evy Cahové, advokátky, advokátní kancelář se sídlem Olomouc, Horní Lán 9, částku ve výši 240 000 Kč a J. N. , k rukám zmocněnkyně JUDr. Evy Cahové, advokátky, advokátní kancelář se sídlem Olomouc, Horní Lán 9, částku ve výši 240 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. Š. , L. S. , P. S. , D. D. a P. K. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody poškozeným D. V. , k rukám zmocněnkyně JUDr. Hany Šupákové, advokátky, advokátní kancelář se sídlem Brno, Nové Sady 988/2, částku ve výši 240 000 Kč, M. K. , k rukám zmocněnkyně JUDr. Hany Šupákové, advokátky, advokátní kancelář se sídlem Brno, Nové Sady 988/2, částku ve výši 240 000 Kč, R. N. , k rukám zmocněnkyně JUDr. Hany Šupákové, advokátky, advokátní kancelář se sídlem Brno, Nové Sady 988/2, částku ve výši 240 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození S. W. , a J. Č. , odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození O. T. , D. V. , M. K. , a R. N. , odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
B.
Naproti tomu byli obvinění M. Š. , L. S. a P. S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 1 KZV 83/2013 podle § 226 písm. c) tr. ř., a to obvinění M. Š. a L. S. pro skutek popsaný pod bodem III., právně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v případě obviněného M. Š. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a obviněný P. S. pro skutky popsané pod body II. 1., II. 3. a III. právně kvalifikované jako zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Skutek pod bodem III. obžaloby měli obvinění M. Š. , L. S. , P. S. a dosud neustanovený spolupachatel spáchat společně tím, že obviněný M. Š. , po předchozí domluvě s obviněnými L. S. , P. S. a dalším dosud neustanoveným spolupachatelem, jako členové organizované zločinecké skupiny, ve společném úmyslu, za použití násilí zmocnit se maleb, o nichž se domnívali, že se jedná o originály, a to obrazu autora Augusta Renoira a kreseb autora Pabla Picassa, vyvézt je mimo území České republiky a prodat za částku ve výši desítek milionů Kč, o kterou se chtěli následně rozdělit, v dosud přesně nezjištěné době počátkem roku 2012 obviněný M. Š. kontaktoval Ing. P. Ch. , který mu sdělil, že ho v minulosti M. B. připravil o originální obraz Augusta Renoira a deset kreseb Pabla Picassa, tuto skutečnost obviněný M. Š. oznámil obviněnému L. S. s tím, že M. B. obraz a kresby odcizí a on nebude moci událost oznámit na policii, neboť se jedná o kradené obrazy, dne 14. 2. 2012 obviněný M. Š. kontaktoval M. K. , majitele galerie se sídlem P. , V. , a za účelem zjištění pravosti děl s ním domluvil schůzku, poté se obvinění domluvili, že na schůzku vylákají poškozeného M. B. a na zpáteční cestě ho přepadnou a obrazy mu odcizí, pod záminkou vážného zájmu o obraz a kresby dne 17. 2. 012 obviněný P. S. odvezl poškozeného M. B. z O. do galerie K. v P. , kde zjistili, že si poškozený M. B. vzal s sebou jen jeden obraz, tak od loupeže upustili, dne 17. 6. 2012 ve večerních hodinách odvezl obviněný P. S. obviněného L. S. do O. a sám se vrátil domů, dne 18. 6. 2012, v době od kolem 06:00 hodin, obviněný L. S. , společně s neustanoveným spolupachatelem, vnikli na dvůr rodinného domu č. ........ na ul. J. , O. L. , překonali odpor poškozeného M. B. , který se před nimi snažil uprchnout a zavřít se v garáži vedle rodinného domu, vnikli do garáže, kde údery do obličeje a těla napadli poškozeného M. B. , poté ho vyvlekli po schodech do patra garáže, kde má pracovnu s trezorem, tam ho montážní páskou, kterou si k tomuto účelu přinesli, připoutali k židli, přelepili mu oči a výhrůžkami ublížení na zdraví jeho rodinným příslušníkům, bitím do hlavy a různých částí těla a mačkáním prstu kleštěmi, ho přinutili k vydání klíčů od trezoru, ze kterého odcizili obraz Augusta Renoira a deset kreseb Pabla Picassa, dále mu odcizili peněženku s menší finanční hotovostí a ze skříňky ve vedlejší místnosti odcizili sbírku sedmi bodáků k puškám v celkové hodnotě 5 400 Kč, čímž měli poškozenému M. B. způsobit zhmoždění ukazováku pravé ruky, oděrky v oblasti čela nad očnicemi, oděrku u kořene nosu, zhmoždění nosu, hematom levé očnice, hematomy a otok v oblasti dolního rtu a škodu, u níž nelze pro nepřítomnost obrazu a maleb určit, zda mají hodnotu ve výši 415.011.470 Kč nebo jsou jako plagiáty zcela bezcenné, a poté se pokoušeli uloupený obraz a kresby prodat mimo území České republiky za částku ve výši desítek milionů Kč.
Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. B. , odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 8 To 90/2014, o odvolání obviněných M. Š. , P. K. , L. S. , P. S. , M. M. , J. P. a městského státního zástupce v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014, č. j. 43 T 2/2014-10908 takto:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek částečně zrušuje , a to z podnětu odvolání obžalovaného M. Š. ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, který byl uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu u obžalovaného D. D. , z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného P. K. ve výroku o trestu u tohoto obžalovaného, z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného L. S. ve výroku o trestu u tohoto obžalovaného, z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku, jímž byl obžalovaný P. S. zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované obžalobou jako zločiny zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ad. B. II. 1. a B. II. 2.), z podnětu odvolání obžalovaného P. S. v celém výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody u tohoto obžalovaného, z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného M. M. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu u tohoto obžalovaného, z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného J. P. ve výroku o vině tohoto obžalovaného, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k tomuto obžalovanému.

II. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se v rozsahu zrušení znovu rozhoduje ve výroku o vině tak, že a) obžalovaní P. S. a J. P. se uznávají vinnými, že oba obžalovaní společně v přesně nezjištěné době roku 2011, nejdéle však od července 2011, na nezjištěném místě v P. , obžalovaný M. Š. po předchozí domluvě s obžalovaným L. S. , za účelem dosahování co nejvyššího zisku soustavným pácháním úmyslné násilné trestné činnosti, založené zejména na vylákání bohatých podnikatelů, nebo jiných osob disponujících značným majetkem, na různá místa mimo území České republiky, s následným uvězněním a vydíráním těchto osob k zaplacení finančních částek ve výši desítek milionů Kč, případně jiné obdobné násilné trestné činnosti, založili vnitřně strukturovanou zločineckou skupinu se stabilně rozdělenými úlohami jednotlivých členů, když obžalovaný L. S. k tomuto účelu zajistil nejdéle od července roku 2011 účast obžalovaného M. M. a svého bratra obžalovaného P. S. a od června 2012 účast obžalovaného P. K. , a obžalovaný M. Š. zajistil nejdéle od května 2012 účast obžalovaného D. D. a nejdéle od listopadu 2012 účast obžalovaného J. P. , přičemž měli následující úlohy: obžalovaný P. S. plnil pokyny svého bratra obžalovaného L. S. , zejména zajišťoval jeho přepravu, komunikaci s dalšími členy skupiny, kterým předával instrukce od obžalovaného L. S. , vlastních provedení přepadení se neúčastnil, ale plnil dílčí úkoly v České republice a byl z výnosu provedeného trestného činu vyplácen, obžalovaný J. P. plnil pokyny při únosu poškozeného M. W. od hlavního představitele obžalovaného M. Š. a obžalovaného L. S. ,
tedy účastnili se činnosti organizované zločinecké skupiny, b) obžalovaný J. P. sám po předchozí vzájemné domluvě, poté, kdy obžalovaný M. Š. vylákal poškozeného M. W. , pod nepravdivou záminkou do D. a poškozený M. W. přicestoval do D. letadlem v časných ranních hodinách dne 10. 11. 2012, když na letišti již na něj čekal obžalovaný D. D. , který ho naložil do vozidla taxi a zavezl ho do apartmánu, který měl pronajatý obžalovaný M. Š. , bezprostředně po vstupu do apartmánu obžalovaní L. S. a J. P. , maskováni kuklami, přepadli poškozeného M. W. , nasadili mu na hlavu kuklu, a na ruce a nohy pouta, poté ho dopravili do obývacího pokoje, mezitím obžalovaný D. D. přivedl do bytu obžalovaného P. K. , který přiletěl s poškozeným M. W. stejným letem, poté obžalovaný L. S. společně s obžalovaným P. K. za použití výhrůžek a násilí donutili poškozeného M. W. k vydání jeho platební karty č. ......... k běžnému účtu č. ......., vedenému na společnost ING Project Limited CZ u Unicredit bank, a. s., následně jej donutili ke sdělení PIN kódu ke kreditní kartě a hesla k internetovému bankovnictví uvedeného účtu a hesla k internetovému bankovnictví účtu č. ........., vedenému na společnost ING Project Limited CZ u Unicredit bank, a. s., tyto informace přeposlal obžalovaný D. D. e-mailem ze své e­mailové adresy ......... obžalovanému M. Š. , přičemž obžalovaní L. S. , P. K. a J. P. zajišťovali hlídání poškozeného M. W. v pokoji, následně dne 11. 11. 2012 ve večerních hodinách obžalovaný L. S. s obžalovaným P. K. donutili poškozeného M. W. vypít větší množství tvrdého alkoholu, poté všichni přítomní obžalovaní donutili poškozeného M. W. nasednout do připraveného vypůjčeného vozidla tov. zn. Toyota bílé barvy s tím, že ho zavezou do pouště na místo, kde ho nechají, které předem vytipovali obžalovaní L. S. , D. D. a J. P. , odvezli ho z D. po silnici č. ..... cca 1 1,5 hodiny směrem na město A. H. a u kruhového objezdu u města A. A. , kde obžalovaný J. P. jako řidič vysadil obžalované L. S. , P. K. , D. D. a opilého poškozeného M. W. s tím, že ho zavedou dál od hlavní silnice a tam ho nechají, po usmrcení poškozeného M. W. , kterého se obžalovaný J. P. neúčastnil, obžalovaní D. D. a J. P. zůstali v D. , uklidili byt, kde drželi poškozeného M. W. a spálili jeho zbývající věci, zatímco obžalovaný M. Š. postupně, prostřednictvím internetového bankovnictví, z účtu ........ vedeného u UniCredit Bank, a. s., na jméno obchodní společnosti ING Project Limited CZ převedl dne 13. 11. 2012 částku 25 000 USD, tj. 501 150 Kč, dne 13. 11. 2012 částku 25 000 USD, tj. 501 150 Kč, dne 15. 11. 2012 částku 20 000 USD, tj. 401 060 Kč a dne 19. 11. 2012 částku 7 000 USD, tj. 139 398 Kč, tj. celkem částku ve výši 1.542.758 Kč a z účtu ......... vedeného u UniCredit Bank, a. s., na jméno obchodní společnosti ING Project Limited, 6 Bexley Square, Manchester, United Kigdom převedl dne 13. 11. 2012 částku 10 000 USD, tj. 200 460 Kč, přičemž obžalovaný D. D. postupně z platební karty poškozeného M. W. vybral z různých míst v D. a O. šesti výběry dne 12. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 556 Kč, dne 12. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 556 Kč, dne 13. 11. 2012 částku 3000 AED, tj. 16 668 Kč, dne 13. 11. 2012 částku 3000 AED, tj. 16 668 Kč, dne 13. 11. 2012 částku 1000 AED, tj. 5 554 Kč, dne 14. 11. 2012 částku 600 OMR, tj. 31 719 Kč, tj. celkem částku ve výši 81 721 Kč,
čímž obžalovaný J. P. spolu s ostatními obžalovanými M. Š. , L. S. , D. D. a P. K. způsobili na majetku obchodní společnosti ING Project Limited, 6 Bexley Square, Manchester, United Kigdom, se kterým byl poškozený M. W. oprávněn disponovat, škodu v celkové výši 1.824.939 Kč,
tedy jednak jiného bez oprávnění zbavil osobní svobody, spáchal čin jako člen organizované skupiny (správně: organizované zločinecké skupiny), v úmyslu získat značný prospěch, jednak jiného násilím nutil, aby něco konal, spáchal čin jako člen organizované skupiny (správně: organizované zločinecké skupiny) a způsobil takovým činem značnou škodu,
čímž spáchali
obžalovaní P. S. a J. P.
zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku,
obžalovaný J. P.
jednak zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. e) tr. zákoníku,
jednak zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a). d) tr. zákoníku
a odsuzují se za to
obžalovaný D. D.
Podle § 140 odst. 3 za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 4 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let .
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou .
obžalovaný P. K.
Za zločiny uvedené v napadeném rozsudku a za přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 6 T 44/2013, podle § 140 odst. 3 za použití § 54 odst. 2, § 43 odst. 2 a § 108 odst. 1 tr. zákoníku k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti let .
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou .
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se mu ukládá trest propadnutí majetku .

Zároveň se zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 6 T 44/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
obžalovaný L. S.
Podle § 140 odst. 3 za použití § 54 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 108 odst. 1 tr. zákoníku k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí .
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou .
Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku se mu ukládá trest propadnutí majetku .
Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se mu ukládá trest propadnutí věci , a to částky 150 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce.
obžalovaný P. S.
Podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyři roky .
Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou .
Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se ukládá trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. AUDI A8 4E, černé metalízy, ........
obžalovaný M. M.
Podle § 170 odst. 3 za použití § 43 odst. 1, § 108 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let .
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou .
Podle 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se ukládá trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla AUDI A6 ALLROAD 4B, RZ ..........

obžalovaný J. P.
Podle § 170 odst. 2 za použití § 43 odst. 1, § 108 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku .
Podle 56 odst. 3 tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou .

Proti tomuto rozsudku podali prostřednictvím obhájců dovolání obvinění M. Š. , P. K. , L. S. , M. M. a J. P. Obviněný M. Š. opírá dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k), odst. 2 trestního řádu, obviněný L. S. o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), odst. 2 trestního řádu a obvinění P. K. , M. M. a J. P. podali dovolání každý z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Obviněný M. Š. dovoláním na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá rozhodnutí soudů obou stupňů pouze v rozsahu bodů I., II. 3., II. 4. a II. 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zjištěné skutečnosti a tím nesprávně dovodil existenci organizované zločinecké skupiny a jeho účasti na ní. Podle jeho názoru nebyl proveden jediný přímý důkaz o existenci vnitřní struktury a dělbě činností, o tom, že on určoval postavení jednotlivých pachatelů nebo naopak něčí příkazy plnil, ani o tom, že by někomu nařídil vraždu nebo nařídil obstarání vražedné zbraně. Soud prvního stupně nesprávně právně posoudil důkazní materiál a vydal právně vadný rozsudek, protože důkazní materiál podle něj vyvrací existenci organizované zločinecké skupiny. U soudu prvního stupně nebyl proveden jediný přímý nebo nepřímý důkaz o jeho účasti na údajné vraždě M. W. , vraždě P. V. a přípravě vraždy J. Č. Z výpovědi obviněného D. D. a textu nahrávky uvedené na straně 57 rozsudku soudu prvního stupně dovozuje, že v případě údajné vraždy M. W. přítomní obvinění jednali samostatně a bez jakékoliv jeho účasti. Soud prvního stupně v případě vraždy P. V. podle jeho názoru nepřihlížel k výpovědím obviněných, kteří byli na místě činu, a z nichž je patrná neorganizovanost a nepřipravenost. Soudy obou stupňů mu nesprávně připisují vinu pouze na základě vlastní konstrukce skutku a chybně považují důkazy o majetkové a jiné trestné činnosti za důkazy jeho účasti na údajné vraždě M. W. a vraždě P. V. V případě poškozeného J. Č. vytýká soudům obou stupňů, že se opírají o vykonstruované teze, nikoliv o jednoznačné důkazy. Obviněný neodůvodnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a podle § 265b odst. 2 tr. ř.

Z těchto důvodů obviněný M. Š. navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil v uvedeném rozsahu rozsudky soudů obou stupňů o jeho vině v bodech I., II. 3., II. 4. a II. 5.

Obviněný P. K. dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítá, že uložení výjimečného trestu odnětí svobody ve výměře třiceti let jej staví do pozice jediného vězně v České republice, který vykonává trest odnětí svobody třicet let a navíc zbytek trestu odnětí svobody v jiné věci uložený původně v trvání jedenácti let a šesti měsíců. Obviněný považuje trest v takové výměře za represivní trest a trest zcela nepřiměřený výchovnému účelu trestu. S poukazem na možnost podat žádost o podmíněné propuštění až po uplynutí doby delší než dvaceti dvou let označuje uložený trest za přísnější než trest doživotí. Dále namítá, že bylo porušeno ustanovení § 5 a § 6 trestního řádu (zřejmě se jedná o § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu), § 207 odst. 2 trestního řádu a § 125 trestního řádu. Obviněný rozebírá podrobně důkazní situaci a soudům obou stupňů vytýká, že se s některými důkazy nevypořádaly, má připomínky rovněž ke způsobu hodnocení důkazů soudy a k učiněným skutkovým zjištěním. Zejména nesouhlasí s hodnocením výpovědi obviněného D. D. , na jehož tvrzeních podle něj soud prvního stupně postavil rozsudek, ať již v řízení byla tato tvrzení prokázána či nikoliv. Dále vytýká, že soud druhého stupně vycházel nikoliv ze subjektivní viny, ale z viny kolektivní. Závěrem namítá, že došlo i k porušení práva na obhajobu, když mu bylo upíráno právo svobodně se vyjádřit ke všem skutečnostem.

Obviněný P. K. proto navrhuje, aby byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 8 To 90/2014, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 43 T 2/2014.

Obviněný L. S. s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že byl zproštěn obžaloby ze zločinu loupeže (bod III. obžaloby), který je v jednočinném souběhu s dalšími skutky, které jsou mu kladeny za vinu. Vzhledem k totožnosti skutku a obžalovací zásadě je přesvědčen, že zproštěním obžaloby ohledně tohoto skutku byl zproštěn celé obžaloby. Podle obviněného nemůže obstát názor soudu druhého stupně, že útok pod bodem III. obžaloby nebyl spáchán v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině s tím, že šlo o exces z činnosti organizované zločinecké skupiny. Se závěrem soudu druhého stupně o excesu se sice ztotožňuje, ale podle jeho názoru nestačí, aby byl skutek takto popsán pouze v odůvodnění rozhodnutí. Poukazuje na popis skutku v obžalobě i ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a dovozuje, že z tohoto popisu lze jednoznačně dovodit provázanost skutku s dalším jednáním spáchaným v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině. Obviněný vytýká, že soud prvního stupně odkazuje na nahrávku, na níž má hovořit o obviněném P. K. , přičemž tato nahrávka nebyla soudem slyšena, čímž nebyla dodržena zásada ústnosti.

Obviněný namítá na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř., že pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí nebyly splněny zákonné podmínky, neboť je schopen resocializace a lze na něj účinně působit a napravit jej i výjimečným trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. Trest odnětí svobody na doživotí mu by uložen disproporčně ve srovnání s ostatními obviněnými, konkrétně s obviněným D. D. a P. K. Obviněný považuje uložení trestu propadnutí majetku za nemorální, protože tímto trestem jsou podle jeho názoru trestáni i jeho rodiče a poškození, jimž vzhledem k tomuto trestu nebude schopen splnit povinnost nahradit jim škodu.

Obviněný L. S. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s odsuzující částí rozsudku Městského soudu v Praze, a aby sám podle § 265m tr. ř. rozhodl, že se zprošťuje obžaloby.

Obviněný M. M. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemizuje v něm s hodnocením výpovědi spoluobviněného P. K. soudy a zdůrazňuje, že tento obviněný měl pouze zprostředkované informace, a poukazuje i na výpověď obviněného M. Š. , přičemž považuje za zřejmé, že obviněný P. K. musel pod jménem M. myslet osobu od něj odlišnou. Uvádí, že na jeho účet nebyly převedeny žádné peníze, nežil si nad poměry a vozidlo si koupil z úspor. Měl zdravotní komplikace s ramenem, které vyústily až v jejich operaci dne 31. 8. 2011. Soud se však jeho zdravotním stavem ani majetkovými poměry nezabýval. Obviněný také zpochybňuje puštění jeho hlasu poškozenému O. T. , když předseda senátu před tím řekl, komu hlas patří, a proto považuje takový důkaz za absolutně nepoužitelný. Obviněný popírá svou vinu, ale současně namítá, že skutek, který je mu kladen za vinu, je nesprávně právně kvalifikován, protože se nejedná o zbavení osobní svobody, ale o její omezování. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 638/2010, dovozuje, že poškozený byl limitován rámcem bytu, a že tedy doba šesti dnů, po kterou byl v bytě držen, je nedostačující pro naplnění znaků trestného činu zbavení osobní svobody. Namítá také, že poškozený si čas, po který byl omezován na svobodě, uměle prodlužoval. Podle názoru obviněného trestný čin omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku vylučuje jednočinný souběh s trestným činem vydírání podle § 175 tr. zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že nemohl spáchat trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by obviněný M. Š. v této fázi páchání trestné činnosti předvídal, že bude trestnou činnost opakovat, a že bude hlavou organizované zločinecké skupiny. Poukazuje přitom na výpověď tohoto obviněného, který měl podle svých tvrzení v plánu unést jednoho podnikatele, získat částku více než 20 milionů korun, a následně již sám pokračovat v páchání jiné trestné činnosti. Obviněný shrnuje své námitky tak, že nebylo prokázáno, že by spáchal skutky v bodě I. a II. 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Z těchto důvodů obviněný M. M. alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a změnil tak, že se zprošťuje obžaloby, a aby zrušil rovněž navazující výrok o trestu, povinnost k náhradě škody a propadnutí věci, nebo aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a změnil tak, že je vinen zločinem (správně: přečinem) omezování svobody podle § 171 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 23 trestního zákoníku (správně: podle § 24 trestního zákoníku), nebo aby Nejvyšší soud vrátil věc soudu prvního stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. P. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje v něm především na definici organizované zločinecké skupiny provedenou soudem druhého stupně a namítá, že se na činnosti organizované zločinecké skupiny podílel pouze okrajově, jedním útokem, přičemž je osobou dosud bezúhonnou, která žije standartním rodinným životem, čímž je jeho účast na organizované zločinecké skupině vyloučena. Namítá rovněž, že o existenci žádné skupiny nevěděl, nevěděl ani o jiných akcích celé skupiny a na její činnosti se podílel neplánovaně. Z provedeného dokazování podle něj nevyplynulo, že by naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání. Žádný z provedených důkazů neprokazuje, že by s poškozeným M. W. jakkoliv komunikoval, natož aby jej násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Za zásadní vadu považuje kvalifikaci jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), e) tr. zákoníku. Z provedeného dokazování bez jakýchkoliv pochyb vyplynulo, že osobní svoboda poškozeného M. W. byla omezena, a to maximálně po dobu 16 hodin. Poškozený byl sice spoutaný a mohl se pohybovat pouze po apartmánu a pod dozorem, z hlediska jeho fyzických potřeb bylo o něj postaráno, dostával pravidelně stravu, pití, mohl se vyspat a byla mu poskytnuta přikrývka. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 4 Tz 149/99 a sp. zn. 4 Tdo 48/2012, a je přesvědčen o tom, že jeho jednání neodpovídá podmínkám skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zbavení osobní svobody, ale jedná se jen o přečin omezení osobní svobody. Skutečnost, že poškozený M. W. byl po ukončení věznění zavražděn, na tom nemůže nic změnit, když i soud druhého stupně uvedl, že za smrt tohoto poškozeného obviněný nenese jakoukoliv odpovědnost.

Obviněný J. P. na základě těchto argumentů navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se písemně vyjádřil k dovoláním všech obviněných. Nejprve uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Pro úplnost dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, a to zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, když skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.

Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze namítat, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo že určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný, tedy neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

Rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř. je omezen jen na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení takového druhu trestu ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Přitom dovolací soud vychází z toho, zda skutkový podklad zjištěný soudy v tomto směru opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí.

Obviněný M. Š. svými námitkami formálně napadá právní posouzení spáchaných skutků, avšak ve skutečnosti jeho námitky směřují výhradně do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Takové námitky nelze považovat za právně relevantní, neboť nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod není možno užít ani s ohledem na extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, neboť takový extrémní nesoulad v jeho trestní věci není dán. Soudy obou stupňů provedly dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž na základě provedených důkazů bylo možno dospět k jimi učiněným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, jaká skutková zjištění učinil a na základě jakých důkazů k nim dospěl, soud druhého stupně se pak na stranách 28 31 rozsudku dostatečným způsobem vypořádal s námitkami obviněného, které byly obsahově v podstatě shodné s námitkami, které obviněný uplatňuje v dovolání. K bodu I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dodal, že z výpovědí samotného obviněného M. Š. , z výpovědí obviněných D. D. a P. K. , jakož i z dalších provedených důkazů lze učinit důvodný závěr, že skupina okolo obviněného M. Š. skutečně fungovala a byla strukturována tak, jak to popsal soud prvního stupně v bodě I. výroku o vině rozsudku a následně rozvedl v odůvodnění, a to včetně vůdčí role obviněného M. Š. v této skupině, přičemž takto charakterizovaná skupina naplňuje všechny znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku. K bodům II. 3. a II. 4 výroku o vině rozsudku doplnil, že byť o roli obviněného M. Š. na vraždách poškozených nesvědčí žádný přímý důkaz, z nepřímých důkazů a okolností případu lze učinit závěr, k němuž došly soudy obou stupňů, a sice že na vraždě poškozeného M. W. se obviněný M. Š. podílel jako její organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a na vraždě poškozeného P. V. se podílel jako spolupachatel podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o bod II. 5. výroku o vině rozsudku, pak závěr soudů obou stupňů, že se jednalo o přípravu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 20 odst. 1, § 140 odst. 2, odst. 3 písm. h) tr. zákoníku, logicky vyplývá ze zjištěných skutečností, neboť jednání obviněných v daném případě zcela odpovídá jejich postupu v případech popsaných v bodech II. 3. a II. 4. výroku o vině rozsudku. Poukaz obviněného M. Š. na skutek v bodě II. 1. výroku o vině rozsudku, není důvodný, neboť postup celé skupiny při páchání trestné činnosti se postupem času a zejména v závislosti na získávání zkušeností s touto trestnou činností evidentně vyvíjel, přičemž usmrcování obětí po úspěšném získání jejich majetku se zjevně stalo nedílnou součástí jejich postupu. Je proto důvodný předpoklad, že pokud by v případě poškozeného J. Č. obvinění přikročili k realizaci svého plánu, došlo by i k usmrcení tohoto poškozeného.

Námitky obviněného nejsou právně relevantní ani z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný totiž nenamítá, že by nějaký výrok chyběl, ani že by některý učiněný výrok nebyl úplný, a jeho námitky tedy neodpovídají uvedenému formálně deklarovanému dovolacímu důvodu.

Obviněný své dovolání opřel také o dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí a uvedený dovolací důvod tedy mohl být uplatněn. Je však zřejmé, že podané dovolání je v rozsahu tohoto dovolacího důvodu zjevně neopodstatněné. Obviněný totiž neuvedl žádnou námitku, která by se týkala uloženého trestu odnětí svobody na doživotí, zejména pak jeho uložení v rozporu se zákonem. Pro úplnost lze konstatovat, že soudy obou stupňů učinily přesvědčivý závěr o naplnění všech zákonných podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, přičemž je možno odkázat na podrobnou argumentaci soudu prvního stupně na stranách 90 97 rozsudku.

Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného M. Š. nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., a užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř. je zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného P. K. uvedl, že jeho námitky ohledně porušení procesních předpisů nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Pokud tedy obviněný vytýká soudům prvního a druhého stupně nesprávný postup při provádění důkazů, tj. nesprávný procesní postup, nelze jeho námitky v tomto směru považovat za právně relevantní. Ze stejných důvodů pak nelze považovat za právně relevantní ani námitku obviněného, týkající se jeho závěrečné řeči či posledního slova, i v tomto případě se totiž jedná o námitku proti nesprávnému procesnímu postupu. Značná část námitek obviněného směřuje do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Takové námitky nelze považovat za právně relevantní, neboť nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod není možno užít ani s ohledem na extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, neboť takový extrémní nesoulad ve věci není dán. Soudy obou stupňů provedly dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž na základě jimi provedených důkazů učinily skutková zjištění. Soud prvního stupně zejména na stranách 53 83 rozsudku přesvědčivě odůvodnil, jaká učinil skutková zjištění a na základě jakých důkazů k nim dospěl, přičemž se dostatečným způsobem vypořádal se všemi relevantními důkazy. Neopíral se přitom pouze o výpověď obviněného D. D. , byť tuto výpověď lze považovat za jeden ze stěžejních důkazů, ale opírá se i o další důkazy, které svědčí o vině obviněného P. K. V podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Soud druhého stupně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oběti, tj. poškozené M. W. a P. V. zavraždil právě obviněný P. K. Námitka tohoto obviněného, že soud druhého stupně nevycházel z jeho subjektivní viny , je tedy lichá. Mezi skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně a právními závěry těchto soudů proto není dán extrémní nesoulad.

Za právně relevantní nelze považovat ani námitky obviněného ohledně nepřiměřenosti trestu. Nepřiměřenost trestu spočívající v nepřiměřeně přísné výměře nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Lze dodat, že uložení trestu ve výměře, která byla u obviněného P. K. použita, by bylo v rozporu s § 36 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném k 31. 12. 2009. Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 však neobsahuje ustanovení podobného charakteru, a postupné uložení více trestů odnětí svobody obviněnému, jejichž dosud nevykonaný součet přesahuje horní hranici zákonné výměry stanovené pro tento druh trestu, proto není vyloučen.

Námitky obviněného P. K. proto nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný L. S. namítl nesprávný postup soudu při provádění důkazu nahrávkou, na které hovoří o obviněném P. K. Tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv však z hlediska procesních předpisů. Jestliže obviněný vytýká soudům prvního a druhého stupně nesprávný postup při provádění důkazu, tj. nesprávný procesní postup, nelze jeho námitku považovat za právně relevantní.

Za právně relevantní lze považovat námitku, která se týká jednočinného souběhu jeho jednání popsaného v bodu B. III. rozsudku soudu prvního stupně s jednáním popsaným v bodech I., II. 1., II. 3., II. 4. a II. 5. rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší státní zástupce poukazuje na důvodný právní závěr soudů obou stupňů, že se nejedná o jednočinný souběh. Soud druhého stupně přesvědčivě odůvodnil tento závěr na stranách 29 30 rozsudku. I obviněný ostatně považuje za správný názor soudu druhého stupně o excesu z činnosti organizované zločinecké skupiny. Pokud jde o promítnutí závěru o vícečinném souběhu skutků do výrokové části rozhodnutí soudů obou stupňů, je nutno zdůraznit, že soudy obou stupňů tak učinily, neboť z výrokové části rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že skutek v bodě B. III. rozsudku soudu prvního stupně považují za skutek, který je ve vícečinném souběhu se skutky popsanými v bodech I., II. 1., II. 3., II. 4. a II. 5. rozsudku, a nejedná se proto o totožné skutky. Samotná skutečnost, že v popisu skutku pod bodem B. III. rozsudku soudu prvního stupně jsou obviněný L. S. i další obvinění zmiňováni jako členové organizované zločinecké skupiny, nemá vliv na závěr o vícečinném souběhu, protože i přes uvedení těchto údajů je zřejmé, že je popisován skutek, který je odlišný od skutku, pro který byl obviněný L. S. uznán vinným, a tyto skutky nelze zaměnit.

Obviněný své dovolání opřel také o dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. a namítl nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí, nepřiměřenou přísnost tohoto trestu a jeho disproporčnost ve vztahu k ostatním obviněným. Podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí jsou upraveny v § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný poukazem na možnost své nápravy zpochybňuje naplnění jedné z podmínek podle § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. Toto ustanovení zakotvuje alternativně dvě zákonné podmínky, z čehož vyplývá, že pro uložení tohoto trestu postačí naplnění jen jedné z nich. Soud prvního stupně se sice zabýval i otázkou možné nápravy obviněného, uložení trestu odnětí svobody na doživotí však opřel o naplnění druhé z uvedených alternativ, a to, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti. Svůj závěr o naplnění této podmínky soud dostatečným způsobem odůvodnil zejména na stranách 91 92 rozsudku, a s jeho závěrem o naplnění uvedené podmínky se lze ztotožnit. Za tohoto stavu není podstatné, zda byla naplněna druhá z alternativ podle § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že byly splněny i ostatní podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí obviněnému L. S. , přičemž v podrobnostech odkázal na argumentaci soudu prvního stupně na stranách 90 97 rozsudku. Námitky nepřiměřenosti a disproporcionality trestu odnětí svobody na doživotí nejsou námitkami proti naplnění zákonných podmínek pro uložení tohoto trestu. Přesto daný trest nelze považovat za nepřiměřený a soud prvního stupně dostatečně odůvodnil rozdíly v trestech uložených jednotlivým obviněným. Právně relevantní nejsou námitky obviněného ohledně údajné nemorálnosti trestu propadnutí majetku, protože takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř., ale ani žádný z dalších dovolacích důvodů.

Nejvyšší státní zástupce závěrem uvedl, že část námitek obviněného L. S. nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř., a právně relevantní námitky obviněného jsou nedůvodné.

Obviněný M. M. zaměřil značnou část dovolacích námitek do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Takové námitky nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na základě provedených důkazů bylo možno učinit skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů. Zejména soud prvního stupně na stranách 43 44 rozsudku dostatečným způsobem odůvodnil, proč uvěřil obviněnému P. K. , že třetím pachatelem skutku pod bodem II. 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byla osoba jménem M. Informace sdělené obviněným P. K. k tomuto pachateli přitom byly natolik konkrétní, že umožňovaly učinit nepochybný závěr, že tímto pachatelem je právě obviněný M. M. Takový závěr nevylučují ani argumenty obviněného ohledně jeho finanční a zdravotní situace, neboť z těchto argumentů nevyplývá, že by se skutku nemohl dopustit. Pokud jde o důkaz rozpoznání hlasu obviněného poškozeným O. T. , je nutno připustit, že provedení rekognice podle hlasu by zřejmě vedlo k získání mnohem hodnotnějšího důkazu, nicméně ani postup, jaký zvolil soud prvního stupně, není vyloučen. Význam takového důkazu je sice s ohledem na obviněným namítané okolnosti značně omezený, nejedná se však o nepoužitelný důkaz. Soudy obou stupňů ostatně považovaly spáchání skutku obviněným M. M. za jednoznačně prokázané již výpovědí obviněného P. K. , a vyjádření poškozeného O. T. k hlasu obviněného M. M. pro ně tedy nebylo zásadní pro rozhodnutí ve věci. Mezi skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně a právními závěry těchto soudů proto není dán extrémní nesoulad.

Právně relevantní je námitka obviněného, že skutek byl nesprávně právně posouzen, když měl být kvalifikován jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka však není důvodná. Soud druhého stupně se jí zabýval na straně 30 svého rozhodnutí a dospěl k závěru, že se jednalo o potlačení osobní svobody, které se blížilo uvěznění, když osobní svoboda byla zcela nahrazena vůlí obviněných. Podle zjištění soudů byl poškozený O. T. po celou dobu svého držení v bytě ve V. spoután řetězem na nohou, a to s výjimkou pobytu na toaletě a v koupelně, po část doby byl spoután i na rukou, byl pod neustálým dohledem některého z ozbrojených a maskovaných pachatelů a nemohl se volně pohybovat ani po jednotlivých částech bytu, natož byt opustit. Za této situace lze postavení poškozeného považovat za srovnatelné s uvězněním. Takový zásah do jeho osobní svobody po dobu sedmi dnů je nutno považovat za natolik intenzivní, aby jednání pachatelů bylo posouzeno jako trestný čin zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku a nikoliv jen jako trestný čin omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku. Jako nedůvodný je nutno odmítnout námitku obviněného o umělém prodlužování zásahu do osobní svobody ze strany poškozeného. Doba, po kterou protiprávní zásah do osobní svobody poškozeného trvá, je zcela určována pachateli trestné činnosti. Je na jejich rozhodnutí, kdy a zda vůbec trvající protiprávní stav ukončí, přičemž možnost tento stav ukončit není nijak svázána s naplněním či nenaplněním cílů pachatelů. Pokud tedy pachatelé protiprávní stav udržují po určitou dobu, je délku této doby nutno přičítat zcela k jejich tíži, a to bez ohledu na chování poškozeného. Záměrné jednání poškozeného, kterým zdržuje dosažení cíle pachateli, nemá na posouzení protiprávního jednání pachatelů žádný vliv.

Nejvyšší státní zástupce uvedl k námitce obviněného, že nespáchal zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, protože nevěděl, že se jednalo o organizovanou zločineckou skupinu, že podle zjištění soudů obou stupňů, podrobně odůvodněným zejména soudem prvního stupně, lze nejméně od července 2011 pokládat uskupení osob kolem obviněného M. Š. za organizovanou zločineckou skupinu, protože již v té době vykazovalo všechny znaky uvedené v § 129 tr. zákoníku. Součástí skutkových zjištění soudů obou stupňů přitom není, že by obviněný M. Š. měl v době páchání prvního skutku v úmyslu spáchat pouze tento skutek, a poté již bez účasti spoluobviněných páchat jiný druh trestné činnosti. Soudy obou stupňů správně neuvěřily tvrzením obviněného M. Š. v tomto směru. Pokud obviněný M. M. svou námitku opírá právě o tato tvrzení obviněného M. Š. , vychází z vlastní verze skutkového děje a jeho námitka nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky obviněného M. M. proto zčásti nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zčásti právně relevantní námitky obviněného nejsou důvodné.

Obviněný J. P. uplatnil v dovolání právně relevantní námitky. K námitce o okrajovém podílu na činnosti organizované zločinecké skupiny je třeba především uvést, že znaky takové skupiny uvedené v § 129 tr. zákoníku musí skupina naplnit jako celek. Není však nutné, aby její jednotliví členové tyto znaky naplnili každý samostatně, to by ostatně u některých znaků nebylo ani možné. Ke spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku tedy postačí, pokud se pachatel účastní činnosti takové skupiny, a pokud tak činí alespoň v úmyslu nepřímém. Obviněný J. P. se činnosti organizované zločinecké skupiny nepochybně účastnil, přičemž pro naplnění shora uvedené právní kvalifikace není podstatné, zda významným dílem či spíše okrajově, a zda předtím žil či nežil řádným životem. K naplnění subjektivní stránky uvedeného zvlášť závažného zločinu se vyžaduje, aby pachatel alespoň věděl, že spolčení, na jehož činnosti se účastní, může být organizovanou zločineckou skupinou, a je s tím srozuměn. Postačí přitom, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky organizované zločinecké skupiny uvedené v § 129 tr. zákoníku jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. Tyto předpoklady byly u obviněného J. P. naplněny. Již s ohledem na množství osob, které se akce účastnilo, s ohledem na vnitřní hierarchizaci skupiny a na rozdělení úkolů mezi členy této skupiny, jakož i s ohledem na průběh akce mu muselo být alespoň v hrubých rysech zřejmé, že se může jednat o organizovanou zločineckou skupinu. Navíc lze považovat za značně nepravděpodobné, že by obviněný M. Š. , jehož postup při organizování celé skupiny a jí páchané trestné činnosti se obecně vyznačoval vysokou mírou promyšlenosti a plánovitosti, by obviněnému J. P. alespoň v hrubých rysech nesdělil podstatné informace o trestné činnosti a o jeho roli v této věci. Pokud by tak totiž neučinil, riskoval by, že obviněný J. P. po zjištění, o co vlastně jde, svou další účast na akci odmítne, případně dokonce probíhající akci naruší. Ze shora uvedených důvodů lze dovodit jednání obviněného minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Obviněný dále namítá, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku, protože poškozeného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nenutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl. K této námitce je třeba uvést, že pod pojmem násilí se (obecně) rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený nebo očekávaný odpor anebo mu zamezit. K naplnění znaku násilí zákon nevyžaduje současné způsobení újmy na zdraví. Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů je přitom zřejmé, že obviněný J. P. se podílel na přepadení poškozeného M. W. a nasazení kukly a pout tomuto poškozenému. Takové jednání je nutno považovat za násilí, přičemž již toto jednání evidentně směřovalo k donucení poškozeného, aby konal, tj. aby obviněnému a dalším osobám vydal platební karty a sdělil jim údaje potřebné k získání přístupu k jeho finančním prostředkům. Není přitom podstatné, že obviněný s poškozeným přímo nekomunikoval, tedy že výslovný požadavek, aby poškozený něco konal, vyjádřila jiná osoba. Obviněný spáchal zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku. Nelze přehlédnout, že obviněného je nutno považovat za jednoho ze spolupachatelů shora uvedeného zločinu, přestože u dalších spolupachatelů je jejich jednání právně kvalifikováno pouze jako trestný čin vraždy podle § 140 tr. zákoníku, neboť jednočinný souběh tohoto trestného činu s trestným činem vydírání podle § 175 tr. zákoníku je vyloučen. V případě spolupachatelství stačí, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskuteční jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, která je pak naplněna souhrnem těchto jednání.

Právně relevantní je i námitka obviněného, že skutek byl nesprávně právně posouzen, když měl být kvalifikován jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Touto námitkou se stručně, ale dostatečně zabýval soud druhého stupně na straně 30 rozsudku a který dospěl k závěru, že se jednalo o potlačení osobní svobody, které se blížilo uvěznění, když osobní svoboda poškozeného M. W. byla zcela nahrazena vůlí obviněných. Podle zjištění soudů byl tento poškozený po celou dobu svého držení v bytě v D. spoután na nohou i na rukou, na hlavě měl nasazenou kuklu, která mu zakrývala oči, byl pod neustálým dohledem některého z ozbrojených a maskovaných pachatelů a nemohl se volně pohybovat ani byt opustit. Za takové situace lze postavení poškozeného skutečně považovat za srovnatelné s uvězněním. Byť tedy zásah do osobní svobody poškozeného netrval nijak výrazný časový úsek, byl natolik intenzivní, aby jednání pachatelů bylo možno posoudit jako trestný čin zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku a nikoliv jako trestný čin omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce považuje námitky obviněného J. P. z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní, avšak z výše uvedených důvodů je pokládá za nedůvodné.

Nejvyšší státní zástupce v závěru vyjádření k dovoláním všech obviněných uzavřel, že námitky obviněných M. Š. , L. S. , M. M. a J. P. , nelze akceptovat. Protože jejich dovolání považuje za zjevně neopodstatněná navrhuje, aby Nejvyšší soud jejich dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněná.

Námitky obviněného P. K. nejsou z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiného dovolacího důvodu) právně relevantní, a proto navrhl, aby dovolání tohoto obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Obviněný M. Š. podal dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jindry Čihákové, obviněný P. K. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Honzíka, obviněný L. S. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Haise, obviněný M. M. podal dovolání prostřednictvím obhájkyně Mgr. Barbory Barcalové a obviněný J. P. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Karlíka. Všechna dovolání mají v podstatě až na dovolání obviněného M. Š. obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za nutné se stručně zmínit o tom, že dovolací důvody upravené v § 265b odst. 1 tr. ř. spočívají v určitých vadách, jimiž je zatíženo rozhodnutí napadené dovoláním nebo řízení, které mu předcházelo. Jde o právní vady hmotněprávní i procesní, nikoli však o vady skutkové. Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky zejména na jeho obsahové náležitosti, které limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu, vyplývá též zákonný požadavek (§ 265d odst. 2, věta první tr. ř.), podle něhož lze dovolání účinně podat jen prostřednictvím obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je považován za osobu znalou práva, která má zajistit, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodování o něm nebyla na újmu obviněného a aby obhájce učinil dovoláním kvalifikovaný podnět k tomu, aby se Nejvyšší soud zabýval věcí již ve třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu (srov. přiměřeně Šámal P., Král V., Baxa J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2004, s. 1654).

K dovolání obviněného M. Š. :

Obviněný v dovolání uvádí, že dovolání podává proti rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 43 T 2/2014 a Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 90/2014, podle § 265d odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. [správně: podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.] v rozsahu uvedeném v rozsudku nalézacího soudu, tj. Městského soudu v Praze v bodu I., bodu II. 3., bodu II. 4. a bodu II. 5., a podle § 265d odst. 2 tr. ř. (správně: podle § 265b odst. 2 tr. ř.) proti rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 43 T 2/2014 a Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 90/2014, proti uložení trestu odnětí svobody na doživotí.

Námitkami, které obviněný podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný vytýká, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zjištěné skutečnosti, a tím nesprávně dovodil existenci organizované zločinecké skupiny a jeho účast na ní. Obviněný konkrétně namítá, že nebyl proveden jediný, ať přímý nebo nepřímý důkaz o existenci vnitřní struktury, dělbě činností a hierarchické struktuře organizované zločinecké skupiny, ani o tom, že by obviněný, označený soudy jako vedoucí této skupiny, určoval postavení jednotlivých spolupachatelů nebo plnil něčí příkazy, že by někomu nařídil vraždu nebo nařídil obstarání vražedné zbraně atd. Nebyly provedeny žádné důkazy o jeho účasti na vraždách poškozeného M. W. a poškozeného P. V. , ani na přípravě vraždy poškozeného J. Č. Podle názoru obviněného vyvrací existenci organizované zločinecké skupiny výpověď obviněného D. D. Obviněný poukazuje na to, že v případě vraždy poškozeného M. W. jednali obvinění samostatně a bez jakékoliv jeho účasti. Soud prvního stupně také nepřihlédl k výpovědím obviněných, kteří byli na místě vraždy poškozeného P. V. , přičemž z těchto výpovědí je patrná nepřipravenost a neorganizovanost jejich činnosti. Pokud jde o přípravu vraždy poškozeného J. Č. , obviněný namítá, že se soudy obou stupňů opírají o vykonstruované teze a nikoliv o důkazy a zpochybňuje názor soudů o stejném způsobu provedení činu (modu operandi) jako v případě vražd poškozených M. W. a P. V.

Nejvyšší soud především uvádí, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný v této části dovolání uplatnil jen námitky, které zpochybňují hodnocení důkazů a skutková zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Takové námitky nenaplňují svým obsahem uplatněný důvod dovolání. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podle rozhodnutí Ústavního soudu Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popřípadě mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti omezit věcné projednání dovolání v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Obviněný podal dovolání také z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však tento dovolací důvod neodůvodnil a tedy nenamítl, který výrok chybí nebo je neúplný a z jakého důvodu. Vymezení dovolacího důvodu a dovolací argumentace jsou obligatorními náležitostmi pro obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Nejvyšší soud se proto nemohl tímto důvodem dovolání zabývat, neboť není jasné, co obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu napadá, přičemž přezkum rozhodnutí z úřední povinnosti je v dovolacím řízení vyloučen.

Obviněný brojí dovoláním podle § 265b odst. 2 tr. ř. proti uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Dovolání z tohoto důvodu je přípustné, protože podle § 265b odst. 2 tr. ř. lze podat dovolání též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí. V případě, že byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na doživotí, je rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř. omezen jen na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení takového druhu trestu ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Přitom dovolací soud vychází z toho, zda skutkový podklad zjištěný soudy opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ani v tomto případě dovolací důvod neodůvodnil, přestože jde o samostatný dovolací důvod, jímž lze napadat uložení nejpřísnějšího trestu odnětí svobody v rámci výjimečného trestu podle § 54 odst. 1 tr. zákoníku. Pro přezkumnou činnost dovolacího soudu, pokud jde o tento dovolací důvod, platí proto totéž jako u předcházejícího důvodu dovolání, tedy že dovolací soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí soudu na základě důvodu dovolání, který není vůbec odůvodněn.

K dovolání obviněného P. K. :

Obviněný podal dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto důvodu dovolání spatřuje v řadě námitek, které souhrnně podřazuje pod porušení ustanovení § 5 a 6 tr. ř. soudy obou stupňů s tím, že závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud musí předem upozornit na to, že ustanovení § 5 tr. ř. bylo již dávno zrušeno a ustanovení § 6 tr. ř. upravuje záruku zájmového sdružení občanů. Podle obsahu dovolání se zřejmě jedná o ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. základních zásad trestního řízení, a to v případě zásady upravené v § 2 odst. 5 tr. ř. o zásadu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a zásadu vyhledávací, a v případě zásady podle § 2 odst. 6 tr. ř. o zásahu volného hodnocení důkazů.

Obviněný konkrétně namítá, že soud prvního stupně porušil ustanovení § 207 odst. 2 tr. ř., když v protokolaci z hlavního líčení ze dne 14. 7. 2014 se zmínil o výpovědi obviněného D. D. , avšak ze zvukového záznamu údajně vyplývá, že tato výpověď nebyla čtena a že nebyly ani odstraňovány její rozpory. Obviněný dále vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl některé důkazy, namítá, že poškozený P. V. byl zastřelen osobou pravostranně orientovanou, přičemž obviněný L. S. vypověděl, že tohoto poškozeného zastřelil obviněný P. K. , který držel pistoli v levé ruce. Obviněný proto navrhl přibrání znalce a vypracování znaleckého posudku na orientovanost rukou. Také v případě přípravy vraždy poškozeného J. Č. nebyl v řízení proveden žádný důkaz kromě výpovědi spoluobviněného D. D. Obviněný konečně namítá, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, protože před odvolacím soudem se nemohl svobodně vyjádřit ke všem skutečnostem, neboť byl neustále napomínán předsedou senátu odvolacího soudu.

Podle obviněného spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani přehodnocení provedeného dokazování (srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva a nikoli hmotným právem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání Praha: C. H. Beck 2005, str. 2020). Také judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání), je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem a není součástí hmotněprávního posuzování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 20/2003 pod č. T 408). Zmíněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by mohla naplňovat tento dovolací důvod.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu také namítá, že mu byl uložen represivní a výchovnému účelu zcela nepřiměřený trest. Nepřiměřenost trestu odnětí svobody není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), ani jiným důvodem dovolání upraveným v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný namítá, že uložení výjimečného trestu odnětí svobody ve výměře třiceti let jej staví do pozice, kdy je jediným vězněm v České republice, který vykonává trest odnětí svobody ve výměře třiceti let a zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 48 T 14/2003, kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců.

Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že podle platného trestního zákoníku není vyloučen výkon výjimečného trestu odnětí svobody ve výměře třiceti let a výkon dalšího nepodmíněného trestu, resp. zbytku trestu odnětí svobody, který má obviněný vykonat. Trestní zákoník nemá obdobné ustanovení jako byl § 36 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2009, který obsahoval omezení nejvyšší výměry trestu odnětí svobody v případě ukládání tzv. dalšího trestu, jestliže jedním z trestů byl výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let. Vrchní soud v Praze uložil obviněnému podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 54 odst. 2, § 43 odst. 2 a § 108 odst. 1 tr. zákoníku výjimečný souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti let a pro výkon trestu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Ustanovení § 108 tr. zákoníku upravuje ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Uložený trest odnětí svobody není v rozporu s ustanovením § 108 odst. 2, věta druhá tr. zákoníku, podle něhož při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí horní hranice převyšovat třicet let.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný P. K. podal dovolání z části z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a pokud jde o námitku týkající se uložení trestu odnětí svobody, jedná se o námitku zjevně neopodstatněnou.

K dovolání obviněného L. S. :

Obviněný opírá dovolání o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř. Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nejprve namítl nesprávný postup soudu při provádění důkazu nahrávkou, na které hovoří o obviněném P. K. Tato námitka není právně relevantní z důvodů, které byly vyloženy již shora.

Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednání popsané pod bodem B. III. rozsudku soudu prvního stupně je v jednočinném souběhu s jednáním popsaným v bodech I., II. 1., II. 3., II. 4., a II. 5. rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace, jestliže byl pro skutek pod bodem B. III. zproštěn obžaloby pro zločin loupeže, byl tím zproštěn celé obžaloby. Obviněný vytýká, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu v odůvodnění jeho rozhodnutí na straně 29, že útok pod bodem B. III. nebyl spáchán v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině. Poukazuje na to, že v obžalobě i výroku rozsudku soudu prvního stupně je uvedený skutek uvozen tak, že: Obviněný L. S. po dohodě s dalšími jako členové organizované zločinecké skupiny, ve společném úmyslu, za použití násilí zmocnit se maleb, o nichž se domnívali, že se jedná o originály , z čehož lze dovodit provázanost zmíněného skutku s dalším jednáním spáchaným v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině. Jestliže neměl být uznán vinným skutkem pod bodem III. obžaloby, měl soud tento bod z rozsudku vypustit.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil obdobnou námitku v odvolání, s níž se Vrchní soud v Praze v souladu se zákonem dostatečně a správně vypořádal. V souvislosti s organizovanou zločineckou skupinou uvedl, že základ skupiny tvořily osoby s kriminální minulostí, které pokračovaly v páchání trestné činnosti i přes předcházející odsouzení k dlouhodobým trestům odnětí svobody. Podle odvolacího soudu se u nich jednalo víceméně o určitý životní styl. Právní kvalifikace skutku podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku je proto plně namístě. Členství ve skupině, případně podpora této skupiny byly spojujícím prvkem veškeré trestné činnosti páchané v rámci a ve prospěch této organizované zločinecké skupiny. Proto byly útoky proti jednotlivým poškozeným spáchány v jednočinném souběhu s tímto členstvím, případně podporou, protože § 361 odst. 1 tr. zákoníku umožňuje naplnění znaků této skutkové podstaty alternativními činnostmi. Odvolací soud dále uvedl, že z tohoto závěru se vymyká pouze útok proti poškozenému M. B. , ze kterého byli obvinění M. Š. , L. S. a P. S. zproštěni. Zproštění viny nemá vliv na ostatní výroky o vině, protože tento útok nebyl spáchán v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině, protože ta byla založena za jiným účelem, předpokládala páchání jiné trestné činnosti a naprosto jiným způsobem.

Konstantní judikatura vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 17/2002 pod č. T 408).

Nejvyšší soud v souvislosti s námitkami obviněného jen pro stručnost uvádí, že předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován určitý trestný čin. Vícečinný souběh předpokládá více skutků a každý z těchto skutků se posuzuje jako samostatný trestný čin. U jednočinného souběhu jde o jediný skutek. Skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky jednoho trestného činu nebo více trestných činů, a nebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Od skutku je nutno odlišovat popis skutku, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Hmotněprávní pojem jednota skutku má význam zejména pro odlišení vícečinného a jednočinného souběhu. Totožnost skutku je institut trestního práva procesního. Obžalovací zásada vyžaduje, aby skutek, o kterém soud rozhoduje, byl totožný s tím, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr. ř.). Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek významný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Podstatou skutku je tedy trestněprávně relevantní jednání a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek (srov. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 340 až 341).

Souběh je případem mnohosti trestných činů. Souběh trestných činů je dán tehdy, jestliže pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek, který později nabyl právní moci, a o němž neplatí fikce neodsouzení. Rozlišuje se souběh jednočinný (stejnorodý a nestejnorodý) a souběh vícečinný (stejnorodý a nestejnorodý). O jednočinný souběh se jedná tehdy, jestliže jedním skutkem bylo porušeno nebo ohroženo více zájmů chráněných trestním zákoníkem. V případě jednočinného souběhu stejnorodého pachatel naplní jedním skutkem vícekrát skutkovou podstatu trestného činu. O jednočinný souběh nestejnorodý jde tehdy, jestliže pachatel naplní jedním skutkem skutkové podstaty více různých trestných činů. U vícečinného souběhu stejnorodého pachatel více skutky spáchá trestné činy stejné skutkové podstaty, u vícečinného souběhu nestejnorodého pachatel spáchá více skutky trestné činy, které naplňují znaky různých skutkových podstat.

Jestliže se tyto zásady aplikují na posuzovaný případ, pak ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že skutek pod bodem B. III. rozsudku soudu prvního stupně považovaly za samostatný skutek, který je ve vícečinném souběhu se skutkem popsaným v bodech I., II. 1., II. 3., II. 4. a II. 5. tohoto rozsudku. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku na straně 29 30 vyložil, proč se nejedná o jednočinný souběh trestných činů. Nejvyšší soud na toto správné odůvodnění pro stručnost odkazuje. Jak bylo zmíněno shora, rozhodující je podstata skutku, a proto nemá vliv na posouzení skutku pod bodem B. III. rozsudku soudu prvního stupně ani to, že v popisu skutku je zmínka o tom, že obvinění měli skutek spáchat jako členové organizované zločinecké skupiny. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné.

Obviněný dovoláním podaným podle § 265b odst. 2 tr. ř. napadl výrok o uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Obviněný namítá, že tento trest je nepřiměřeně přísný, že nebyly pro jeho uložení splněny zákonné podmínky a že je schopen resocializace, přestože byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy. Obviněný se domnívá, že lze na něj účinně působit a napravit jej i výjimečným trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let a vytýká disproporci tohoto trestu s tresty, které byly uloženy dalším obviněným.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř. je samostatným dovolacím důvodem, který je vymezen odlišným způsobem než důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., protože nepředstavuje vadu rozhodnutí, ale je založen na specifickém trestu odnětí svobody, který byl uložen. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že dovolací soud přezkoumává jen to, zda skutkový podklad zjištěný soudy obou stupňů opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí, ale nezabývá se ani v tomto případě správností a úplností skutkových zjištění a provedeného dokazování (srov. č. 58/2003 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně v souladu se zákonem dostatečně odůvodnil uložení trestu odnětí svobody na doživotí na straně 90 97 rozsudku a přestože se zabýval i otázkou případné možné nápravy obviněného, opřel rozhodnutí o uložení tohoto druhu trestu o ustanovení § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal (mimo jiné) zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku a uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možné napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Zjistil totiž, že skutkový podklad zjištěný soudy zcela opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí, protože uložení tohoto trestu obviněnému L. S. vyžaduje účinná ochrana společnosti.

Námitky obviněného o nepřiměřenosti trestu a disproporci uloženého trestu ve srovnání s tresty odnětí svobody, které byly uloženy dalším obviněným, nenaplňují uplatněný důvod dovolání, protože nejsou námitkami proti naplnění zákonných podmínek podle § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí.

Obviněný namítl také nemorálnost trestu propadnutí majetku. Taková námitka není právně relevantní, nehledě k tomu, že obviněný ani neuvedl, na základě kterého dovolacího důvodu ji vznesl. Podle obsahu se však nejspíš vztahuje k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka je zjevně neopodstatněná.

K dovolání obviněného M. M. :

Obviněný na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil převážně námitky, jimiž zpochybňuje učiněná skutková zjištění, hodnocení důkazů a prezentuje vlastní verzi skutkového děje. Tyto námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání. Stejně tak nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitku obviněného, že nespáchal zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku.

Jedinou právně relevantní námitkou je námitka nesprávného právního posouzení skutku jako zvlášť závažného zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, který měl být podle názoru obviněného kvalifikován jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný namítá s odkazem na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 638/2010, že v případě trestného činu zbavení osobní svobody by musel být takový zásah trvalý nebo alespoň dlouhotrvající (trvající týdny). Obviněný považuje za vůbec nedostačující dobu zásahu do osobní svobody poškozeného O. T. v trvání šesti dnů, po kterou byl držen v bytě ve V.

Vrchní soud v Praze se v rozsudku, který byl napaden dovoláním obviněného, zabýval i touto námitkou. Konkrétně k ní na straně 30 rozsudku uvedl: Další odvolací námitkou, která je společná pro více odvolatelů, je to, že se nejednalo o zločin zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku, ale toliko o omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku. Podle názoru odvolacího soudu je rozdíl mezi těmito ustanoveními v intenzitě, kterou je osobní svoboda potlačena. Soud prvního stupně rozhodl naprosto správně, protože v případě poškozených se jednalo o potlačení osobní svobody, které se blížilo uvěznění těchto osob. Poškození byli svázáni, bylo jim bráněno v opuštění místností, byl jim zakrýván zrak. Jejich osobní svoboda tedy byla omezena nejen tím, že by jim bylo bráněno v nějaké obvyklé činnosti, ale zcela nahrazena vůlí obžalovaných, kteří určovali, co mohou poškození ve faktickém postavení vězňů dělat. Posouzení uvedeného skutku odvolacím soudem je v souladu s odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž obviněný odkazuje. Obviněný se omezuje jen na otázku doby zásahu do osobní svobody a samozřejmě vůbec nezmiňuje to, že judikát vychází při rozlišování trestných činů omezování osobní svobody a zbavení osobní svobody ze dvou významných hledisek, kterými jsou jednak povaha a intenzita zásahu do osobní svobody poškozeného, jednak délka trvání takového zásahu. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že zásadně platí, že čím je zásah do osobní svobody poškozeného co do povahy a intenzity razantnější, silnější a citelnější, tím kratší doba postačí k tomu, aby byl takový zásah považován za zbavení osobní svobody a naopak čím menší je razance, síla a citelnost zásahu do osobní svobody poškozeného, tím delší doba je nutná k tomu, aby zásah mohl být posouzen jako zbavení osobní svobody.

Z této zásady, pokud jde o intenzitu zásahu do osobní svobody, vycházely soudy obou stupňů, jak vyplývá z posouzení skutku odvolacím soudem a jeho odůvodnění, které dovolací soud citoval. Nejvyšší soud považuje posouzení skutku kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku za správné. Námitky obviněného proti takové právní kvalifikaci skutku shledal zjevně neopodstatněnými.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že nepřezkoumával doplnění dovolání obviněného ze dne 17. 3. 2015, protože bylo podáno opožděně.

K dovolání obviněného J. P. :

Obviněný dovoláním napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 8 To 90/2014, ve výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že měl jen okrajový podíl na činnosti organizované zločinecké skupiny, na jejíž činnosti se podílel neplánovaně a podle jeho názoru nebylo vyvráceno, že o existenci takové skupiny nevěděl a nevěděl ani o jiných akcích celé skupiny. Podle obviněného se jednalo zjevně o organizovanou zločineckou skupinu pouze na ose M. Š. L. S. D. D. P. K. . Ostatní obžalovaní, zejména J. P. , pak v této skupině sehráli roli užitečných idiotů , kteří nebyli informováni o plánech skupiny. Obviněný namítl, že nemohl naplnit znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, která předpokládá úmyslné zavinění.

Tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. Ze skutkových zjištění soudů je naprosto zřejmé, že se obviněný účastnil na činnosti zmíněné skupiny. Z hlediska subjektivní stránky pachatel musí alespoň vědět, že spolčení, na jehož činnosti se účastní, může být organizovanou zločineckou skupinou a je s tím srozuměn. Přitom postačí, jestliže skutečnosti spadající pod znaky organizované zločinecké skupiny uvedené v § 129 tr. zákoníku jsou zahrnuty alespoň v hrubých rysech představě pachatele. Ze skutkových zjištění soudů je nepochybné, že obviněný tyto předpoklady naplnil. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je nerozhodné, jakým způsobem a v jakém rozsahu se obviněný podílel na účasti na organizované zločinecké skupině, protože její znaky podle § 129 tr. zákoníku musí uvedená skupina naplnit jako celek. Přitom nelze vůbec brát v úvahu a jakkoliv posuzovat, zda obviněný před spácháním trestné činnosti žil řádným způsobem.

Obviněný uplatnil další právně relevantní námitku, a to, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku. Namítá, že s poškozeným M. W. nekomunikoval a nijak jej nenutil, aby něco konal nebo opomenul. Domnívá se proto, že uvedený zločin nespáchal. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný se podílel na přepadení poškozeného M. W. , byl maskován kuklou a společně s obviněným L. S. nasadili poškozenému M. W. na hlavu kuklu, na ruce a nohy mu připevnili pouta. Obviněný tedy jednal tak, že naplnil znaky pojmu násilí, kterým se rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený nebo očekávaný odpor nebo takovému odporu zamezit. Bez významu je námitka obviněného, že s poškozeným M. W. nijak nekomunikoval, protože požadavek, aby poškozený něco konal, vyslovil jiný obviněný. Tato námitka je zjevně neopodstatněná a právní kvalifikace skutku jako zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku je správná.

Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že skutek měl být posouzen jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a nikoliv jako zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 2 písm. a), e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. S námitkami ohledně právní kvalifikace tohoto skutku se dostatečně a správně vypořádaly soudy obou stupňů, tak jak je zmíněno shora v případě obdobné námitky obviněného M. M. Nejvyšší soud proto na tuto část odůvodnění rozhodnutí pro stručnost zcela odkazuje, přičemž tuto námitku obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. Š. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání obviněných P. K. , L. S. , M. M. a J. P. shledal zjevně neopodstatněnými, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovoláních učinil v neveřejném zasedání, které konal za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu