7 Tdo 393/2011
Datum rozhodnutí: 20.04.2011
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák.



7 Tdo 393/2011-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 7 To 294/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 161/2007, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 7 To 294/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 6 T 161/2007, byl obviněný Ing. P. B. uznán vinným návodem k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 250b odst. 1, 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ) a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody, a to tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozeným Komerční bance, a. s., Na Příkopě 33, 114 07 Praha 1, škodu ve výši 226.057,- Kč a společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, Templová 747, Praha 1, škodu ve výši 130.000,- Kč. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 7 To 294/2010, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v něm namítl, že odvolací soud vycházel z toho, že rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen v nepřítomnosti obviněného, což však není pravdou, neboť byl přítomen vyhlášení rozsudku a po vyhlášení rozsudku se proti němu odvolal. Dne 23. 12. 2009 stvrdil odvolání i prostřednictvím obhájce, kterého si zvolil dne 16. 12. 2009 s tím, že odůvodnění odvolání zašle dodatečně po poradě s obhájcem. Obhájci byla doručena výzva k doplnění odvolání dne 9. 8. 2010 a obviněnému dne 10. 8. 2010. Odůvodnění odvolání bylo odesláno poštou dne 25. 8. 2010 Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a bylo poté zasláno Krajskému soudu v Ostravě a je součástí trestního spisu. Obviněný se domnívá, že ještě předtím než okresní soud odeslal spis odvolacímu soudu měl podle § 251 tr. ř. vyzvat obviněného i obhájce k doplnění odvolání, neboť odvolání nesplňovalo podmínky uvedené v § 249 tr. ř. Odvolací soud měl dne 3. 11. 2010, kdy rozhodl napadeným rozhodnutím, k dispozici již doplněné odvolání, které splňovalo podmínky odvolání podle § 249 tr. ř. a rozhodl tedy v rozporu s § 253 odst. 3 tr. ř., když odvolání odmítl. Obviněný dále poukázal na to, že dne 3. 11. 2010 rozhodl Krajský soud v Ostravě také o vyloučení jeho věci ze společného řízení, což vzbuzuje domněnku, že odvolací soud v prvé řadě hledal důvod k tomu, aby věc obviněného nemusel projednat ve veřejném zasedání, které bylo konáno z důvodu odvolání státního zástupce. Dodal, že se cítí poškozen a zkrácen na svých právech, protože nikoho nenaváděl k trestnému činu ani se nijak neobohatil a soud jeho vinu řádně neprokázal.

Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 7 To 294/2010, a poté věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo vyhověno. V odůvodnění poukázal na to, že považuje za důvodnou námitku obviněného, podle níž měl odvolací soud dne 3. 11. 2010 k dispozici odůvodněné odvolání, což vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že rozhodnutí č. 59/2002 Sb. rozh. tr. vycházelo s předpokladu, že pětidenní lhůta k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. je lhůtou propadnou, avšak v současně době převažuje názor, že tato lhůta není propadná, a proto lze vady odvolání odstranit i po jejím uplynutí. Jestliže odvolací soud měl v době rozhodování o odvolání již k dispozici podání, kterým odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí stanovené lhůty pěti dnů, nemůže odvolací soud takové odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1261/2007 a též nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 276/2004). Uvedl dále, že podmínky pro odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. je nutno zjišťovat podle stavu ke dni rozhodování odvolacího soudu, což lze dovodit i jazykovým výkladem citovaného ustanovení ( odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání ).

Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 7 To 294/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Lhůtu pro odstranění vad odvolání upravenou v § 251 odst. 1 tr. ř. nelze považovat za lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta propadná (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 481/2009). Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného usnesení poukázal na to, že obviněnému i jeho obhájci byly doručeny výzvy k odstranění vad odvolání s poučením o tom, že v případě že vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Doplnění odvolání bylo prostřednictvím pošty odesláno dne 25. 8. 2010 Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, přestože odvolání mělo být odůvodněno nejpozději dne 16. 8. 2010. Podle názoru odvolacího soudu proto nastaly podmínky pro odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř.

Krajský soud v Ostravě vycházel při svém rozhodování jednak z ustanovení § 249 odst. 1, § 251 odst. 1 a § 253 odst. 3 tr. ř. ale i z názoru publikovaného v komentáři k trestnímu řádu, který považoval lhůtu pro odstranění vad odvolání upravenou v § 251 odst. 1 tr. ř. za lhůtu propadnou. Je nepochybné, že odvolací soud měl v době rozhodování o odvolání k dispozici odůvodnění řádného opravného prostředku (č. l. 661 až 662 tr. spisu) a za takové situace judikatura vychází z toho, že je povinností soudu druhé instance odvolání obviněného meritorně projednat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007).

S ohledem na interpretaci ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. vyjádřenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/2004, nelze lhůtu pro odstranění vad odvolání považovat za lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta propadná. Účelem nové úpravy ustanovení § 251 odst. 1, § 253 odst. 3 a § 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. provedené zákonem č. 265/2001 Sb., bylo odstranit přílišnou složitost trestního řízení a zjednodušit a zrychlit řízení ve všech jeho stadiích tak, aby trestní řízení mohlo být skončeno co nejdříve po spáchání trestného činu. Kromě toho, zamýšlel-li by zákonodárce ustanovit lhůtu propadnou, pak by to explicitně projevil, jako je tomu např. u lhůty pro podání dovolání, kde v § 265e odst. 4 tr. ř. výslovně vyloučil možnost navrácení lhůty. Podle Ústavního soudu by propadný charakter lhůty u odvolání vedl k příliš restriktivnímu formálnímu omezení účelu odvolání (posílení či zvýšení právní jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení), jehož význam Ústavní soud v citovaném nálezu vyzdvihl a dále také upozornil na povinnost soudu zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání ke dni svého rozhodnutí.

Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 276/04 také vyplývá, že je nutné se zabývat otázkou, zda postupem krajského soudu při interpretaci zmíněných ustanovení trestního řádu nebyla neproporcionálně upřednostněna rychlost trestního řízení před účelem odvolání.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že pro odmítnutí odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě proto projedná odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 12. 2009, sp. zn. 6 T 161/2007.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek