7 Tdo 387/2013
Datum rozhodnutí: 21.05.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 2 tr. zákoník



7 Tdo 387/2013-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. 5. 2013 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného L. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 7 To 388/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 128/2012 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 7 To 388/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 89 T 128/2012, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 75 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území statutárního města B. na patnáct měsíců.

Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 6. 2012 kolem 14,20 hodin v B. , L. , v prodejně Albert odcizil sedm balení hovězího a kuřecího masa v hodnotě 813 Kč ke škodě obchodní společnosti Ahold Czech Republic, a. s. Z bližších zjištění uvedených ve výroku o vině vyplývá, že obviněný vložil odcizené zboží do svého zavazadla, prošel bez zaplacení zónou pokladen, avšak poté byl zadržen ostrahou prodejny, odcizené zboží mu bylo odebráno a vráceno do prodeje. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině se obviněný dopustil uvedeného jednání přesto, že dne 14. 7. 2009 vykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2008, sp. zn. 99 T 52/2008, za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů).

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 7 To 388/2012, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a věc byla postoupena Městskému úřadu ve Velké Bíteši s tím, že skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek.

Krajský soud v Brně se ztotožnil se skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně a odůvodnil své rozhodnutí tím, že naplnění zákonného znaku zpětnosti bylo vázáno na jediné odsuzující rozhodnutí, že od výkonu předcházejícího trestu uplynula doba téměř tří let a že obviněný spáchal čin i pod vlivem nezaměstnanosti.

Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zrušení rozsudku a o postoupení věci napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Namítl, že skutek vykazoval znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a že na tom nic neměnily okolnosti uvedené v napadeném usnesení. Poukázal na to, že v napadeném usnesení není žádná právní úvaha v tom směru, proč by na podkladě uvedených okolností měl být skutek posouzen jen jako přestupek. Zdůraznil, že takové posouzení nemohlo být vyvozováno ani z ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestným činem je podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Z hlediska citovaných ustanovení je evidentní, že posuzovaný skutek vykazuje znaky uvedeného přečinu. Krajský soud v Brně v napadeném usnesení ostatně neuvedl žádný ze zákonných znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, který by podle jeho názoru neměl být tímto skutkem naplněn. Okolnosti, jimiž Krajský soud v Brně odůvodnil napadené rozhodnutí, nemají v tomto ohledu žádný význam a nijak se netýkají otázky naplnění zákonných znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

I když to Krajský soud v Brně v napadeném usnesení výslovně neuvedl, rozhodl patrně s ohledem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně však není přijatelné ani z hlediska tohoto ustanovení.

Účelem ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku je vyloučit z dosahu trestní odpovědnosti případy, v nichž i při naplnění zákonných znaků trestného činu jsou dominantními složkami posuzovaného skutku takové okolnosti, vzhledem k nimž je stupeň jeho protiprávnosti extrémně nízký. Tyto případy se vymykají z obvyklého rámce typických případů příslušné skutkové podstaty trestného činu, mají povahu výjimečnosti a vyznačují se přítomností atypických okolností. V posuzované věci se o žádné takové okolnosti rozhodně nejedná. Povahu takových okolností nemají ani důvody, o které Krajský soud v Brně opřel své rozhodnutí.

To, že naplnění zákonného znaku zpětnosti bylo založeno jen na jednom předcházejícím potrestání, není ničím výjimečným a naopak jde o obvyklý způsob a běžnou míru naplnění tohoto zákonného znaku. Jinak je nutné konstatovat, že pokud je zákonný znak zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku možné naplnit dvěma alternativami vymezenými zákonnou dikcí odsouzen nebo potrestán , pak obviněný naplnil závažnější formu zpětnosti odpovídající dikci potrestán , neboť po pravomocném odsouzení u něho následoval i výkon trestu, a to trestu odnětí svobody jako nejpřísnějšího druhu trestu.

Skutečnost, že posuzovaný skutek se stal těsně před uplynutím doby tří let od předcházejícího potrestání obviněného, rovněž není nijak výjimečná, neobvyklá či atypická. Nepřichází v úvahu ji výrazněji ve prospěch obviněného hodnotit ve smyslu konstatování, že po dobu téměř celých tří let od výkonu předcházejícího trestu odnětí svobody vedl řádný život. Takovému hodnocení brání zjištění, že obviněný spáchal krádež masa v jiném obchodu v Brně také dne 18. 5. 2012, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2012, sp. zn. 9 T 89/2012. Posuzované krádeže masa v prodejně se tedy dopustil krátce po tomto odsouzení.

Sociální situace obviněného ovlivněná tím, že byl bez zaměstnání, není ničím, z čeho by se dalo přesvědčivě usuzovat na to, že posuzovaný skutek není trestným činem. Ze spisu, konkrétně z výpovědi obviněného, je mimo jiné patrno, že žije společně s matkou v jejím domě v obci K. , okr. Ž. n. S. , že matce pomáhá vést větší hospodářství a stará se o ní v nemoci, že si opatřuje prostředky příležitostnými brigádami a že krádeží masa si chtěl přilepšit . Obviněný jinak ve své výpovědi popsal krádeže masa jako opakované s tím, že za tím účelem dojížděl z místa bydliště do B. a vybíral si prodejny, v nichž není instalován kamerový systém. V tomto kontextu se posuzovaný případ jeví jako promyšlený akt, který nebyl jen nějakým náhodným, příležitostným a ojedinělým vybočením z mezí řádného života, vyvolaným nějakou vyloženě tísnivou situací na hranici existenčního ohrožení. K tomu přistupuje celkový profil osoby obviněného, který jen od roku 2001 byl osmkrát odsouzen pro různou úmyslnou trestnou činnost páchanou převážně proti cizímu majetku a který má zjevně přetrvávající a výrazný sklon nerespektovat nedotknutelnost vlastnictví. Za tohoto stavu není důvodu k tomu, aby sociální situace obviněného byla v jeho prospěch jakkoli přeceňována a zejména ne způsobem, který se promítl do rozhodnutí Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně rozhodl chybně, pokud zrušil výrok o vině a pokud po zrušení rozsudku Městského soudu v Brně postoupil věc orgánu příslušnému k řízení o přestupku.

Napadené usnesení Krajského soudu v Brně je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, takže napadené usnesení je vadné také ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2013


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec