7 Tdo 380/2011
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 3 tr. zák.



7 Tdo 380/2011-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2011 o dovolání obviněného T. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 11 To 470/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 157/ 2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 T 157/2008, byl obviněný T. Ch. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 30. 9. 2006 do 30. 12. 2006 v Chlumci nad Cidlinou, okr. Hradec Králové, a na dalších místech v postavení jednatele obchodní společnosti Tomstav plus, s. r. o., v úmyslu obohatit se vylákal od nejméně dvanácti dodavatelů specifikovaných v bodech 1 12 výroku o vině různý stavební materiál v hodnotě nejméně 3.288.976,22 Kč, který následně rozprodal nezjištěným odběratelům, a to s vědomím, že ve sjednaných termínech ani později za odebraný stavební materiál nezaplatí a takto získané finanční prostředky užije k osobnímu prospěchu, což se i stalo.

O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 11 To 470/2010. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 60a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na dva roky a šest měsíců s dohledem a výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, přičemž podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Tento rozsudek napadl v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině a výrok o náhradě škody. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zahrnul námitky proti tomu, že soudy založily výrok o vině na přečtení protokolu o výslechu svědka L. B. z přípravného řízení, ačkoli obhájce nebyl přítomen tomuto výslechu a nemohl se ho zúčastnit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil s obsáhlými námitkami proti výroku o vině. Zčásti šlo o skutkové námitky, které obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. V mezích dovolacího důvodu vytkl, že byl uznán vinným sám a že byla pominuta odpovědnost druhého jednatele, který za obchodní společnost vystupoval se stejnými právy a povinnostmi a byl tedy spolupachatelem. Projevil nesouhlas s tím, že všechny útoky byly posouzeny jako pokračující trestný čin. Ohradil se proti závěru, že zboží od poškozených vylákal , a poukázal na to, že podkladem odebrání zboží bylo smluvní ujednání. Naplnění znaků trestného činu podvodu zpochybnil z hlediska příčinné souvislosti mezi omylem nějaké osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a z hlediska příčinné souvislosti mezi touto dispozicí a škodou, resp. obohacením. Poukázal na nejasnost v otázce, kdo se měl posuzovaným jednáním obohatit. Celou věc označil za nepřípustnou kriminalizaci pouhé neschopnosti dostát smluvnímu závazku a uvedl, že šlo o smluvní vztahy, v jejichž rámci bylo splnění závazků vymahatelné soudní cestou. Na adresu výroku o náhradě škody uvedl, že náhrada škody měla být správně posuzována z hlediska solidární odpovědnosti podle § 438 odst. 1 obč. zák., případně podle ustanovení o odpovědnosti právnických osob za způsobenou škodu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Pod tento dovolací důvod je možné zahrnout i námitky proti postupu spočívajícímu v tom, že obviněný sice měl v řízení obhájce (jak tomu bylo v posuzované věci), avšak obhájci nebylo umožněno zúčastnit se úkonu, který pak byl použit jako podklad odsuzujícího výroku. V podstatě jde o to, že důsledkem takového postupu je vybudování odsuzujícího výroku na důkazu, který nebyl proveden kontradiktorně, což odporuje zásadám spravedlivého procesu.

Svědek L. B. v hlavním líčení odepřel vypovídat podle § 100 odst. 2 tr. ř. Okresní soud v Hradci Králové provedl důkaz výpovědí tohoto svědka tak, že podle § 211 odst. 4 tr. ř. přečetl protokol o výslechu svědka z přípravného řízení. Jednou z podmínek přípustnosti postupu podle § 211 odst. 4 tr. ř. je to, že obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit. Tato podmínka byla splněna tím, že policejní orgán předem vyrozuměl obhájce o konání výslechu a v tomto rámci mu sdělil místo a dobu konání výslechu. Okolnost, že obhájce se výslechu nezúčastnil, byla důsledkem jeho rozhodnutí. Tím, že obhájce se k výslechu svědka nedostavil, se sám zbavil možnosti klást svědku otázky.

Obviněný v dovolání namítal, že místem konání výslechu svědka bylo Okresní ředitelství Policie České republiky v Kolíně a že doba výslechu byla stanovena na den 12. 3. 2008 od 9.00 hodin (ve skutečnosti byl výslech proveden od 9.23 hodin do 10.25 hodin), dále že obhájce, který má sídlo v Hradci Králové, byl o výslechu vyrozuměn telefonicky dne 11. 3. 2008 kolem 16.00 hodin a konečně že obhájce nemohl s ohledem na tak malý časový předstih a vzdálenost výslechu svědka zajistit svoji účast na tomto výslechu, případně účast substituenta . Tyto námitky nelze akceptovat. Obhájce byl o výslechu svědka vyrozuměn sice s krátkým časovým předstihem, avšak to mu samo o sobě a ani se zřetelem na vzdálenost místa konání výslechu objektivně nemohlo bránit v tom, aby se výslechu zúčastnil. Kolín je z Hradce Králové snadno dostupný jak při použití vlastního motorového vozidla, tak při použití veřejné dopravy, a to v podstatě bez jakékoli přípravy, kterou by bylo nutné zajišťovat nějakými zvláštními opatřeními a která by vyžadovala nějakou delší dobu. Obviněný ostatně v dovolání neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by mu bránila v účasti, např. kolizi se soudním jednáním v jiné věci apod., a omezil se jen na holé konstatování krátkosti časového předstihu vyrozumění a na vzdálenost místa konání výslechu. Lze proto konstatovat, že obhájci objektivně nic nepřekáželo v tom, aby se výslechu zúčastnil. Výslech svědka L. B. v přípravném řízení tedy byl proveden za situace, při které byly ze strany policejního orgánu vytvořeny předpoklady pro kontradiktornost zmíněného důkazu. Z tohoto hlediska byla pro přečtení protokolu o výslechu svědka L. B. podle § 211 odst. 4 tr. ř. splněna ta ze zákonných podmínek, která záleží v tom, že obhájce měl možnost se výslechu zúčastnit. Nepřítomnost obhájce při výslechu svědka L. B. není vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel, pokud se snaží prosadit jinou verzi skutkového stavu. V mezích dovolacího důvodu jsou jen námitky v tom směru, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Polemika s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, není dovolacím důvodem. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Hradci Králové a z kterého v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, evidentně naplňuje znaky uvedeného trestného činu.

Otázka případného spolupachatelství jiné osoby (tj. druhého jednatele) nemá z hlediska výroku o vině obviněného T. Ch. žádný význam. I kdyby byl trestný čin spáchán ve spolupachatelství, tj. společným jednáním dvou nebo více osob, podle § 9 odst. 2 tr. zák. odpovídá každá z nich tak, jako by trestný čin spáchala sama. Každá ze společně jednajících osob tedy odpovídá za celý rozsah i za celý následek činu. Odpovědnost žádného ze spolupachatelů není podmíněna tím, že jsou zároveň stíháni a uznáni vinnými i ostatní spolupachatelé.

Pokračováním v trestném činu se podle § 89 odst. 3 tr. zák. rozumělo takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňovaly stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Podvodné útoky byly soustředěny do relativně krátkého období tří měsíců, směřovaly proti dvanácti poškozeným a spočívaly v odebírání stavebního materiálu bez zaplacení jeho ceny s předem pojatým záměrem neplatit. Tyto útoky byly ve svém souhrnu důvodně posouzeny jako jeden pokračující trestný čin. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl, která nebo které z podmínek pokračování vymezených v § 89 odst. 3 tr. zák. nebyly podle jeho názoru splněny. Nejvyšší soud tudíž neměl jinou možnost, jak se s námitkou obviněného vypořádat, než s odkazem na rozsudky obou soudů konstatovat, že znaky pokračování v trestném činu byly dány.
Pokud Okresní soud v Hradci Králové ve výroku o vině vyjádřil svá zjištění závěrem, že obviněný odebrané zboží vylákal , plně to vystihuje podstatu věci. Toho, že poškozené obchodní společnosti mu zboží vydaly, totiž obviněný dosáhl tím, že předstíral, že ho zaplatí obchodní společnost, za kterou jednal. Předstíráním toho, že zboží bude zaplaceno, obviněný vyvolal omyl na straně osob jednajících za poškozené obchodní společnosti a v důsledku tohoto omylu bylo zboží přesunuto z dispozice poškozených do dispozice obviněného, resp. do dispozice obchodní společnosti, za kterou jednal. Poškozenými byly obchodní společnosti, které zboží dodaly. Protipólem škody na straně těchto obchodních společností bylo obohacení primárně na straně obchodní společnosti Tomstav plus, s. r. o., za kterou obviněný jednal, a poté, co obviněný dokončil čin tím, že zboží zpeněžil dalším rozprodejem a peníze použil pro svou potřebu, se konec konců obohatil sám.

Posuzovaný skutek nespočívá v pouhém nesplnění závazků z obchodněprávních vztahů. Rámec těchto vztahů obviněný výrazně překročil tím, že jednal v podvodném úmyslu, tj. s předem pojatým záměrem neplatit za odebrané zboží. Tím jednání obviněného evidentně získalo charakter kriminálního činu. Obviněný uskutečnil uvedený záměr tak, že svému jednání pouze navenek dodal zdání, že jde o řádnou podnikatelskou činnost. Rozhodně tedy nelze dojít k závěru, že by výrok o vině byl nepřípustnou kriminalizací soukromoprávních vztahů a že by šlo jen o neschopnost dostát smluvním závazkům.

Náhrada škody, kterou obviněný způsobil trestným činem, se neřídí obchodním zákoníkem, nýbrž ustanovením § 420 odst. 1 obč. zák. Výrok o náhradě škody netrpí žádnou vadou, která by se vztahovala k aplikaci ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. V tomto ustanovení je zakotvena zásada, že byla-li škoda způsobena více škůdci, odpovídají společně a nerozdílně (solidární odpovědnost). Podstatou solidární odpovědnosti je to, že vůči poškozenému každý ze škůdců odpovídá za celou škodu. Výrok o náhradě škody je s tím ve shodě potud, že kdyby se případně ukázalo, že trestný čin byl spáchán ještě dalším spolupachatelem, bylo by mu možno uložit povinnost, aby škodu způsobenou trestným činem nahradil společně a nerozdílně s obviněným T. Ch. Tím ale není ve vztahu k obviněnému T. Ch. dotčena správnost výroku o náhradě škody učiněného podle § 228 odst. 1 tr. ř.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V posuzované věci se o žádný takový rozpor rozhodně nejedná. Skutková zjištění Okresního soudu v Hradci Králové, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Hradci Králové, mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byla vyvrácena obhajoba obviněného, že v rámci obchodní společnosti Tomstav plus, s. r. o., neměl s agendou nákupů a úhrad faktur nic společného. Tato obhajoba byla vyvrácena nejen výpovědí svědka L. B., druhého jednatele obchodní společnosti Tomstav plus, s. r. o., ale i výpověďmi svědků z řad zaměstnanců obchodních společností, od kterých obviněný zboží odebíral, neboť tito svědkové vesměs potvrdili, že vždy jednali právě s obviněným T. Ch. Soudy hodnotily provedené důkazy ve shodě s jejich obsahem, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec