7 Tdo 38/2016
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 377 odst. 3 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 38/2016-27

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 1. 2016 o dovolání obviněného M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 3 To 146/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 91/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2015, sp. zn. 32 T 91/2014, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 12 měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 24 měsíců, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na 48 měsíců. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 6. 2013 v Č. B., H., v postavení jednatele obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o., jako nájemce nebytových prostor pronajatých na uvedené adrese od obchodní společnosti Hochstaffl Bohemia, s.r.o., která byla vůči obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o., zástavním věřitelem, neoprávněně předal zástupci obchodní společnosti Nové Fitness, s.r.o., 77 ks posilovacích strojů, které byly na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2013, č. j. 28 E 27/2013-51 (v rozsudku je nepřesně uvedeno č. j. .-15) k zajištění pohledávky zástavního věřitele sepsány do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 17. 6. 2013, přestože podle výroku usnesení soudu, které převzal nejpozději dne 17. 6. 2013, bylo nájemci zakázáno nakládat se sepsanými věcmi a sám byl poučen, že se sepsanými věcmi nesmí být nakládáno.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 3 To 146/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že zjištěným skutkem nemohl naplnit znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tento názor vyvozoval především z toho, že sám se na odvezení strojů z objektu nijak nepodílel, neboť stroje odvezl jejich vlastník, a dále z toho, že stroje byly nezpůsobilým předmětem útoku, neboť nebyly ve vlastnictví obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o., a zástavní věřitel se z nich nemohl uspokojit. Vytkl, že výrok o vině je porušením zásady subsidiarity trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné. Poukázal na to, že se všemi námitkami obviněného se soudy v původním řízení vypořádaly způsobem, který vedl ke správnému závěru o vině obviněného. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou podstatnější argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájkyni k případné replice.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká.

Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že Okresní soud v Českých Budějovicích spatřoval znaky přečinu v tom, že obviněný podstatně ztížil výkon rozhodnutí soudu tím, že zcizil věc, které se takové rozhodnutí týká . Krajský soud v Českých Budějovicích to v odůvodnění napadeného usnesení korigoval tak, že skutkovým zjištěním Okresního soudu v Českých Budějovicích odpovídalo naplnění znaků uvedeného přečinu ve variantě, podle které obviněný zmařil výkon rozhodnutí soudu tím, že odstranil věc, které se takové rozhodnutí týká . K nápravě výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích nepřikročil jednak vzhledem k zákazu reformace in peius (pokud jde o znak zmařil ) a jednak vzhledem k tomu, že na právní kvalifikaci činu podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku by se nic nezměnilo (pokud jde o znak zmaří i znak odstraní ).

Zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku evidentně byly posuzovaným skutkem naplněny.

Naplnění znaku spočívajícího v tom, že obviněný odstranil věc, které se rozhodnutí týká, jasně vyplývá ze zjištění, že obviněný předal zástupci obchodní společnosti Nové Fitness, s.r.o., 77 ks posilovacích strojů, které byly pojaty do soupisu movitých věcí a se kterými nesmělo být nakládáno, neboť měly zůstat v pronajatém objektu. Námitky obviněného v tom smyslu, že sám stroje neodvezl, že s jejich odvozem neměl nic společného, že jejich odvoz nemohl nijak ovlivnit a že si je odvezl jejich vlastník, nemají žádné opodstatnění. Tyto námitky jsou v příkrém rozporu se zjištěním, že obviněný se na odvozu strojů aktivně podílel tím, že k němu dal podnět a že zčásti řídil svými pokyny jeho průběh ve stádiu, kdy stroje byly vynášeny z pronajatého objektu do nákladního automobilu, jímž byly odvezeny. Uvedené zjištění má podklad ve výpovědi svědka Ing. P. S., jednatele obchodní společnosti Nové Fitness, s.r.o., který potvrdil, že impulzem k odvozu posilovacích strojů bylo sdělení obviněného, že obchodní společnost Nové Fitness, s.r.o., se zaplacení zbytku kupní ceny nedočká a že bude nejlepší, když si stroje odveze. K tomu přistupuje výpověď svědkyně I. W., která se náhodně ocitla na místě v době manipulace se stroji a potvrdila, že obviněný sice sám stroje neodnášel, ale fakticky řídil jejich odnášení a dával v tomto směru pokyny mužům, kteří stroje fyzicky odnášeli. Svědkyně vnímala odvoz posilovacích strojů jako plánovanou akci s účastí obviněného, protože jen on měl klíče od prostoru, kde se stroje nacházely, a kritického dne byl tento prostor pro veřejnost neobvykle uzavřen. Za tohoto stavu je plně přijatelný závěr, že obviněný odstranil posilovací stroje z pronajatého objektu.

Popsaným odstraněním posilovacích strojů z pronajatého objektu obviněný zmařil výkon rozhodnutí soudu, neboť usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2013, č. j. 28 E 27/2013-51, nemohlo být realizováno. V bodě I výroku citovaného usnesení byl nařízen soupis movitých věcí patřících nájemci (tj. obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o.) a nacházejících se v pronajatém objektu soudním vykonavatelem, a to k zajištění pohledávky pronajímatele jako zástavního věřitele (tj. obchodní společnosti Hochstaffl Bohemia, s.r.o., která byla zástavním věřitelem podle § 672 odst. 1 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013). V bodě IV výroku citovaného usnesení bylo nájemci zakázáno, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel při soupisu movitých věcí podle tohoto usnesení sepíše.

Námitky obviněného, podle nichž 77 ks odvezených posilovacích strojů představovalo nezpůsobilý předmět útoku, se odvíjely od okolnosti, že vlastníkem těchto strojů ve skutečnosti nebyla obchodní společnost CITY FITNESS CLUB, s.r.o., která je koupila od obchodní společnosti Nové Fitness, s.r.o., a že vlastníkem byla prodávající obchodní společnost Nové Fitness, s.r.o., které svědčila výhrada vlastnického práva. Tato okolnost však byla v době provedení soupisu nejasná. Obviněný podepsal protokol o soupisu movitých věcí s vyjádřením, že ke strojům existuje výhrada vlastnického práva ve prospěch dodavatele až do doby úplného zaplacení celé kupní ceny a že kupní cena nebyla doposud zcela zaplacena a stroje jsou ve vlastnictví dodavatele . Toto vyjádření samo o sobě nebránilo tomu, aby stroje byly pojaty do soupisu. Obviněný v této spojitosti namítal, že bylo porušeno ustanovení § 51 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož soupis movitých věcí se neprovede, pokud je na místě nepochybně prokázáno, že tyto věci nepaří povinnému. Citované vyjádření obviněného připojené k protokolu o soupisu movitých věcí mělo povahu ničím neprokázaného tvrzení a očividně nesplňovalo podmínku, aby bylo na místě nepochybně prokázáno, že věci nepatří povinnému . To, že obviněný uvedené tvrzení nijak nedoložil, je zřejmé ze samotného obsahu citovaného vyjádření a bylo potvrzeno výpovědí svědka V. Ř., soudního vykonavatele. Jinak z výpovědi svědka vyplynulo, že si byl vědom namítaného ustanovení jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, neboť uvedl, že do soupisu nebyl pojat kopírovací stroj, protože obviněný při soupisu předložil doklad prokazující, že kopírovací stroj patří někomu jinému než obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o. Za popsaného stavu bylo sepsání posilovacích strojů oprávněné a obchodní společnost Nové Fitness, s.r.o., se mohla vyloučení posilovacích strojů z výkonu rozhodnutí domáhat návrhem podle § 267 odst. 1 o. s. ř. (excindační žalobou), nebyla však oprávněna posilovací stroje odvézt.

Součinnost obviněného při odvozu posilovacích strojů tak byla jednáním, jímž obviněný zmařil výkon usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích v té části výroku, v níž bylo nájemci (tj. obchodní společnosti CITY FITNESS CLUB, s.r.o.) zakázáno nakládat s věcmi, které vykonavatel při soupisu movitých věcí podle tohoto usnesení sepíše. Ve vztahu k této části výroku neměly posilovací stroje povahu nezpůsobilého předmětu útoku, jak namítal obviněný. O této námitce by se dalo uvažovat nanejvýš ve vztahu k té části výroku, v níž bylo uvedeno, že sepsané věci budou prodány (zpeněženy) na návrh pronajímatele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. V tomto ohledu by bylo relevantní námitkou to, že pronajímatel, tj. obchodní společnost Hochstaffl Bohemia, s.r.o., nemohl uspokojit svůj nárok na nájemné prodejem (zpeněžením) posilovacích strojů, které nepatřily nájemci. Důvodnost této námitky je ovšem podmíněna tím, že skutečný vlastník posilovacích strojů by na podkladě návrhu podle § 267 odst. 1 o. s. ř. dosáhl rozhodnutí soudu, jímž by jeho posilovací stroje byly vyloučeny z prodeje ve veřejné dražbě, resp. ze soudního prodeje zástavy.

Jinak je nutno poznamenat, že objektem přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci, nikoli zájem na ochraně majetkových práv dotčených subjektů. Z toho důvodu zásadně nemůže být závěr o naplnění zákonných znaků uvedeného přečinu zvrácen námitkami týkajícími se vlastnictví věci. Otázka vlastnictví věci tu nemá žádný vliv na vykonatelnost soudního výroku, podle kterého bylo obchodní společnosti, jejímž byl obviněný jednatelem, zakázáno nakládat s věcmi sepsanými soudním vykonavatelem. To platí bez ohledu na případnou budoucí okolnost, že zástavní věřitel by se nemohl uspokojit ze sepsaných věcí, pokud by třetí osoba úspěšně podala excindační žalobu.

Obviněný se snažil podpořit své námitky odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 7 Tdo 846/2009, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1228/2014, jimiž byla zrušena odsuzující rozhodnutí nižších soudů ve věcech trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), resp. přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Právní názory vyslovené v těchto usneseních však nejsou aplikovatelné na posuzovaný případ obviněného M. Š. tak, aby to vyznívalo ve prospěch jeho dovolání. Skutkové okolnosti věcí, v nichž Nejvyšší soud rozhodl citovanými usneseními, se podstatně liší od nynější kauzy. V případě prvního usnesení šlo o skutek spočívající v tom, že obviněný odstranil z dosahu vykonavatele soudního exekutora sepsaný automobil patřící leasingové společnosti, přičemž zůstalo nejasné, jaký skutečný vliv to mělo na průběh a výsledek exekuce, protože se nabízela varianta, že k uspokojení vymáhané pohledávky byl dostatečný i jiný majetek, který patřil obviněnému jako povinnému. V případě druhého usnesení šlo o skutek, při jehož posouzení nebyla objasněna povaha dotací poskytovaných Státním zemědělským intervenčním fondem z hlediska otázky, zda byly účelově určeny a jaký to mělo vliv na provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

Beztrestnost skutku, jehož se dopustil obviněný M. Š., nelze odůvodnit ani ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a princip, že trestní postih je krajním prostředkem ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Jednání obviněného záleželo v odstranění věcí, které soudní vykonavatel sepsal, a v nerespektování vykonatelného soudního rozhodnutí, které pro obviněného znamenalo zákaz nakládat se sepsanými věcmi. Přitom obviněný evidentně nesplnil podmínky umožňující, aby dané věci nebyly soudním vykonavatelem sepsány. Toto jednání mírou své protiprávnosti nabylo povahy kriminálního činu a důvodně bylo posouzeno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu