7 Tdo 38/2009
Datum rozhodnutí: 04.02.2009
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1, 2 tr. zák.




7 Tdo 38/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. 2. 2009 dovolání obviněného M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 78/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 221/2005 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 78/2008, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 2 T 221/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 2 T 221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na šest let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin na silnici I/48 v kilometru 21,5 na křižovatce s místní komunikací řídil osobní vozidlo zn. Škoda Superb po čtyřproudové komunikaci ve směru od N. J. na P., okr. N. J., označené jako hlavní silnice v daném úseku s omezením rychlosti na 50 km/h, a v důsledku nedodržení nejvyšší povolené rychlosti, kterou překročil nejméně o 42 km/h, v prostoru křižovatky při jízdě v levém jízdním pruhu a při předjíždění nákladního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu čelně narazil do levého boku vozidla zn. SEAT Cordoba, které přejíždělo zprava z vedlejší komunikace, přičemž řidič vozidla zn. SEAT Cordoba A. P. a jeho spolujezdkyně H. P. utrpěli smrtelná zranění, kterým na místě podlehli, a spolujezdec obviněného Ing. S. Š. utrpěl těžké zranění.

O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům, státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a poškození proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 78/2008. Z podnětu odvolání poškozených byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněného a odvolání státního zástupce byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a výrok, jímž bylo vyhověno odvolání poškozených. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl nesprávnost závěru soudů o tom, že na jeho straně je výlučné zavinění dopravní nehody, a poukázal na zavinění poškozeného, který podle jeho názoru nerespektoval při vjíždění do křižovatky dopravní značku Stůj, dej přednost v jízdě! a vjel do křižovatky, aniž měl pod kontrolou levý jízdní pruh ve směru na P. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

V posuzované případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo po hlavní silnici a vozidlo poškozeného vjelo do křižovatky z vedlejší silnice. Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy. Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede ke vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného místa či úseku apod.

Od těchto zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud to je odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost. Jde o to, že jen v důsledku vysoké rychlosti vozidla jedoucího po hlavní silnici řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici i při snaze dát přednost objektivně nemůže bezpečně provést jízdní manévr spočívající v projetí křižovatky. Typickým rysem takové situace je to, že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době, kdy již není reálné, aby mu přednost skutečně dal. Zároveň je třeba zdůraznit, že nedání přednosti tu nesmí být důsledkem toho, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici pominul nějakou významnou okolnost, kterou mohl běžně vnímat nebo kterou mohl snadno předvídat. V tomto smyslu je třeba brát v úvahu rozhodnutí č. 45/2005 Sb. rozh. tr., na které v napadeném rozsudku odkázal Krajský soud v Ostravě.

Aplikuje-li se to, co bylo uvedeno o vzájemném vztahu povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a povinnosti řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici dát přednost v jízdě, na posuzovaný případ, je zřejmé, že nebyly přesvědčivé důvody pro to, aby rychlost jízdy obviněného byla považována za příčinu střetu obou vozidel.

Podle zjištění soudů poškozený přijížděl po vedlejší silnici, která měla charakter místní komunikace a která byla označena dopravní značkou Stůj, dej přednost v jízdě! . Poškozený tedy ke křižovatce s hlavní silnicí přijížděl po komunikaci evidentně nižšího řádu a jeho povinnost dát přednost byla podstatně zesílena uvedenou dopravní značkou. Podle § 22 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, byl poškozený povinen zastavit vozidlo na takovém místě, odkud měl do křižovatky náležitý rozhled. Požadavek na zastavení vozidla v místě, odkud má řidič náležitý rozhled do křižovatky, znamená, že řidič smí vjet do křižovatky až poté, co se ujistí, že situace v silničním provozu mu umožňuje bezpečné projetí křižovatky. Proto je třeba náležitým výhledem do křižovatky rozumět nejen výhled do samotného průsečíku křižujících se silnic, ale pokud to poměry na místě umožňují, také výhled na hlavní silnici před vlastní křižovatkou. Poškozený hodlal podle zjištění soudů na křižovatce odbočit ze svého hlediska vlevo, což znamená, že musel přejet oba jízdní pruhy hlavní silnice ve směru na P. Tato okolnost vyžadovala, aby si poškozený z místa zastavení vozidla, odkud měl náležitý rozhled do křižovatky, ověřil mimo jiné situaci v obou těchto jízdních pruzích. Soudy zjistily, že se v pravém jízdním pruhu právě nacházelo blíže neidentifikované rozměrné nákladní vozidlo, které poškozenému zakrývalo levý jízdní pruh, v němž jel obviněný. Z toho vyplývá, že poškozený neměl do křižovatky náležitý rozhled a že situace v levém jízdním pruhu hlavní silnice ve směru na P. byla z jeho hlediska přinejmenším nejasná. Obecně není akceptovatelné, aby si nejasnou situaci v silničním provozu řidič vykládal ve svůj prospěch, neboť to je v rozporu s jeho povinností chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, jak to stanoví § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. To znamená, že v nejasné situaci se od řidiče vyžaduje odpovídající míra zdrženlivosti projevující se zejména provedením zamýšleného jízdního manévru až poté, co se situace dostatečně vyjasní. Tím spíše si ve svůj prospěch nesmí nejasnou situaci v silničním provozu vykládat řidič, jehož povinností je dát přednost v jízdě, natož je-li mu tato povinnost uložena dopravní značkou Stůj, dej přednost v jízdě! . Soudy pominuly některé závažné aspekty věci, které ukazují na reálnou možnost, že poškozený se touto dopravní značkou neřídil, že vjel do křižovatky bez toho, že by měl potřebnou kontrolu nad situací v obou jízdních pruzích ve směru na P., a že nevzal zřetel na okolnosti, které vylučovaly bezpečné projetí levého z těchto pruhů, ačkoli mohl bez obtíží tyto okolnosti vnímat a předvídat.

Vyvstává především otázka, zda poškozený na hranici křižovatky nebo před ní skutečně zastavil. Závěr, že poškozený zastavil na hranici křižovatky, tj. na tzv. stop čáře, je prakticky vyloučen s ohledem na výsledky znaleckých propočtů porovnávajících vzdálenost místa střetu od tzv. stop čáry, rychlost jízdy poškozeného v okamžiku střetu a schopnosti vozidla poškozeného dosáhnout této rychlosti z předpokládaného místa zastavení. Aby tyto hodnoty byly slučitelné s předpokladem, že poškozený skutečně zastavil, muselo by se místo zastavení poškozeného nacházet před tzv. stop čárou, a to v závislosti na metodě použité k výpočtu ve vzdálenosti 5 metrů až 9 metrů. Je však nutné připomenout, že ve znaleckých posudcích je tento údaj spojen s pouhým předpokladem, že poškozený zastavil. Zjištění, že poškozený skutečně zastavil, nelze na podkladě znaleckých posudků učinit a žádný z posudků ostatně nic takového ani netvrdil. Zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, že poškozený se rozjížděl z místa nacházejícího se před tzv. stop čárou, je za tohoto stavu nejasné z hlediska otázky, zda zároveň znamená, že poškozený skutečně zastavil. Ze znaleckých posudků, na které Okresní soud v Novém Jičíně v souvislosti s uvedenou otázkou odkázal (viz poslední odstavec na str. 18 odůvodnění jeho rozsudku), není zjistitelné, zda poškozený skutečně zastavil. Předpoklad znaleckých posudků, že poškozený zastavil, byť ve vzdálenosti 5 metrů až 9 metrů před tzv. stop čárou, je v rozporu s výpovědí svědka T. M. Tento svědek byl spolujezdcem ve vozidle obviněného a jak v přípravném řízení (č. l. 184 spisu), tak v hlavním líčení (č. l. 249 spisu) výslovně uvedl, že v určitém stádiu jízdy za neidentifikovaným nákladním vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu, kdy obviněný jel v levém jízdním pruhu, viděl na vedlejší silnici před křižovatkou vozidlo poškozeného a že toto vozidlo nezastavilo. Odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně je nadbytečně zatíženo rozsáhlými citacemi bezvýznamných výpovědí, avšak není v něm ani zmínka o této části výpovědi svědka T. M., ačkoli jiné pasáže jeho výpovědi jsou v odůvodnění rozsudku citovány. Uvedenou část výpovědi svědka T. M. soudy nijak nehodnotily a jednoznačnému zjištění, zda poškozený skutečně zastavil, se vyhnuly. Přitom šlo o zjištění, které mělo pro právní posouzení skutku základní význam.

Další podstatnou otázkou je, zda i přes přítomnost neidentifikovaného nákladního vozidla na hlavní silnici v jejím pravém jízdním pruhu ve směru na P. poškozený mohl předvídat jízdu jiného vozidla v levém jízdním pruhu. Okolnost, že zmíněné nákladní vozidlo zakrývalo výhled do levého jízdního pruhu, nelze ve prospěch poškozeného přeceňovat. Úvahu, že poškozený měl zakrytý výhled na vozidlo obviněného a že ho proto nemohl vidět, soudy evidentně vztahovaly k okamžiku předpokládaného rozjíždění vozidla poškozeného do křižovatky. Vyvstává ovšem otázka, zda poškozený mohl vidět vozidlo obviněného dříve, to znamená před tím, než se dostalo do tzv. oblasti zakrytého výhledu. Jestliže svědek T. M. jako spolujezdec ve vozidle obviněného podle své výpovědi viděl vozidlo poškozeného přijíždět ke křižovatce již předtím, než nákladní vozidlo zakrylo vzájemný výhled mezi vozidlem obviněného a vozidlem poškozeného, pak je logické, že v tomtéž stádiu vývoje situace, tj. před vjetím do křižovatky, mohl také poškozený vidět vozidlo obviněného, a to na vzdálenost, která umožňovala rozpoznat i to, že toto vozidlo jede v levém jízdním pruhu, a odhadnout, jakou rychlostí se pohybuje. Soudy však uvedenou část výpovědi svědka T. M. z tohoto hlediska nehodnotily a nevysvětlily, zda a proč z ní vyvozují či nevyvozují skutkové zjištění ohledně vzájemné viditelnosti vozidel.

Pokud soudy neučinily jasné zjištění, zda poškozený skutečně dodržel povinnost vyplývající z dopravní značky Stůj, dej přednost v jízdě! a zda mohl vidět vozidlo obviněného již ve stádiu, než byl výhled na něj zakryt nákladním vozidlem, vyznívá zcela nepřesvědčivě závěr, že odpovědnost za střet vozidel je na straně obviněného. S nedostatkem naznačených zjištění je jen velmi obtížně slučitelná úvaha, že rychlost jízdy obviněného, byť výrazně překročila stanovený limit, byla důvodem, pro který bylo poškozenému objektivně znemožněno dát obviněnému přednost v jízdě. Při nedostatku naznačených zjištění reálně přichází v úvahu varianta, že skutečným důvodem, pro který poškozený nedal přednost, naopak bylo to, že nerespektoval příkaz vyplývající z uvedené dopravní značky, nesledoval včas s potřebnou pozorností situaci na hlavní silnici a nakonec si vyložil jednostranně ve svůj prospěch nejasnou situaci v silničním provozu v otázce možnosti bezpečného projetí křižovatky.

Význam okolností, které se týkají chování poškozeného, Okresní soud v Novém Jičíně nepřípustně zlehčil konstatováním, že obviněný neměl jet v levém jízdním pruhu, protože tento pruh je mimo obec určen pouze k předjíždění, a nikoli k tzv. souběžné jízdě s vozidly jedoucími v pravém jízdním pruhu (viz str. 19 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně). Toto konstatování se míjí se zjištěními, která jinak Okresní soud v Novém Jičíně učinil o pohybu vozidel v obou jízdních pruzích. Pokud jde o neidentifikované nákladní vozidlo v pravém jízdním pruhu, je z obsahu rozsudku patrno, že Okresní soud v Novém Jičíně vycházel z předpokladu, že toto vozidlo jelo rychlostí 50 km/h. Pokud jde o vozidlo obviněného, zjistil Okresní soud v Novém Jičíně, že jelo rychlostí nejméně 92 km/h. Z toho je jasné, že ve vztahu mezi oběma vozidly nemohlo jít o tzv. souběžnou jízdu, nýbrž že šlo o předjíždění. To, že obviněný zmíněné vozidlo předjížděl, je ostatně uvedeno ve skutkové části výroku o vině a znovu opakováno i v některých částech odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně (např. v druhém odstavci na str. 11).

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, vyplývá, že jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci nového projednání věci Okresní soud v Novém Jičíně odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, doplní skutková zjištění ve směrech, které vyplývají z tohoto usnesení, a v závislosti na nich znovu rozhodne.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. Takto postupoval v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec