7 Tdo 375/2011
Datum rozhodnutí: 20.04.2011
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1, 3 tr. zákoník



7 Tdo 375/2011-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2011 o dovolání, které podala obviněná Z. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 7 To 97/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 7/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 10 T 7/2010, byla obviněná Z. D. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a byla odsouzena podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Obviněná napadla tento rozsudek odvoláním proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 7 To 97/2010, podle § 258 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněné Z. D. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. ve výrocích o vině a trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsoudil ji podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku ji pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněné trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná vytkla Vrchnímu soudu v Praze nesprávné právní posouzení skutku. Namítla, že jí nebyl prokázán úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Obviněná tvrdí, že shodou okolností měla v ruce nůž, neboť připravovala jídlo. Nůž použila pouze s úmyslem chránit svou kamarádku před útoky poškozeného. Obviněná namítla, že bezprostředně před tím, než použila nůž proti poškozenému, byla jím sama napadena, ten navíc zakopl o židli a dvakrát upadl na nůž. Vytkla soudům nižších stupňů, že nevyhověly jejímu návrhu ustanovit znalce z oboru soudního lékařství a z oboru forenzní biomechaniky za účelem vypracování revizních znaleckých posudků. Odvolací soud podle obviněné nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. Obviněná je přesvědčena, že skutek měl být správně kvalifikován podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku nebo podle § 146a odst. 5 tr. zákoníku, případně podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i řízení mu předcházející, a věc přikázal podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí, přičemž neuvedla, který soud by měl věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je svým obsahem poněkud rozporné. Dovolatelka totiž namítla absenci úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví, současně se však domáhá aplikace právních kvalifikací skutku, které předpokládají existenci tohoto úmyslu (§ 146a odst. 5 tr. zákoníku), nebo dokonce úmyslu jiného usmrtit (§ 141 odst. 1 tr. zákoníku). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle a přesvědčivě vyložil, proč u obviněné shledal existenci přímého úmyslu směřujícího ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému a existenci zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve vztahu k těžšímu následku - smrti poškozeného. Tyto závěry odvolacího soudu týkající se subjektivní stránky trestného činu současně vylučují, aby skutek byl kvalifikován jako trestný čin zabití podle § 141 odst. 1 trestního zákoníku, když tato kvalifikace mj. předpokládá existenci úmyslu jiného usmrtit, nebo aby byl kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 trestního zákoníku, když tato skutková podstata předpokládá existenci úmyslu směřujícího ke způsobení lehké újmy na zdraví. V obecné rovině by z právních kvalifikací uváděných dovolatelkou přicházela v úvahu jen právní kvalifikace skutku podle privilegované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3, 5 trestního zákoníku. Tento zločin spáchá ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného a způsobí tímto činem smrt.

Ze skutkových zjištění podle nejvyššího státního zástupce vyplývá, že jednání poškozeného zdaleka nedosahovalo intenzity zavrženíhodného jednání podle ust. § 146a trestního zákoníku. Taktéž nelze dovozovat, že by obviněná jednala v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli ve smyslu ust. § 146a trestního zákoníku. Skutek vymezený v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu podle něj vykazuje všechny znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Námitky obviněné proto považuje za zjevně neopodstatněné. Dále uvedl, že námitky obviněné, že smrtelné zranění poškozeného bylo způsobeno v podstatě nešťastnou náhodou, směřují do oblasti skutkových zjištění. Tyto námitky, stejně jako námitky týkající se nevyhovění důkazním návrhům obviněné, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné Z. D. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněná uplatnila částečně námitky skutkové, jimiž nenaplnila uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde především o námitky, že skutek se ve skutečnosti stal v důsledku nešťastné náhody, a že soudy nevyhověly jejím důkazním návrhům. Těmito námitkami obviněná napadla skutková zjištění soudů nižších stupňů, jakož i rozsah dokazování. V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudu při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Za otázku právního posouzení skutku lze považovat námitku, že obviněné nebyl prokázán úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví s tím, že skutek měl být správně kvalifikován podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku nebo podle § 146a odst. 5 tr. zákoníku, případně podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku.

Zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a tímto činem způsobí smrt.

Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. rozh. č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozh. č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Následek smrti předpokládaný v ustanovení § 145 odst. 3 tr. zákoníku musí být způsoben pouze z nedbalosti.

Ze zjištěných skutkových okolností jednoznačně vyplývá, že obviněná napadla poškozeného A. P. tak, že jej dvakrát bodla do oblasti levého podbřišku s dvěma vbody do stejného místa, čímž mu způsobila smrtelná zranění, kterým poškozený následně podlehl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že obviněná s ohledem na použitou zbraň, způsob a provedení útoku musela a měla vědět, že poškozením některého z vnitřních orgánů může při zjištěné intenzitě útoku dojít případně i k ohrožení života a v této souvislosti bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že tento následek nenastane. Je tedy zjevné, že obviněná jednala v přímém úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, přičemž ve vztahu ke smrtelnému následku šlo o vědomou nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Obviněná se v dovolání domáhá právní kvalifikace skutku buď podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku nebo podle § 146a odst. 5 tr. zákoníku, případně podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal, že aplikace uvedených ustanovení trestního zákoníku nepřichází v úvahu. Především je potřeba uvést, že obviněná se domáhá změny právní kvalifikace ve svůj neprospěch, což je nepřípustné. Obviněná na jedné straně tvrdí, že u ní nebyl dán úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, na straně druhé se domáhá aplikace těch ustanovení, které tento úmysl vyžadují (§ 146a odst. 5 tr. zákoníku). Skutková podstata trestného činu zabití podle § 141 tr. zákoníku dokonce předpokládá úmysl pachatele směřující k usmrcení člověka, a to v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného jednání poškozeného. Tato právní kvalifikace by byla pro obviněnou zjevně přísnější. Navíc ze skutkových zjištění nevyplývá, že by obviněná jednala v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. V případě ustanovení § 146 odst. 4 tr. zákoníku především nelze ze skutkových zjištění dovodit úmysl obviněné k pouhému prostému ublížení na zdraví tak, jak je to vyžadováno v § 146 odst. 4 tr. zákoníku. Z těchto důvodů považuje Nejvyšší soud dovolání obviněné v celém rozsahu za zjevně neopodstatněné.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. dubna 2011


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek