7 Tdo 372/2011
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 372/2011-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. dubna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 42 To 352/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 141/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 2 T 141/2010, byl obviněný V. L. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle tohoto ustanovení za použití §§ 62 odst. 1 a 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 220 hodin. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 42 To 352/2010, odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím bylo učiněno rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný argumentuje, že soud v hlavním líčení náležitě neobjasnil žalovaný skutek, neopatřil si spolehlivý podklad pro své rozhodnutí a rozhodl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Učiněné výslechy svědků byly podle něj vedeny tendenčně se záměrem potvrdit původní rozhodnutí, přičemž nebylo vůbec přihlíženo k rozporům v těchto výpovědích. Důkazy byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch a soud v rozporu s trestním řádem nepřipustil výslech svědků navrhovaných obviněným. Také uvádí, že nebyl vzat v úvahu negativní výsledek pachové zkoušky. Tímto podle dovolatele došlo k porušení zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny. V dovolání pak brojí proti postupu odvolacího soudu při hodnocení jednotlivých důkazů.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadená rozhodnutí a sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný uplatnil výhrady, kterými zjevně vybočil z uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami, že skutek nebyl náležitě objasněn a také, že soud postupoval v rozporu se zásadami v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž projevuje nesouhlas s procesním postupem soudů při provádění a hodnocení důkazů. Rovněž další námitky, že soud nepřipustil výslechy svědků jím navrhovaných, nezajímal se o rozpory ve výpovědích a provedené důkazy hodnotil jednostranně v jeho neprospěch, čímž postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo , nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když opět směrovaly pouze do roviny procesně právní. Tímto dovolatel zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a následně pak brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Neuvádí tedy žádnou právně relevantní námitku v mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc je nutno zdůraznit, že většina těchto námitek byla přezkoumávána již v odvolacím řízení a soud II. stupně se s nimi náležitě vypořádal.

Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval (viz např. sp. zn. 3 Tdo 472/2007), že dovolání není další odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání včetně dovolacích důvodů nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.

Je zřejmé, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš