7 Tdo 362/2007
Datum rozhodnutí: 05.04.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 362/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 4. 2007 o dovolání obviněného V. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 6 To 309/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 180/2003 t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Z.

o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 2 T 180/2003, byl obviněný V. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok se zařazením do věznice s dohledem a k trestu zákazu činnosti na sedm let.

Jako trestné činy posoudil Okresní soud v Kroměříži skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. Z. dne 18. 4. 2003 kolem 18, 00 hodin v obci Ch. , okr. K. , řídil osobní motorové vozidlo zn. D. N. 1.5 MPI, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy byl absolutně neschopen vozidlo bezpečně ovládat, v nepřehledné ostře pravotočivé zatáčce vjel bezdůvodně do protisměru, kde se čelně srazil s protijedoucím osobním motorovým vozidlem zn. H. A., řízeným M. K., přičemž spolujezdci v tomto vozidle V. K. a F. K. a spolujezdec ve vozidle obviněného M. K. následkem toho utrpěli zranění. Kromě toho obviněný podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži způsobil M. K. na vozidle zn. H. A. škodu ve výši nejméně 54 600 Kč. Pokud jde o zranění poškozené V. K. , které bylo kvalifikováno jako těžká újma na zdraví, šlo o zlomeniny krčního, hrudního a bederního obratle, zlomeniny žeber, zlomeninu hrudní kosti a pravé čéšky s tím, že v důsledku těchto zranění došlo u poškozené k uvolnění tukových kapének do žilního oběhu s ucpáním drobných plicních cév, což přímo ohrozilo její život, citelně ji omezilo v běžném způsobu života a odkázalo na cizí pomoc po dobu nejméně tří měsíců s předpokladem trvalých následků v podobě omezení hybnosti páteře a končetin. Poškození F. K. a M. K. utrpěli zranění spočívající zejména ve zlomeninách žeber, avšak šlo o méně závažná zranění. Ohledně stupně ovlivnění obviněného alkoholem Okresní soud v Kroměříži zjistil, že výsledek dechové zkoušky s použitím přístroje zn. D. A. vykázal hodnotu 1, 87 g/kg alkoholu a že obviněný odmítl podrobit se odběru krve, případně moči za účelem ověření uvedeného výsledku.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 6 To 309/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nevzaly v úvahu významné okolnosti svědčící pro existenci formálních i materiálních předpokladů pro to, aby skutek nebyl hodnocen jako trestné činy . Vyjádřil názor, že skutková zjištění, tak jak vyplynula z provedeného dokazování, soud neměl podřadit pod zákonné znaky trestných činů . Podle obviněného nebyly odstraněny pochybnosti ohledně jeho zdravotního stavu, příčiny nehody a způsobeného následku, neboť znalecké posudky jsou v těchto směrech rozporné. Obviněný také vytkl, že skutkový stav zjištěný soudem není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání a rozsudek konstruuje jeho trestní odpovědnost jen jako odpovědnost za následek a nikoli též jako odpovědnost za jednání a za příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně pobočka ve Zlíně nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem z nedbalosti jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku.

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Kroměříži a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, evidentně odpovídá formálním znakům obou trestných činů a má i potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§ 3 odst. 1, 2 tr. zák. resp.

§ 88 odst. 1 tr. zák.). Výrok o vině rozhodně není konstruován tak, že by odpovědnost obviněného pojímal jen jako odpovědnost za následek a nikoli též jako odpovědnost za jednání a za příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Jasně o tom svědčí zjištění, že obviněný řídil motorové vozidlo po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy byl absolutně neschopen vozidlo bezpečně ovládat, a v nepřehledné ostře pravotočivé zatáčce vjel bezdůvodně do protisměru, kde se čelně srazil s protijedoucím vozidlem. Zjištění, že obviněný vjel do protisměru bezdůvodně , v daném kontextu znamená, že pro to nebyl žádný jiný důvod než nepříznivý vliv alkoholu na schopnost obviněného řídit motorové vozidlo a z toho vyplývající nesprávný způsob jeho jízdy. Tento způsob jízdy obviněného byl jednáním ve smyslu objektivní stránky obou trestných činů. Střet s protijedoucím vozidlem je následkem, který zahrnuje jak těžkou újmu na zdraví u poškozené V. K. a ublížení na zdraví u poškozených F. K. a M. K. , tak škodu na vozidle u poškozeného M. K. Příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem vyjadřuje zjištění, že k uvedenému následku došlo právě proto, že obviněný při řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu vjel do protisměru a tím způsobil střet obou vozidel.

Porovnají-li se zákonné znaky obou trestných činů se skutkovým stavem, tak jak ho zjistily soudy, je zřejmé, že právní kvalifikace skutku vyjádřená ve výroku o vině nemůže být námitkami obviněného jakkoli dotčena.

Námitky obviněného ovšem ve skutečnosti primárně směřovaly proti samotným skutkovým zjištěním soudů ohledně jeho zdravotního stavu v době nehody, neboť obviněný se snažil prosadit svou obhajobu, že nepil žádný alkohol, nebyl pod jeho vlivem a že příčinou nehody byla ztráta vědomí v rámci recidivy náhlé cévní mozkové příhody. Touto obhajobou se soudy zevrubně zabývaly, zaznamenaly rozdílné závěry různých znalců a provedly dokazování potřebné k odstranění těchto rozporů, které pak překlenuly logickými a přehledně vysvětlenými úvahami v rámci hodnocení důkazů. Rozhodně tedy nelze akceptovat námitky obviněného o extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a konečnými skutkovými zjištěními soudů. To platí také ohledně zjištěného stupně ovlivnění obviněného alkoholem. Alkohol z obviněného cítili svědci, kteří s ním bezprostředně po nehodě přišli do styku. Správnost výsledků dechové zkoušky byla ověřena důkazy zaměřenými na objasnění spolehlivosti přístroje

zn. D. A. Není tedy extrémní rozpor mezi důkazy a zjištěním soudů o tom, jak byl obviněný ovlivněn alkoholem. Také pokud jde o zranění poškozené V. K., byly nejasnosti původního znaleckého posudku dalším znaleckým dokazováním odstraněny do té míry, že mezi důkazy a konečným zjištěním soudů není možné spatřovat extrémní rozpor. Není tedy důvod k tomu, aby Nejvyšší soud do napadeného usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně a do rozsudku Okresního soudu v Kroměříži jakkoli zasahoval proto, že by skutkový stav zjištěný těmito soudy vůbec neměl podklad v žádném z důkazů.

Z hlediska námitek obviněného nelze rozsudek Okresního soudu v Kroměříži považovat za rozhodnutí, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím pádem není ani napadené usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného

a státního zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec