7 Tdo 347/2011
Datum rozhodnutí: 20.04.2011
Dotčené předpisy: § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 347/2011-I. -25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2011 o dovolání obviněného Ing. M. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 To 518/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 141/2010, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 To 518/2010, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 2 T 141/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Obviněný Ing. M. A. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 2 T 141/2010, uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal tím, že v době od června 2009 do července 2010 v Brně ani jinde nepřispěl ničím na výživu své nezletilé dcery S. A., přestože mu vyživovací povinnost vyplývá obecně ze zákona o rodině a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 25 Nc 122/2004, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2004, mu bylo stanoveno přispívat na její výživu částkou 1.500,- Kč vždy do každého 5. dne v měsíci předem do rukou matky dítěte P. A., a za uvedené období dluží na výživném celkovou částku 21.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 10 T 135/2009, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2009, odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 To 518/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že byl odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně, přestože se nezúčastnil hlavního líčení, o němž nevěděl a nemohl uplatnit svoji obhajobu, zejména pokud jde o jeho zdravotní a psychický stav, a soud vydal svůj rozsudek na základě hrubě nesprávných skutkových zjištění. Přestože se zdržoval v Brně a policii se po relativně krátkou dobu nepodařilo ho kontaktovat, bylo vedeno trestní stíhání proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., přestože podmínky pro vedení tohoto řízení nebyly splněny. Obviněný namítl, že se nemohl v hlavním líčení obhajovat, což považuje za porušení práva na spravedlivý proces. Poukázal také na ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř., které umožňuje uprchlému, který byl pravomocně odsouzen, aby požádal o nové provedení hlavního líčení a zrušení pravomocného rozsudku. Toto ustanovení však neřeší situaci, kdy hlavní líčení se konalo v nepřítomnosti obviněného, ale důvody pro které bylo řízení proti uprchlému vedeno, skončily ještě před právní mocí rozsudku.

Podle obviněného uvedené procesní námitky mají závažný význam i pro právní posouzení jeho jednání. Obviněný zdůraznil, že nikdy nezpochybňoval svoji vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři, ani to, že neplatil výživné. Namítal pouze, že jeho jednání nebylo zaviněné a dále, že při veřejném zasedání konaném o odvolání uvedl velmi závažné okolnosti, které se týkají jeho zdravotního stavu, výrazně zhoršené schopnosti uplatnit se v pracovním procesu a vydělávat dostatek peněz pro jeho obživu a plnění vyživovací povinnosti. Vzhledem k nedostatku jakýchkoliv informací o majetkových a výdělkových poměrech, není odůvodněn závěr soudu o tom, že se dopustil úmyslně jednání, za něž byl odsouzen. Při jeho zdravotním a psychickém stavu by byl s ohledem na § 38 odst. 2 tr. zákoníku, pro něj méně postihujícím trest odnětí svobody, pro jehož výkon by byl zařazen pouze do věznice s dohledem.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 To 518/2010, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí obsahově na ně navazující, a poté podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně učinil podnět, aby předseda senátu Městského soudu v Brně podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., pokud jde o vedení trestního řízení proti uprchlému. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že z argumentů obviněného lze usoudit, že soud prvního stupně neměl dostatečný podklad pro rozhodnutí o podané obžalobě, zejména o subjektivní stránce přečinu a o reálných možnostech obviněného plnit vyživovací povinnost. Soud druhého stupně nereagoval adekvátně na zásadní skutečnosti uváděné obviněným v rámci jeho obhajoby, zejména na tvrzení o neutěšeném zdravotním stavu, který mu brání získat pracovní příležitost, přičemž poukaz na výpověď bývalé manželky obviněného je irelevantní, neboť ta s ním není v kontaktu a nemá o jeho životě žádné aktuální informace. Také argument odvolacího soudu o tom, že kdyby si obviněný odpustil pití piva, měl by na placení výživného, je jenom prázdnou moralitou bez reálné vazby k důkaznímu základu věci. Nejvyšší státní zástupce dodal, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku důvodně poukazuje na dosud nedostatečně objasněné skutečnosti, přičemž tuto námitku obviněného lze podřadit pod případ extrémního nesouladu mezi dosud provedenými důkazy a výsledky dokazování a hmotně právními závěry, které z nich soud vyvodil. Také k posouzení subjektivní stránky soud neměl bez výpovědi obviněného žádný relevantní důkaz a celé trestní řízení se jeví jako nesouladné s požadavkem na obecnou spravedlnost soudního rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za důvodné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 To 518/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Navrhl dále, aby dovolací soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na úvaze Nejvyššího soudu ponechal návrh obviněného na odložení výkonu trestu i případné rozhodnutí o vazbě obviněného. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil navrhované, popř. jiné rozhodnutí za podmínek uvedených § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Obviněný argumentuje tím, nemělo být proti němu vedeno řízení proti uprchlému. Jestliže však bylo vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., vykonával práva obviněného jeho obhájce, neboť ten má v řízení stejná práva jako obviněný (§ 304 tr. ř.). Obhájce obviněného byl přítomen v hlavním líčení před soudem prvního stupně, a nelze proto vzhledem k zákonné úpravě řízení proti uprchlému úspěšně namítat, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatněný dovolací důvod proto nebyl naplněn.

Pokud jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejvyšší soud přisvědčil obviněnému, že odvolací soud se zcela nevypořádal se všemi námitkami uvedenými v jeho odvolání, zejména pokud jde o subjektivní stránku přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a možností a schopností obviněného platit výživné na svoji dceru. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že vycházely pokud jde o výši výživného jen z rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení, a přitom nijak nerespektovaly judikaturu o tom, že rozsah vyživovací povinnosti obviněného je nutno v trestním řízení posoudit jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. V rámci rozhodování o trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. musí soud při posuzování otázky, v jaké výši byl obviněný schopen plnit vyživovací povinnost, brát zřetel na všechna potřebná hlediska včetně toho, zda se obviněný bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu (§ 96 odst. 1 zákona o rodině). Nestačí pouze zjištění, že obviněný je v současné době bez zaměstnání a pobírá jen příslušný příspěvek od státu (srov. rozh. č. 22/1992 Sb. rozh. tr.). Tento judikát je aktuální i za účinnosti nového trestního zákoníku a lze z něj vycházet i při posuzování, zda jsou naplněny zákonné znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Je zcela zřejmé, že podkladem výroku o vině žalovaným přečinem nemůže být jen svědectví matky dítěte, která s obviněným nežije a dlouhou dobu s ním není v kontaktu, ani závěr odvolacího soudu o tom, že kdyby si obviněný odepřel každodenní požívání piva, disponoval by částkou 1.500,- Kč měsíčně, kterou měl přispívat na výživné dcery. Nejvyšší soud shledal, že v trestní věci obviněného existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku.

Rozhodnutí proto spočívá na nesprávné právním posouzení skutku a je naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že je dán i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna rozhodnutí na uvedená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně při novém projednání a rozhodnutí věci je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu uvedeným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Městský soud v Brně proto podrobně vyslechne obviněného ke skutku, který mu klade obžaloba za vinu, zjistí jeho osobní i majetkové poměry i zdravotní stav, i okolnost, proč není trvale zaměstnán a ani evidován jako nezaměstnaný u příslušného úřadu práce. Teprve po takto provedeném dokazování, pokud nebude zapotřebí provést další důkazy, ve věci znovu rozhodne.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek