7 Tdo 342/2013
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1 tr. zákoník, § 21 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 342/2013-31 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. dubna 2013 v Brně dovolání obviněného V. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 11 To 351/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 95/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 1 T 95/2011, uznal obviněného V. K. (dále jen obviněný ) vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let a současně vyslovil nad obviněným dohled ve smyslu ustanovení § 49 tr. zákoníku až § 51 tr. zákoníku. Podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 11 To 351/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, zejména mezi výpovědí poškozeného J. R. a svědka M. P. Dále namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy obou stupňů neprokázaly jeho úmysl zranit poškozeného J. R. Poukázal na to, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a vzhledem k absenci důkazů prokazujících jeho vinu, měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 11 To 351/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí logicky a podrobně hodnotil jednotlivé důkazy svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Dále uvedl, že nebyl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. K. jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy obou stupňů neprokázaly jeho úmysl zranit poškozeného J. R.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže nedošlo k dokonání trestného činu.

Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledku provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 16. 4. 2011 kolem 23:55 hod. v obci S., okr. J., řídil osobní motorové vozidlo značky Audi 80, registrační značky: .... Po předchozí slovní rozepři poškozený J. R. běžel do kopce za autem obviněného. Zde obviněný prudce nacouval do poškozeného J. R. tak, že ho srazil na vozovku, čímž mu způsobil zranění pravé ruky, zhmoždění pravé kyčle a pravého kolene. K vážnějším zraněním poškozeného nedošlo zejména kvůli tomu, že poškozený uskočil při nacouvání obviněného a motorové vozidlo jej proto nezasáhlo přímo do celého těla. Obviněný navíc z místa nehody ujel a poškozenému, který zůstal ležet na vozovce, neposkytl potřebnou pomoc. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tím, že motorovým vozidlem najížděl na poškozeného, kterého sice srazil, ale k vážnějším následkům nedošlo jen kvůli včasné reakci poškozeného, se dopustil jednání bezprostředně směřující k tomu, aby jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví, přičemž k dokonání činu nedošlo. Právní kvalifikace skutku je správná.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek