7 Tdo 342/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 215a odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 342/2011-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. března 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. R. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 7 To 526/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 241/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. 91 T 241/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním uvedeným ve výroku o vině tohoto rozsudku. Podle § 215a odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.

K odvolání obviněného proti výroku o vině i trestu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 7 To 526/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 215a odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soudem zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin a jeho jednání nelze hmotněprávně podřadit pod ustanovení § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Poukázal na ustálenou judikaturu, podle které se týráním rozumí působení fyzických či psychických útrap, kdy jednání pachatele se vyznačuje určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který postižená osoba pociťuje jako těžké příkoří. Soudem zjištěné jednání ale podle jeho názoru nemohlo u poškozené způsobit pocit těžkého příkoří a toto označení jejího stavu popis skutku ani neobsahuje. Poukázal přitom na předchozích několik trestních oznámení poškozené, která byla vyhodnocena jako nedůvodná a ani psychologické či psychiatrické znalecké zkoumání tehdy neprokázalo žádné duševní strádání poškozené. To nebylo shledáno ani v odborných závěrech PhDr. Moniky Riedlové, která u soudu uvedla, že by to patrně bylo zaznamenáno v její lékařské dokumentaci. Tuto dokumentaci ale soudy jako důkaz nezajistily. Rovněž uvedla, že celou situaci vyhodnotila jako klasickou manželskou krizi a že poškozená sama v průběhu sezení také připustila, že jej několikrát žďuchla a byla tedy v průběhu hádek aktivní. Neexistenci psychického stresu poškozené v průběhu jejich soužití spatřuje obviněný i v tom, že se arogantně a konfliktně chovala i k dalším rodinným příslušníkům. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně včetně navazujících rozhodnutí a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.

Jak vyplývá z obsahu citovaného dovolání, obviněný svými námitkami zpochybňuje naplnění formálního znaku týrání , skutkové podstaty trestného činu podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, jímž byl uznán vinným. Tato námitka odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.

Jak vyplývá z jednání obviněného uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, obviněný se v období téměř tří let vůči své manželce dopouštěl při vzájemných hádkách jednak fyzického napadání, kdy jí 28. 7. 2006 opakovaně otevřenou dlaní udeřil do levé paže, což si vyžádalo lékařské ošetření, a 15. 3. 2009 ji po rozepři způsobil modřiny na zápěstí, když ji silně držel za paži, přičemž tato jednorázová jednání fyzického násilí byla v průběhu tohoto období doplňována při hádkách strkáním rukama do těla. Lze souhlasit s obviněným, že dva fyzické ataky (28. 7. 2006 a 15. 3. 2009) v průběhu několika let, které nebyly nijak brutální, samy o sobě nenaplňují požadavek určité trvalosti. Jednání obviněného nutno ale posuzovat jako celek a znak trvalosti z hlediska fyzického útoku je dán v souvislosti se strkáním rukama do poškozené, která také vypověděla, že k fyzickým strkanicím docházelo během hádek se stupňující se četností, v poslední době téměř každotýdenně.

Je-li třeba jednání obviněného posuzovat jako celek, platí to i pro hodnocení jednání spočívajícím ve fyzických útocích společně s jednáním spočívajícím v psychickém působení obviněného na poškozenou, které bylo nedělitelnou součástí jednání naplňujícího ve svém souhrnu znaky týrání. I ojedinělé fyzické útoky v průběhu soustavného psychického násilí mají svůj význam v tom, že zvyšují intenzitu působení na psychiku dané osoby, a tím přispívají k tomu, že tato osoba žije v psychickém stresu, vnímá jednání pachatele jako těžké příkoří, což se jako v tomto případě může v konečném důsledku projevit vznikem posttraumatické stresové poruchy, právě jako důsledku týrání.

Psychické násilí obviněného vůči poškozené přitom bylo podstatnou součástí jeho jednání. Podle zjištění soudu I. stupně spočívalo v tom, že v daném období s četností asi 1x týdně, a v posledních 2 3 měsících téměř s denní četností, poškozenou i za přítomnosti dětí verbálně urážel slovy, že je magor a mešuge, který patří někam zavřít , ponižoval ji slovy, že je neschopná, nic nezvládne, že je špatná matka, milenka a hospodyně, tvrdil jí, že o ní nestojí, vyčítal ji nadměrné finanční výdaje a nutil ji odůvodňovat nákupy, vyhrožoval, že jí sebere děti a skončí pod mostem.

Takovéto jednání je nepochybně zlým nakládáním s blízkou osobou, vyznačujícím se jak hrubostí a bezcitností, tak i trvalostí a poškozená jej musela pociťovat jako těžké příkoří. To vyplývá i ze zjištění soudu, že opakovaně vyhledala psychologickou pomoc odborníků a následně využila možnost azylového ubytování i s dětmi. Znalkyní zjištěná posttraumatická stresová porucha u poškozené pak rovněž potvrzuje tento závěr, protože její vznik je typický právě také v prostředí, kde jsou dlouhodobé hádky provázeny psychickým ponižováním.

Závěr soudu I. stupně, že obviněný týral svojí manželku proto Nejvyšší soud považuje za správný a vyplývající ze skutkových zjištění, ve kterých jsou uvedeny všechny rozhodné skutečnosti i pro závěr, že poškozená pociťovala jednání obviněného jako těžké příkoří. Není proto podstatné a nutné, aby to bylo výslovně uvedeno ve skutku, jak obviněný namítá v dovolání.

Nejvyšší soud tak zjistil, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné a napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš