7 Tdo 336/2013
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 336/2013-16

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. dubna 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 5 To 482/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 39/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 2 T 39/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil poškozenému způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 let.

Obviněný se přečinu dopustil tím (zkráceně), že dne 4. 3. 2012 v 06:15 hodin řídil, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi činila nejméně 1,60 g/kg, ve V. po místní komunikaci ulice N. V. ve směru od nákupního střediska, osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, přičemž v důsledku ovlivnění alkoholem řízení vozidla nezvládl a v prostoru křižovatky s ulicí F. při odbočování vlevo narazil do přední části osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, které bylo zaparkované v odstavném pásu u okraje vozovky, kdy toto bylo nárazem odhozeno vzad, kde poškodilo přední část zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, a následně z místa nehody ujel a byl vypátrán až hlídkou Městské policie Vyškov, přičemž na vozidle Škoda Fabia, z majetku Z. H., byla způsobena škoda ve výši 56.100,- Kč a na vozidle Škoda Octavia, z majetku R. H., škoda ve výši 69.400,- Kč a dále blíže neupřesněná škoda na vozidle VW Golf, z majetku M. B.

Proti rozhodnutí soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 5 To 482/2012, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Je přesvědčen, že mu trestná činnost nebyla prokázána na základě přímého ani nepřímého důkazu. Pokud jde o změnu jeho výpovědi uvedl, že tuto logicky vysvětlil, avšak soudy jeho vysvětlení neakceptovaly a naopak jej shledaly jako přitěžující. Odvolací soud nesprávně hodnotil jako účelové jím navržené důkazy, a to výpovědi J. Š. a L. O., které hodnotil jako nevýznamné. Obviněný poukázal na své odvolání, ve kterém zdůraznil časový sled událostí, který má podle něj prokazovat, že nemohl předmětné vozidlo řídit a spáchat přečin. Důkazy výpovědí policistů a kamerovým záznamem, že byly nesprávně shledány jako důkazy usvědčující. Obviněný je tedy přesvědčen, že skutkový stav, který soud zjistil, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a konstruuje jeho trestní odpovědnost chybně jako odpovědnost za následek a nikoli též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí soudu II. stupně, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že vzhledem k povaze námitek obviněného se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného z velké části nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shodnými námitkami se navíc již zabýval soud II. stupně, v rámci odvolacích námitek obviněného a shledal je nedůvodnými.

Obviněný výhradami, že se uvedeného jednání nedopustil, že mu jeho vina nebyla prokázána žádným důkazem, že změnu svých výpovědí řádně odůvodnil, ale soudy jeho vysvětlení neakceptovaly, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů, přičemž nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje. Konkrétně soudy podle obviněného vyvodily nesprávné závěry z výslechů svědkyň J. Š. a L. O., jakož i z výslechů strážníků městské policie. Důkaz kamerovým záznamem rovněž nepovažuje za průkazný. Obviněný těmito námitkami ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Pokud by obviněný uplatnil toliko výše uvedené námitky, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. V závěru dovolání však obviněný toliko obecně namítl, že skutkový stav, který zjistil soud, není podle něj trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako objektivní stránky trestného činu a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Nejvyšší soud se touto obecnou hmotně právní námitkou zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.

Podle právní věty výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobil uvedeným činem dopravní nehodu a větší škodu na cizím majetku.

Toto ustanovení chrání život a zdraví lidí a majetek před ohrožením určitého druhu, zejména pocházejícím z činností konaných pod vlivem návykové látky. Tento přečin je spáchán provedením zakázaného jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, avšak nebezpečí chráněným zájmům nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí i jen vzdálená možnost poruchy, daná již tím, že pachatel vykonal určitou činnost.

Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, přičemž s ohledem na poznatky lékařské vědy platí, že žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile).

Činností se zde rozumí taková činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci. Za typickou činnost se v tomto smyslu považuje řízení motorového vozidla, což je dáno již samotnou povahou vozidla, jež může způsobit závažné destrukční účinky.

Pachatelem může být kterákoliv fyzická osoba.

Aplikují-li se tyto zásady na tento případ, je zřejmé, že skutkový stav, který zjistil Okresní soud ve Vyškově, a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, evidentně naplňuje zákonné znaky tohoto přečinu. Podle zjištění soudů na základě provedených důkazů je nepochybné, že to byl právě obviněný, kdo řídil uvedeného dne vozidlo VW Golf. Tato skutečnost vyplývá především z výpovědi samotného obviněného z přípravného řízení, kterou soud shledal jako věrohodnou a je potvrzována i dalšími provedenými důkazy, jako výpovědí svědka L. V., který obsluhoval toho dne kamerový systém, M. B., který ztotožnil osobu řidiče na kamerovém záznamu s osobou obviněného, v neposlední řadě kamerovým záznamem. Dále je zřejmé, že obviněný přikročil k řízení motorového vozidla, ačkoliv si byl vědom většího množství požitého alkoholu (což bylo potvrzeno provedenou dechovou zkouškou a krevními testy). Pokud tedy jde o naplnění namítané objektivní stránky uvedeného přečinu, obviněný provedl zakázané jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, tedy pod vlivem alkoholu ve stavu vylučujícím způsobilost řídil motorové vozidlo, čímž vyvolal možnost ohrožení chráněných zájmů, přičemž v příčinné souvislosti s jeho jednáním způsobil dopravní nehodu a vznikla větší škoda na cizím majetku. Skutkový stav tedy bezpochyby vykazuje znaky objektivní stránky uvedeného přečinu, jakož i příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem. Uvedené námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že soudy jasně a srozumitelně vysvětlily své hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům. V projednávané věci neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem a neshledal existenci žádného nesouladu, natož pak extrémního, který ostatně ani obviněný nenamítal. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není, jak bylo uvedeno výše, dovolacím důvodem.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2013


Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš