7 Tdo 336/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 336/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 4. 2009 o dovolání obviněného L. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 13 To 342/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 201/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 2 T 201/2007, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) tr. zák., trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 13 To 342/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že právní posouzení skutků podle těch ustanovení, v nichž je škoda uvedena jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, je nesprávné, protože soudy považovaly za škodu i částky, které použil ve prospěch obce jako poškozeného. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako starosta obce K. V. , okr. R. , zfalšoval usnesení obecního zastupitelstva, poté bez vědomí obecního zastupitelstva za obec uzavřel s obchodní společností E. E. , a. s., ve dnech 22. 3. 2006, 21. 4. 2006 a 26. 4. 2006 tři smlouvy o půjčce, které se týkaly částek 950.000,- Kč, 450.000,- Kč a 350.000,- Kč, přičemž závazek obce jako dlužníka zajistil zřízením zástavního práva věřitele k nemovitostem ve vlastnictví obce, peníze z poskytnutých půjček užil pro svoji potřebu, splátky půjček za obec nehradil a způsobil tak obci K. V. škodu ve výši 1.750.000,- Kč (body I/a, b, c rozsudku).

Jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve funkci starosty obce K. V. , okr. R. , si v době od 12. 1. 2006 do 9. 10. 2006 z peněz, které postupně vybíral z běžného účtu obce vedeného u České spořitelny, a. s., na proplacení faktur ve výši 599.312,- Kč, ponechal a použil pro vlastní potřebu částku 377.000,- Kč ke škodě obce K. V. (bod II rozsudku).

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako starosta obce K. V., okr. R. , v prosinci 2004 pomocí nepravdivého tvrzení o možnosti získání státní dotace pro obec přemluvil členy zastupitelstva obce, aby si nenechali vyplácet pravidelné měsíční odměny, tyto nevyplacené peníze za období od ledna 2005 do prosince 2005 vybral z účtu obce, použil je pro vlastní potřebu a tím způsobil škodu zastupitelům I. K. ve výši 49.680,- Kč, J. J. ve výši 7.752,- Kč a Z. K. ve výši 7.752,- Kč (bod III rozsudku).

Pokud soudy považovaly za škodu částku 1.750.000,- Kč uvedenou v bodě I výroku o vině, částku 377.000,- Kč uvedenou v bodě II výroku o vině a částku 65.184, Kč jako součet dílčích částek uvedených v bodě III výroku o vině, jsou jejich rozhodnutí správná. V návaznosti na to je správné také právní posouzení skutků podle § 158 odst. 2 písm. c) tr. zák. v bodě I, podle § 248 odst. 2 tr. zák. v bodě II a podle § 250 odst. 2 tr. zák. v bodě III, tedy podle ustanovení, v nichž je škoda uvedena jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Obhajobu založenou na tvrzení, že získané peníze, resp. jejich část, použil ve prospěch obce, obviněný uplatňoval již v původním řízení. Podle obviněného mělo jít o práce, které pro obec vykonala jeho obchodní společnost Š. silniční stavby, s. r. o. Podstatou věci tedy mělo být to, že obviněný sledoval uspokojení pohledávek své obchodní společnosti vůči obci. Uvedenou obhajobou se zevrubně zabýval Krajský soud v Praze s tím, že své úvahy a závěry vyložil na str. 4 6 odůvodnění napadeného usnesení. Krajský soud v Praze výstižně zdůraznil to, že z hlediska obce šlo o práce, které nebyly objednány, ohledně nichž neproběhlo žádné výběrové řízení a které nebyly obci dokonce ani řádně fakturovány, dále to, že výdaje spojené s takovými pracemi vůbec nebyly v možnostech obce, a přiléhavě označil tyto práce za likvidační projekty, k jejichž realizaci obviněný nebyl oprávněn. Krajský soud v Praze správně poukázal také na to, že obviněný jiným subjektům postoupil tvrzené pohledávky své obchodní společnosti vůči obci v celkové výši téměř 5.200.000,- Kč (obchodní společnosti T. , a. s., ve výši 4.396.403,- Kč a obchodní společnosti L. s. , s. r. o., ve výši 800.000,- Kč), přičemž v rámci své obhajoby deklaroval provedení prací pro obec v rozsahu nepřevyšujícím 2.500.000,- Kč. Z toho Krajský soud v Praze logickou úvahou vyvodil závěr, že je vyloučeno uvažovat o tom, že by prostředky získané jednáním uvedeným v bodech I III výroku o vině obviněný použil ve prospěch obce. V návaznosti na to dospěl Krajský soud v Praze k odpovídajícímu úsudku, že není třeba doplňovat dokazování o znalecký posudek směřující k ověření hodnoty prací, které podle obhajoby obviněného měla jeho obchodní společnost vykonat pro obec, jak to opakovaně navrhoval obviněný v řízení před oběma soudy.

Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou v celém rozsahu opakováním obhajoby, s níž se Krajský soud v Praze v napadeném usnesení vypořádal. S úvahami i závěry Krajského soudu v Praze se Nejvyšší soud ztotožnil a neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného na napadeném usnesení Krajského soudu v Praze cokoli měnil. Lze jen shrnout, že namítanými nároky obchodní společnosti obviněného vůči obci nebyla trestnost posuzovaných činů dotčena (k tomu viz přiměřeně č. 3/1972-IV Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud připomíná, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ověřil správnost právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud v Rakovníku a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy, zejména výpověď svědkyně I. K. , která se po obviněném stala starostkou obce. Jestliže dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, logicky z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Nepřichází tudíž v úvahu opírat dovolání o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

S ohledem na zásady, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rakovníku, která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení v provedených důkazech. Soudy zhodnotily tyto důkazy logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, přičemž jasně, přehledně, srozumitelně a ověřitelně vyložily své hodnotící úvahy a z nich plynoucí skutkové závěry. Při tomto postupu soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný se neztotožňuje s hodnocením důkazů, tak jak ho provedly soudy, ani se skutkovými zjištěními soudů, za uvedené situace není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že dovolání obviněného došlo Okresnímu soudu v Rakovníku telefaxem dne 13. 5. 2008 a poštou dne 19. 5. 2008, avšak věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 23. 3. 2009. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec