7 Tdo 333/2007
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 333/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. března 2007 o dovolání obviněného RNDr. K. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 2 To 141/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 11/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný RNDr. K. Š. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 39 T 11/2004, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr.

zák. v bodech I. a), I. b), I. c), I. d), II. a), II. b), III. a IV. a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. v bodě V. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a v družstvech na dobu 8 let. Naproti tomu byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., dále byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat další trestný čin podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák. a podle § 226 písm. a) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 2 To 141/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný RNDr. K. Š. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. V dovolání především namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutky, jimiž byl uznán vinným. Poukázal především na to, že v současné době probíhají trestní stíhání dalších osob, které jsou údajně stíhány pro stejnou trestnou činnost a jejichž trestná činnost je v úzkém kontextu s jeho činností. Objasnění těchto trestných činností pak může mít zásadní vliv na posouzení trestnosti jeho jednání. Za jedno ze základních pochybení soudu pokládá dokazování kopiemi listin a namítá, že mu není známo, za jakých okolností byly tyto kopie vytvořeny, přičemž tyto kopie neobsahují ani jeho podpis. Pravost jeho podpisu na předložených listinách nebyla podle obviněného řádně ověřena, když odborné vyjádření složky Policie České republiky nemůže podle jeho názoru vykazovat stejné ,,parametry jako znalecký posudek. Dále namítl, že v přípravném řízení mu byl ustanoven obhájce jen pro některá trestní stíhání, zatímco v ostatních věcech probíhalo přípravné řízení, aniž by měl obhájce. V přípravném řízení neměl k dispozici tlumočníka, což považuje za procesní pochybení, neboť jako občan Australského svazu má právo používat úřední jazyk své země bez ohledu na to, jaké další jazyky a na jaké úrovni ovládá. Dále namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl ve vztahu ke skutkům, které jsou uvedeny v rozsudku soudu prvního stupně pod body IV. a V. Pokud nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka trestného činu a soud jej přesto uznal vinným, byla tímto rozhodnutím porušena jedna ze základních zásad trestního práva, a to zásada in dubio pro reo. V závěru dovolání obviněný uvedl, že skutky, pro které byl stíhán, nemohly být za výše popsaných okolností správně právně posouzeny.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 2 To 141/2005, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 39 T 11/2004, a aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Samostatným podáním oznámil, že trvá na projednání dovolání ve veřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že nelze přisvědčit jeho námitce, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a že mu obhájce byl v přípravném řízení ustanoven jen pro některá trestní stíhání. Poukázala přitom na to, že policejní rada Městského ředitelství Policie České republiky v Brně vydal 29. 11. 2003 pod sp. zn. MRBM-482/KPV-ZAB-TČ-03 usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutky právně kvalifikované jako pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a opatřením Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2003, sp. zn. 70 Nt 3968/2003, byl obviněnému ustanoven z důvodu uvedeného v § 36 odst. 3 tr. ř. obhájce Mgr. J. R., který obviněného obhajoval po celou dobu trestního stíhání. Pokud obviněný vytýkal, že jako občan Australského svazu měl mít k dispozici tlumočníka, pak přehlédl, že pro nápravu údajného porušení základní zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 14 tr. ř. neslouží řízení o dovolání, protože ve výčtu zákonných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. takový způsob porušení práva na obhajobu není uveden. Poukázala též na to, že tato námitka byla již předmětem odvolání obviněného, s níž se soud druhého stupně vypořádal na str. 19 20 svého rozhodnutí, přičemž praktická znalost českého jazyka, který je mateřským jazykem obviněného, byla plně ověřena.

Nejvyšší státní zástupkyně považuje za nekvalifikované také výtky obviněného, které sice formálně namítají nesprávné právní posouzení skutku, avšak po stránce věcné zpochybňují kvalitu provedeného dokazování věcnými důkazy, a tím napadají i jejich způsobilost osvědčit skutkové okolnosti, na jejichž podkladě byl obviněný uznán vinným. Pokud jde o námitky k bodům IV. a V. výroku o vině, jde rovněž o námitky, které zpochybňují dodržování procesních předpisů při provádění a hodnocení důkazů, které nemohou založit existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádného z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že pokud obviněný s poukazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítl, že pro vydání napadeného rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky, tak opomenul, že tuto variantu důvodu dovolání by bylo možno použít pouze proti rozhodnutí formální povahy, které bylo vydáno bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku, k čemuž však v případě obviněného nedošlo, neboť v rozhodnutí odvolacího soudu byl aplikován § 256 tr. ř. Z uvedených důvodů nejsou podle nejvyšší státní zástupkyně splněny obecné předpoklady pro přezkoumání předmětného dovolání. Jestliže obviněný namítal ohledně výroku o vině pod bodem IV., že nebylo prokázáno, že by úmyslně vylákal zboží od společnosti U., s. r. o., protože neobdržel listiny, opravňující jej k převzetí zboží, takže si ani nebyl vědom, že objednané zboží nebude zaplaceno, nelze mu s odkazem na výsledky provedeného dokazování přisvědčit. Podobně jako ve vztahu ke skutkům ad I., II. a III. výroku o vině obviněný jednal podvodným způsobem s dalšími osobami ke škodě leasingových společností a zájemců o koupi bytu, a jednal tak i v případě odebrání následně vyfakturovaného elektromateriálu. Z výsledků provedeného dokazování též vyplývá, že jím zastupovaná společnost nedisponovala potřebnými finančními prostředky, fakticky ani nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obdobným způsobem obviněný jednal také v případě trestného činu pod bodem V. výroku o vině, jestliže při sjednávání uvěrové smlouvy záměrně uvedl nepravdivé údaje a předložil zfalšované podklady o obratu na účtu společnosti, na základě nichž došlo k poskytnutí kontokorentního úvěru, jehož úplné vyčerpání mu však nebylo umožněno po ověření jím předložených dokladů.

Vzhledem k těmto závěrům i nekvalifikované dovolací argumentaci obviněného nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a současně navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Z námitek obviněného není patrno, v kterých trestních stíháních měl mít obhájce a údajně ho neměl. Protože Nejvyšší soud i takto neurčitě vymezené dovolání musí posuzovat podle obsahu ( § 59 odst. 1 tr. ř.), je zcela zřejmé, že tato námitka se musí vztahovat k trestnímu stíhání v této trestní věci, v níž obviněný podal dovolání. Trestní stíhání obviněného pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. bylo zahájeno usnesením policejního rady Policie České republiky, Městského ředitelství v Brně ze dne 29. 11. 2003 pod ČTS: MRBM-482/KPV-ZAB-TČ-03, opis tohoto usnesení obviněný převzal dne 29. 11. 2003 ve 21:00 hodin (č. l. 1 - 3 spisu). Opatřením Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2003, sp. zn. 70 Nt 3968/2003, byl obviněnému v této trestní věci ustanoven obhájce Mgr. J. R., advokát se sídlem P., B., a to z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. (č. l. 306 spisu). Tento obhájce byl přítomen výslechu obviněného před jeho vzetím do vazby, a již 30. 11. 2003 podal stížnost proti tomuto usnesení, podal stížnost i proti dalšímu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a z obsahu spisu vyplývá, že byl vyrozumíván o všech úkonech v trestní věci obviněného RNDr. K. Š. S touto námitkou se již vypořádal v napadeném rozhodnutí i Vrchní soud v Olomouci, který na str. 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl přehled jak předmětných usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, tak veškeré úkony, které vykonal Mgr. J. R. jako obhájce obviněného, a proto Nejvyšší soud odkazuje pro stručnost na tuto část napadeného rozhodnutí. Tato námitka obviněného je naprosto nedůvodná, neboť uvedený obhájce vykonával obhajobu obviněného po celou dobu trestního stíhání obviněného, takže uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není naplněn.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud jde o námitky obviněného, které podřadil pod tento dovolací důvod, je z nich patrno, že obviněný jimi zpochybňuje učiněná skutková zjištění soudů a prosazuje svoji verzi skutkového stavu. Takové námitky proti hodnocení důkazů a způsobu jejich provedení jsou jen polemikou se skutkovým stavem, který zjistily soudy obou stupňů, a svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. Nelze pod něj podřadit ani údajné porušení procesní zásady ,,in dubio pro reo , protože v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Také námitka, že objasnění trestné činnosti jiných osob, které jsou trestně stíhány a jejichž trestná činnost je podle obviněného v úzkém kontextu s jeho trestnou činností, a měla by vliv na posouzení trestnosti jeho jednání, neobstojí. Tato námitka svědčí o nepochopení obžalovací zásady podle § 2 odst. 8, § 220 tr. ř. a nenaplňuje svým obsahem uplatňovaný důvod dovolání. Nejvyšší soud se proto všemi těmito námitkami nemohl zabývat.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Obviněný v odvolání namítá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Takto uplatněná námitka odpovídá tzv. první alternativě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a měla by své místo, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného však je naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného projednal a rozhodl o něm usnesením podle § 256 tr. ř. tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Je tedy zřejmé, že obviněný v tomto případě nesprávně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě.

Obviněný v dovolání také namítl, že jako občan Australského svazu měl mít k dispozici tlumočníka. Z obsahu dovolání není vůbec zřejmé, v rámci jakého dovolacího důvodu obviněný vznesl tuto námitku. Tuto námitku však nelze vznášet v rámci žádného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. I když námitka nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se již touto námitkou zabýval, přičemž uvedl, že obviněný ani v opravném prostředku nevytýkal zkrácení práva na obhajobu tím, že mu nebyl od počátku trestního řízení ustanoven tlumočník z jazyka českého do jazyka anglického, a zdůraznil, že obviněný se všemi poškozenými, ať už právnickými či fyzickými osobami komunikoval (rozumí se při páchání trestné činnosti) v českém jazyce, na počátku devadesátých let v České republice absolvoval vysokou školu a i při jednání před odvolacím soudem plně osvědčil, že český jazyk ovládá natolik dobře, že přibrání tlumočníka nebylo nezbytným. Přibráním tlumočníka bylo vyhověno jen subjektivním steskům obviněného, přestože český jazyk je mateřským jazykem obviněného. Tlumočník byl přitom přítomen projednání věci od počátku hlavního líčení před soudem prvního stupně. Tyto okolnosti Nejvyšší soud uvádí jen proto, že obviněný tuto námitku uplatnil, avšak opětovně zdůrazňuje, že tato námitka svým obsahem nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, které podřadil pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř., jsou nedůvodné a další námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b písm. g) tr. ř., svým obsahem nenaplňují tento důvod dovolání ani jiný důvod dovolání, který je uveden v § 265b tr. ř. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek