7 Tdo 333/2006
Datum rozhodnutí: 29.03.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 333/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. září 2005, č. j. 2 To 869/2005-492, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 20/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2005, č. j. 8 T 20/2005 449, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době, počátkem měsíce června 2004, v obci Š., část D. Ž., okr. O., v řádně nezajištěné chatě J. S., kde se zdržoval bez souhlasu majitele, neoprávněně vyrobil z léku Modafen nezjištěné množství metamfetaminu /pervitinu/ (bod 1/ rozsudku) a v přesně nezjištěný den počátkem měsíce června 2004 v místě bydliště I. B. ve Š., okr. O., předal I. B. 0,2 gramu metamfetaminu /pervitinu/ (bod 2/ rozsudku), dále trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 12. 9. 2004 kolem 19.15 hod. na silnici mezi obcemi B. a P. v okrese O. při řízení motorového vozidla zn. Ford Mondeo, z majetku R. K., nereagoval na pokyn k zastavení, který mu byl dáván hlídkou Policie ČR s vozidlem začal ujíždět a když byl hlídkou Policie ČR s využitím služebního vozidla pronásledován, najížděl a narážel do služebního vozidla Policie ČR, čímž zavinil havárii tohoto vozidla, při které utrpěl pprap. D. H. zranění, pohmoždění temenní krajiny hlavy s podkožním výronem, což si vyžádalo léčení poškozeného a pracovní neschopnost v trvání devíti dnů (bod 3/ rozsudku) a posléze trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 12. 9. 2004 kolem 19.15 hod. na silnici mezi obcemi B. a P. v okr. O. řídil výše uvedené motorové přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města O., odboru dopravy, ze dne 24. 6. 2004 vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 měsíců (bod 4/ rozsudku). Za to byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věcí a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Naproti tomu pro další skutky uvedené v obžalobě byl podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby zproštěn.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. září 2005, č. j. 2 To 869/2005-492, byl na základě odvolání obviněného R. K. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. výše uvedený rozsudek okresního soudu zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a za splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle § 155 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2005, č. j. 2 To 869/2005-492, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž tvrdí, že z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 1/ rozsudku) je podle soudu usvědčován výpovědí svědka B. Ten však obviněného usvědčil pouze z přítomnosti v uvedené chatě. Nebyly zjištěny žádné jeho otisky a nebylo ničím prokázáno, že drogu, po níž zůstaly zbytky, vyrobil právě on. Soud toto dovodil pouze z odposlechu, v němž se mělo mluvit o ztrátě nějakých věcí, že tyto věci byly odsouzeného a že se ztratily právě z této chaty a že je zapůjčil k výrobě svému příteli. Ani u věcí nalezených policií v chatě, nebylo ničím prokázáno, že se jedná o vlastnictví obviněného, neboť se jednalo o věci běžně dostupné. Vzhledem k tomu, že není přesně známo, kdy k uvedené výrobě mělo dojít, nelze dovodit ani to, že se jednalo zrovna o tento případ, o němž spolu obviněný a K. hovořili. Z toho obviněný dovozuje, že nebylo prokázáno úmyslné zavinění ani jeho aktivní činnost směřující k výrobě u tohoto trestného činu. Obdobně tomu mělo být u jednání popsaném pod bodem 2/ rozsudku, kdy obviněný měl předat I. B. 0,2 g metamfetaminu, kde opět hlavním důkazem je výpověď svědka B. Soud vyšel z názoru, že obviněný byl v chatě s přítelem a protože se o něm ví, že umí pervitin vařit, tak uzavřel, že tento pervitin vyrobil on a předal B. Podle názoru obviněného je to spekulace, neboť z těchto zjištění nelze dovodit, že to byl právě on, který svědkovi pervitin dal. Nesprávně bylo podle obviněného posouzeno i jednání uvedené pod body 3/ a 4/ rozsudku, neboť policie neprověřila jeho tvrzení, že mu bylo vozidlo odcizeno a jednoznačně se vycházelo jen z důkazů v jeho neprospěch. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc přezkoumal a napadené rozhodnutí zrušil a vrátil zpět soudu k novému rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného, o které opřel deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento dovolací důvod věcně nenaplňují. Námitky obviněného nejsou výhradami hmotně právní povahy. Jeho výhrady proti způsobu hodnocení důkazů nebo rozsahu dokazování jsou očividně námitkami procesní povahy, které se nekryjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným zákonným dovolacím důvodem. Dovolání obviněného R. K. tak bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. K. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje formální náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud prioritně posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v podstatě opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v odvolání, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, v důsledku čehož nemělo být prokázáno úmyslné zavinění ani aktivní činnost obviněného, že ze skutkových zjištění soudu rovněž nevyplynulo, že to byl právě obviněný, kdo měl u sebe pervitin a předal jej svědku B. a dále, že nebylo prověřeno tvrzení obviněného, že se mu vozidlo pokusil někdo ukrást, přičemž automobil byl opatřen kouřovými skly a v době činu policisté nemuseli bezpečně poznat osobu řidiče. Obviněným přitom není namítáno nic, z čehož by bylo možno dovodit výtku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud nepřehlédl, že ze skutkových vět pod body 1/ a 2/ rozsudku soudu prvního stupně, jak byly formulovány, ani z jim odpovídajícího odůvodnění jednoznačně nevyplývá, že tímto jednáním byl vzhledem k uváděnému množství (nezjištěné množství, resp. 0,2 gramu metamfetaminu) naplněn i materiální znak trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., tj. vyšší než nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák., protože však tato skutečnost nebyla v dovolání namítána, byl Nejvyšší soud vázán rozsahem přezkoumávání jak je stanoven § 265i odst. 3 tr. ř.

Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání fakticky, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností a šíří provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení § 265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

Protože obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., nezbylo Nejvyššímu soudu než ze shora uvedených důvodů dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. března 2006

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik