7 Tdo 317/2009
Datum rozhodnutí: 01.04.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 317/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 3 To 848/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 170/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 8 T 170/2008, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.

Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 8 T 170/2008, odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 3 To 848/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v tom, že dne 14. 6. 2008 v době kolem 4:46 hodin v O. V. na ulici V. v prostoru čekárny autobusové zastávky V., přistoupil ke zde sedící J. L. a požadoval po ní vydání kabelky, přičemž k ní přiskočil a v době, kdy vstala, ji udeřil pěstí do levé tváře obličeje, neustále se dožadoval vydání kabelky, což poškozená odmítla, tak se s ní začal o kabelku v hodnotě 200 Kč, ve které měla peněženku, dioptrické brýle, platební kartu Č. s., mobilní telefon zn. Nokia a osobní doklady, vše v hodnotě 3.750 Kč, přetahovat, a v průběhu tohoto rukama několikrát udeřil po rukou poškozené, aby kabelku pustila, což však neučinila a křičela o pomoc, a když se jmenovanému pro odpor poškozené nepodařilo kabelky zmocnit, tak po chvíli svého jednání zanechal, přičemž krátce po činu byl zadržen hlídkou Policie České republiky.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 3 To 848/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., neboť skutkový stav tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, podle něj nevykazuje všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu zejména proto, že útok vedený proti poškozené nebyl veden s úmyslem odcizit jí kabelku a zmocnit se tak cizí věci. Uvedl, že soud prvního stupně opřel svůj závěr o vině především o výpověď poškozené J. L., přičemž nesprávně posoudil věrohodnost poškozené. Obviněný poukázal na tu část její výpovědi, v níž uvedla, že si nevybavuje jednotlivé okamžiky události. Z těchto důvodů vytkl soudu prvního stupně, že nezvážil skutečnost, že mohlo dojít ke zkreslení vnímání děje ze strany poškozené. Obviněný nepopřel, že poškozenou udeřil do obličeje, dodal však, že neměl úmysl zmocnit se její kabelky. Konstatoval, že jako držitel průkazu ZTP disponuje dostatečnými finančními prostředky a neměl důvod získávat další finanční obnos tímto způsobem. Pro správné posouzení skutku připadají podle obviněného v úvahu trestné činy podle hlavy V. zvláštní části trestního zákona. Dodal, že na podkladě nesprávného hmotně právního posouzení skutku mu soud uložil nepřiměřený trest odnětí svobody. Závěrem obviněný odkázal na námitky podrobně rozvedené v odvolání.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 3 To 848/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný se svými námitkami v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. snaží prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů. Obviněný podle ní uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadá skutková zjištění soudů a prostřednictvím změny jejich hodnocení se domáhá změny právního posouzení. Dodala, že v rámci deklarovaného dovolacího důvodu je povinností dovolacího soudu zabývat se pouze otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je zjevné, že obviněný shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť spatřuje vady rozhodnutí soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v tom, že soud odvolací zamítl opravný prostředek podle § 256 tr. ř., aniž by odstranil vadu, kterou je předcházející rozhodnutí zatíženo. Námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje nejvyšší státní zástupkyně za nedůvodné, proto není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila s tím, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Dovolací soud posoudil námitku obviněného, že nebyl naplněn zákonný znak skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a to konkrétně úmysl zmocnit se cizí věci, jako námitku, která po obsahové stránce odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se ve svém dovolání domáhá změny právní kvalifikace skutku, neboť pro správné posouzení skutku připadají podle něj v úvahu trestné činy podle hlavy V. zvláštní části trestního zákona. Dovolací soud dospěl k závěru, že tato hmotně právní námitka je zjevně neopodstatněná.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Úmysl pachatele se musí vztahovat jak k násilnému jednání, jímž chce pachatel překonat nebo znemožnit odpor oběti, pro který se jinak nemůže věci zmocnit, tak také k tomu, aby se zmocnil cizí věci. Za násilí ve smyslu § 234 odst. 1 tr. zák. judikatura považuje použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Přitom není podmínkou, aby napadený kladl odpor, např. když si je vědom fyzické převahy útočníka nebo útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí zpravidla směřuje proti tomu, kdo má věc u sebe. Lze je však spáchat i proti jiné osobě nebo věci, pokud je prostředkem nátlaku na vůli poškozeného. Násilí proti osobě je především útok přímo proti tělu napadeného, i když nemá za následek újmu na zdraví. O trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jde tehdy, jestliže pachatel jedná v úmyslu zmocnit se cizí věci v bezprostřední časové návaznosti na užití násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí (srov. č. 30/1980 Sb. rozh. tr.). Úmysl zmocnit se cizí věci může pachatel pojmout i v průběhu násilí prováděného z jiných pohnutek (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ve věci vedené pod sp. zn. 11 Tz 47/1977).

Obviněný sice uplatnil právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265g odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak opřel ji o skutkové argumenty, jimiž se snaží prosadit odlišná skutková zjištění, oproti těm, která učinily soudy obou stupňů a na základě změny skutkových zjištění se snaží prosadit mírnější právní kvalifikaci skutku podle hlavy V. zvláštní části trestního zákona, v níž jsou upraveny trestné činy hrubě narušující občanské soužití. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že obviněný požadoval po poškozené vydání kabelky, a po té, co vstala, k ní přiskočil a udeřil ji pěstí do levé tváře obličeje, přičemž se nadále dožadoval vydání kabelky, což poškozená odmítla. Následně se s poškozenou o kabelku přetahoval a v průběhu toho ji několikrát udeřil po rukou. Z takto popsaného děje je zcela zřejmý úmysl obviněného zmocnit se cizí věci, v tomto případě kabelky poškozené. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se právního posouzení skutku za neopodstatněnou.

Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stadiích trestního stíhání a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 176 a 195 - 196 spisu). Judikatura vychází z toho, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).

Obviněný v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že na podkladě nesprávného právního posouzení skutku mu byl uložen nepřiměřený trest odnětí svobody. Tuto námitku blíže neodůvodnil. Nejvyšší soud jen stručně připomíná, že pokud jde o námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze je v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. dubna 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek