7 Tdo 310/2007
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 310/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. března 2007 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 3 To 516/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 281/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 12 T 281/2004, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem pokusu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, 4 tr. zák., který spáchal tím, že jako fyzická osoba podnikající pod názvem R. K., se sídlem ul. L., T. n. O., s cílem získat kontokorentní úvěr MiniKredit ve výši 1.000.000,- Kč předložil dne 12. 3. 2003 v e., a. s., se sídlem ul. N. P., P., zastoupené bankéřem Z. N., se sídlem K. B., O., ul. U D., B.-M., nepravdivé doklady, a to od O. s. s. z. v R. n. K., V. z. p. Č. r., O. p. B. a F. ú. v K. n. O., když nepravdivost těchto dokumentů byla pracovníkem banky zjištěna a úvěr poskytnut nebyl. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.



Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 3 To 516/2006, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 3 To 516/2006, soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný popřel, že jednal s e., a. s., o poskytnutí úvěru a že bance předložil nepravdivé údaje, neboť to podle něj nevyplývá z provedeného dokazování. Uvedl, že originály dokladů požadovaných bankou, tj. potvrzení S. s. z., V. z. p. a F. ú. o bezdlužnosti, předal A. S., který měl sjednat úvěr. Dále se již údajně o vyřizování úvěru nezajímal, protože byl A. S. ujištěn, že sjednání úvěru na základě dodaných listin nebude činit žádný problém. Z toho obviněný dovozuje, že pokud byly listiny zfalšované, pak tak učinil A. S.

Z výše uvedených důvodů není podle něj naplněna ani subjektivní ani objektivní stránka trestného činu pokusu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, 4 tr. zák., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 3 To 516/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 12 T 281/2004, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v dovolání prosazuje jen vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy s poškozenou e., a. s., předložila k jeho žádosti o úvěr falsifikáty příslušných dokladů jiná osoba, kterou pověřil zprostředkováním úvěru a za tímto účelem jí předložil originály požadovaných dokladů získaných od O. s. s. z. v R. n. K., V. z. p. Č. r. a F. ú. v K. n. O., a proto není odpovědný za výsledný stav věci. Podle nejvyšší státní zástupkyně však takové výhrady obviněného nelze přezkoumávat v řízení o dovolání, protože jsou jimi napadána pouze soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán. Připomněla, že nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi přesvědčivě vypořádaly a logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění (viz. č. l. 215, 216 a 236 spisu), přičemž z rozhodnutí je zřejmé, že se rozhodně nejedná o nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Kromě skutkových zjištění i právních závěrů, na které bylo již poukázáno, je evidentní, že na předložených listinách neodpovídají čísla razítek, doklady se nenazývají doklady o bezdlužnosti, a např. na listině, která měla být vydána V. z. p., O. p. B. je uvedena adresa ul. P., R. n. K. ( č. l. 77), ačkoliv uvedená okresní pojišťovna má sídlo na jiné adrese (viz. č. l. 78). Nelze přehlédnout, že důkazem je výslech obviněného. Obviněný dne 7. 9. 2004 vypověděl v přítomnosti obhájce, že se cítí vinen jednáním, které je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, že nedomyslel následky svého jednání a že peníze z úvěru chtěl použít k rozšíření svých podnikatelských aktivit. Po poučení o možnosti podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. s tímto postupem souhlasil avšak požádal o postup podle § 309 tr. ř., přičemž v případě narovnání nabízel, že zaplatí 5.000,- Kč na účet D. d. v P., okr. R. n. K. Dodal, že svého jednání upřímně lituje, když samo trestní řízení je pro něj trestem (č. l. 130 až 131 spisu). Také při prostudování spisu připomínal postup podle § 309 tr. ř., jak je zřejmé ze záznamu o prostudování spisu na č. l. 142 spisu. Obsah výpovědi obviněného stojí za připomenutí v souvislosti s obsahem jeho dovolání. Výpověď však obviněný změnil po nařízení hlavního líčení.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze uvedl odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění. Námitkou, která je primárně polemikou se skutkovými zjištěními, je námitka obviněného, že originály bankou požadovaných potvrzeních o bezdlužnosti , které byly nutné ke sjednání úvěru, předal A. S. a není tedy vyloučeno, že tyto doklady mohl zfalšovat A. S. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, je však zřejmé, že obviněný nikdy nezažádal o vydání příslušných potvrzení o stavu závazků. Vzhledem k tomu, že tyto doklady mohou být předány nebo poštou doručeny do vlastních rukou pouze osobě, které se týkají, a jen na základě její žádosti, nebylo možné, aby byly předloženy jiné osobě. Protože obviněný o vydání těchto dokladů ani nežádal, hodnotily soudy jeho tvrzení, že originály dokladů předal A. S. jako nevěrohodné a i z dalších provedených důkazů, mimo jiné i z jeho výpovědi, dospěly k závěru, že obviněný předal A. S. doklady určené pro e., a. s., které byly zfalšované.

K výtce obviněného, že osobně s bankou nejednal a ani příslušné doklady bance osobně nedoručil, Nejvyšší soud uvádí, že není podstatný způsob jakým příslušné doklady dojdou do dispozice banky. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že doklady mohou být e., a. s., doručeny osobně nebo prostřednictvím třetí osoby, např. držitelem poštovní licence. Je tedy zcela nerozhodné, zda obviněný doručil bance doklady obsahující nepravdivé údaje přímo či prostřednictvím třetí osoby, protože tato skutečnost nemá žádný vliv na to, že obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvedl nepravdivé údaje.

Nejvyšší soud k námitce obviněného ohledně jeho zavinění podotýká, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4 a 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Z popisu skutku je zřejmé, že obviněný naplnil jak subjektivní, tak objektivní stránku trestného činu pokusu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, 4 tr. zák.

Obviněný ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř., a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek