7 Tdo 31/2014
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 31/2014-50
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 29. ledna 2014 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 7 To 80/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 2/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 46 T 2/2013, byl obviněný J. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na čtrnáct roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti všem výrokům tohoto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 7 To 80/2013, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l ) tr. ř., neboť má za to, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ačkoli v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu svého dovolání předně namítl, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a proto vzhledem k judikatuře Ústavního soudu je Nejvyšší soud v těchto případech povinen zasáhnout do skutkových zjištění. Obviněný nesouhlasí se závěry obou soudů a odmítá svou vinu ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy. Má za to, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že se v době spáchání činu v bytě poškozeného nenacházel a nacházet ani nemohl. V tomto směru odkázal na výpovědi svědkyně V. H., podle kterých se měl nepřetržitě od 13.30 hod. dne 11. 7. 2012 do 01.30 hod., resp. 02.00 hod. dne 12. 7. 2012 zdržovat v její společnosti. Tato jeho obhajoba byla potvrzena i výpovědí svědkyně M. N., podle které se měl společně s V. H. dne 12. 7. 2012 do 01.00 01.30 hod. zdržovat na oslavě pořádané v jejím bytě. V tomto směru zpochybňuje (ohledně svědectví V. H. s poukazem na výpovědi svědků D. N. a I. H.) závěr soudu, který předmětné výpovědi vyhodnotil jako nevěrohodné. Rovněž podle obviněného zásadní svědek E. D. opakovaně potvrdil, že poškozený byl dne 12. 7. 2012 v době od 02.30 hod. do 02.34. hod. ještě naživu, neboť v této době z předmětného bytu slyšel křik poškozeného, v němž bezpečně poznal jeho hlas. Obviněný tak polemizuje se závěrem soudu, že v inkriminované době nemohl svědek poškozeného slyšet. Taktéž poukazuje na záznamy z bezpečnostních kamer umístěných před a v baru Nevada, na nichž byl v době od 02:22 hod. dne 12. 7. 2012 až do 02:41:26 hod. téhož dne zachycen ve společnosti svědků J. Č. a O. H., s nimiž a dále se svědky V. H., D. N., J. M. a I. H. trávil čas až do svého příchodu do bytu poškozeného kolem 05.00 hod. Se závěry soudů o době úmrtí poškozeného pak polemizuje též na podkladě vlastního hodnocení svědeckých výpovědí (zejména opakované výpovědi svědkyně MUDr. M. Š. a přítomných zdravotníků F. G. a V. N.) ohledně vývoje posmrtných skvrn na těle poškozeného. V návaznosti na závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 28. 2. 2012 hodnotí důkazní situaci ohledně nálezu krevních stop a stop DNA a současně předkládá svoji verzi, jak se dostala krev poškozeného na pravou botu obviněného, jakož i jak mohly vzniknout jeho pachové, daktyloskopické a krevní stopy v bytě poškozeného. Současně dovozuje, že krvácející zranění pravého prstu utrpěl až po 02.00 hod. dne 12. 7. 2012, přičemž odmítá zjištění soudů, že toto zranění utrpěl kolem 01.00 hod. v bytě poškozeného MUDr. V. K. Vzhledem ke shora zmiňovaným svědeckým výpovědím a vlastním hodnotícím úvahám pak opakovaně namítá, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný tedy trvá na své nevině, neboť skutková zjištění soudů podle jeho názoru postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a z provedených důkazů nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. V této souvislosti tvrdí, že svou obhajobou vyvrátil, že by mohl být přítomen v bytě poškozeného jak v čase od 00.30 hod. do 01.30 hod., tak v čase po 02.34 hod. dne 12. 7. 2012.

Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Městského soudu v Praze a zrušil i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující. Dále navrhl, aby poté buď přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by namítal nesoulad skutkových zjištění v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Namítl, že obviněný polemizuje výlučně s hodnocením důkazů soudy a na základě této polemiky a vlastního hodnocení důkazů prosazuje verzi, podle které se souzeného skutku nedopustil, neboť se v době násilné smrti poškozeného v jeho bytě vůbec nezdržoval a zpochybňuje též zjištění o době úmrtí poškozeného. Přitom z jeho argumentace nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy. Podle státního zástupce je dovolání v podstatě opakováním skutkových námitek, které obviněný uplatnil již ve svém odvolání a s nimiž se dostatečným způsobem vypořádal odvolací soud, který sám doplnil dokazování vyžádáním doplňku znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství. Obviněný ve své argumentaci zdůrazňuje pouze ty důkazy, které mají potvrzovat jeho obhajobu, přičemž skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, zcela pomíjí. V předmětné trestní věci tedy nejde o situaci, kdy by skutková zjištění soudů z provedených důkazů nevyplývala při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a závěry soudů nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný se tak fakticky domáhá hodnocení provedených důkazů jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem a uplatňuje tak výlučně námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Protože neuplatnil žádnou relevantní námitku z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. ta jeho část, která je naplněna v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuelně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy, a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, když je jím současně namítáno, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud navíc shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a vypořádal soud II. stupně a obviněný tak dovolání, mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání (č. l. 720-729 tr. spisu v porovnání s č. l. 825-831 tr. spisu). Námitky obsažené v dovolání byly také součástí celé obhajoby obviněného od počátku trestního řízení a soudy se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněný svými námitkami, že se uvedeného skutku nedopustil, že pro závěry soudů neexistuje v provedeném dokazování žádná právně relevantní opora, že se nezabývaly jeho obhajobou v návaznosti na provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, jejichž důkazní sílu nevzaly dostatečně v úvahu a nevypořádaly se s údajnými rozpory ohledně časového určení okamžiku smrti poškozeného, jakož i s jeho prokazatelnou nemožností nacházet se v době smrti v jeho bytě, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. V podstatě tak brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování a neuvádí žádné hmotně právní námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný v dovolání rozebírá výpovědi jednotlivých svědků, přičemž brojí proti zpochybňování věrohodnosti zejména výpovědí svědků V. H., M. N. a E. D., odkazuje na záznam bezpečnostních kamer v baru Nevada a závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ohledně nalezených stop DNA a krevních stop na jeho botě, jakož i vyhodnocení pachových a daktyloskopických stop, přičemž ohledně určení času smrti poškozeného poukazuje na výpovědi MUDr. M. Š., F. G. a V. N. Provedené důkazy pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Jak již bylo uvedeno, obviněný naprosto shodné námitky uplatnil již v rámci svého odvolání a soud druhého stupně se jimi zabýval a vypořádal se s nimi. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, respektive druhého stupně, nefiguruje.

Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, respektive když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007 sp. zn. 3 Tdo 668/2007 nebo ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. 5 Tdo 1273/2007), extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo § 125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Soudy obou stupňů přitom spolehlivě zjistily skutkový stav na základě provedených důkazů a vypořádaly se s účelovou obhajobou obžalovaného (čemuž korespondují i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaného na osobu obviněného stran struktury jeho osobnosti). Vina obviněného byla jednoznačně prokázána (str. 33 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Správné skutkové závěry týkající se doby úmrtí poškozeného MUDr. V. K. mají oporu ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, včetně jeho dvou doplňků, jehož závěry korespondují se svědeckými výpověďmi záchranářů rychlé zdravotní služby, a to svědků V. N., F. G. (str. 33 35 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak byla jednoznačně zrekonstruovaná časová osa pohybu obviněného v inkriminovanou dobu, jak vyplývá především z videozáznamů z barů Nevada a Kocour, výpovědí svědků M. P. (barmanky v baru U kocoura), D. N. (známý obviněného i poškozeného), L. B. (barmanky v herně Nevada) a J. Č., z kterých poslední dva svědci ošetřovali obviněnému poraněný prst pravé ruky a všichni tito svědci registrovali i jeho potřísnění krví (str. 35 39 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Se zmiňovanými důkazy, svědčícími o vině obviněného, pak korespondují i zajištěné stopy na místě činu. Obviněný zanechal pachové stopy na předmětech, kterými byl veden útok na poškozeného, jakož i na těle poškozeného. Biologické stopy krev obviněného byla na skleněných střepech, které byly na posteli, na níž leželo tělo poškozeného a také na papírových kapesnících, které byly v bytě poškozeného. Na obuvi obviněného byly naopak nalezeny krevní stopy poškozeného. Do těchto důkazů pak zapadá i charakter a doba vzniku zranění prstu pravé ruky obviněného, jakož i jeho zjevná snaha na místě činu uklidit, což prokazuje nález kbelíku s vodou a stopami krve poškozeného a výpověď svědka F. G. (str. 39 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). V daném případě je zjevné, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě.

Ze shora citovaného přitom vyplývá, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento dovolací důvod podle 265b tr. ř. nenaplnily a nebyl tedy naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Proto bylo dovolání obviněného J. V. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého napadeným rozhodnutím, neboť jednak předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu trestu nepodal a jednak Nejvyšší soud k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš

Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.