7 Tdo 308/2008
Datum rozhodnutí: 27.03.2008
Dotčené předpisy:




7 Tdo 308/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. března 2007 dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 493/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 73/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 89 T 73/2007, byl obviněný M. M. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 21. 12. 2005 v době kolem 22:30 hod. v B., úmyslně udeřil rukou, v níž držel igelitovou tašku, do čelního skla zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. SEAT IBIZA, čímž rozbil čelní sklo a dále poškodil anténu vozidla a způsobil tak majitelce vozidla A. R., škodu ve výši 5.450,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 493/2007, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Zásadní vadu nového řízení obviněný spatřuje ve způsobu stanovení výše škody a procesních okolnostech, které předcházely vydání nového rozhodnutí. Odvolací soud podle něj polemizuje s tím, že trest za trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. je bezvýznamný ve srovnání s trestem za trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., když soud prvního stupně považoval za přitěžující okolnost to, že obviněný spáchal více trestných činů. Obviněný nesouhlasil s cenou vozidla poškozené jako celku a navrhl provedení dalšího znaleckého posudku. Obviněný považuje za nesprávné stanovení nákladů na pořízení čelního skla a antény. Znalec se podle obviněného vůbec nezabýval fakturou, která zněla na částku 4.995,- Kč, kterou předložila poškozená a ve znaleckém posudku dospěl k částce 7.115,- Kč. Podle obviněného jsou nesprávné i závěry znalce ohledně nákladů na pořízení antény a její montáž, které se liší od obvyklé ceny a obvyklých nákladů. Podle výpočtu obviněného by měla škoda činit 3.490,- Kč, případně 4.527,- Kč. Důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. neodůvodnil. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, aniž by navrhl, jak má být po zrušení uvedeného rozhodnutí rozhodnuto.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil právní námitku, protože určení výše škody způsobené trestným činem je vždy otázkou právní, protože se týká správného použití § 89 odst. 12 tr. zák. Uplatnila výhrady ke znaleckému posudku Ing. J. O., který ve svém posudku nepoužíval pojem ceny obvyklé, vycházel z cen časových a operoval s cenami dílů před poškozením. Výše škody tedy nebyla stanovena zcela podle pravidel uvedených v § 89 odst. 12 tr. zák. Z provedených důkazů však vyplývá, že škoda způsobená trestným činem dosahuje výše tak, jak ji soud prvního stupně vymezil ve skutkové větě rozsudku. Poukázala také na to, že znalec na straně 7 posudku konstatoval, že ,,podle standardu výrobce musí být k odstranění poškození užity nové díly, a že tedy postup poškozené byl adekvátní stavu věci, pokud si nechala čelní sklo vozidla nahradit sklem novým a nikoli použitým. Jde o náklady na uvedení věci v předešlý stav co do funkčnosti a ne hodnoty. Dále uvedla, že pokud se připočte k ceně čelního skla a jeho výměny cena obvyklá za montáž antény ve výši 900,- Kč (i bez ceny antény), pak se dosáhne částky 5.000,- Kč a o více než 400,- Kč bude překročena výše škody vymezené ve skutkové větě rozsudku. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně by však zásah do právní moci rozsudku přes zmíněné pochybení neměl pro obviněného význam, neboť v případě zrušení napadeného rozhodnutí a nového projednání věci by nemohlo vzhledem k zákazu reformationis in peius dojít ke změně skutkové věty rozsudku, protože škoda způsobená trestným činem objektivně dosahuje částky 5.450,- Kč. Pokud jde o námitky obviněného proti celkové právní kvalifikaci skutku, odkázala na písemné vyjádření k dovolání obviněného ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 7 Tdo 203/2007. Protože projednání dovolání obviněného M. M. by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, navrhla, aby dovolání bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že odvolací soud neměl pochybnosti o správném zjištění skutkového stavu věci a že znalec vypracoval ve věci řádný znalecký posudek, přičemž logicky a přesvědčivě odpověděl na všechny otázky obhajoby. Vzhledem k nezněměné situaci, když pouze výše škody u méně závažného trestného činu byla snížena oproti předcházejícímu rozhodnutí, nepovažoval odvolací soud za nepřiměřeně přísný ani uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin.

Vzhledem k tomu, že v téže trestní věci obviněného M. M. bylo podáno znovu odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, je Nejvyšší soud vázán svým právním názorem vysloveným v usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 7 Tdo 203/2007, v němž se zabýval kriterii podle § 89 odst. 12 tr. zák. pro stanovení výše škody způsobené trestným činem. Nejvyšší soud na tyto závěry pro stručnost odkazuje. Je skutečností, že znalec Ing. J. O. při vypracování znaleckého posudku nepostupoval zcela správně a že škoda nebyla stanovena podle pravidel uvedených v § 89 odst. 12 tr. zák. Námitky obviněného v jeho dovolání tak svým obsahem naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v části týkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud shledal existenci uplatněného dovolacího důvodu, avšak dospěl k závěru, že vadu napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího není třeba napravit kasačním rozhodnutím ani vydáním nového rozhodnutí ve věci. Případné zrušení napadeného rozhodnutí a nové projednání věci by vzhledem k zásadě reformationis in peus nemohlo zásadně a podstatně ovlivnit postavení obviněného a také otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla již v praxi soudů řešena, jak vyplývá z judikatury zmiňované v přecházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 203/2007.

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohl zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek