7 Tdo 307/2013
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 279 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 307/2013-40

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 4. 2013 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 6 To 450/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 9/2012 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný M. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 6 To 450/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání, o odvoláních obviněných R. R. a J. R. a o odvolání státního zástupce, podaném v neprospěch obviněných M. Š. a J. R., proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 4 T 9/2012. Obviněný M. Š. napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem proto, že jím zůstal nedotčen výrok o jeho vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Své námitky zaměřil proti způsobu, jímž došlo k jeho odhalení. V této spojitosti vytkl, že šlo o použití policejního agenta podle § 158e tr. ř., který pak ve věci vystupoval jako tzv. utajený svědek, jehož výpověď byla jediným usvědčujícím důkazem. Další námitky obviněného se týkaly úlohy policejního agenta. Podle obviněného problematické ... zůstává vymezení úkolů policejního agenta a především způsob, jakým tento policejní agent dosud blíže neoznačený úkon skutečně prováděl . Ze smyslu námitek rozvedených v podaném dovolání je patrno, že obviněný měl být policejním agentem vyprovokován k jednání, jímž byl nakonec uznán vinným. Obviněný vytkl také postup spočívající v opakovaném dočasném odložení trestního stíhání podle § 159b tr. ř. Obviněný M. Š. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Zároveň je nutné, aby mu konkrétně uplatněné námitky odpovídaly také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z toho, jak je konstruováno citované ustanovení, vyplývá, že s dovolacím důvodem korespondují jen takové námitky, jimiž se tvrdí, že na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, bylo nesprávně aplikováno hmotné právo. Pokud je v dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí jako dovolací důvod uplatněno nesprávné právní posouzení skutku , odpovídají dovolacímu důvodu pouze námitky v tom smyslu, že skutek, tak jak ho zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je-li jako dovolací důvod uplatněno ,,jiné nesprávné hmotně právní posouzení , odpovídají tomu pouze námitky v tom smyslu, že na skutková zjištění soudů byla nesprávně aplikována jiná ustanovení hmotného práva, než jsou ustanovení trestního zákona ohledně právní kvalifikace skutku. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je hmotně právním dovolacím důvodem, takže pod něj nelze zahrnovat námitky týkající se dodržení procesního práva, tj. námitky vztahující se k ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, ale ani jiné námitky týkající se aplikace ostatních ustanovení trestního řádu.

Obviněný M. Š. byl odsouzen pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. l tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr. zákoníku (body 1-4, 6 výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Lounech) a zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr. zákoníku (body 1-7 výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Lounech) s tím, že oba trestné činy spáchal zčásti jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku.

Takto byl posouzen skutkový stav, který podle zjištění Okresního soudu v Lounech, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. Š. bez potřebného povolení podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů,
- v době od 24. 2. 2011 do 27. 9. 2011 v pěti případech specifikovaných v bodech 1-5 výroku o vině opatřil celkem pět plně funkčních samopalů, jednu plně funkční pušku, jednu plně funkční brokovnici a těmto zbraním odpovídající zásobníky a náboje, přičemž tyto zbraně, zásobníky a náboje prodal zčásti v součinnosti s obviněnými R. R. a J. R. (body 1, 2 výroku o vině) a zčásti sám (body 3-5 výroku o vině) v Ž., ve S, a v P., policistovi, který vystupoval pod krycím jménem K. K. a který je převzal v rámci předstíraného převodu věci podle § 158c odst. l písm. a), odst. 3 tr. ř.,
- opatřil si a nejpozději dne 27. 9. 2011 uschoval ve svém osobním automobilu zn. Nissan 350Z registrační značky .............. dva plně funkční granáty a 68 nábojů (bod 6 výroku o vině) a dále si opatřil a v domě rodičů na adrese K. R., do 27. 9. 2011 uschoval jeden plně funkční samopal se dvěma zásobníky a další zásobník k jinému samopalu (bod 7 výroku o vině).

V podaném dovolání obviněný M. Š. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný zaměřil své námitky výlučně jen proti postupu, který nakonec vedl ke skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině, a tím se snažil tato zjištění zpochybnit. Jde ovšem o námitky, které jsou mimo rámec dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutno dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Lounech, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení především ve výpovědi svědka, kterým byl policista vystupující pod jménem K. K. který převzal zbraně a střelivo uvedené v bodech 1-5 výroku o vině, přičemž takto postupoval v rámci předstíraného převodu podle § 158c odst. l písm. a) tr. ř. Výpověď svědka svým obsahem odpovídá i jeho záznamům pořízeným podle § 158c odst. 4 tr. ř., je v souladu s věcnými důkazy, jimiž byly zbraně a střelivo jako věci, které byly předmětem předstíraného převodu, koresponduje se zvukovými záznamy o schůzkách svědka s obviněnými R. R. a M. Š., s odposlechy telefonních hovorů svědka s obviněnými, se zprávami SMS, které si vzájemně zasílali svědek s obviněnými, a pokud jde o body 1, 2 výroku o vině, je podporována i výpovědí obviněného R. R. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v tomto rámci se vypořádaly i s otázkou důkazní použitelnosti úkonů, jimiž byl předstíraný převod podle § 158 odst. l písm. a) tr. ř.

Námitky obviněného M. Š. ohledně působení policejního agenta se míjejí s rozhodnutími soudů. Použití agenta je operativně pátracím prostředkem uvedeným v § 158b odst. l písm. c) tr. ř. a jeho podmínky a obsahová náplň jsou upraveny v § 158e tr. ř. V posuzované věci však nešlo o použití agenta podle citovaných ustanovení, ale o jiný operativně pátrací prostředek, kterým byl předstíraný převod. Tento operativně pátrací prostředek je uveden v § 158b odst. l písm. a) tr. ř. a jeho podmínky a obsah jsou upraveny v § 158c tr. ř. Za tohoto stavu jsou námitky obviněného ve vztahu k problematice použití agenta bezpředmětné.

Policista, který převzal věci v rámci předstíraného převodu, vystupoval v řízení jako svědek, jehož skutečná totožnost byla utajena podle § 55 odst. 2 tr. ř. Obviněný M. Š. v této souvislosti namítal, že šlo o jediný usvědčující důkaz a že není přípustné, aby odsuzující výrok byl založen jen na výpovědi tzv. utajeného svědka. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Znovu je nutno zdůraznit, že skutková zjištění představující podklad výroku o vině v bodech 1-5 byla založena i na dalších důkazech, a to zejména na záznamech o předstíraném převodu (§ 158c odst. 4 tr. ř.), na věcných důkazech, kterými byly předměty předstíraného převodu, na zvukových záznamech o schůzkách, na odposlechu telefonních hovorů, na zprávách SMS, a pokud jde o body 1, 2 výroku o vině, také na výpovědi obviněného R. R. Lze jen dodat, že výpověď tzv. utajeného svědka se v podstatných směrech ohledně konkrétních okolností prodeje zbraní a střeliva shodovala i s výpovědí samotného obviněného M. Š. Výpověď tzv. utajeného svědka neměla žádný vztah k bodům 6, 7 výroku o vině, neboť v tomto ohledu byly rozhodující věcné důkazy, jimiž byly zbraně a střelivo nalezené v osobním automobilu obviněného a v domě jeho rodičů.

Nepřijatelné jsou námitky, v nichž se obviněný M. Š. snažil prezentovat své jednání tak, jako by bylo vyprovokováno policií. Těmito námitkami se soudy obou stupňů zabývaly a učinily plně podložený závěr, že o tzv. policejní provokaci nešlo. Námitky obviněného M. Š. jsou tu v jasném rozporu se zjištěním, že to byl primárně on, kdo nabízel k prodeji původně tři samopaly, a to obviněnému R. R. Soudy opřely toto zjištění o jednoznačnou výpověď obviněného R. R. v přípravném řízení, přičemž následnou změnu této výpovědi důvodně považovaly za nevěrohodnou. Teprve po této iniciativě obviněného M. Š. nastoupila činnost policie spočívající v předstíraném převodu podle § 158c odst. l písm. a) tr. ř. V rámci prvního předstíraného převodu skrytě vystupující policista jako kupující sice projevil zájem o další zbraně, avšak jen všeobecně a nekonkrétně s tím, že iniciativu ohledně nabídky konkrétního druhu a množství zbraní a střeliva vždy ponechal výlučně na obviněném. Úloha policie tedy rozhodně nespočívala v tom, že by u obviněného vyvolala rozhodnutí spáchat trestný čin, který sám nezamýšlel. O tom ostatně svědčí skutečnost, že celkový rozsah trestné činnosti obviněného spočívající v nedovoleném ozbrojování přesahoval rámec vymezený předstíranými převody (body 1-5 výroku o vině) a že zahrnoval i další zbraně a střelivo, které byly nalezeny v osobním automobilu obviněného (bod 6 výroku o vině) a v domě jeho rodičů (bod 7 výroku o vině).

Námitky obviněného M. Š. proti skutkovým zjištěním, která soudy vzaly za podklad výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, nejsou dovolacím důvodem. Totéž platí o námitkách, které obviněný vznesl proti postupu spočívajícímu v opakovaném dočasnému odložení trestního stíhání podle § 159b tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. Š. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2013
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec