7 Tdo 296/2006
Datum rozhodnutí: 29.03.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 296/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. července 2005, sp. zn. 3 To 568/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 8/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2005, sp. zn. 2 T 8/2005 (ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 17. srpna 2005, č. j. 2 T 8/2005-330), byl obviněný Z. P. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák., trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Z. P. uložena povinnost zaplatit poškozenému A. V. na náhradě škody částku 150,- Kč, přičemž se zbytkem nároku byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. července 2005, sp. zn. 3 To 568/2005, odvolání obviněného Z. P. proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný Z. P. podal prostřednictvím obhájce Mgr. L. P. dovolání proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že jej soud prvního stupně uznal vinným a odvolací soud toto pochybení nenapravil, ačkoli provedenými důkazy nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným, zejména po subjektivní stránce. Namítá, že skutková zjištění jsou v podstatě opřena pouze o výpověď poškozených J. P. a A. V. K nesprávnému závěru měly soudy dospět rovněž z důvodu, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výslechem svědků M. B. a I. M. Tvrdí, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o naplnění subjektivní stránky trestných činů pod body 1) a 2) na základě svých úvah opřených o výslech J. P., musel nutně dospět k nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně vytýká obviněný tomuto soudu, že opřel své právní posouzení o výpověď poškozeného A. V. podporované listinným důkazem a to znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví , s tím, že dle tvrzení poškozeného A. V., měla být jednání, které je mu kladeno za vinu v tomto bodě, přítomna i svědkyně D. P., která z obavy o svůj majetek u hlavního líčení odepřela k věci vypovídat . Obviněný má za to, že ze skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, nelze dospět k závěru, že skutek byl správně právně posouzen. Soudu vytýká, že neprovedl obviněným navrhovaný důkaz výslechem svědka J. P. k prokázání otázky proč jej poškozený A. V. obvinil, a to jako další otázku, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva . Navrhl proto, aby Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, zrušil napadené usnesení krajského soudu a všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného, o které opřel deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a ani jej věcně nenaplňují. Údajné pochybení v právním posouzení je obviněným vyvozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci, přičemž je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzení věci, žádný rozpor není. Nejedná se tedy o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extremním nesouladu se skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Z. P. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje formální náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v podstatě opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v odvolání, že totiž nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, skutková zjištění se opírají pouze o výpovědi poškozených a v jejich důsledku byla věc nesprávně právně posouzena. S těmito námitkami se však odvolací soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí a s jeho závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.

Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností a šíří provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení § 265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. března 2006

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik