7 Tdo 295/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 295/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. března 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné D. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 3 To 168/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 143/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2007. sp. zn. 72 T 143/2006, byla obviněná D. S. uznána vinnou trestnými činy ad 1) 3) pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a ad 4) 18) pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 250a odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání likvidátorky pojišťovny v trvání čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 72 T 230/2005, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené K. P. , a. s., na náhradě škody částku ve výši 589.566,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. P. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 3 To 168/2008, z podnětu odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém souhrnném trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 229 odst. 2 tr. ř. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnou nově odsoudil podle § 250a odst. 4 tr. ř., za podmínek § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. jí výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. V první řadě uvedla, že soudy obou stupňů se v napadených rozhodnutích nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Dále dospěly k nesprávnému závěru, že svým jednáním naplnila všechny znaky pojistného podvodu. Soudy se podle jejího názoru nevěnovaly otázce, zda vůbec mohla být pachatelem nebo spolupachatelem jednání, které je jí kladeno za vinu. Uvedla, že také odvolací soud nesprávně dovodil, že svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu a ztotožnil se i pokud jde o výši náhrady škody s požadavkem poškozené K. P. Stejně jako soud prvního stupně se i odvolací soud ztotožnil s výpověďmi svědků, kteří pojistná plnění obdrželi. Peníze byly poukázány na jejich účty a soud podle obviněné nevyhodnotil skutečnost, že řada z nich tvrdila, že peníze z jejich účtu měly být v hotovosti předány obviněné, a to např. na parkovištích a jiných neodpovídajících místech. Soudy podle ní neměly žádné podklady pro tvrzení, že zneužívala důvěru svých známých k páchání trestné činnosti. Nezabývaly se ani okolnostmi, které byly příčinou, že mohlo dojít k jejímu trestnímu stíhání, a to podmínkami na pracovišti. Nebylo podle obviněné prokázáno, že by uplatňovala proplacení pojistného z fiktivních pojistných událostí a je přesvědčena, že to nebyla ona která by zneužívala důvěru svých známých, ale naopak ona byla zneužita různými pojistníky, jejich nepravdivými údaji o škodné události. Rovněž nebylo podle ní prokázáno, že platby chodily na její účet. Odvolací soud dále údajně nevzal v úvahu, že každou výplatu pojistného pojistníkovi musel zkontrolovat další určený likvidátor a teprve poté mohla být výplata odeslána do P. a odtud teprve pojistníkovi (pojištěnci). Obviněná dodala, že se jí hluboce dotkla tvrzení krajského soudu, že se měla dopustit trestného činu předem připraveným a promyšleným způsobem, k čemuž neměl soud podle obviněné žádné podklady. Ona se vždy naopak snažila vyhovět jak požadavkům zaměstnavatele tak požadavkům pojistníků.

Odvolací soud se podle jejího názoru také dostatečně nezabýval výší škody a zda jí mohla obviněná způsobit a zda šlo o úmysl jí způsobit. Rovněž údajně nevzal v úvahu ani skutečnost, že někteří z pojistníků byli odsouzeni a škodu uhradili. U těchto slyšených svědků pojistníků nebyla vyhodnocena jejich výpověď jako případných pachatelů. Ve spise se podle obviněné nenachází konkrétní a odpovídající podklady pro stanovení případné výše škody. Rovněž podle ní došlo k nedostatečnému vyhodnocení trestu zákazu činnosti.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a přikázal, aby byla věc v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná v rámci odůvodnění námitky nesprávného právního posouzení pokračujících skutků nejprve obecně namítla, že se soudy správně nevypořádaly se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí o její vině. Poté sice uplatnila právní námitku, že soudy nevěnovaly prakticky žádnou pozornost otázce, zda vůbec mohla být pachatelkou nebo spolupachatelkou jednání, které bylo předmětem řízení. Tuto námitku však podle státní zástupkyně nepodepřela jakoukoliv argumentací, kterou by zpochybnila právní závěr soudů o tom, že byla subjektem přisouzených trestných činů pojistného podvodu. Je tedy zřejmé, že takovou námitku uplatnila jen formálním způsobem, nezpůsobilým k věcnému přezkoumání její důvodnosti. Pokud jde o další dovolací námitky nikterak nesouvisejí s právním posouzením jejích pokračujících skutků, ale jsou založeny na polemice s hodnocením provedeného dokazování ze strany obou soudů. Tyto skutkové námitky považuje státní zástupkyně za irelevantní, neboť použitý důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně nenaplňují a tedy nejsou způsobilé k projednání, a to ani z výjimečného důvodu, podmíněného extrémním rozporem mezi vykonanými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení.

Z opatřených skutkových zjištění podle státní zástupkyně vyplynulo, že ve všech případech obviněná vystupovala v postavení likvidátorky poškozeného pojistitele a. s. ČS Ž. p. , resp. v právním postavení zástupkyně smluvní strany pojistného vztahu a tedy v postavení speciálního subjektu trestného činu pojistného podvodu. V takovém speciálním postavení ve smyslu § 90 odst. 2 tr. zák. obviněná nejprve jménem příslušného pojištěnce vyhotovila, popř. v menšině případů po dohodě s ním nechala vyhotovit, nepravdivé oznámení o pojistné události, které podložila dalšími nepravdivými doklady (zápis o předběžné prohlídce, rekapitulace k poškození, fotodokumentace s popisem). Následně je použila k uplatnění nároku na pojistné plnění, které nechala poukázat na účty svých rodinných příslušníků nebo přátel či známých, čímž na neoprávněném inkasu pojistného plnění poškodila svého tehdejšího zaměstnavatele v postavení pojistitele o částky, odpovídající v jedné části jejího pokračujícího jednání škodě nikoli malé a v jeho zbývající části pak škodě značné.

Státní zástupkyně posoudila námitku, týkající se trestu zákazu činnosti tak, že svým významem nemůže pokrýt obsahovou stránku zákonných dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) alinea druhá, § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], kterými lze přezkumu tohoto výroku v dovolacím řízení dosáhnout.

Podle názoru státní zástupkyně ani námitka, směřující proti rozsahu adhézního výroku ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř., podle které nebylo vzato v úvahu, že někteří z pojistníků byli odsouzeni a škodu uhradili, není způsobilá být předmětem dovolacího řízení. Není totiž podle státní zástupkyně podložena žádnou výtkou, opírající se o takové porušení norem hmotného práva, které by spadalo pod namítanou nesprávnost jiného hmotně právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) al. druhá tr. ř., ale je založena na zpochybnění správnosti aplikace procesního ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. o tom, zda škoda v této výši dosud nebyla uhrazena.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.



Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn toliko v té části dovolání, v níž obviněná pouze v obecné rovině namítla, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru, že svým jednáním naplnila všechny znaky pojistného podvodu a v části, v níž také pouze obecně zpochybnila, zda mohla být pachatelkou uvedeného trestného činu. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými.

Z tzv. skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněná svým jednáním spáchala trestné činy pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. [ad 1) 3)] a pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. [ad 4) 18)] v podstatě tím, že ve všech případech jako likvidátorka společnosti ČS Ž. p. (jejímž právním nástupcem je společnost K. p. , a. s.) uplatňovala jménem pojištěných pojistné plnění za neexistující pojistné události, kdy tyto pojistné události ze své pozice likvidátorky pojišťovny vytvořila a finanční prostředky, které byly pojišťovnou za tyto neexistující pojistné události vyplaceny, směřovaly na účet její, účty osob s ní rodinně spřízněných nebo osob, které tyto prostředky poté obviněné předávaly.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv malou. Za trestný čin podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. pak bude potrestán ten, kdo způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. v tom, že obviněná při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou, a to jednáním pod body ad 1) 3). Znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. pak naplnila tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, a to jednáním pod body ad 4) 18).

Objektem uvedených trestných činů je v tomto konkrétním případě zájem na řádném poskytování plnění z pojistných smluv, a tak v konečném důsledku zájem na ochraně cizího majetku. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. Pachatelem může být kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky uvedených trestných činů evidentně naplňují a je zřejmé, že se soudy důkladně zabývaly naplněním všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Soud prvního stupně vycházel při zjišťování skutkového stavu z výpovědí jednotlivých pojistníků klientů ČS Ž. p. , kteří ve všech případech vypověděli, že nedošlo k pojistným událostem tak, jak jsou uvedeny pod body ad 1) 18) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně. Bylo prokázáno, že všechny uvedené pojistné události byly likvidovány obviněnou D. S. jako likvidátorkou ČS Ž. p. Na základě provedených důkazů bylo zjištěno, že obviněná je ve většině případů sama autorkou textu oznámení o pojistné události, popřípadě dalších dokladů nutných pro uplatnění nároku na pojistné plnění, případně, že obviněná dala instrukce jaké nepravdivé údaje je třeba vyplnit do formuláře oznámení o pojistné události. Na základě takto vytvořených a nepravdivých dokladů pak ze strany pojišťovny došlo k plnění, přičemž peněžní prostředky byly poukazovány buď přímo na účet obviněné nebo na účty osob, které byly obviněnou požádány, aby na jejich účet mohla obviněná peníze přijmout, a které následně tyto finanční částky obviněné předávaly.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněná svým jednáním naplnila všechny znaky skutkových podstat uvedených trestných činů, když není pochyb ani o otázce, zda vůbec mohla být pachatelkou uvedených trestných činů. V této souvislosti je nutné podotknout, že podle § 90 odst. 2 tr. zák., jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Jak již bylo výše uvedeno, pachatelem trestného činu pojistného podvodu může být kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy. Obviněná jako zaměstnankyně pojišťovny, tedy fyzická osoba, která v konkrétních případech jednala za právnickou osobu (ČS Ž. p. , tedy za jednu za stran pojistného vztahu a naplnila svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty uvedených trestných činů tím, že uplatnila jménem údajných poškozených nárok na pojistné plnění ze zcela fiktivních pojistných událostí, musí nést trestní odpovědnost za takto spáchané trestné činy. Nejvyšší soud se rovněž ztotožnil se závěry obou soudů, že se obviněná dopustila trestné činnosti v úmyslu přímém. Závěr soudů o naplnění všech znaků skutkové podstaty uvedených trestných činů je správný a námitky obviněné v tomto směru jsou zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o další námitky obviněné uplatněné v dovolání, Nejvyšší soud se jimi nezabýval, neboť jimi obviněná brojí výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná svými námitkami, že se oba soudy nevypořádaly správně se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí, že nevyhodnotily správně výpovědi svědků, kteří pojistná plnění obdrželi a uvěřily jejich tvrzení, že peníze z jejich účtů předávali obviněné, námitkami, že se soudy nezabývaly podmínkami na pracovišti obviněné, nebo námitkami, že to nebyla obviněná, kdo zneužíval důvěry svých známých, neboť to byla právě ona, kdo byl zneužit různými pojistníky a jejich nepravdivými údaji, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy, jakož i se skutkovým zjištěním a neuvádí žádné námitky, které by mohly naplnit některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Podstatou dovolacích námitek obviněné je tak snaha zvrátit skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se soud odvolací ztotožnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná. Navíc v části, ve které obviněná brojí proti odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (nesouhlasí s tvrzeními soudů, že se svého jednání dopustila předem připraveným a promyšleným způsobem, nesouhlasí s vyjádřením soudů, že zneužila důvěry svých známých k páchání majetkové trestné činnosti) jde o námitky podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněná nenamítala.

Obviněná dále uplatnila námitky proti výroku o trestu, a to zákazu činnosti, s tím, že nedošlo k dostatečnému vyhodnocení uložení tohoto trestu podle § 23 a § 33 tr. zák. Takové námitky uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. nenaplňují. Obviněná touto námitkou v podstatě vyjadřuje, že soudy nesprávně hodnotily všechny okolnosti případu. Uvedená námitka nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.

Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť obviněné byl uložen přípustný druh trestu (mj. tedy trest zákazu činnosti) ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Tento druh trestu jí navíc ani nebyl uložen, když jej odvolací soud v rámci zrušení souhrnného trestu jako celku zrušil, a nově jej již neuložil. Tuto skutečnost zřejmě odvolací soud přehlédl a nadbytečně jej pak odůvodnil na str. 7 svého rozsudku.

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné podřadit ani námitku obviněné, že se odvolací soud dostatečně nezabýval výší škody, jakož ani otázkou, zda jí mohla způsobit a zda šlo o úmysl škodu způsobit. Pokud jde o tyto námitky je zřejmé, že se jimi obviněná snaží zvrátit skutková zjištění soudů popsaná ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, když bylo zjištěno, že to byla právě obviněná, kdo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a jejím jednáním byla způsobena škoda na majetku poškozené společnosti v uvedených výších. Poškozená společnost svůj nárok na náhradu škody vůči obviněné řádně a včas uplatnila, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá, že obviněná tuto škodu doposud neuhradila. Námitka obviněné ohledně výše škody tak neobsahuje žádné tvrzení o tom, že byla porušena hmotně právní ustanovení rozhodná podle jiných právních předpisů pro rozhodnutí o náhradě škody a její výši.

Nejvyšší soud shledal, že obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Přitom podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněná obviněnou nepřicházela v daném případě v úvahu, neboť by měla své místo, pouze pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněné však je naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněné projednal a nově ve věci rozhodl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být uplatněn v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze formálně.

Protože námitky obviněné uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu z části neodpovídaly a hmotně právní námitky Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými, bylo dovolání obviněné D. S. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš