7 Tdo 295/2005
Datum rozhodnutí: 07.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 295/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněné I. P., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 5 To 217/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 293/2002, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 5 To 217/2004, z r u š u j e v celém výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 5 T 293/2002, byla obviněná I. P. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který byla podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, jehož výkon jí byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. při vyslovení dohledu nad její osobou podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Obviněné byl dále rozsudkem soudu prvního stupně uložen podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to balíčku obsahujícího 498,3 gramů sypké látky s obsahem 44,85 gramů báze amfetaminu (s výhradou úbytku fyzikální hmotnosti při znaleckých zkoumáních a uskladnění), který je uložen v K. ú. v P.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, z jehož podnětu bylo napadené rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 5 To 217/2004, podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. v celém rozsahu zrušeno. Odvolací soud dále za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že obviněnou I. P. uznal vinnou pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a uložil jí podle § 187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 2,5 (dva a půl) roku, jehož výkon za současného vyslovení dohledu nad obviněnou podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to balíčku obsahujícího 498,3 gramů sypké látky s obsahem 44,85 gramů báze amfetaminu (s výhradou úbytku fyzikální hmotnosti při znaleckých zkoumáních a uskladnění), který je uložen v K. ú. v P.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná řádně a včas dovolání směřující proti výroku o vině i všem obsahově navazujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu s tím, že důvodem uplatnění dovolání je okolnost, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a že obviněné byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, jehož uložení zákon v daném případě nepřipouští; u obou těchto okolností obviněná uvedla, že naplňují důvod dovolání vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávnost hmotně právního posouzení skutku podle obviněné spočívá v tom, že Krajský soud v Brně neaplikoval řádně ustanovení § 3 odst. 1, 3 a 4, § 4 a § 89 odst. 1 tr. zák. K tomuto názoru obviněná dospěla na základě toho, že O. H., soudem označovaná jako osoba jednající v zájmu PČR při výkonu předstíraného převodu, sama vyhledala obviněnou, aby přes ni zjistila kontakt na Z. M. a tohoto následně za účasti osoby vystupující pod krycím jménem R. K.ovlivnila tak, aby do ČR přivezl amfetamin. Používání operativně pátracích prostředků však nemá sledovat jiný zájem, než získání informací důležitých k odhalení a objasnění trestných činů. V daném případě se policisté neomezili na pasivní přezkoumání údajně páchané trestné činnosti, ale vstoupili přímo do děje, resp. děj skutku posuzovaného jako trestný čin vyvolali, když dodávku amfetaminu sami iniciovali tím, že působili na M. způsobem, který v něm vyvolal úmysl spáchat trestný čin. Z. M. ani obviněná nenabízeli O. H. či R. K. dovést amfetamin do ČR, dovoz a prodej amfetaminu požadoval R. K., což je pro posouzení toho, zda se jednalo o vyprovokované jednání či nikoli, rozhodující. Přestože trestní zákon případ, kdy trestná činnost byla vyvolána provokací a předstíráním nepravdivých okolností orgánu státní moci, výslovně nezařazuje mezi případy vylučující protiprávnost, zjevně se o takový případ jedná, když jednáním O. H. a R. K. byla trestná činnost vyvolána a bez tohoto jednání by amfetamin do ČR dovezen nebyl. Obviněná se dále domnívá, že k závěru o naplnění znaků pokusu trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nestačí pouze zjištění, že byla přítomna při jednání, v rámci kterého Z. M. předal M. N. a R. K. předmětný balíček, když dalších 10 000 DM za další dodávku amfetaminu bylo nabídnuto Z. M. PČR a skutek, pro který byla obviněná uznána vinnou, nikterak nekonkretizuje tvrzenou "předchozí dohodu a vlastní vyžádání".

K uloženému trestu propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by zajištěný amfetamin byl jejím majetkem, ale že byl majetkem Z. M., byl jí uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek soudu druhého stupně a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 21. 1. 2005 obviněná vyslovila svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že je třeba se ztotožnit se závěrem soudu druhého stupně, že O. H. byla osobou jednající ve prospěch P. ČR (§ 34 zákona o policii), a že s ohledem na tuto skutečnost soud druhého stupně správně nezpochybnil výpověď této svědkyně. Státní zástupkyně dále konstatovala, že v daném případě byl jako operativní technika použit i institut předstíraného převodu (§ 34c zákona o policii) a že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné.

Pokud jde o uložený trest propadnutí věci, státní zástupkyně je toho názoru, že v daném případě byly pro uložení tohoto trestu zákonné podmínky dány, neboť zajištěná droga, jak vyplývá ze spisového materiálu, byla majetkem obviněné.

Protože má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též "jiné nesprávné hmotně právní posouzení". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

S ohledem na shora uvedené se dovolací soud nezabýval námitkou obviněné, podle níž k závěru o naplnění znaků pokusu trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nestačí pouze zjištění, že obviněná byla přítomna při jednání, v rámci kterého Z. M. předal M. N. a R. K. balíček s amfetaminem. Touto námitkou totiž obviněná zpochybňuje správnost soudy nižších stupňů učiněného skutkového zjištění, že byla do obchodu s amfetaminem aktivně zapojena, když ona a Z. M. vystupovali na schůzce, na které se domlouvaly podmínky obchodu, jako rovnocenní partneři a když obviněná jednala se svědkem R. K. ohledně prodeje amfetaminu i bez přítomnosti Z. M.

Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila toliko jedinou námitku hmotně právní povahy, a to, že posuzovaná trestná činnost, do níž byla obviněná zapojena společně se Z. M., byla vyprovokována jednáním svědků O. H., která byla osobou jednající v zájmu P.ČR, a svědka R. K. jako příslušníka P.ČR. Touto námitkou obviněná zpochybňuje naplnění subjektivní stránky daného trestného činu, tj. existenci úmyslu spáchat trestný čin.

Právní řád České republiky, a to konkrétně Listina základních práv a svobod (vyhlášená pod č. 2/1993 Sb. - dále jen Listina) a trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním), nebrání a ani v době rozhodné pro posouzení předmětné věci nebránil tomu, aby v trestním řízení ve stadiu před zahájením trestního stíhání byly využity operativně pátrací prostředky, jako je např. předstíraný převod či použití agenta (v současné době, a to od 1. 1. 2002, jsou upraveny v ustanoveních § 158b - § 158f tr. ř.). V době rozhodné pro posouzení předmětné věci použití těchto prostředků upravoval zákon č. 283/1991 Sb., o P. Č. R. (dále jen pol. zák.), v ustanoveních § 34 - § 37, podle jehož 1. odstavce nesmělo používání operativně pátracích prostředků sledovat jiný zájem než získání informací důležitých k odhalení a objasnění trestných činů uvedených v § 33, tzn. úmyslných trestných činů, s tím, že práva a svobody osob bylo možné omezit jen v míře nezbytně nutné. Pověřený policejní orgán tedy byl (a v současné době i je) oprávněn použít těchto operativně pátracích prostředků pouze v souladu se zákonem, bylo-li dostatečně odůvodněno podezření, že je páchán nebo byl spáchán úmyslný trestný čin, s tím, že jejich využíváním nesměl vyvolat trestnou činnost nebo se jiným způsobem aktivně podílet na utváření skutkového děje tak, aby podněcoval či usměrňoval do té doby neexistující úmysl pachatele trestný čin spáchat. Je nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou ke spáchání trestného činu pomáhaly (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 710/01). Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pakliže jednání státu (např. orgánů Policie ČR) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný byl a je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 597/99).

Ze shora uvedeného vyplývá, že o nepřípustnou provokaci policejních orgánů jako orgánů státu nepůjde, jestliže je na základě provedených důkazů prokázáno, že pachatel měl úmysl spáchat konkrétní trestný čin a že by jej spáchal i bez iniciativy policejních orgánů v podobě použitého operativně pátracího prostředku a že tedy iniciativa policejních orgánů směřovala pouze ke zmaření trestného činu, příp. k zabránění jeho následků a k zajištění potřebných důkazů.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že příslušný orgán P. ČR, S. k. p., Ú. o. o. z., použil operativně pátrací prostředky uvedené v ustanovení § 34 pol. zák., a to využívání osob jednajících ve prospěch služby kriminální policie, služby policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a útvaru inspekce a předstíraný převod věci (ten byl dále upraven v § 34c pol. zák.) na základě informace svědkyně O. H., "že jistý muž nabízí k prodeji 2 kg psychotropní látky amfetaminu za cenu 40 000 marek" (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně). Na žádost příslušného orgánu policie svědkyně O. H. zprostředkovala setkání utajeného svědka vystupujícího pod jménem R. K., příslušníka P.ČR pověřeného provedením předstíraného převodu věci, a osob, jež měly obchod s 2 kg amfetaminu realizovat; těmito osobami byl Z. M., jehož věc byla nalézacím soudem vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, a obviněná I. P.. Již "na první schůzce se potvrdilo, že oba" (tj. Z. M. a obviněná) "mají zájem dodat amfetamin", přičemž "oba vystupovali jako rovnocenní partneři" (tamtéž). Dovolací soud má za to, že informací sdělenou svědkyní O. H. bylo dostatečně odůvodněno podezření opravňující orgány P.ČR k použití operativně pátracích prostředků podle § 34 pol. zák., a to podezření, že Z. M. páchá úmyslný trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák., popř. že jeho spáchání připravuje, a že skutečnosti zjištěné na první schůzce, která se uskutečnila mezi obviněnou, Z. M., svědkem R. K. a svědkyní O. H., byly dostatečným důvodem pro použití operativně pátracích prostředků i vůči obviněné I. P., neboť vypovídaly o tom, že je do obchodu s amfetaminem zapojena.

Pokud jde o otázku, zda obviněná I. P. měla úmysl předmětný trestný čin spáchat již před použitím operativně pátracích prostředků (tj. před tím, než svědkyně O. H. jako osoba jednající ve prospěch služby kriminální policie sjednala schůzku mezi osobami realizujícími obchod s amfetaminem na jedné straně a svědkem R. K. jako příslušníkem P.ČR na straně druhé, a před zahájením úkonů policie směřujících k provedení předstíraného převodu věci, tzn. dříve, než příslušník orgánu P.ČR jako orgánu státu, utajený svědek R. K., vstoupil do kontaktu s obviněnou), dovolací soud poukazuje na již shora uvedená skutková zjištění, že se svědkyně O. H. dozvěděla o tom, že jistý muž nabízí k prodeji 2 kg amfetaminu za 40 000 DM, že se na schůzku mezi osobami realizujícími obchod s amfetaminem a svědkem R. K. jako údajným zájemcem o koupi této zakázané psychotropní látky kromě Z. M. dostavila i obviněná a že na této schůzce obviněná projevila zájem společně se svým přítelem amfetamin dodat, přičemž vystupovala jako jeho rovnocenný partner. Z výpovědi utajeného svědka R. K. učiněné v rámci přípravného řízení, jejíž obsah je uveden zejména na str. 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, lze dovodit, že tento svědek dospěl k závěru o rovnocenném postavení Z. M. a obviněné v obchodu s amfetaminem na základě toho, že "z jejich jednání bylo zřejmé, že jedou napůl, každý poloviční zisk", neboť "když nerozuměl některým slovním obratům M., tak jednala ohledně drogy sama P." Z těchto skutečností jednoznačně vyplývá, že obviněná musela mít úmysl spáchat předmětný trestný čin již před použitím operativně pátracích prostředků, když se dostavila na schůzku, na níž měly být dohodnuty podmínky prodeje 2 kg amfetaminu, na této schůzce projevila zájem amfetamin společně se Z. M. dodat a ohledně dodávky psychotropní látky také se svědkem R. K. v případě, kdy tento nerozuměl Z. M., sama jednala.

Z uvedených skutkových zjištění podle dovolacího soudu taktéž nepochybně vyplývá, že obviněná a Z. M. by předmětný trestný čin podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchali i bez iniciativy policejních orgánů, protože svůj úmysl prodat psychotropní látku amfetamin začali uskutečňovat již před tím, než se o jejich jednání dozvěděla policie a než je svědkyně O. H. seznámila s utajeným svědkem R. K., jenž měl v rámci realizace předstíraného převodu věci jako operativně pátracího prostředku podle tehdy platného ustanovení § 34c pol. zák. o koupi amfetaminu s osobami nabízejícími tuto psychotropní látku jednat. Obviněná a Z. M., kteří, jak bylo uvedeno, v obchodu s amfetaminem "jeli napůl", začali uskutečňovat svůj úmysl spáchat předmětný trestný čin již tím, že Z. M. sdělil buď jiné osobě, od níž se to dozvěděla svědkyně O. H., nebo přímo této svědkyni, že shání zájemce o koupi 2 kg amfetaminu, a že se dostavili na schůzku, na níž měly být dohodnuty podmínky prodeje tohoto "zboží". Lze tedy souhlasit se závěry nalézacího soudu, že "P.ČR do celého jednání vstoupila až v okamžiku, kdy obžalovaná sama z vlastního podnětu", a to prostřednictvím Z. M., "nabízela k prodeji amfetamin", tj. "na základě své vůle projevila zájem prodat pervitin v určitém množství" (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně), a že obviněná "byla odhodlaná ke spáchání trestného činu a bez zákroku Policie by drogy prodala libovolnému kupci", když "nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovozovat, že policisté svým jednáním podnítili obžalovanou ke spáchání trestného činu" (str. 6 téhož rozhodnutí). Obviněná naopak ve věci vystupovala iniciativně, když "na druhé schůzce byla bez M.," přičemž "za účelem dalšího domlouvání" svědkovi R. K. "dala telefonní kontakt na sebe" (str. 4 tamtéž). Obviněná se tedy pokusila spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. toliko z vlastní iniciativy. Ani svědek R. K. jako příslušník P.ČR, ani svědkyně O. H. jako osoba jednající ve prospěch služby kriminální policie, obviněnou a Z. M. ke spáchání předmětného trestného činu nepodněcovali či neusměrňovali jejich prokazatelně existující vůli jej spáchat a nevytvářeli jim podmínky pro jeho spáchání či jim k dokonání činu jinak pomáhali, když obviněná a Z. M. již před tím, než byla prostřednictvím svědkyně O. H. dohodnuta schůzka se svědkem R. K., oznámili třetí osobě, že mají zájem prodat 2 kg amfetaminu. Sdělením této konkrétní informace a posléze pokusem prodat celkem jeden a půl kg pervitinu sami určili právní kvalifikaci svého jednání, kterou P.ČR prostřednictvím svědka R. K.e nijak neovlivnila.

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jediná hmotně právní námitka obviněné, podle níž byla posuzovaná trestná činnost vyprovokována P.ČR, je zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost této námitky přitom vyplývá nejen ze skutečnosti, že obviněná přes dostatečné odůvodnění zejména rozhodnutí soudu prvního stupně nadále setrvává na svém právním posouzení skutku, ale taktéž z toho, že její hmotně právní námitka do značné míry vychází z námitek týkajících se nesprávně zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tj. z námitek skutkových, které jsou v dovolacím řízení bez významu. Z tohoto důvodu by bylo třeba dovolání obviněné opírající se toliko o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud by obviněná ve svém dovolání neuplatnila další námitku, kterou soudu druhého stupně vytkla, že tím, že jí uložil trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák., ačkoli nebylo prokázáno, že zajištěný amfetamin byl jejím majetkem, uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

Shora uvedenou námitkou obviněná napadla rozsudek soudu druhého stupně ve vztahu k jím uloženému druhu trestu propadnutí věci. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatelství C. H. Beck, sešit 6, pod č. T 701), podle něhož dovolání lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněná ve svém dovolání odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. sice neuvedla, a v tomto ohledu je podané dovolání nepochybně formálně vadné, nicméně tato vada sama o sobě vzhledem k formulaci a tedy věcné jednoznačnosti předmětné námitky, přezkumu napadeného rozsudku z daného hlediska nebránila.

Dovolací soud dospěl k závěru, že námitka obviněné týkající se přípustnosti uloženého trestu propadnutí věci je důvodná.

Trestní zákon umožňuje uložení trestu propadnutí věci, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 55 odst. 1 a 2 tr. zák., ustanovení § 56 tr. zák. obsahuje podmínky, za kterých může být trest propadnutí věci uložen jako trest samostatný.

Obviněné byl napadeným rozsudkem soudu druhého stupně vedle trestu propadnutí věci uložen i trest odnětí svobody, jehož výkon byl za současného vyslovení dohledu nad obviněnou této podmíněně odložen. Z tohoto důvodu mohl dovolací soud přezkoumat toliko existenci podmínek přípustnosti trestu propadnutí věci uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 a 2 tr. zák., resp. podmínky uvedené v § 55 odst. 2 tr. zák., jejíž naplnění obviněná prostřednictvím svého mimořádného opravného prostředku zpochybnila.

Pokud jde o předpoklad pro uložení trestu propadnutí věci uvedený v § 55 odst. 1 tr. zák., dovolací soud toliko konstatuje, že o existenci tohoto předpokladu nelze v předmětné věci pochybovat, neboť amfetamin jako psychotropní látka a současně i znak objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl při pokusu tohoto trestného činu obviněnou a Z. M. použit /písm. a) § 55 odst. 1 tr. zák./.

Podle § 55 odst. 2 tr. zák. trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.

Na základě skutkových zjištění učiněných soudy dříve činnými v posuzované trestní věci nelze dospět k závěru, že balíček s amfetaminem, kterého se uložený trest propadnutí věci týká, byl ve vlastnictví obviněné. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že amfetamin pocházel z Polska a že jej tedy obstaral Z. M., který jej taktéž předal svědkovi R. K. a převzal za něj od svědka M. N. peníze, a že při jednáních ohledně prodeje amfetaminu obviněná a Z. M. vystupovali jako rovnocenní partneři, tj. tak, že v obchodu s amfetaminem "jedou na půl, každý poloviční zisk" (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně); jiná skutková zjištění, z nichž by bylo možné dovodit, kdo je vlastníkem předmětného balíčku, soudy nižších stupňů neučinily. Z uvedených skutkových zjištění je podle dovolacího soudu možné dovodit, že vlastníkem amfetaminu byl Z. M. a že o zisk z prodeje psychotropní látky se tento měl podělit s obviněnou, která společně s ním ohledně prodeje amfetaminu jednala, nebo že amfetamin byl ve spoluvlastnictví obviněné a Z. M.; k závěru, že obviněná byla výlučným vlastníkem amfetaminu, ovšem na základě uvedených okolností dospět nelze.

V této souvislosti dovolací soud poznamenává, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se nalézací soud otázkou existence podmínky pro uložení trestu propadnutí věci uvedené v § 55 odst. 2 tr. zák. vůbec nezabýval, když na str. 10 svého meritorního rozhodnutí odůvodnil uložení tohoto trestu obviněné toliko tím, že "jsou zde splněny podmínky ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona". Odvolací soud pak ohledně důvodů uložení trestu propadnutí věci pouze odkázal "na zdůvodnění soudu I. stupně, se kterým se zcela ztotožnil" (str. 5 rozsudku soudu druhého stupně).

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud druhého stupně pochybil, když obviněné I. P. uložil trest propadnutí věci aniž zjistil zda jí tato věc náležela. Protože rozhodnutím odvolacího soudu o uložení trestu propadnutí věci došlo k porušení zákonného ustanovení § 55 odst. 2 tr. zák., které společně s ustanovením § 55 odst. 1 tr. zák. vymezovalo podmínky jeho přípustnosti, byl obviněnou de facto uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplněn a dovolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Úkolem soudu prvního stupně bude, aby v novém řízení věc ve zrušeném rozsahu znovu projednal a po zjištění a zhodnocení všech skutečností rozhodných pro posouzení otázky, zda obviněná je vlastníkem balíčku s amfetaminem či nikoli, ohledně trestu a také amfetaminu znovu a v souladu se zákonem rozhodl.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš