7 Tdo 286/2009
Datum rozhodnutí: 24.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 286/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2009 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 4 To 56/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 5/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008 sp. zn. 40 T 5/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 32 T 29/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. 23 To 518/2006, byl podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 39 T 29/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. 23 To 518/2006, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 4 To 56/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že skutkový stav tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů v rámci dokazování, nevykazuje naplnění zákonného znaku trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., a to způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku přisvojením si cizí věci nebo jiné svěřené majetkové hodnoty. Vytkl soudům obou stupňů, že nezohlednily jeho obhajobu, že si nic neponechal z částky 6.025.000 Kč, kterou vybral z účtu společnosti L., s. r. o., neboť celou částku předal svému společníku A. H. a dodal, že nedisponuje důkazem k prokázání této skutečnosti, neboť potvrzení o předání peněz založil do účetnictví, které následně předal novému jednateli J. Š. Poukázal na to, že A. H. se svou manželkou zakoupili hotel v B., a to logicky z peněz, které jim údajně předal, neboť nejsou nikde zaměstnáni a žijí ze sociálních dávek. Obviněný je proto přesvědčen, že A. H. měl být vyslechnut u hlavního líčení jako svědek, což se nestalo. Namítl, že soudy obou stupňů vyhodnotily výpověď svědka J. Š. neadekvátně a dodal, že jeho výpověď neodpovídá skutečnosti. Závěrem uvedl, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., neboť nikdy neměl v úmyslu způsobit škodu na cizím majetku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 4 To 56/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008, sp. zn. 40 T 5/2007.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice formálně deklaruje, že skutková zjištění neodpovídají zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., fakticky však nevznesl jedinou konkrétní námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými zjištěními vyjádřenými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky obsaženými v právní větě posuzovaného trestného činu. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný svými dovolacími námitkami fakticky neguje tato skutková zjištění a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž celou finanční částku předal A. H. Teprve na podkladě těchto námitek směřujících primárně do oblasti skutkových zjištění obviněný namítl absenci zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. Námitky skutkového charakteru však obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. K. Současně navrhla, aby takto rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. K. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., a to subjektivní stránky trestného činu a škody nikoli nepatrné coby objektivní stránky trestného činu.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak škodu velkého rozsahu.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil právně relevantní námitky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak opřel je o skutkové argumenty, jimiž se snaží prosadit odlišná skutková zjištění, než ke kterým došly soudy obou stupňů. Svými námitkami napadá hodnocení důkazů, a to zejména výpověď svědka J. Š., jakož i rozsah dokazování, když namítl, že soud prvního stupně nevyslechl jako svědka A. H. Na základě těchto skutkových námitek obviněný nabízí odlišnou a pro něj příznivější verzi skutkového děje a teprve na podkladě změny hodnocení důkazů se snaží dosáhnout změny právního posouzení skutku. Uplatněný dovolací důvod není naplněn takovými námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Povinností Nejvyššího soudu České republiky je zabývat se v rámci deklarovaného dovolacího důvodu otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Z těchto důvodů nelze brát zřetel na skutkové námitky, jimiž obviněný napadá hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z nich učiněná skutková zjištění. Obviněný rovněž uplatnil právní námitku relevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutek podle něj nevykazuje naplnění všech zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zásadně vychází ze skutkových zjištění tak, jak k nim došly soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný v postavení jednatele společnosti vybral postupně z účtu společnosti L., s. r. o., finanční obnos v celkové výši 6.025.000 Kč, které byly určeny k podnikatelské činnosti zmíněné společnosti, a užil je v rozporu s jejich určením blíže nezjištěným způsobem. Jednateli či jednatelům coby statutárnímu orgánu společnosti náleží obchodní vedení společnosti, tedy i hospodaření s jejím obchodním majetkem, který však je výhradně majetkem této společnosti a nikoliv majetkem jednatele. Za těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. byl obviněným naplněn ve všech jeho znacích stanovených zákonem, a že soudy obou stupňů zcela správně posoudily skutek jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, přičemž soud odvolací může podle potřeby dokazování doplnit. Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání nepůsobí jako soud třetí instance, z toho důvodu není zásadně přípustné navrhování a provádění dalších důkazů. Obviněný v dovolání uvedl, že jako přílohu předkládá Nejvyššímu soudu fotokopii potvrzení, jako důkaz předání finanční částky A. H. S ohledem na výše popsané skutečnosti nemůže být na tento důkaz brán zřetel, nehledě na to, že žádná fotokopie potvrzení o předání finanční částky k dovolání nebyla přiložena jako příloha.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek