7 Tdo 277/2004
Datum rozhodnutí: 10.03.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 277/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Ch., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 8 To 262/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 507/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 T 507/2002, byl obviněný V. Ch. (společně se spoluobviněným T. K.) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to za jednání uvedené v bodě 1) výrokové části rozsudku. Za to byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu pobytu ve S. městě B. na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 8 To 262/2003, byla odvolání obou obviněných zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal V. Ch. řádně a včas dovolání z důvodů "ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) ev. k) tr. ř.". Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že byl zamítnut jeho návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem, který, pokud by prokázal, že předmětné smlouvy on nepodepsal, by učinil značně nepřesvědčivou výpověď spoluobviněného T. K. Tento spoluobviněný měl zájem na tom, aby nebyl označen za jediného pachatele předmětné trestné činnosti a pokud se od jeho výpovědi odhlédne, zůstává pak pouze výpověď svědka Ing. K. K., který jej označil za možnou osobu vydávající se za zástupce daných obchodních společností. Odvolacímu soudu rovněž vytýká neurčitost a nepřesvědčivost odůvodnění rozhodnutí, když neuvedl v čem je spatřována pravdivost výpovědi, či její rozpornost s ohledem na výsledky dokazování. Je proto přesvědčen, že při nezávislém posouzení okolností daného případu vyjde najevo, že z jeho strany nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu ve formě spolupachatelství, protože na jeho straně není dán obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, a to jednání, protože sama skutečnost, že dle výpovědi svědka J. H. v jednom případě přivezl spoluobviněného na místo, odkud odjel páchat trestnou činnost, neodůvodňuje závěr o tom, že trestnou činnost páchal s ním. Zamítnutím návrhu na doplnění dokazování tak odvolací soud porušil ustanovení § 2 odst. 13 a § 89 odst. 2 tr. ř., a tím znemožnil zjistit skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Na základě chybně zjištěného stavu věci tak bylo vydáno rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby dovolací soud sám rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v celém rozsahu uplatnil výhradně takové námitky, které směřují proti hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Rovněž námitka o nesprávném posouzení skutku po právní stránce není námitkou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože tato námitka není vázána ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale k jinému skutkovému stavu. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze proto namítat, že skutek zjištěný soudem I. resp. II. stupně byl nesprávně posouzen jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný anebo dané jednání nenaplňuje všechny znaky žádného trestného činu a nejedná se proto o trestný čin. Zásadně proto nelze v dovolání úspěšně namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy když neuvěřil výpovědi obviněného ale výpovědi spoluobviněného, že měl provést ještě další důkazy, atp. Takovéto námitky totiž nesměřují proti právnímu posouzení skutku ale proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění samotných, které byly pouze podkladem samotného právního posouzení. Změny skutkových zjištění se přitom obviněný domáhá tím, že předně chce zpochybnit usvědčující výpověď spoluobviněného T. K., pak následně usvědčující výpověď svědka Ing. K. K. a nakonec následně i usvědčující výpověď svědka J. H. Takovéto námitky se ale týkají výhradně správnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a ve svém důsledku napadají správnost skutkových zjištění a nikoli právního posouzení skutku. To platí i o námitce, že na straně dovolatele není dán obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, a to jednání. Již soud I. stupně přitom podrobně a přesvědčivě popsal úvahy kterými se řídil při hodnocení důkazů a jeho závěry v tomto směru jsou zcela logické.

Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že uplatněné námitky dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují a dovolání je tak podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pokud pak obviněný v dovolání uvedl také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ("v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný"), neuvádí v tomto směru žádnou konkrétní námitku. I v případě, že by obviněný nepostřehl, že v důsledku novelizace trestního řádu zákonem č. 200/2002 Sb. (účinném od 24. 5. 2002) bylo v § 265b odst. 1 tr. ř. písm. k) zaměněno s písm. l), nemohl by být tento důvod dovolání naplněn, a to jak pro neuvedení žádných konkrétních námitek, tak i z důvodu, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl v předcházejícím řízení dán.

O dovolání obviněného bylo proto rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš