7 Tdo 274/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) předpisu č. 141/1961Sb.



7 Tdo 274/2017-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 3. 2017 o dovolání obviněného A. K. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 4 To 466/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 19/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný A. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 4 To 466/2016, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 31 T 19/2016. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl proto, že jím zůstaly nedotčeny výroky o vině, trestu i o náhradě škody. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly, a konečně s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný přitom odkázal také na závěrečnou řeč a návrh svého obhájce učiněné v hlavním líčení. To však není přípustné, neboť Nejvyšší soud se může v rámci řízení o dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Odvolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz například na předchozí podání či závěrečné řeči v této věci (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i odsuzující rozsudek a aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby věc vrátil k novému projednání a novému hodnocení důkazů, zejména všech čtyř znaleckých posudků, z toho dvou z oboru dopravy a dvou z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat, přičemž vyslovil souhlas s projednáním věci dovolacím soudem v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat (v dovolatelem uplatněné variantě), jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z těch obviněný konkrétně odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Obviněný byl odsouzen pro přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců a také povinnost k náhradě škody.

Jako přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 17. 9. 2015 v 18:28 hodin při řízení osobního motorového vozidla po silnici č. ve směru od obce L. k obci Č. B. nevěnoval řízení dostatečnou pozornost a v rozporu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. (silniční zákon) neumožnil nerušené a bezpečné přejití vozovky chodci R. Š., který přecházel po vyznačeném přechodu pro chodce, následkem čehož levou přední částí vozidla do poškozeného narazil a způsobil mu ve výroku rozsudku popsaná zranění klasifikovaná jako zranění těžké s delší dobu trvající poruchou zdraví, při níž byl poškozený minimálně po dobu šesti týdnů podstatně omezen v obvyklém způsobu života nemožností zatěžovat pravou horní a levou dolní končetinu.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny na tvrzení, že nehodě nemohl zabránit (i když začal ihned nouzově brzdit a reagoval dostatečně), a to díky nesprávnému vjezdu poškozeného na kole před jeho automobil. Zejména obviněný zdůrazňoval právě to, že obviněný v okamžiku střetu na kole jel, ačkoli soudy dospěly k závěru, že kolo vedl, a to po své levé straně. Obviněný v dovolání vytýkal, že soudy založily svá zjištění na znaleckých posudcích MUDr. Zdeňka Šenkýře a Ing. Milana Uttla, které nepovažoval za správné, a na svědecké výpovědi P. H., kterou označil za nepravdivou. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potažmo i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tyto zákonné dovolací důvody, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. To platí také o námitkách obviněného, že došlo k nesprávnému zhodnocení subjektivní stránky činu, které jsou obsahově rovněž založeny pouze na námitkách skutkových a ve skutečnosti nijak konkrétně nezpochybňují právní posouzení zjištěného skutkového stavu.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve výpovědi svědka P. H., jenž se nacházel přímo v místě nehody, zblízka ji pozoroval a ve své výpovědi přesvědčivě popsal, a kromě dalších důkazů dále ve zmíněných znaleckých posudcích, které nalézací soud podrobně zhodnotil, stejně jako znalecký posudek Ing. Michala Vyžrálka, přibraného obhajobou, který byl rovněž v hlavním líčení vyslechnut, jeho znalecký posudek byl zhodnocen a jehož doplněk znaleckého posudku byl přečten a rovněž zhodnocen v odvolacím řízení. Se vzniklými rozpory mezi provedenými důkazy se soudy přesvědčivě vypořádaly. Lze akceptovat, že soudy považovaly rozsah provedeného dokazování za dostatečný.

S ohledem na obsah dovolání, kde obviněný podrobně poukazuje na závěry znaleckého posudku MUDr. Igora Fargaše, který si vyžádal pro dovolací řízení, je třeba dále zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzuje napadené rozhodnutí (a řízení mu předcházející) podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo (ex tunc). Zákon zde nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy, protože ty by mohly být důvodem k obnově řízení, což je jiný mimořádný opravný prostředek, zásadně odlišný od dovolání zákonnými podmínkami i procesní úpravou.

Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2017


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Josef Mazák