7 Tdo 27/2009
Datum rozhodnutí: 21.01.2009
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.




7 Tdo 27/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 1. 2009 o dovolání obviněného L. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 194/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 229/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 10 T 229/2007, byl obviněný L. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také o vině a trestu ohledně obviněného P. H.

O odvoláních, která podali oba obvinění proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného P. H. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 194/2008, tak, že všechna odvolání byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný L. Ž. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy posoudily zjištěný skutek nesprávně jako trestný čin, a vyjádřil názor, že svými rozhodnutími jen kriminalizovaly jeho obchodně právní odpovědnost. Zpochybnil také důvodnost závěru o rozsahu činu a svého obohacení s tím, že nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu. Obviněný L. Ž. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obvinění L. Ž. a P. H. po vzájemné domluvě a s počátečním úmyslem za zboží nezaplatit odebrali v období od 10. 11. 2005 do 29. 11. 2005 na jméno obviněného L. Ž. coby podnikatele od obchodní společnosti T., a. s., z jejího střediska v Č. K. postupně vodoinstalační a topenářský materiál v celkové hodnotě 937 447,50 Kč, který obratem prodali, avšak faktury vystavené obchodní společností T., a. s., přes opakované urgence ani zčásti neuhradili (bod 1 rozsudku), a dále, že po vzájemné domluvě a s počátečním úmyslem za zboží nezaplatit odebrali ve dnech 21. 2. 2006 a 27. 2. 2006 na jméno obviněného L. Ž. coby podnikatele od obchodní společnosti E., spol. s r. o., vodoinstalační materiál v celkové hodnotě 548 350 Kč, který obratem prodali, při odběru zboží uhradili formou zálohy jen částku 100 000 Kč a z následně vystavené faktury znějící na částku 448 350 Kč přes opakované urgence nezaplatili nic (bod 2 rozsudku).

Uvedený skutkový stav evidentně naplňuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

V žádném případě se nejedná o kriminalizaci obchodněprávních vztahů. Rámec těchto vztahů obviněný výrazně překročil tím, že od samého počátku postupoval v intencích záměru nezaplatit cenu odebraného zboží. Obviněný ve skutečnosti vůbec neměl vůli zaplatit cenu zboží a dostát tak naoko přijatým závazkům z kupních smluv. Obviněný tuto vůli pouze předstíral, tím vyvolal u osob jednajících za prodávající obchodní společnosti omyl o tom, že jim bude za zboží zaplaceno, a dosáhl tak toho, že mu bylo umožněno zboží odebrat. Celou věc lze charakterizovat tak, že obviněný vylákal zboží pod falešným slibem jeho zaplacení. V tomto ohledu již jde o typické rysy kriminálního činu. Hodnota zboží tím pádem není jen nezaplacenou kupní cenou a tedy pouhým nesplněním závazku z kupních smluv, nýbrž škodou způsobenou trestným činem.

Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily závěr o tom, že obviněný měl od počátku úmysl nezaplatit odebrané zboží. Výstižně přitom poukázaly na to, že obviněný několika předcházejícími drobnými nákupy, při kterých ihned platil v hotovosti, získal důvěru prodávajících obchodních společností a dosáhl toho, že přistoupily na tzv. prodej na fakturu. Po odebrání zboží, zejména pak po uplynutí lhůty k zaplacení, se obviněný vyhýbal kontaktu s prodávajícími obchodními společnostmi, nereagoval na jejich telefonáty a výzvy a v podstatě se před nimi skrýval. Teprve když ho tyto společnosti samy vypátraly, nepravdivě jim tvrdil, že mu nezaplatili jeho odběratelé, formálně se zavázal k zaplacení dluhu, ale ve skutečnosti nic nezaplatil. Získané zboží prakticky ihned rozprodal, a pokud se podařilo část rozprodaného zboží identifikovat, ukázalo se, že ho prodal za stejnou nebo dokonce nižší cenu, než kterou mu fakturovaly prodávající obchodní společnosti. Ačkoli obviněný měl již z prvního jednání neuhrazený dluh více než 900 000 Kč a bylo nereálné, aby ho uhradil, přistoupil k dalšímu jednání, jímž si stejným způsobem opatřil další zboží za více než 400 000 Kč. Soudy za tohoto stavu naprosto důvodně odmítly obhajobu obviněného, že šlo jen o nezdařený plán získat dalším prodejem odebraného zboží prostředky na zaplacení kupní ceny.

Soudy se náležitě vypořádaly také s obhajobou obviněného, který se snažil dosáhnout snížení rozsahu odebraného zboží, a to námitkou, že ve skutečnosti neodebral veškeré fakturované zboží. Obviněný se v tomto ohledu podle závěru soudů jen účelově snažil využít toho, že nepodepsal všechny dodací listy. Soudy poukázaly na to, že v průběhu jednání mezi prodávajícími obchodními společnostmi a obviněným ve stádiu, kdy ho samy vypátraly a urgovaly u něho zaplacení odebraného zboží, obviněný fakturované částky uznával, nikdy je nezpochybňoval a nenamítal, že by nějakou část fakturovaného zboží ve skutečnosti neodebral. Není proto důvodu cokoli měnit na zjištěném rozsahu spáchaného činu a na tom, že obviněný činem způsobil škodu v celkové výši 1 385 797,50 Kč, tedy značnou škodu ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. Z toho vyplývá důvodnost závěru, že šlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nic na tom nemění ani námitka týkající se rozsahu obohacení obviněného. Obohacení obviněného spočívalo v získání zboží bez jeho zaplacení. Jinak je ovšem třeba zdůraznit, že znakem kvalifikované skutkové podstaty podle § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. není obohacení pachatele, nýbrž škoda způsobená činem. Z tohoto hlediska je nerozhodné, jaký výtěžek obviněný nakonec měl po zpeněžení zboží získaného posuzovaným činem.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného L. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec