7 Tdo 263/2004
Datum rozhodnutí: 10.03.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 263/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2004 o dovolání obviněného mjr. F. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 9 To 307/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 600/2002 t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mjr. F. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 5. 2003, č. j. 1 T 600/2002?366, byl obviněný mjr. F. F. uznán vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák.

Podle zjištění okresního soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že jako vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR N. v přesně nezjištěné době v průběhu listopadu a prosince 1998 poté, co se nepodařilo ztotožnit vlastníka vozidla zn. Mazda 626, registrační značka BGB 35-28 AC, zajištěného dne 20. 3. 1997 v K. n. L. v souvislosti s vloupáním do prodejny tabáku a následně umístěného na dvoře Obvodního oddělení Policie ČR N., v úmyslu získat vozidlo pro svého syna P. F. v rozporu s ust. § 81 odst. 2 tr. ř. a na něj navazujícím pokynem policejního prezidenta, podle kterého měl uvedené vozidlo odevzdat jako věc nalezenou k realizaci Městskému úřadu K. n. L., zajistil prostřednictvím svých podřízených převod tohoto automobilu, jehož hodnota činila nejméně 10.700,- Kč, na Městský úřad K. n. L. pouze fiktivně, když současně s žádostí o převzetí vozidla předložil starostovi Městského úřadu K. n. L. k podpisu souhlas s likvidací vozu jakožto vozidla nezpůsobilého k provozu na pozemních komunikacích, následně si opatřil od majitele vrakoviště v obci L. doklad bez evidenčního čísla o ekologické likvidaci vozidla, ačkoli je ve skutečnosti předal svému synu P. F., který s ním nakládal jako s vlastním, užíval je k jízdám a počátkem roku 2001 je po neoprávněném zásahu do evidenčního čísla karosérie a motoru prodal za částku převyšující 20.000,- Kč do autobazaru A-E., s. r. o., P.

Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a dále trest zákazu činnosti - výkonu zaměstnání u Policie ČR na dobu tří let.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 9 To 307/2003, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. B. dovolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá jak na nesprávném právním posouzení skutku, tak na nesprávném hmotně právním posouzení.



V odůvodnění svého dovolání uplatnil řadu námitek. Především namítal, že skutek popsaný v rozsudku Okresního soudu v Mělníku se stal jinak, resp. není trestným činem, neboť oba soudy podle jeho názoru nezjistily správně skutkový stav.

Podle obviněného nemohl nikdy vrak předmětného vozu zpronevěřit, neboť vůz nikdy fakticky nepřevzal, což měl potvrdit výslech svědka plk. S., který však nebyl proveden. Obviněný trvá na tom, že po celou dobu vyřizování spisu týkajícího se předmětného vozu policistou T. do věci nijak nezasahoval, podepsal pouze dopis pro Městský úřad K. n. L. (dále jen MÚ), který mu byl předložen v ostatní poště k podpisu. Podle obviněného nemohl sám provést fiktivní předání vozu, neboť odtažení vozidla příslušelo MÚ. Obviněný dále namítá, že v době, kdy obdržel žádost MÚ o likvidaci vraku, měl za to, že jde o právoplatné rozhodnutí MÚ. V této souvislosti tvrdí, že jeho jednání na vrakovišti bylo vedeno snahou vyhovět žádosti MÚ a ušetřit mu peníze za odtah vraku, nikoli snahou vrak získat. V další části dovolání zpochybňuje, že by jej měl svědek J. R. usvědčovat z toho, že mu přinesl doklad o ekologické likvidaci vozidla. Obviněný vznáší výhrady i vůči tomu, jak znalec stanovil hodnotu předmětného vozidla. Podle obviněného nebylo zjištěno, kdo provedl zásah do výrobního čísla vozu. V této souvislosti vyzdvihuje, že vozidlo bylo později prodáno po řádné technické prohlídce, přičemž jsou mu podle jeho názoru nedůvodně přičítány všechny úkony k tomu směřující, přestože měl s vozem manipulovat a přestavovat jej jeho syn P. F., který jej podle obviněného získal za symbolickou cenu láhve alkoholu od svědka J. R. Obviněný oběma soudům vytýká, že v odůvodnění svých rozhodnutí uvádějí, že převod vraku zajistil prostřednictvím podřízeného, že starostovi MÚ předložil souhlas s likvidací vraku a že vrak předal svému synovi, ačkoli tyto skutečnosti podle jeho názoru nebyly prokázány. Obviněný má za to, že žádost o likvidaci vozu mohl sepsat i policista T. K., který se v celé věci bezdůvodně angažoval, a protože vrak nezískal, vedlo jej to ke lživé výpovědi proti obviněnému.

Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby usnesení Krajského soudu v Praze bylo zrušeno, aby byla zrušena všechna další rozhodnutí s tím související a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.



Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru obviněný v dovolání shodně se svou dřívější obhajobou a odvoláním namítá, že skutek popsaný v předmětném výroku se stal jinak, takže ve skutečnosti nebyl trestným činem. V tomto smyslu obviněný podle nejvyšší státní zástupkyně také vysvětluje ze svého pohledu okolnosti tvořící podstatu skutku, hodnotí provedené důkazy a namítá, že soudy nepřipustily provedení důkazů vyznívajících v jeho prospěch, resp. tyto důkazy nehodnotily správně. Nejvyšší státní zástupkyně zdůrazňuje, že stejnými námitkami obviněného se v dostatečné míře zabýval Krajský soud v Praze a v potřebném rozsahu vyložil, proč jsou závěry soudu prvního stupně správné. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný v rozporu s deklarovaným důvodem dovolání opírá svůj mimořádný opravný prostředek o argumenty, jež míří výlučně proti otázkám skutkovým, nikoli proti právnímu posouzení skutku. Tvrzený důvod dovolání a obsah jeho odůvodnění spolu podle ní nekorespondují, z čehož dovozuje, že dovolání proto bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu.

Nejvyšší státní zástupkyně závěrem uvádí, že se domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.



Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů, domáhal se jejich doplnění důkazy, které by podle jeho názoru mohly potvrdit jeho obhajobu, měly by vést k přehodnocení dosud provedených důkazů, vyústit v jiná skutková zjištění a teprve v návaznosti na to i v jiné právní posouzení. Důvod namítaný obžalovaným byl tedy fakticky jiný než důvod jím deklarovaný, neodpovídá však žádnému z důvodů dovolání přípustných podle § 265b odst. 1 tr. ř.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracoval :

JUDr. Robert Fremr